Aktuální vydání

celé číslo

11

2020

Systémy řízení výroby a výrobních podniků

Elektrické, pneumatické a hydraulické pohony

celé číslo

Budovy – komplexní dynamický systém

Mnoho společností věnuje pozornost „chytrým budovám“ z nejrůznějších pohledů. Ale najít příklad opravdu komplexního přístupu k problematice úsporné, bezpečné, provozně spolehlivé budovy a ještě v čase s nízkými provozními náklady je opravdu velký problém.

Chceme-li uvažovat o celé problematice z nadhledu, je třeba si uvědomit hned na začátku, že budovy pro nerezidenční bydlení a především pro využití v průmyslu se stavějí s představou dlouhodobého intenzivního využívání po dobu několika desítek let. A jde o nemalé investice. Naproti tomu jsou si autoři projektu vědomi skutečností, že neustále jsou k dispozici nové materiály, významně se mění prostředky použitelné pro provoz a rovněž i využití některých lidskému zdraví a přírodě škodlivých materiálů.

Partikulárních řešení je mnoho, v současné době především při projektování vlastní budovy a při řešení energetické stránky projektu. Nicméně ucelený přístup, kdy se uvažuje již od původní ideje o celém komplexu otázek stavby, provozu, stárnutí v čase a jednoduchosti provádění budoucích změn, je vzácností. Jde o intenzivní spolupráci odborníků na stavebnictví, energetiku, bezpečnost, komunikace, ekonomiku a dalších profesí.

Budovy, které nejsou určené k bydlení, především kancelářské budovy, výrobní haly, provozní budovy, ale i např. nákupní centra nebo nemocnice, mohou být navrženy, realizovány a provozovány s využitím všech metod, které jsou známé z průmyslové praxe.

Z pohledu návrhu, stavby a provozu budovy jde o složitý dynamický systém, jehož provoz je ve většině případů zatížen mnoha stochastickými proměnnými. Je dobré si již při vypracovávání návrhu uvědomit nejrůznější souvislosti tak, aby bylo možné předejít realizačním i provozním problémům.

Na začátku musí existovat idea, přání investora o budoucím využití budovy, o nákladech s ní spojených a o návratnosti vložených prostředků. Zprávy o dobách neomezených rozpočtů zní všem zainteresovaným jako z říše pohádek. Přesto právě při realizaci a provozu se neustále zjišťují nedostatky projektu a následuje další upřesňování, které se odráží ve vícepracích a vícenákladech.

K úspěšnému zvládnutí naznačených problémů mohou pomoci různé metody zpracování informací. Ve fázi přípravy především nejrůznější systémy CAD pro návrh vlastní budovy, inženýrských sítí, výpočty osvětlení a kalkulací cen materiálů, prací a návratností. Dále by měla navazovat nejen etapa vizualizace projektu, od výkresu po virtuální realitu, ale také modelování s pomocí umělé inteligence, kde by se mohlo vyšetřovat chování budovy za různých podmínek. Za tyto podmínky lze považovat především počasí, od osvitu sluncem v různých denních a ročních dobách po vliv větru různé intenzity a různého směru, tepelně teplotní zátěž, stárnutí budovy, popř. vliv měnícího se množství počtu pracovníků nebo návštěvníků, kteří se v budově pohybují.

Alespoň základní vyjasnění dynamiky provozního zatížení a její simulace mohou vést k významným úsporám při provozu budovy, především v oblasti energetiky. Volba stavebních materiálů, energetických spotřebičů – od osvětlení po klimatizaci – se odrazí jak na pohodě osob v budově, tak na účtech za energii. K energiím se řadí elektřina, jak nakupovaná, tak i z jiných zdrojů, např. sluneční nebo větrná, teplo a chlad, nakupované a vlastní (např. z tepelného čerpadla, z výměníků vzduchu a vody, z vlastních provozů, jako jsou např. kuchyně v hotelích) a další. Lze-li stále splachovat toalety pitnou vodou, patří naše země k těm velmi bohatým. Využití dešťové vody, použité užitkové vody, vlastních zásobníků elektrické energie (akumulátorové baterie) a odpadní tepelné energie určitě patří do nových projektů budov i u nás. Výjimkou nejsou čistírny vod a celé odpadové hospodářství, včetně třídění odpadů a využívání části odpadů jako energetické suroviny a popř. jako dalšího ekonomického zdroje (např. výroba tepla z odpadní biomasy zemědělského závodu pro obytné budovy v okolí). Ale platí princip návratnosti. Plynové spotřebiče, rozvody energetických plynů, popř. dalších průmyslových plynů (např. v laboratořích nebo průmyslových provozech) patří také do kategorie energií zasluhujících zvláštní pozornost.

Do etapy projektu komplexního řešení stavby a provozu budovy určitě patří řízení rizik. A to nejen z pohledu ekonomického, ale také z pohledu provozního. K úspěšnému, hospodárnému a bezpečnému provozu budovy náleží i předcházející analýza what-if, která se bude zabývat všemi postihnutelnými riziky a jejich dopady. Tato analýza umožní včas identifikovat možné problémy a řetězící se situace a navrhnout odpovídající opatření.

Současné budovy si již nelze představit bez vybudování odpovídající komunikační infrastruktury. A právě provozovatel by měl přebrat odpovědnost za dostupnost a bezpečnost informační sítě. Její monitorování, tak jako monitorování průmyslových zařízení v budově – kotelen, klimatizací, čerpadel, rozvoden, měřicí a regulační techniky, se u rozsáhlých areálů vyrovná provoznímu dispečinku v továrně.

Od monitorování je už jen malý krok k preventivní a prediktivní údržbě a komunikaci s odbornými firmami, které se starají o jednotlivé provozní uzly a zvládají standardní a nestandardní situace od prasklé vodovodní trubky po evakuaci při požáru. Zde je nutné se bavit o vyškoleném a trénovaném personálu, protože v nejednom případě jde o zdraví a bezpečnost osob v budově. Do celkového monitorování musí být zařazeny bezpečnostní systémy pro případ požáru, přístupové systémy, umožňující nejen přehled o pohybu osob, ale také o otevírání únikových cest, kamerové systémy a mnoho dalších. Nejsou-li jednotlivé dílčí systémy propojeny do komplexního systému dohledu a řízení, nutně se v čase objeví nedostatky ve spojitosti se znalostmi a zkušenostmi především nového příchozího personálu.

Pracovníci správy budov nejenže musí být obeznámeni se současným stavem, ale i s jeho historií, mít přehled o zákonných podmínkách jednotlivých technických systémů, např. revizích energetických zařízení, protipožárních prostředků, výtahů apod., ale měli by se také velmi rychle orientovat ve smluvních podmínkách s firmami, které zajišťují servis v budově. A základní informace by měly být k dispozici personálu, který je odpovědný za provoz budovy v každém čase.

Úklid budov a sledování techniky pro úklid – strojů na umývání podlah, oken, čištění bazénů, odklízení sněhu – představují další z mnoha provozních aktivit. V případě garáží nejde do budoucna jen o přehled volných parkovacích ploch, ale i o možnost doplňovat palivo dopravních prostředků v době garážování, např. elektřinu či vodík nebo jiné plyny, včetně zajištění bezpečnosti a vyúčtování. Lze očekávat, že u mnoha budov bude možná výměna baterií a obdobné služby.

K dnes již běžně dodávaným systémům inventarizace materiálu, rezervace místností nebo donášky jídla na pracoviště mohou přibýt systémy umožňující majitelům budov v různých lokalitách monitorování energií a dalších aktivit na dálku, analýzy dat z těchto monitoringů a sdružování nákupů energií, náhradních dílů, služeb a provozního materiálu (papíru, tonerů, úklidových prostředků) ve větším množství a za nižší cenu.

Že nové budovy připomínají menší továrny, je zřejmé. Do budoucna lze předpokládat propojení informačních systémů a rovněž ucelené řešení uvedených aktivit. Odpovědný přístup ke komplexnímu projektu budovy od zadání, zpracování projektu přes zpracování analýzy rizik, simulace a modelování dynamiky budovy až po monitorování a diagnostiku provozu technologických zařízení s ohledem na bezpečnost a ekonomiku představuje celý soubor požadavků na odbornost, ale též na schopnost a odvahu převzít na sebe odpovědnost za celý tento složitý soubor někdy i protichůdných požadavků. Určitě existují společnosti, které již nyní mají potenciál komplexní řešení připravit a realizovat.

Protože máme představu, že ucelený přístup k optimálnímu řízení budov má před sebou velkou budoucnost, oslovili jsme několik odborníků a požádali je o názor a odpověď na šest otázek. V naší diskusi se o své myšlenky podělili (abecedně podle společností, bez titulů):

–   Jan Vidim, konzultant, Domat Control System, s. r. o.,

–   Miroslav Iwachow, Technical Leader for Industrial Sector, IBM Česka republika, s. r. o.,

–   Radim Křůpala, jednatel, IQ Budovy, s. r. o.,

–   Josef Kunc, sekretář, KNX národní skupina České republiky, z. s.,

–   Petr Brynda, Business Development Mana­ger, Mitsubishi Electic Europe B. V. – o. z.,

–   Michal Postránecký, vedoucí Centra města budoucnosti CIIRC ČVUT,

–   Petr Klement, jednatel, pit Software, s. r. o.,

–   Vít Pivoňka, majitel, Systémové instalace Pivoňka,

–   Jaromír Klaban, ředitel, TECO a. s.

 

Projektová dokumentace velmi často nepřistupuje k provozu budovy komplexně, ale samostatně jsou řešeny projekty stavební, elektro, inženýrských sítí, MaR apod. Lze do budoucna tento postup zvrátit tak, aby pohled na efektivní provoz v dlouhodobém užívání převýšil pohled pouze na výstavbu a uvedení do provozu?

Jan Vidim (Domat): Ono by to šlo zvrátit již dnes, ale není k tomu všeobecná vůle. Uvědomme si, jak vypadá „potravní řetězec“ při výstavbě: rozhoduje platící zákazník, který ale developmentu příliš nerozumí. Developer potřebuje být konkurenceschopný, snižuje náklady, a tudíž nestaví dostatečně silný projektový koordinační tým. Budova je dnes technicky tak složitá a členitá, že specializované projektanty potřebujeme, přičemž jejich vzájemnou domluvu ztěžuje jednak nedostatek času, jednak neustálé změny, vyvolané mimo jiné i slabou koordinací (změny se nedostávají k projektantům jednotlivých profesí a vše se pak řeší na stavbě). Tato neblahá kladná zpětná vazba se posiluje a ztrpčuje život realizačním firmám, developerovi a mnohdy i zákazníkovi. Jako řešení mohu poskytnout pouze takzvanou knížecí radu: nechť si developer vyhradí na projektování dostatečně dlouhou dobu, vybuduje jednoduchý a robustní management změn – a zákazník ať nemění zadání. V praxi je to nemožné, neboť stavíme budovy, u nichž často do poslední chvíle nevíme, kdo si je pronajme, jak budou vypadat vnitřní dispozice a podobně.

Je třeba si také uvědomit, kdo má na snižování nákladů za celou dobu životnosti stavby zájem: je to developer, který potřebuje postavit budovu v určitém standardu s co nejnižšími náklady a pak ji pronajmout nebo prodat? Je to provozovatel, který pochopitelně chce nízké provozní náklady, ale na druhou stranu je leckdy může přefakturovat nájemníkům? Je to uživatel, který standard ani kvalitu provedení stavby nemá šanci ovlivnit? Tuto otázku musíme vidět i ve světle skutečnosti, že například pro velkou banku jsou náklady na provoz budov přibližně 0,5 % z celkových nákladů – těžko budete takového zákazníka přesvědčovat, aby rea­lizoval dlouhodobá úsporná opatření, která mu ušetří 15 % energií, čímž by se dostal na 0,43 %. To raději ubere nevýznamnou částku na prémiích zaměstnancům.

 

Miroslav Iwachow (IBM): Čím větší budova, tím víc systémů obsahuje a o to důležitější je jejich součinnost. Současné systémy procházejí velkou revolucí IoT, kde prakticky i ten nejmenší díl umí posílat data o sobě i okolí. Velké novostavby kancelářských komplexů už v sobě mají i takzvaná řídicí centra, kde je vše monitorováno a řízeno. Architekti hledají novější a novější technická zařízení, která do budov instalují, a budovy jsou tím pádem smart buildings: jsou schopné se přizpůsobit provozu a účelu využití. Developerské a projektantské firmy se už léta zabývají inteligentním projektováním budov a implementací IoT pro řízení budov – například Continental Automated Buildings Associa­tion (www.caba.org) nebo National Institute of Building Sciences (www.nibs.org) jsou instituce, které propagují a podporují implementace smart buildings. Takže technických novinek a systémů je obrovské množství a potřebných dovedností a zkušeností při jejich implementaci je málo. Donedávna se implementace konceptů smart buildings vyplácela jen pro velké projekty, ale nyní se, vzhledem ke klesajícím cenám implementace těchto konceptů, dostává do popředí i u menších budov. Z hlediska plánování jsou developeři i architekti tlačeni stavět úsporně, ale optimum se těžko hledá – obzvláště pro menší stavby. Internet věcí je možné implementovat i u starších budov a tím zviditelnit provoz, který je potom možné řídit a optimalizovat.

 

Radim Křůpala, jednatel, IQ Budovy, s. r. o.

Nemyslím si, že virtuál­ní realita a simulace pomohou vyšetřování chování budovy při různých povětrnostních podmínkách a zatíženích, naopak algoritmy mohou být řešeny spíše jako učící se proces, kdy se stav řízení v čase přizpůsobí novým podmínkám. Ale i za těchto stavů vyžaduje inteligentní systém pravidelné revize a kontroly řídicích procedur a jejich kontrolu.

Radim Křůpala (IQ Budovy): Sdružování projektové dokumentace v přípravě realizace objektu naše firma již v dnešní době řeší, a pokud investor nechce uvažovat komplexně, takové realizace odmítáme, protože to je v rozporu s naší politikou. Projektujeme elektroinstalace v úzké souvislosti s MaR, komunikujeme se všemi profesemi a snažíme se zainteresovat dílčí technologické systémy do jednoho nadřazeného celku a jedné vizua­lizace. Stavební část mírně zaostává při komunikacích, protože drtivá většina budov již stavební část a dispozice připravené má, a na ty se nikdo neohlíží a měnit je většinou nechce. Díky elektroinstalaci lze ale zbytek profesí spojit, protože elektro zasahuje do celé stavby a každý prvek lze monitorovat, získávat informace o jeho stavu a řídit jej v závislosti na podmínkách celkového stavu budovy a jejích potřeb.

 

Josef Kunc (KNX): Zde by měly odvádět obrovské množství práce především odborné školy. Hodně se hovoří o chytrých městech a chytrých budovách, ale málokde se dovídáme o nezbytných souvislostech potřebných k vytvoření těchto chytrých celků. V případě budov je třeba klást důraz na těsnou spolupráci projektantů všech profesí podílejících se na vytváření očekávaného skutečně „chytrého“ domu, tedy objektu, v němž perfektně spolupracují a vzájemně se doplňují funkce k dosažení maximální energetické efektivity a komfortního využívání všech prostor s jednoduchým (pokud možno automatickým) ovládáním. Znamená to také potřebu uvažovat se začleněním budovy do nadřazených sítí v rámci chytrého města, chytré distribuční sítě a v neposlední řadě internetu věcí. A co se týče současnosti, je zcela nezbytné, aby investor pověřil jednu osobu koordinací dílčích projektů tak, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku. To znamená, aby všechny dílčí technologické celky mohly očekávaným způsobem efektivně plnohodnotně spolupracovat.

 

Petr Brynda (Mitsubishi): Komplexní přístup je nezbytný a naše společnost tohoto přístupu dlouhodobě využívá u svých budov a továren. Jako příklad uvádím novou centrálu Mitsubishi Electric Europe v Ratingenu (www.youtube.com/watch?v=fIzJ_qHRKsE), nejen s ohledem na efektivní využívání energií a provoz, ale i na požadavek snižování vlivu budov na své okolí. Dalším důvodem jsou stále rychlejší změny ve společnosti, které mají za následek i rychleji se měnící požadavky na využívání budov, jako to již dnes můžeme vidět u víceúčelových arén. S rozvojem sdílené ekonomiky, IoT a e-shopů bude třeba rychle měnit využití budov nebo jejich částí s ohledem na poptávku na trhu. Například kancelářské prostory se musí změnit na obchod nebo sklad bez velkých stavebních zásahů do rozvodných sítí, klimatizace a další infrastruktury, což bez kvalitního komplexního projektu budovy nebude možné.

 

Michal Postránecký (CIIRC ČVUT): Jako architekt musím trvat na tom, že pokud se sejde chytrý investor, který nejlépe ve spojení s budoucím uživatelem stavby definuje zadání parametrů pro zpracovatele komplexního návrhu nového objektu, tedy architekta, nemělo by k takto popisované situaci vůbec dojít. Dobře definovaný a promyšlený záměr může ušetřit ohromné množství nákladů hlavně na pozdější provoz a údržbu objektu. Dobrý architekt umí zkoordinovat stavbu tak, aby ukončené dílo bylo funkční, jeho uživatelnost byla ve vyváženém stavu s náklady na jeho údržbu a bylo i vizuálně atraktivní.

Michal Postránecký, vedoucí, Centra města budoucnosti CIIRC ČVUT

Osobně jsem navrhl v Las Vegas výškovou budovu se 2 500 pokoji, konferenčním a business centrem, kasinem, restauracemi a dalším komplexním zázemím, a to celé v přímé návaznosti na komplex jiných budov. V prostorách tohoto objektu se může v jednom okamžiku pohybovat pět až deset tisíc lidí. Měl jsem k dispozici tým úžasných expertů – specialistů, kteří měli jeden společný zájem, vytvořit perfektně uživatelsky příjemné prostředí s bezchybně fungujícím zázemím jako jeden celek.

Osobně jsem navrhl v Las Vegas výškovou budovu se 2 500 pokoji, konferenčním a business centrem, kasinem, restauracemi a dalším zázemím, a to celé v přímé návaznosti na komplex jiných budov. V prostorách tohoto objektu se může v jednom okamžiku pohybovat pět až deset tisíc lidí. Měl jsem k dispozici tým úžasných expertů – specialistů, kteří měli jeden společný zájem, jak vytvořit perfektně uživatelsky příjemné prostředí s bezchybně fungujícím zázemím jako jeden celek.

Samozřejmě že k této koordinaci dnes již existují nástroje, jako je BIM a další programy sloužící ke koordinaci těchto procesů.

 

Petr Klement (pit Software): Toto si klade za cíl metodika BIM (Building Informa­tion Modeling). Její první tři dimenze pokrývají geometrické uspořádání budov a technologií v prostoru. Klasické 3D projektování v grafické podobě je základ, ale ne cíl. Model BIM sjednocuje všechny stavební profese, od architektury přes stavební konstrukce až po technické profese (TZB), a doplňuje je o procesy jako například detekce kolizí konstrukcí a TZB, které jsou v klasickém pojetí odděleného projektování většinou opomíjeny.

Dalšími dimenzemi BIM jsou časová osa zahrnující celý životní cyklus stavby – návrh, realizaci, provozování a likvidaci, ekonomiku stavby, energetiku a dopady na životní prostředí, a v neposlední řadě provoz budovy (facility management). Všechny tyto dimenze se navzájem ovlivňují, doplňují, ale také rozvíjejí (úpravy, opravy, rekonstrukce). Model BIM má šanci být digitálním dvojčetem projektované, realizované i provozované stavby, postihujícím dynamiku stavby a umožňujícím modelovat a korigovat dopady rozhodnutí v rámci celého životního cyklu stavby.

Že BIM není již jen v teoretické rovině, dokazuje mnoho realizací staveb podle metodiky BIM. Nejdále jsou v tom Velká Británie a skandinávské země. V ČR má být od roku 2022 každá nadlimitní stavba v režimu veřejných zakázek zadávána a realizována podle metodiky BIM.

 

Vít Pivoňka (Systémové instalace Pivoňka): Podle mého názoru to bude nejen velmi výhodné, ale u rozsáhlých projektů nezbytné. Propojení informací jednotlivých oborů nejen může vést k lepšímu designu stavby jako takové, ale je nezbytné pro vytvoření kvalitní digitální podoby budovy. Tak je možné provádět simulace a navrhovat optimalizace ještě v etapě designu.

Jaromír Klaban (Teco): Myslím, že musíme v populaci vychovat silnou skupinu odborníků nového typu, kteří budovu chápou jako celek, vnímají ji nejen od zadání po kolaudaci, ale i za chodu, a to hodně let dopředu, vnímají potřebu údržby celé struktury i infrastruktury, rozumějí všem jejím provozním souborům, a především jejich vzájemné provozní interakci, tokům a přeměnám všech energií uvnitř i vně. A nezapomenou na psychologii a fyziologii člověka uvnitř.

 

Modelování a simulace, včetně využití virtuální reality, jsou málokdy využívány pro vyšetřování dynamiky budov v čase, při různých povětrnostních podmínkách a zatíženích. Nemůže to vést k situacím, že řídicí algoritmy technologických zařízení po nějaké době nebudou aktuální a ztratí na efektivitě?

Jan Vidim (Domat): Určitě je dobré jednou za čas, řekněme po třech letech nebo po výrazné změně v režimu provozování budovy, provést takzvaný recommissioning – „znovuuvedení do provozu“, vyhodnocení historických dat, kontrolu všech algoritmů a parametrů a jejich případné přenastavení podle reálného stavu budovy. Modelování a simulace neznějí špatně, nejsem si ale jist, zda by tvorba modelu měla ekonomický smysl. Spíše bych se klonil k vypracování energetického auditu, který sice nepoužívá virtuál­ní realitu, poskytuje však výstupy v podobě konkrétních návrhů úsporných opatření. Tímto způsobem se nám povedlo, bez úprav na technologických zařízeních, pouze revizí systému měření a regulace, ušetřit v jednom severočeském obchodním centru za tři měsíce 250 000 korun.

Ostatně právě poslední krůček, realizace úsporných opatření, je často tím chybějícím článkem řetězu, bez něhož všechny předchozí kroky v podstatě postrádají smysl. Bohužel dosahování úspor je běh na dlouhou trať a nezřídka se stává, že vedení firmy (a s ním i priority) se během celého projektu několikrát změní. Projekt pak není dotažen do konce a několikaleté úsilí přichází vniveč.

Další potenciální brzdou může být obava správcovské firmy nebo oddělení, které se o provoz budovy stará, že se při auditu přijde na to, jak neefektivně byla budova po celá léta provozována. Ze stejného důvodu se mnoho provozovatelů zdráhá uvést úspěšná úsporná opatření jako reference. Zde pomohou jen otevřené vztahy uvnitř firmy, respektive k zákazníkům, a jasně nastavený společný cíl.

 

Miroslav Iwachow, Technical Leader for Industrial Sector, IBM Česka republika, s. r. o.

Správa rizik u velkých komplexů je běžnou praxí. Veškerá možná rizika se pak vyhodnocují a přiřazuje se k nim ekonomický i bezpečnostní faktor.

Miroslav Iwachow (IBM): Zde nastupuje hned několik trendů. Prvním je takzvané digitální dvojče a dále využití umělé inteligence v systémech správy budov (FM), správy výrobních zařízení (EAM) a vytváření informačních modelů budov – BIM. Ve velkých projektech se bez toho návrh i provoz už neobejdou. Digitální dvojče je možné použít pro simulaci různých situací a měnících se účelů budov. Strojové učení jako součást umělé inteligence lze využít pro optimalizaci chodu budovy. Systémy FM a EAM už mají připojení k BIM, takže informační model budovy lze k těmto simulacím s výhodou použít. Klíčem je provázanost systémů a neustálé monitorování a sběr dat tak, aby řízení budov bylo co nejefektivnější. Digitální dvojče umožňuje nejen testovat a modelovat mnohem více různých komplexních scénářů provozu při návrhu, než by bylo možné vyzkoušet v reálném provozu, ale také si ověřovat situace z reálného provozu a využívat tato data jako vstup k analýze a zlepšení příštích staveb.

 

Radim Křůpala (IQ Budovy): Nemyslím si, že virtuální realita a simulace pomohou vyšetřování chování budovy při různých povětrnostních podmínkách a zatíženích, naopak algoritmy mohou být řešeny spíše jako učící se proces, kdy se stav řízení v čase přizpůsobí novým podmínkám. Ale i za těchto stavů vyžaduje inteligentní systém pravidelné revize a kontroly řídicích procedur a jejich kontrolu.

Josef Kunc (KNX): Ani simulace s využitím virtuální reality nemusí postihnout všechny reálné vlivy, které se mohou vyskytnout. Není například zcela jednoduché stanovit, jak bude vzduch proudit při různých rychlostech větru a při různých směrech na jednotlivých fasádách stavebně složitého objektu. Proto je velmi důležité správné využívání snímačů povětrnostních veličin v systémových instalacích a využití jejich údajů k řízení nejen venkovních žaluzií, ale i celé škály dalších funkcí. A co se týče změn v odběrech elektrické energie v závislosti na využívání energeticky náročných spotřebičů, v systémových instalacích lze bezproblémově zajistit blokování různých částí instalace na základě proměnných logických či časových vazeb tak, aby nedošlo k překročení přípustného odběru.

 

Petr Brynda (Mitsubishi): Metody modelování a simulace se musí využívat nejen pro uvedené případy, ale i pro interakci s okolím. I kdyby byla budova energeticky nezávislá, lidé, případně zboží se do ní přece musí nějakým způsobem dostat a naopak ji opustit.

 

Michal Postránecký (CIIRC ČVUT): Efektivnost systémů se doopravdy ukáže až v okamžiku, kdy se do objektu nastěhují jeho uživatelé v množství blížícím se maximální kapacitě tohoto objektu. Modelování a simulace chování konstrukce a jednotlivých technologických částí budoucího objektu a způsobů užívání objektu hlavně v kritických situacích a v návaznosti na okolní systémy by dnes již měly být běžnou součástí každé větší stavby už v začátku návrhové části. V průběhu tohoto projektového procesu lze jít do většího detailu, který nejen prověří vlastnosti samotného objektu, ale může pomoci i při optimalizaci provádění stavby. Budoucí míra efektivity provozu zvolených technologických zařízení budovy nemusí být objektivně zaručena ani těmito simulacemi, jelikož do průběhu projektování a následné realizace daného projektu může zasáhnout mnoho nechtěných vlivů, jejichž důsledky nelze nasimulovat nebo si je ani neumíte vymyslet.

 

Vít Pivoňka (Systémové instalace Pivoňka): V ideálním případě může vzniknout takzvané digitální dvojče, tedy digitální podoba budovy, na které se pomocí simulací odladí provozní podmínky až po krizové situace. Tento digitální model by však po uvedení do provozu neměl zmizet v archivu, ale správce budovy by měl pomocí sběru informací z provozu budovy digitální dvojče neustále zlepšovat a poskytovat tak zpětnou vazbu směrem k projektantům. To je však zatím vize budoucnosti.

 

Jaromír Klaban, ředitel, TECO a. s.

Zda někdo vymyslí nový obchodní model a stvoří nový druh ještě dynamičtějšího podnikání pro to samé, co je dnes facility management – to bych v dnešní době také předem nevylučoval.

Jaromír Klaban (Teco): Samozřejmě lze pro návrh nových budov a vyšetřování jejich provozních stavů ve všech budoucích provozních stavech využít zmíněné metody modelování a simulace. Důležité ale zůstane, kdo bude do těchto modelů zadávat vstupní podmínky a základní energetické koncepty té které budovy a objektu. Pokud to budou jednotlivé specializované profese, pak ani takové metody nedají zásadně nové výsledky. To souvisí s předchozí odpovědí, že potřebujeme v populaci nejen specialisty na jednotlivé technologické systémy, ale nově i ty, kteří o budově přemýšlejí jako o celku. Takových lidí je třeba jak na straně tvůrců a dodavatelů budov, tak, a to snad ještě více, na straně investorů.

 

V mnoha budovách jsou provozovány velké soubory technologických zařízení – kotelny, klimatizace, náhradní zdroje, čerpadla a podobně, které si přímo říkají o vybudování centrálních dispečinků, dozoren nebo velínů. Přesto se s nimi často nepočítá. Bude centrální řízení technologických celků budov požadavkem do budoucna?

Jan Vidim (Domat): Vždy záleží na způsobu provozování. Například u škol, jejichž zřizovatelem je kraj nebo obec, bývá obsluhou místní pracovník, obvykle školník. Ten se spokojí s pultíkem na rozváděči nebo webovým přístupem z počítače v kanceláři, má totiž na starost pouze jediný objekt. Naopak třeba u obchodních řetězců, kde existuje silná centralizace, je už od počátku požadavek na centrální dozor v podobě provozního dispečinku (SCADA) nebo systému pro energetický management. Je třeba říci, že v souvislosti s realizací projektů na úsporu energie (EPC, financování z úspor) se i tak „konzervativní“ subjekty jako školy v rámci rekonstrukcí otopného systému úspěšně propojují na centrální dispečinky, které ale nespravuje provozovatel, nýbrž firma poskytující energetické služby. Další dispečinky vznikají u firem, které se zabývají facility managementem a které postupně dostávají do správy více budov a centrální dozor se jim začíná vyplácet. Obecně platí, že v požadavcích na jakýkoliv technologický řídicí systém by dnes již měla právě z těchto důvodů možnost připojení na centrální dispečink být.

 

Miroslav Iwachow (IBM): Centrální řízení se bude stávat nezbytností. S nárůstem různých systémů a okruhů uvnitř budov, externích vlivů a množství dat bude nezbytné všechny tyto vstupy sladit. Problém je podobný s řízením komplexní výroby v továrnách, kde velíny už existují. O to komplexnější se to stane, když chci optimalizovat a nejen reagovat na změny, ale předpovídat (predikovat) možné situace, jako jsou změny v dodávkách elektřiny, statní svátky a provoz ve městě, nebo zohledňovat dodávky vzhledem k plánované návštěvnosti v budově. Dále v případě, kdy vlastník má více než jednu budovu (například státní instituce). Centrální řízení a neustálá optimalizace jsou nezbytně nutné. Klíčové je mít nastroj, ve kterém se všechna data sbíhají a provádí se analýza v reálném čase tak, aby vždy bylo vše v optimálních hodnotách.

 

Radim Křůpala (IQ Budovy): Mám za to, že informace o poruchách, diagnostika a řízení velkých technologických souborů v současné době směřují k jednomu nadřazenému systému, a je to větší nutnost než dříve, protože počet technologických celků a jejich složitost za poslední léta výrazně vzrostly. Vše ale záleží na vizi investora, jeho zástupce nebo technických poradců či realizátorů. Máme zákazníky, kteří vědí, proč chtít inteligentní systém v budově a že v budoucnu úpravu nového požadavku na řízení udělají jednoduchou změnou v programu bez nutnosti řešit fyzické změny, tahání nových kabelů a zásahy v provozu. Požadavek centrálního (nadřazeného) řízení technologických celků u budov existuje již dnes, zda bude požadavkem zákonným, je podle mého otázka času.

 

Josef Kunc, sekretář, KNX národní skupina České republiky, z. s.

Ani simulace s využitím virtuální reality nemusí postihnout všechny reál­né vlivy, které se mohou vyskytnout. Není například zcela jednoduché stanovit, jak proudí vzduch při různých rychlostech větru a při jeho různých směrech na jednotlivých fasádách stavebně složitého objektu.

Josef Kunc (KNX): V některých typech budov jsou a nadále budou vytvářeny centrální dispečinky. Ovšem v řadě případů je možné tato relativně nákladná vybavení budovy obcházet softwarově. Je však nutné, aby již projektant systémové instalace, ve spolupráci s investorem, dokázal definovat různé situace i následnou reakci systému. Například při poruše kotelny bude podána zpráva správci budovy a současně bude odeslán požadavek na opravu smluvní servisní firmě. Samozřejmě tato zpráva bude obsahovat také bližší informace o typu poruchy. I v samotném objektu mohou být zajištěny některé činnosti omezující únik tepla, jako uzavření a zablokování elektricky ovládaných oken a podobně.

 

Petr Brynda (Mitsubishi): Pro Mitsubishi Electric to není budoucnost, ale současnost. Jsme výrobci nejen vybavení pro továrny a budovy (produktů pro průmyslovou automatizaci a robotiku, CNC, řízení budov, klimatizační systémy, výtahy, eskalátory, fotovoltaické systémy a systémy pro úpravu vody), ale i vybavení velínů, jako jsou velkoplošné obrazovky a systémy SCADA. Tyto produkty nabízíme i našim zákazníkům.

 

Michal Postránecký (CIIRC ČVUT): Centrální řízení technologických celků z jednoho dispečinku umístěného v samotném objektu může být v mnoha případech již přežitek. Samozřejmě záleží na velikosti navrhovaného objektu a jeho funkčním využití, ale v době, kdy mluvíme o virtuálních dvojčatech vytvářených mimo jiné i za účelem kontroly a řízení jednotlivých systémů a koordinace jejich chování, bude nejspíš takovéto lokální pracoviště podstatně minimalizované na nejnutnější nutnou míru.

 

Petr Klement (pit Software): U některých typů budov, například složitějších objektů, které jsou součástí kritické infrastruktury, je to požadavek běžný již dnes. Pěkným příkladem je budova Integrovaného bezpečnostního centra Moravskoslezského kraje, v níž byla tato myšlenka uvedena do praxe již v roce 2011.

 

Vít Pivoňka, majitel, Systémové instalace Pivoňka

Použil bych spíše slovo digitalizace. Ano, podstatná část rutinních aktivit je přímo „šitá na míru“ dnešním možnostem výpočetní techniky.

Vít Pivoňka (Systémové instalace Pivoňka): To je otázka zejména na investory. Investor, respektive budoucí provozovatel budovy by měl slyšet o přínosech takových řešení a vyžadovat je. Je velmi důležité si uvědomit, že soubory jednotlivých technologií jsou často dodávány různými integrátory, různými výrobci. Jakékoliv využití centrálního systému s integrací různých technologických celků je náročnější na řízení a koordinaci projektu.

 

Jaromír Klaban (Teco): Pokud se budeme dívat na budovu dnešníma očima průmyslové automatizace a tvorby dispečinků a dozoren pomocí osvědčených a centralizovaných systémů SCADA, tak se připravujeme na „válku, která již byla“. Nepůjde už jenom o centrální řízení technologických celků, ale o řízení toků energií v rámci budovy i přes její hranice, řekněme odběrná místa, kterými jsou budovy připojeny do sítě. Budovy, tedy především jejich technologické vybavení, si v budoucnosti, a to už velmi blízké budoucnosti, vynutí centrální správu a komplexní automatické řízení z důvodu balancování sítě a totálního využití všech energií včetně těch „odpadových“. Nezapomínejme, že platí zákon zachování energie a pouhá „spotřeba energie“ je vlastně „nezákonná“.

 

Řízení rizik je u řízení provozu budov stále ještě popelkou. Může analýza provozních (a nejen provozních) rizik představovat ekonomický přínos?

Jan Vidim, konzultant, Domat Control System, s. r. o.

Developer potřebuje být konkurenceschopný, snižuje náklady, a tudíž nestaví dostatečně silný projektový koordinační tým.

Jan Vidim (Domat): Rozhodně ano. Potíž je v tom, že selhání technologie řízení budov není bráno jako primární výrobní problém, považuje se pouze za snížení komfortu. Není mu proto ze strany vedení firem věnována taková pozornost jako jiným, kritičtějším technologickým zařízením. U velkého počtu objektů, kde by risk management měl smysl, je správa budovy v rukou správcovské firmy, která má na starost facility management a na jejíž procesy pochopitelně uživatel budovy nemůže mít žádný vliv. Provozovatelé riskují možná i proto, že jednorázový náklad na havarijní opravu je lépe obhajitelný než pravidelný tok peněz na preventivní prohlídky.

 

Miroslav Iwachow (IBM): Risk management u velkých komplexů je běžnou praxí. Například ve Velké Británii se tyto studie musí provádět. Veškerá možná rizika se pak vyhodnocují a přiřazuje se k nim ekonomický i bezpečnostní faktor. Z těchto studií pak vyplývá například povolená obsazenost budov, možná rizika při evakuaci nebo požáru. Povolená maximální obsazenost budov je důležitá i pro garantovaný provoz vzduchotechniky a vytápění.

 

Radim Křůpala (IQ Budovy): Ano.

 

Josef Kunc (KNX): Již v době zpracování projektu je nutné počítat s různými riziky, která se mohou vyskytnout během provozu budovy. Například ochranu před účinky přepětí z blízkých atmosférických výbojů zajistí v instalaci KNX kladení silových kabelů a sběrnice v těsném souběhu. Ovšem je nutné zvažovat i další situace, které se mohou neočekávaně vyskytnout, jako je únik vody z prasklého potrubí, požár a podobně. A k tomu navrhnout způsob omezení následných škod (uzavření přívodu vody, omezení šíření požáru).

 

Petr Brynda (Mitsubishi): Ano.

 

Michal Postránecký (CIIRC ČVUT): Ano, řízení rizik má jednoznačně nejenom ekonomický přínos.

 

Správa budovy, pasportizace, sledování termínů revizí, zpracování protokolů a dokladů ze zákona, sledování provozních knih, zajišťování změn dokumentace podle skutečných stavů, sledování nasmlouvaných plnění a protiplnění u služeb jsou aktivity, které představují výraznou časovou a úřední zátěž u často rutinních činností. Nebyl by zde prostor pro automatizaci či robotizaci? U jakých činností by byla nejefektivnější?

 

Jan Vidim (Domat): Přínos bych viděl v automatizovaném hlídání servisních intervalů, připomínání termínů revizí či tiketovacím systému, který by měl zaručit, že všechny servisní požadavky budou dotaženy do konce. Mnozí provozovatelé již ticketing využívají. Bohužel sebelepší systém, v němž je dlouhodobě několik stovek neuzavřených tiketů, kýžené cíle neplní. Opět všechno závisí na lidech, jejich pečlivosti a samozřejmě i na zdrojích, které mají k dispozici a bez nichž se při své práci neobejdou.

Správa dokumentace je samostatným tématem. Zde bych chtěl apelovat na provozovatele, aby získali od dodavatelské firmy veškerou dokumentaci skutečného provedení co nejdříve, sehnali a aktualizovali kontakty na jednotlivé dodavatelské firmy, udržovali aktuální dokumentaci jak v papírové podobě, tak digitálně, a především zálohovali. Převzetím díla bez dokumentace skutečného provedení se v podstatě aktivuje časovaná bomba. Spíše než nějaká veliká automatizace mi pro tento účel přijde užitečnější mít rozumně zpracované provozní předpisy a kontrolovat jejich dodržování, třeba v rámci interních auditů. Auditor ale nesmí postupovat formálně, mělo by jít spíše o self-auditing s podporou vedení firmy.

 

Miroslav Iwachow (IBM): Pokud rozumíme automatizaci jako systém, který nám tyto činnosti samočinně hlídá a navrhuje jejich údržbu, tak ano. IBM Maximo nebo IBM Tririga jsou takové automatizační systémy. Pasportizace, revize, evidence a protokolovaní i dokládaní prováděné údržby tyto systémy mnohonásobně zjednodušují a automatizují. Umožňují sledovaní v reálném čase i prostřednictvím IoT tak, aby v případě, kdy systémy vykazují neobvyklé hodnoty, mohly upozornit údržbu. Při implementaci systémů FM a EAM většinou dochází k velkým úsporám času a financí. Například Tririga může hospodařit se všemi smlouvami, které se k budově vážou. Hlídá výpovědní lhůty a upozorňuje na obnovy smluv nebo umí spočítat, které budovy jsou efektivnější.

 

Radim Křůpala (IQ Budovy): Ve výsledku se vždy jedná o práci odborného pracovníka, nelze řešit automaticky revize a podobné provozní požadavky. Co ale lze, je souhrn těchto dat, termínů, požadavků a dalších potřeb předat do centrálního systému, který vyřeší všechny provozní záležitosti v jednom celku, bude upomínat na blížící se lhůty a sjednocovat technologie a jejich vizualizace.

 

Josef Kunc (KNX): Celá řada softwarových firem se zabývá vývojem specializovaných programů určených pro řízení různých činností. Je více než pravděpodobné, že již nyní jsou k dispozici skutečně dobře propracované softwary pro mnohá z naznačených témat, jen je zapotřebí začít je využívat. A je jen na tvůrcích těchto programů, aby o sobě a svých produktech dali vědět.

 

Petr Brynda, Business Development Manager, Mitsubishi Electic Europe B. V. – o. z.

S rozvojem sdílené ekonomiky, IoT a e-shopů bude třeba rychle měnit využití budov nebo jejich částí s ohledem na poptávku na trhu, například kancelářské prostory bude třeba změnit na obchod nebo sklad, bez velkých stavebních zásahů do rozvodných sítí, klimatizace a další infrastruktury, což bez kvalitního komplexního projektu budovy nebude možné.

Petr Brynda (Mitsubishi): Nejdále je v automatizaci správa budov, hlavně co se týče dálkových odečtů energií. Automatizované vystavování faktur, případně jejich urgence, je dnes také běžné.

Pokud jde o robotizaci, je možné uplatnit robotizované čištění podlah nebo dopravu odpadu do centrálního skladu a k odvozu na skládku (v budoucnu bude pravděpodobně rea­lizováno autonomním popelářským vozem).

 

Michal Postránecký (CIIRC ČVUT): Jelikož žiji v zahraničí, kde je tento proces ve stavu pokročilém, vím, že již zmiňované je v zásadě už běžnou součástí „property“ či „facility“ managementu. V mnoha případech vše hlídá různě vyspělý systém, nejlépe v podobě nějaké chytré, uživatelsky přívětivé aplikace. Pro opakující se procesy nebude problém hromadně nahrazovat člověka nějakým systémem, ať již automatizací těchto procesů, nebo v určitých případech i jejich robotizací, což závisí na jejich povaze. Z vlastní zkušenosti však musím konstatovat, že ještě dlouho bude trvat, než některá rozmanitá přání uživatelů stavby bude schopen vyřešit jakkoliv „uměle inteligentní“ správce objektu nebo jeho části.

 

Petr Klement (pit Software): V nějakém rozumném horizontu deseti dvaceti let si nedovedu představit, že by po chodbách administrativních budov běhali roboti a vyměňovali zářivky nebo seřizovali klimatizaci. Takže pro robotizaci asi ne, pro moderní informační a komunikační technologie ano. Kvalitní a aktuální digitální model (dvojče) provozované stavby může výrazně urychlit, zkvalitnit a zlevnit procesy správy a údržby. A jsme opět u modelu BIM. Z něj mohou čerpat i případně jej aktualizovat dnes běžné postupy, ovšem podpořené moderními technologiemi. Technik v kotelně použije zobrazení okolí v rozšířené realitě (AR), aby rychle našel konkrétní ventil nebo i zakryté potrubí ve zdi či kanálu. Běžný uživatel nahlásí pomocí hlasového asistentu problém s klimatizací, včetně lokalizace místnosti a zařízení a sdělení příznaků poruchy. Inteligentní jednotky TZB v síti IoT samy nahlásí anomální stav, popřípadě blížící se termín revize nebo provozní prohlídky.

 

Vít Pivoňka (Systémové instalace Pivoňka): Použil bych spíše slovo digitalizace. Ano, podstatná část rutinních aktivit je přímo „šitá na míru“ dnešním možnostem výpočetní techniky. K tomu, aby bylo takové využití efektivní a ekonomické, je velmi důležité zavádět digitalizaci na všech vrstvách. Nejenže implementujeme systém, který dané činnosti umí zpracovat, ale je též velmi důležité digitalizovat již samotný sběr potřebných dat. Má-li například sledovat termín revizí, nejenže upozorní na blížící se termín, ale bude možné protokol o revizi přiložit v elektronické podobě, a třeba při úpravě technologického zařízení bude nejen automaticky v úložišti nahrazena technická dokumentace za aktuální, ale změní se také požadavek na novou revizi, a podobně. Stále větší roli hraje úspornost provozu, sleduje se ekologické zatížení. To jsou informace, které je možné vykazovat v reálném čase. Správným vyhodnocením množství dat, která můžeme z jednotlivých technologických celků získat, lze optimalizovat náklady nejen na provoz, ale také na údržbu.

 

Jaromír Klaban (Teco): Robotizace ne, ale automatizované databázové zpracování veškerých stavebních prvků a provozních souborů v systému BIM ano. Přestože se budova postavila bez tohoto přístupu, lze ji s pomocí následně zpracovaných podkladů do BIM provozovat například z obrazovky počítače.

 

Pro jaký typ společnosti by bylo převzetí komplexního řízení provozu budovy největším přínosem? Pro firmy zabývající se správou majetku, pro firmy se zkušenostmi s provozováním složitých technologických celků, pro firmy s mocným zázemím v informačních systémech, nebo pro naprosto nový druh podnikání, které by se orientovalo na tyto aktuální výzvy?

Jan Vidim (Domat): Tohle je velmi zajímavá otázka. I velké firmy, které se zabývají facility managementem, si služby pro konkrétní technologická zařízení nakupují u výrobců, distributorů nebo instalačních firem, neboť ty mají pro servis potřebné znalosti a vybavení, včetně podrobné znalosti místních poměrů. Řekl bych, že komplexní řízení budovy „přikryjí“ firmy pro správu nemovitostí, které zároveň dodávají i úklid, zahradnické práce a tak dále. Tento generální dodavatel pak využije například služeb IT firmy pro informační a tiketovací systém, topenáře pro servis topení, dodavatele měření a regulace pro správu systému řízení budovy a tak podobně. Důležité je, aby správce nemovitostí nebyl jen přeprodavatelem služeb, ale aby přinášel něco navíc v podobě koordinací subdodávek a synergií. Například sezonní servis chlazení by měl proběhnout před sezonní kontrolou měření a regulace, aby technik MaR mohl chladicí stroje již normálně spouštět. Pokud se revize požárních klapek sjedná zároveň s pravidelnou kontrolou systému řízení budovy, lze rovnou zkontrolovat i vzájemné funkční vazby a případně aktualizovat dokumentaci.

Vznikají i nové obory jako analýza dlouhodobých historických dat, predikce poruch, energetické konzultace či zmíněné modelování, ale i jejich dodavatelé budou nejspíše poptáváni správcovskou firmou na základě požadavků vlastníka budovy, jestliže on sám si facility management nezařizuje vlastními silami. Přidanou hodnotu firem, které dělají facility management, bych viděl právě v jejich aktivitě a snaze o úsporný provoz budovy, provozovatelé by neměli jen přežívat a – řečeno jen s velmi malou nadsázkou – potvrzovat alarmy.

 

Miroslav Iwachow (IBM): Jakákoliv instituce, která hospodaří s větším množstvím majetku, by měla uvažovat o komplexním řízení budov, ať vlastních, nebo pronajatých. Má to smysl i pro budovy, kde už je technika starší. I tam lze efektivněji hospodařit, osadí-li se budova zařízeními s komunikací do IoT, jejichž data se využijí k optimalizaci provozu. Určitě to má smysl pro firmy, které se zabývají správou majetku nebo řídí vetší portfolio majetku. Projektové kanceláře by také měly mít v povědomí, že je třeba pro takové řízení mít připravený systém nebo umožňovat jeho implementaci.

 

Radim Křůpala (IQ Budovy): Převzetí komplexního řízení provozu budovy je nejvýhodnější pro firmy se zkušenostmi s provozováním složitých technologických celků a zároveň integrací technologií do nadřazených systémů.

 

Josef Kunc (KNX): Komplexní řízení provozu budovy může zajišťovat jakýkoliv stávající nebo nově vzniklý typ společnosti. Podmínkou je, aby dokonale zvládal všechny specifické podmínky provozu každé z těchto budov. A aby rovněž dokázal operativně reagovat na problémové situace.

 

Petr Brynda (Mitsubishi): Mohou to být všechny vyjmenované společnosti, které rozšíří sortiment nabízených služeb, a půjde-li v budoucnu o lukrativní podnikání, pravděpodobně budou vznikat i nové firmy zaměřené na tyto služby.

 

Michal Postránecký (CIIRC ČVUT): Hlavním přínosem by to mělo být pro uživatele objektu.

 

Petr Klement, jednatel, pit Software, s. r. o.

V nějakém rozumném horizontu deseti dvaceti let si nedovedu představit, že by po chodbách administrativních budov běhali roboti a vyměňovali zářivky nebo seřizovali klimatizaci.

Petr Klement (pit Software): Myslím, že to budou klasické „facilitky“, které budou schopny zareagovat na rostoucí požadavky na techniku, procesy, znalosti a personál. Outsourcing komplexní správy a údržby budov je běžný model. Firmy provádějící externě facility management si dnes nevystačí jen s ostrahou, údržbářem a uklízečkou, ale přemýšlejí o tom, jak se v procesech FM odlišit a rozšířit si nabídku. Firmy, které dnes zaměstnávají odborníky na informační a komunikační systémy (ostraha, přístupové systémy) nebo nanotechnologie (čištění povrchů), jsou nebo budou schopny dohlížet na složité systémy technologických zařízení budov a spravovat je, a to i na dálku z vlastních dispečinků.

 

Vít Pivoňka (Systémové instalace Pivoňka): Umím si představit, že z komplexního řízení budovy mohou mít užitek nejen správci budov, kterým může takové řízení přinést ekonomičtější provoz spravovaného majetku, ale i provozovatelé technologických celků, pro které jsou informace z provozu velmi cenné k řízení údržby a také pro další vývoj.

 

Jaromír Klaban (Teco): Ten druh podnikání tu již je. Společnosti zabývající se facility managementem mají k využití těchto nových přístupů z principu nakročeno. Zdali je využijí, sáhnou po odbornících z elektráren nebo jiných podobných složitých průmyslových celků a doplní je odborníky z IT, je jen na nich. Zda někdo vymyslí nový obchodní model a stvoří nový druh ještě dynamičtějšího podnikání pro to samé, co je dnes facility management – to bych v dnešní době také předem nevylučoval.

 

Děkujeme účastníkům za jejich názory. Můžeme je shrnout do myšlenky, že není na co čekat. Technika je ve většině případů již k dispozici, zkušenosti také, nezbývá než mít odvahu k obchodnímu modelu komplexní správy budov, kterou považujeme za dynamický, složitý a v čase se měnící systém, který představuje nejen výzvy, ale též zajímavé příležitosti.

 

(Redakčně upraveno) Radim Adam