Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Vážení čtenáři,
únor bílý…
? Ale kdeže. Na horách sice vrcholí lyžařská sezóna, ale jen za vydatné pomoci technického sněhu. Lyžování je však v módě a výroba lyží běží na plno. Jestliže vás zajímá, jak vlastně lyže vznikají, přečtěte si článek o firmě Sporten v Novém Městě na Moravě (str. 10). Tento výrobce lyží navazuje na dlouhou tradici. Dříve se ve stejné továrně vyráběly lyže značky Artis, na kterých jsem i já sama jako dítě vratce lyžovala.
Toto únorové vydání však není zaměřeno na lyže, ale na funkční a kybernetickou bezpečnost v průmyslu. Zatímco termín funkční bezpečnost se týká toho, jak v případě neočekávaného karambolu ochránit obsluhu stroje před zraněním a vlastní stroj před poškozením, odborníci na kybernetickou bezpečnost mají za úkol chránit data v průmyslových provozech před neoprávněným přístupem či odcizením. Po těchto odbornících bude patrně velká poptávka, vždyť informace jsou cenným majetkem firem.
Téma funkční i kybernetické bezpečnosti je úzce provázáno s normami. Chce-li dodavatel přesvědčit zákazníky o tom, že jeho výrobek nebo zařízení neselže, nechá ho prověřit podle příslušné normy a získá bezpečnostní certifikát. Právě na tyto certifikáty se musí člověk spolehnout, když používá technické vymoženosti, které jsou příliš složité na to, aby bylo zřejmé, jak jsou zabezpečeny. Za příklad takové technické vymoženosti – snad mi to nelyžující čtenáři dovolí – uvedu lyžařské lanovky. Jak to, že tak důvěřivě nastupujeme do těch pestře namalovaných kabinek a gondol a necháme se vynášet vysoko nad strmé horské srázy? Prostě věříme, že provozovatelé jsou pod přísnou kontrolou a vše vyhovuje bezpečnostním normám. Jak snadno lze však touto důvěrou otřást! Při naší rodinné dovolené v Dolomitech jsme se svezli lanovkami různých konstrukcí. U některých nejsou kabinky na lano uchyceny napevno, ale v dolní stanici se jejich závěs uvolní z tažného lana a kabinky se řadí na odstavné kolejnici. Kabinka, která je právě na řadě pro cestu vzhůru, otevře svá dvířka a my do ní dychtivě vstoupíme. Těsně před startem vzhůru se kabinka svým závěsem zase pevně přimkne k lanu, obvykle pomocí spínacího mechanismu s přítlačnou pružinou. A v této chvíli, kdy již z kabinky nelze vystoupit, se můj manžel zkoumavě zahledí vzhůru na spínací mechanismus a pak poťouchle prohodí: „Jestlipak se to tam dobře sepnulo, myslím, že ne.“ Tato věta nahlodá důvěru všech v kabince a pokazí jim zážitek z cesty, i kdyby byly výhledy sebekrásnější.
Přeji Vám, milí čtenáři, vždy jen bezpečné cestování s dechberoucími výhledy.
Eva Vaculíková, redaktorka