Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
V poslední době se lze setkat s novým způsobem detekce požáru pomocí hlásičů vybavených jedním nebo několika senzory, které detekují plyny vznikající v počáteční fázi hoření (doutnání), jako jsou oxid uhelnatý (CO), plynné uhlovodíky a oxidy dusíku (NOx). Protože plyny vznikající při hoření nepotřebují ke svému šíření tepelnou energii, která je v počátcích hoření malá, je jejich detekce podstatně rychlejší než u hlásičů, které optickou cestou detekují vývin kouře (obr. 1). Rychlost a velká citlivost jsou vlastní senzorům pracujícím na principu selektivní detekce specifických plynných složek (obr. 2), které vznikají již v počáteční fázi hoření, tj. při doutnání, tedy ještě dříve, než se objeví viditelný kouř a otevřené plameny.
Instalovat tyto hlásiče je vhodné tam, kde je velká prašnost, popř. v kombinaci s vlhkostí, a tudíž opticko-kouřové hlásiče nejsou vhodné. Příkladem jsou drtírny a dopravníky uhlí, obilní sila, mlýny apod. Dále jsou tyto hlásiče vhodné k detekci v zásobních silech a bunkrech na uhlí, pelety, biomasu apod., kde mohou detekovat hluboce umístěná ohniska požáru mnohem dříve, než dojde k jejich rozhoření, a tím i k vývinu kouře a tepla. Dodávají se ve verzi do běžného prostředí (obr. 3) i ve verzi vhodné do prostředí s nebezpečím výbuchu plynů a prachu (např. papírny, dřevařské podniky, mlýny; obr. 4).
Dalším řešením je multisenzorový hlásič doplněný senzorem plynu, obvykle oxidu uhelnatého. Tato kombinace umožňuje detekovat i doutnající požár. Hlásič je vhodný do prostor, které mají velkou důležitost nebo hodnotu, a proto je nutné zde detekovat požár co nejdříve, aby se zabránilo velkým škodám, a to i za cenu zvýšených nákladů na elektrický protipožární systém.
Protože životnost plynových senzorů je omezená, obvykle pět let, je třeba se při jejich instalaci řídit pokyny výrobce.
Obr. 1. Diagram hoření
Obr. 2. Princip detekce oxidu uhelnatého
Obr. 3. Detektor GSME-L1 do běžného prostředí
Obr. 4. Detektor GSME-HC20-Ex do prostředí s nebezpečím výbuchu