Významné životní jubileum profesora Zdeňka Kotka
Dne 12. června 2004 se dožil osmdesáti let prof. Ing. Zdeněk Kotek, DrSc., emeritní profesor ČVUT a jeden z nejvýznamnějších tuzemských průkopníků kybernetiky, zvláště automatického řízení a umělé inteligence.
Profesor Kotek absolvoval elektrotechnické inženýrství na tehdejší Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze (dnes ČVUT) v roce 1949. O dva roky později nastoupil mezi prvními vědeckými aspiranty již na Elektrotechnickou fakultu ČVUT k profesoru Zdeňku Trnkovi, který rozhodujícím způsobem nasměroval jeho další odbornou a vědeckou dráhu. V prvním období spolupráce se tehdejší aspirant a později odborný asistent Zdeněk Kotek zabýval nelineárními problémy servomechanismů a podílel se na přípravě známé a státní cenou oceněné knihy prof. Trnky Servomechanismy. V roce 1953 vydal spolu s Ing. Haškovcem publikaci Malá automatizace, která se stala velmi populární, dočkala se čtyř vydání a byla přeložena do polštiny a ruštiny.
Na návrh prof. Trnky se čerstvě jmenovaný docent Zdeněk Kotek ujal v roce 1959 vedení nově vytvořené katedry měření a automatizace, která vznikla oddělením od katedry teoretické a experimentální elektrotechniky. V roce 1961 byl díky iniciativě doc. Kotka na ČVUT zaveden nový studijní obor automatizační technika. V roce 1962 vyšla kniha autorů Z. Kotka a S. Kubíka Nelineární obvody, shrnující tehdejší výsledky výzkumu v oblasti nelineárních systémů. K tomuto tématu se Z. Kotek vrátil v širším rozsahu ještě později, v roce 1973, kdy vyšla navazující velmi úspěšná kniha autorského kolektivu Z. Kotek, S. Kubík a M. Razím Nelineární dynamické systémy, dodnes používaná studenty technických vysokých škol. V roce 1974 byly jeho výzkumy v oblasti nelineárních a optimálních systémů oceněny státní cenou.
V první polovině 60. let dvacátého století se Z. Kotek začal intenzivně věnovat studiu prací Norberta Wienera, tedy principům a problémům kybernetiky. Ty také bezprostředně uváděl ve svých přednáškách. V roce 1965 stál u zrodu nového celostátního studijního oboru technická kybernetika, který zahrnuje i teorii řízení a automatizační techniku a který dodnes patří k nejúspěšnějším studijním oborům na ČVUT.
Dalším významným zlomem v profesní kariéře Z. Kotka byla jeho šestiměsíční stáž na Stanford University v letech 1963 až 1964. Zde se u prof. Widrowa seznámil s prvopočátečními výsledky prací v oblasti adaptivních systémů a s prvním učícím se klasifikátorem. Po svém návratu se Z. Kotek začal plně věnovat problematice adaptivních a učících se klasifikátorů s aplikacemi v technické a lékařské diagnostice při zpracovávání digitalizovaných snímků či přirozeného jazyka. Postupně vychoval mnoho předních odborníků pracujících v této oblasti. Mezi ně patří např. prof. V. Chalupa, prof. V. Hlaváč, prof. J. Psutka, doc. Z. Zdráhal či Ing. J. Jelínek, nyní vedoucí výzkumný pracovník firmy Honeywell v USA. Výsledky dlouhodobé úspěšné výzkumné činnosti Z. Kotka a jeho týmů v oblasti rozpoznávání byly publikovány relativně se zpožděním, a to v podobě knih Adaptivní a učící se systémy (Z. Kotek, I. Brůha, V. Chalupa a J. Jelínek, 1980) a Metody rozpoznávání a jejich aplikace (Z. Kotek, V. Mařík a kol., 1993).
Paralelně s výzkumem pokročilých metod rozpoznávání se prof. Kotek (profesorem byl jmenován v roce 1967) zabýval též daleko obecnějšími tématy kybernetiky a umělé inteligence, jakou jsou znalostní systémy či teorie informace. Inicializoval výzkum a vývoj v oblasti expertních systémů, komplexně zpracoval problematiku kybernetiky do knihy Kybernetika (Z. Kotek, P. Vysoký, Z. Zdráhal, 1990), na své katedře postupně budoval další úspěšné týmy a neformálně pomáhal orientovat výzkum na dalších katedrách ČVUT i na pracovištích Československé akademie věd jako koordinátor hlavního úkolu státního plánu základního výzkumu.
Po třiceti letech vedení katedry předal prof. Z. Kotek v srpnu 1989 katedru řídicí techniky svým následovníkům jako jednu z odborně nejsilnějších kateder ČVUT a na vlastní žádost odchází do důchodu. Na základě této katedry vznikly v 90. letech další nová úspěšná pracoviště, jako např. katedra kybernetiky (dnes Centrum excelence EU) či Centrum aplikované kybernetiky, která se plně hlásí k odkazu a aktivitám prof. Z. Kotka. Profesor Kotek dodnes jako emeritní profesor aktivně přispívá k diskusím o kybernetice, o teorii informace a jejich souvislostech. S nadhledem posuzuje vývoj v těchto oblastech a tak pozitivně ovlivňuje další generaci studentů a především doktorandů. Je prostě stále s námi.
Je nezbytné zmínit se i o tom, že prof. Kotek se významně podílel na řízení a rozvoji Elektrotechnické fakulty ČVUT – v letech 1959 až 1973 jako proděkan a v letech 1973 až 1985 jako její děkan. Vždy prosazoval co nejužší propojení vědeckovýzkumné činnosti s průmyslovou praxí. Tento jeho postoj patří k jeho velmi významnému dlouhodobému přínosu a odkazu pro orientaci výzkumu na fakultě.
Profesor Kotek dlouhodobě aktivně působil v ČSAV, od roku 1966 jako místopředseda vědeckého kolegia pro technickou kybernetiku a elektrotechniku a v roce 1990 jako jeho předseda, dále jako člen korespondent a později řádný člen ČSAV.
Profesor Kotek bezesporu je významnou vědeckou osobností, která ovlivnila vývoj a úroveň vědy i vzdělávání v oblasti nejen kybernetiky, ale celé elektrotechniky na celostátní úrovni. A to nejen díky svým odborným kvalitám, ale v neposlední řadě též pro své mimořádné lidské kvality. Vzniklé problémy a konflikty, které jsou zákonitě spojeny s řízením i s prosazováním nového, se vždy snažil řešit s širokým rozhledem a věcným nadhledem, na gentlemanské úrovni, co nejkorektněji s respektováním názoru všech. Mnohokrát prokázal svoji osobní statečnost, a to jak v protifašistickém odboji (málokdo např. ví, že byl v roce 1946 prezidentem republiky vyznamenán čs. válečnou medailí za aktivní odbojovou činnost a účast v Pražském povstání), tak i jako funkcionář vysoké školy a ČSAV, kdy dovedl účinně pomoci těm, kteří nebyli za minulého režimu „na výsluní“.
Popřejme panu profesorovi do dalších let pevné zdraví a mnoho radosti z rozvoje toho, co pomáhal po celý život budovat. Těšíme se na mnohá další inspirující setkání s ním!!
prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc.
|