Aktuální vydání

celé číslo

01

2024

Automatizace skladování, logistiky a manipulace s materiálem

Programovatelné automaty, průmyslové počítače, jednotky I/O, bezpečnostní systémy

celé číslo

úvodník

číslo 11/2005

Vážení a milí čtenáři

Teplota je jednou z nejčastěji měřených veličin, ale správně měřit teplotu není snadné ani jednoduché a vyžaduje to důkladné znalosti i zkušenost.

Nesnadný je již samotný výběr senzoru. Je-li nutné teplotu měřit přesně, je na místě odporový senzor. Ovšem ten je dražší než senzor termočlánkový. Termočlánkovými senzory lze také měřit vyšší teploty než senzory odporovými. Uplatní se i při nedostatku místa (bývají menší než odporové), je-li senzor vystaven vibracím nebo je-li požadována rychlejší odezva na změny teploty. Na druhou stranu jsou termočlánkové senzory v čase méně stabilní než odporové, zvláště při vyšších teplotách.

U termistorů se, v porovnání s kovovými odporovými senzory, mění odpor s teplotou podstatně více, ale tato závislost je velmi nelineární. Používají se proto jen pro malé rozsahy měření. Pro vysoké teploty je nelze použít vůbec. Přitažlivá je jejich nízká cena, ale pro průmyslové použití je nevýhodné to, že na rozdíl od odporových snímačů a termočlánků nejsou normalizované – to komplikuje jejich připojení k řídicímu systému i případnou výměnu.

Z čeho ještě vybírat? V současné době jsou k dispozici také různá provedení polovodičových senzorů (monokrystalických nebo s PN přechodem), která nacházejí svoje specifické oblasti použití. A to pomíjíme bezkontaktní měření teploty – to je samostatný velmi široký obor.

Výběrem senzoru problémy nekončí. Velký vliv má výběr měřicího místa, správná montáž snímače s ohledem na tepelné ztráty a správné elektrické zapojení eliminující rušivé vlivy. Materiály použité pro konstrukci snímačů často musejí odolávat velkým tlakům a agresivním médiím, snímač musí snášet vibrace a rázy.

Moderní snímače teploty umějí víc než jen měřit teplotu. Mnozí uživatelé již dokázali odhalit, a to i díky osvětové činnosti odborného tisku, výhody použití protokolu HART nebo připojení snímačů na průmyslové sběrnice: jsou to především snazší kalibrace a nastavování snímačů, detekce závad a lepší možnost plánovat údržbu snímačů podle jejich skutečného stavu. Aktuálně je ostře sledováno napětí mezi zastánci EDDL a FDT/DTM. Objevují se také první komerčně použitelné snímače s bezdrátovými přenosy. Výrobci ovšem vždy musejí v ostré konkurenci hledat delikátní rovnováhu mezi mírou inovací a cenou snímačů.

Je tedy vidět, že měřit teplotu neznamená jen „vyvrtat díru do potrubí a strčit tam nějaký snímač“. Doufám, že toto číslo časopisu Automa přispěje k rozšíření Vašich znalostí v oboru měření teploty.

Petr Bartošík, šéfredaktor