Úvodník

Vážení čtenáři,

jak úžasná energie je ukryta v přírodě, to si patrně nejlépe uvědomujeme právě v létě. Já sama jsem jako ve filmu sledovala sílu a vitalitu přírody po opravdu devastujícím krupobití, které k nám přišlo zkraje června. Veliké těžké kroupy v prudkém větru strhaly listí ze stromů a keřů, zeleninu doslova zadupaly do země. Byl to smutný pohled, ale už po pár týdnech byly stopy po pohromě téměř zahlazeny. Rostlinky vyrazily nové lístky a vše zelené znovu obrazilo. Ne, přírodu nic neporazí.

Nebo snad ano? Patrně víc než občasným krupobitím trpí příroda neustálým zamořováním škodlivinami, které my lidé produkujeme jako odpad svého blahobytu. Pohodlí současné civilizace se však těžko vzdáme. Proto není jiné cesty, než po sobě pořádně „uklízet“, tedy nedovolit, aby po našem rozmařilém životě zůstávala příroda zamořená a zraněná. K takovému úklidu dobře poslouží pokročilá snímací a automatizační technika. Právě v tomto vydání časopisu Automa se můžete seznámit s mnoha ukázkami toho, jak technika pomáhá člověku chovat se k přírodě ohleduplně.

Jedním z nechtěných důsledků současného civilizovaného života jsou všudypřítomné plasty – nejoblíbenější obalový materiál dnešní doby. Drobné částečky plastů přírodě vůbec nesvědčí. Proto se výzkumníci Dánského technického institutu DTI v Aarhusu zaměřili na odhalování plastů v životním prostředí. Jak si můžete přečíst na str. 12, daří se jim pomocí Ramanovy spektroskopie odhalovat plastové mikročástečky menší než 20 μm a také částice pryže z pneumatik.

Dalším nebezpečím pro hladké fungování přírodních procesů jsou vysoké koncentrace fosfátů. V minulosti se sice podařilo zamezit přehnojování půdy fosfátovými hnojivy i používání pracích prášků s fosfáty. Přítomnost fosforu v povrchových vodách však neklesá. Drůbežárny, masokombináty, drožďárny, lihovary a kafilerie totiž i nadále vypouštějí nebezpečné množství fosforu do přírody. V článku na str. 14 se můžete dočíst, že to má změnit nová legislativa, která povzbudí k zavádění lepší analyzační techniky do čističek odpadních vod a k lepšímu dávkování srážedel pro chemickou eliminaci fosforu. Pak bude z čističek odpadních vod vycházet voda, která nikterak neohrozí život ve vodních tocích.

Člověk dnes ukazuje přírodě přívětivou tvář také ohleduplnějšími stavbami. S nimi se můžete, milí čtenáři, seznámit v několika případových studiích. Třeba nová budova společnosti Teco v Kolíně (v článku na str. 16) využívá dešťovou vodu ke splachování toalet a k zavlažování trávníků. Energii šetří zateplením i velmi důmyslným vytápěním a chlazením. Druhým příkladem energeticky šetrné budovy je kancelářské a správní centrum v Hamburku, popsané v článku na str. 23. Díky lehce přemístitelným stěnám lze místnosti snadno přestavit a vytápění přizpůsobit počtu osob v prostoru. Neméně zajímavým příkladem budovy šetrné k životnímu prostředí je distribuční centrum kosmetiky Estée Lauder pro společnost DHL, popsané na str. 27. Tam se rozhodli dokonce poskytnout prostor pro páření ještěrek.

Přeji vám, milí čtenáři, krásné léto, a přijde-li krupobití, nezoufejte.

Eva Vaculíková, redaktorka