Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Vážení čtenáři,
manipulační technika, která je tématem tohoto vydání Automy, je tradičním oborem, ale začíná se poslední dobou uplatňovat v netradičních oblastech. Robot či manipulátor v průmyslovém provozu není nic neobvyklého. Trochu však překvapí robot na dojení krav, který je představen v článku Robotizovaná stáj na str. 60.
Poněkud neprobádanou oblastí pro užití manipulační techniky a robotů jsou malé a střední podniky a řemeslné živnosti. Právě nyní sílí mezi výrobci automatizačních prostředků snahy uplatnit své výrobky právě zde. Vlastníci těchto firem dobře vědí, že jim automatizace pomůže udržet se na trhu. A tak mnohdy řeší dilema, zda mají investovat do komerčně dostupných řešení, která jsou mnohdy příliš drahá a navíc nevhodná pro jejich potřeby, nebo mají neúnosně snižovat náklady s nepříznivým dopadem na platy a zisky. Cestu z této „automatizační pasti“ naznačuje čtyřletý projekt SMErobot™, který od roku 2005 probíhá v rámci šestého rámcovém programu EU pro výzkum. Konsorcium evropských firem vyvíjí průmyslové roboty nového typu, které se mohou uchytit v menších provozech a dílnách, ať již se v nich zpracovává dřevo, kov, pryž nebo třeba keramika či plasty. Funkční prototypy těchto nových robotů byly vystavovány na červnovém veletrhu Automatica v Mnichově. Byl zde k vidění robot označený jako „třetí ruka dělníka“, který spolupracuje při montážních a manipulačních operacích – tu něco přidrží, tam cosi podá nebo přesně umístí, popřípadě svou silou vypomůže při přenášení břemen. Další ukázkou byl svařovací robot, který je možné uvést do dokonale poddajného stavu. Člověk pak může uchopit jeho paži, ale nikoliv aby mu jí potřásl, ale aby přejížděl po dráze budoucího svaru. Robot se nechá snadno vést a přitom bleskově propočítává požadovanou trajektorii, takže odpadá složité programování.
Je patrné, že nástupem těchto pomocníků se boří zažité představy o nedotknutelných průmyslových robotech, které jsou od lidí odděleny pevnou přepážkou, posílenou ještě světelnou závorou. Člověk si nyní pouští roboty daleko více k tělu, a to pochopitelně volá po daleko propracovanějším přístupu k bezpečnosti. Od těchto robotických pomocníků se očekává, že budou schopni provozu do tří dnů po dodání na pracoviště a že si poté velmi rychle osvojí intuitivní příkazy obsluhy.
Bezprostřední blízkost robotů může leckomu činit potíže. Ne však Japoncům, kteří k nim mají neobvykle vřelý vztah, jak na to upozorňuje příspěvek o japonské expozici na Hannover Messe (str. 72). V jednom japonském stánku byl vystavován robot v podobě lachtaního mláděte, který svým kňouráním lákal k pohlazení. Jeho posláním je poskytnout rozptýlení a zábavu pacientům upoutaným na lůžko nebo osamělým starým lidem. Dnes by nad tím mohl člověk sprásknout ruce, ale údaje o postupném stárnutí populace ukazují, že možná není daleko doba, kdy se o společnost a povzbuzení nemohoucím lidem skutečně budou muset postarat stroje. Útěchou může být, že to umělé lachtaní mládě, které jsem si mohla pochovat na hannoverském výstavišti, bylo skutečně k zulíbání.
Přeji vám, milí čtenáři, léto plné milých překvapení.
Eva Vaculíková,
zástupce šéfredaktora