Aktuální vydání

celé číslo

06

2020

Automatizace v potravinářství a farmacii

celé číslo

Úvodník

Vážení a milí čtenáři

V tomto vydání najdete hned několik článků, které vás přesvědčí o tom, že analytická technika opouští prostor laboratoří a nachází své uplatnění stále častěji i v roli provozních měřidel, jejichž výsledky bezprostředně slouží k řízení výroby: ať jde o kontrolu kvality potravin, krmných směsí a dalších polotovarů a produktů, nebo např. o infračervené analyzátory určené pro analýzu plynů a spalin. Uplatnění provozních analyzátorů v praxi zásadně ovlivňuje kvalitu výroby a přináší nemalé úspory: např. v potravinářství umožní bezprostředně detekovat nežádoucí příměsi a nevyhovující surovinu včas vyloučit z dalšího zpracování. Při tradičním laboratorním rozboru by závadný produkt byl odhalen až se zpožděním – mezitím by prošel dalšími energeticky a surovinově náročnými technologickými operacemi, popř. i finálním balením. Analyzátory složení se uplatní také v zemědělství. Například v automatických systémech dojení mohou nevyhovující kvalitu mléka rozpoznat již během dojení a určit, zda je nadojené mléko vhodné pro potravinářské účely, zda je možné je použít jen jako krmivo nebo je nutné je zlikvidovat.

Stručný článek (str. 12) je věnován také směrnicím EHEDG pro konstrukci zařízení určených pro potravinářské účely. Dané oblasti se budeme ještě dále věnovat. Zákazníci často po dodavatelích chtějí produkty certifikované pro potravinářství – ale jaký certifikát by to vlastně měl být, nebývá vůbec jasné. Tak se jim prostě dodá patřičně drahý snímač z „nerezu“ – a zákazník je spokojen. Přitom to, zda zařízení splňuje požadavky na hygienický provoz a čištění postupy CIP a SIP, nezávisí jen na použitém materiálu, ale také na konstrukčním uspořádání celého zařízení. V případě snímačů může vše pokazit např. nevhodně navržená montáž.

Na stranách 6 a 7 si můžete přečíst článek o Centru výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie na VUT v Brně. Jde o první díl volného seriálu, který bude postupně představovat nabídku výzkumných a vývojových pracovišť a laboratoří, zejména na technických univerzitách, určenou průmyslovým podnikům. Tato pracoviště mohou nabídnout nejen velkým, ale i malým a středním firmám spolupráci na vývoji výrobků a jejich inovacích, na návrhu a optimalizaci technologických postupů, testování výrobků, školení apod. Pro univerzity je tato spolupráce zajímavá nejen ekonomicky, ale také tím, že pedagogové i studenti získají lepší přehled o potřebách průmyslu a mohou se podílet na řešení úkolů z praxe. Současná snaha o propojování výzkumu s průmyslovou praxí je v některých oborech, zvláště v oborech základního výzkumu, až křečovitá, ale na technických školách je naopak víc než potřebná.

Petr Bartošík, šéfredaktor