Aktuální vydání

celé číslo

11

2020

Systémy řízení výroby a výrobních podniků

Elektrické, pneumatické a hydraulické pohony

celé číslo

Středoškolská výuka automatizace z pohledu praxe

číslo 7/2003

Středoškolská výuka automatizace z pohledu praxe

Vzhledem k tomu, že mám možnost i zájem občas se podívat do nějaké firmy, domnívám se, že ty nejsou příliš spokojeny s připraveností absolventů středních průmyslových škol (střední odborné školy – SOŠ). Obdobná je moje zkušenost i s připraveností absolventů SOŠ na vysokoškolské studium. V dalším textu se pokusím svá tvrzení z pohledu středoškolského učitele podrobněji doložit.

Proč je nespokojená „praxe“ i vysoké školy

Uvážíme-li, že studenti SOŠ (ve věku patnáct až devatenáct let) mají asi 33 hodin výuky týdně a téměř každou hodinu jiný předmět, lze říci, že mají co zvládat. V tab. 1 jsou uvedeny předměty a jejich týdenní hodinové dotace v jednotlivých ročnících i celkem za studium. Pro ukázku byl vybrán studijní obor automatizační technika 26-44M/001, schválený MŠM-TV ČR 4. 10. 1999, č. j. 29 162/99-23, s platností od 1. září 1999, počínaje prvním ročníkem. Po podrobném pohledu na tab. 1 si myslím, že studentům skutečně není co závidět.

Tab. 1. Týdenní hodinová dotace vyučovaných předmětů (viz text)

Předměty Ročník studia Celkem
1. 2. 3. 4.
Všeobecně vzdělávací 19 16 11 12 58
český jazyk a literatura 3 2 2 3 10
cizí jazyk 3 3 3 3 12
občanská nauka   1 1 1 3
dějepis 2 1     3
matematika 5 4 3 3 15
fyzika 2 2     4
chemie 2 1     3
tělesná výchova 2 2 2 2 8
Základní odborné 13 17 12 10 52
technická dokumentace 3       3
strojnictví   2     2
základy elektrotechniky 4 3     7
elektrotechnologie   1     1
výpočetní technika 3 2     5
číslicová technika   3     3
elektronika   3 3 3 9
elektrotechnická měření     4 4 8
silnoproudá zařízení     2   2
ekonomika       3 3
praxe 3 3 3   9
Výběrové odborné     10 10 20
automatizační technika     2 4 6
automatizační cvičení     2 2 4
mikroprocesorová technika     4/2   4
počítačové aplikace       2/2 2
seminář z fyziky     0/2 0/2 0/4
seminář z matematiky     0/2 0/2 0/4
seminář z ekonomiky     0/2 0/2 0/4
stroje a zařízení     0/2 0/2 0/4

První, co mě zaskočilo, bylo, že bude-li student chtít, předměty automatizační technika a automatizační cvičení, zařazené jako výběrové, vůbec nemusí absolvovat. Má možnost si vybrat jiné předměty. Naproti tomu je paradoxní, že z předmětu automatizace musí povinně maturovat.

Nyní si porovnejme hodinové dotace všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů, a to v hodinách i v procentuálním vyjádření (tab. 2). V levé části tabulky jsou uvedeny hodnoty při uvažování celé doby studia (první až čtvrtý ročník), nejprve při rozdělení předmětů na všeobecné a odborné podle tab. 1 a poté po přesunutí matematiky a fyziky mezi odborné předměty.

K převedení matematiky a fyziky mezi odborné předměty mě přiměla skutečnost, že bez těchto předmětů lze velmi obtížně na technicky zaměřené škole něco dělat. Tudíž tyto dva předměty je třeba považovat za výchozí pro odborné předměty. Z tab. 1 je zřejmé, jakou změnu znamená přesun předmětů z jedné „kolonky“ do druhé. Ponaučením zde je, že k procentuálnímu hodnocení je zapotřebí přistupovat obezřetně, neboť to může být velmi zavádějící.

V pravé části tab. 2 je již zmíněným způsobem porovnáno učivo pouze ve třetím a čtvrtém ročníku, kde se fyzika již nevyučuje. Zbývající matematika je opět zařazena buď mezi všeobecně vzdělávací předměty v souladu z tab. 1, nebo mezi odborné předměty.

Podle údajů v tab. 2 by se zdálo, že poměr všeobecně vzdělávacích odborných předmětů je při výuce automatizace vcelku přijatelný. Ve skutečnosti tomu tak úplně není. Číslo 70 %, popř. 73,8 %, je možné za podíl odborných předmětů ve výuce brát v úvahu jen tehdy, když výuka matematiky bude plně podporovat odborné předměty. Nejednou se ale stává, že studenti probírají v některém z odborných předmětů témata, která jsou teprve v budoucnu vykládána v jiném předmětu – buď později ve stejném ročníku, a nebo dokonce až ve vyšším ročníku. To jsou nesrovnalosti, které musí vyučující vyřešit na místě – a reakce studentů na takovýto postup jsou velmi zajímavé. To by mohli potvrdit i vyučující na vysokých školách, zejména v prvních ročnících.

Tab. 2. Porovnání hodinové dotace všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů (viz text)

Předměty Přes celé studium Jen přes 3. a 4. ročník
dělení podle tab. 1 matematika a fyzika jako odborné dělení podle tab. 1 matematika jako odborný
  (h) (%) (h) (%) (h) (%) (h) (%)
všeobecné 58 44,6 39 30 23 35,4 17 26,2
odborné 72 55,4 91 70 42 64,6 48 73,8

Při výuce odborných předmětů je také nutné brát v úvahu schopnost studentů dané věkové kategorie abstraktně myslit. Spousta dějů a věcí je pro ně nepředstavitelná, a proto se u nich lze tak často setkat pouze s memorování toho, co slyšeli ve škole. Aby mohl být tento nedostatek odstraněn, a tím i zlepšena spokojenost firem – zaměstnavatelů i pedagogů na vysokých školách, je zapotřebí výuku více zaměřit na „praktično“. Ale pozor, pod pojmem „praktično“ si nepředstavuji manuální zručnost. Na výuku zaměřenou na praxi – z mého pohledu na učebny PC – bohužel nejsou ve školství prostředky.

Poměr mezi odbornými a všeobecně vzdělávacími předměty se po vstupu do EU s velkou pravděpodobností posune směrem k všeobecně vzdělávacím předmětům, jak je tomu v těchto zemích již nyní. V důsledku toho nespokojenost firem spíše vzroste.

Cesta k nápravě

Spokojenost firem se středoškolskými kádry lze zlepšit relativně velmi rychle. Řešit problém je však nutné na regionální úrovni. Je třeba, aby se do této akce zapojily zejména firmy a pomohly s vybavením odborných učeben. Například v ostravském regionu se v tomto smyslu již něco prospěšného začíná dělat. Nelze se však ani divit, že „elektrikáři“ a „strojaři“ již v praxi chybějí.

Dále je třeba si uvědomit, že vzdělávání středoškoláka trvá čtyři roky a vysokoškoláka dalších pět let. Z toho je zřejmé, že se jedná o „běh na dlouhou trať“.

Je tedy, vážení představitelé firem, společností atd., třeba mít v současné době velkou trpělivost, a to i v případě, že se „něco dělá“. Skutečnost, že chcete a začnete pomáhat našim studentům, je velmi pěkná a záslužná. Ale zde, jak se domnívám, může vzniknout další problém: nejdříve se musí najít (či přimět) příslušní vyučující k vyučování daného předmětu.

Jsem toho názoru, že pokud firmy budou mít o své budoucí zaměstnance – a nástupce – zájem, s pomocí učitelů se nám to jistě podaří. Jsem přesvědčen o tom, že když firmy pomohou škole po odborné stránce, tj. s vybavením odborných učeben, je možné určitým způsobem korigovat osnovy. A když se takovéto pomoci bude dařit na regionální úrovni, proč by tomu tak nemohlo být i celospolečensky.

Trendy ve výuce

Trendy ve výuce po revoluci v roce 1989 směřovaly spíše k individualismu. Nyní se mi zdá, že cesta vede k týmové práci. Proto by bylo vhodné se při výuce tímto směrem vydat. Jde o velmi příznivý směr, protože mladí lidé se naučí naslouchat ostatním a brát v úvahu i jiný než jen vlastní názor. Jako ukázku příležitosti k týmové práci lze uvést pěknou akci pořádanou firmou AMiT (www.amit.cz) – AMiTSYSJUNIOR, která je zaměřena na další rozvíjení vědomostí a dovedností v oblasti řídicí techniky na středních školách. V podobě soutěže se takováto akce uskutečnila již druhým rokem. Přihlásit se do ní mohou školy, které mají ve svých učebnách řídicí systémy firmy AMiT. Bližší informace lze nalézt na již uvedené internetové adrese.

U absolventů studijního oboru automatizační technika přitom považuji za úspěch, jsou-li studenti schopni udělat dobrý rozbor zadaného problému.

Při pohledu do budoucna je velmi obtížné říci, na co by měly příslušné SOŠ absolventa automatizační techniky zaměřit, zda na komunikaci, řídicí systémy, měření, sítě, nebo vizualizaci. V této oblasti, domnívám se, školám mohou pomoci právě firmy v jednotlivých regionech.

Poděkování

Na závěr této stručné úvahy chci poděkovat kolektivu autorů za čtyřdílnou knihu Automatizace a automatizační technika, vydanou nakladatelstvím Computer Press. Uvedenou publikaci lze považovat za velmi dobrou učebnici pro studenty studijního oboru automatizační technika. Konečně po dlouhé době vyšla kniha (soubor knih) obsahově ucelená a velmi dobře postihují problematiku zmiňovaného oboru. Vedle autorů těchto knih děkuji našemu největšímu sponzorovi výuky, firmě AMiT, která naší škole za symbolickou cenu věnovala pět pracovišť řídicích systémů, které sama vyrábí. Seznam dalších spolupracujících firem lze nalézt www.meraut.wz.cz. Jim všem tímto chci velmi poděkovat za to, co pro SPŠ elektrotechnickou v Havířově udělaly a určitě ještě udělají. Jde o asi deset firem a společností. Uvedené stránky jsou určeny za pomůcku pro studenty (uživatelské příručky řídicích systémů AMiT, Siemens Simatic S7-200, Promotic od firmy Microsys), ale mohou posloužit jako zdroj informací i dalším zájemcům o řídicí techniku. To, že studentský kroužek automatizační techniky na naší škole pracuje, je zásluhou také vedení školy i magistrátu města Havířova.

Ing. Václav Sedlák,
SPŠE Havířov
(vsedlak@centrum.cz)

Inzerce zpět