Společnost, inženýrink a internet

Společnost, inženýrink a internet

Liberalizace trhu a rychlý rozvoj komunikačních a informačních technologií vedou k tomu, že podniky i celá průmyslová odvětví musí čelit globální konkurenci. Výrobní podniky na celém světě se setkávají s komplexními technickými projekty, rostoucími cenami a časovým tlakem. Je třeba neustále rychleji a s menšími náklady vyvíjet a dodávat na trh stále lepší produkty. Reakcí na tento všeobecný vývoj je cesta digitalizace a globalizace dat a informací v celém výrobním řetězci. Mezinárodně působící podnikatelské jednotky požadují potřebné informace bez ohledu na geografickou polohu a čas. Prostředky, které tyto požadavky splňují, jsou internet a technika webu. Tradiční návrhové a konstrukční postupy jsou doplňovány moderními prostředky počítačové podpory. Mocnými nástroji k optimalizaci inženýrských činností jsou numerická simulace spolu s validací výsledků měřením na prototypech. Článek přináší souhrnný pohled na změny, které do společnosti, zejména do procesu vývoje nových produktů v průmyslu, vnáší moderní informační a komunikační technika.

1.1 Virtualita
Všeobecný výklad termínu virtuální lze nalézt v mnoha slovnících. Německý „Duden“ definuje virtualitu jako potenciální existenci, výskyt.

Americký Heritage Dictionary nabízí tuto definici: „Jsoucí v mysli, zejména jako výsledek představivosti“ a podle Collins Electronic Dictionary and Thesaurus má virtualita „podstatu nebo účinek, ale nikoliv zjevný tvar nebo formu“.

Termín virtuální podnik je v současné době mezi experty na organizaci velmi populární, a to v teorii i praxi. „Příběh virtuality“ se již neomezuje jen na ekonomiku, virtuální okolní prostředí, produkty anebo jeden celistvý virtuální svět (obr. 1).

Myšlenka virtuálních podniků představuje recept na řešení mnoha z problémů, před kterými současné – spíše „fyzické“ než virtuální – podniky stojí. Atributy spojenými s tímto pojetím jsou např. pružnost (flexibility) a rychlá odezva na měnící se podmínky na trhu, stejně jako soustředění se na klíčové schopnosti firmy.

Pokrok dosažený v informační a komunikační technice umožňuje – přinejmenším zčásti – překonávat geografická i časová omezení. Vliv na strukturu organizace a na povahu konkurenčních vztahů má především moment „zmizení“ geografických omezení. Moderní metody přenosu dat, jak uvnitř mnohonárodních společností, tak i vně mezi firmami, poskytly možnost vzniku nových forem spolupráce. Organizace společně vytvářejí a sdílejí „sklady“ dat s cílem společně vyvíjet, distribuovat a prodávat zboží. V souvislosti s využíváním principu současného přístupu ke sdíleným datům vznikly i určité zvláštní formy spolupráce.

1.2 Digitální společnost

1.2.1 Digitální infocities
Města a obce (samosprávné oblasti, státy) přecházejí k podpoře výkonu své správy informačními technologiemi (IT) ve snaze zlepšit kvalitu a účinnost místní administrativy (obr. 2). Jedním z hlavních cílů je umožnit obyvatelům nezávisle vyhledávat informace, které právě potřebují. Informační technologie jsou v systémech účinného poskytování služeb a při navazování spojení a komunikaci se správními útvary i mezi nimi důležitým nástrojem (obr. 3). Současně orgánům místní moci usnadňují spojení s občany a vnějšími organizacemi, šíří osvědčené standardy a postupy co se týče rozmanitosti, kvality a účinnosti služeb i všeobecně přispívají ke zvyšování úrovně vzdělanosti obyvatel.

Informatizace obcí do podoby tzv. infocities je vynikajícím řešením všude, kde má obec (stát) při vytváření své správy zájem brát v potaz potřeby občana jako zákazníka. Struktura infocities propojuje zainteresované útvary a povzbuzuje je ke spolupráci směrem k dosažení těchto cílů:

• připojit každého občana, domácnost, školu, podnik i úřad k síti;

• zajistit, aby každý obyvatel měl možnost být součástí informační společnosti;

• nabídnout široké veřejnosti jako alternativu metodu dostupnosti údajů o místních správních orgánech a službách poskytovaných příslušnými organizacemi nepřetržitě po celých 24 hodin denně;

• zkoušet a vyvíjet nové aplikace IT, které umožní zákazníkům hledat, nacházet a využívat informace, např. elektronické radniční adresáře, elektronickou poštu, webové telefony, kalendáře událostí, městské kamerové a videozáznamové služby atd.;

• podporovat vývoj místní demokracie nabídkou služeb na bázi IT a zajištěním jejich dostupnosti např. umísťováním internetových přípojek do veřejných knihoven, přijímáním úřední pošty městskými činiteli v elektronické podobě a pořádáním levných počítačových kursů;

• zvyšovat efektivitu městské administrativy např. tím, že ve všech jednatelnách jsou k dispozici aktuální informace o dostupných správních službách.

1.2.2 Internetové bankovnictví
Termín internetové bankovnictví označuje možnost spravovat běžný účet anebo portfolio cenných papírů z klientova terminálu (zpravidla PC, doma nebo v kanceláři) prostřednictvím internetu. Zákazníci mohou zabezpečeným způsobem prohlížet a zadávat příkazy k bankovním operacím, uskutečňovat přesuny peněz, zadávat příkazy k prodeji i nákupu cenných papírů, sledovat zůstatky na svých účtech anebo žádat o formuláře. Mohou také zřizovat nové tzv. trvalé příkazy, přičemž všechny tyto transakce lze uskutečňovat pohodlně a bez další ztráty času z PC po celých 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Internetová banka pracující v režimu on-line má vždy otevřeno.

Vše, co je třeba pro internetové (domácí) bankovnictví, je osobní identifikační číslo (Personal Identification Number – PIN) a číslo transakce (Transaction Number – TAN). Podle PIN identifikuje počítač v bance oprávněného uživatele, zatímco TAN se používá při zaslání převodních příkazů. TAN v tomto případě nahrazuje osobní podpis.

Téměř všechny současné bankovní transakce v soukromém sektoru jsou zadávány z terminálů nebo domácích PC přes interaktivní uživatelská rozhraní.

1.2.3 Virtuální trh
Celosvětová síť Internet se v posledních letech enormně rozrůstá. Odhadnout celkový počet uživatelů internetu je velmi nesnadné. Nicméně se odhaduje, že ho v současné době využívá již asi 10 % světové populace. Toto nové médium zásadně změnilo a dále mění informační a komunikační návyky mnoha lidí a dalekosáhlé změny lze očekávat také v podstatné části ekonomiky. Internet se stává hlavní podnikatelskou a obchodní základnou budoucnosti, a jsou to zejména poskytovatelé služeb, kdo musí najít odpověď na otázku, jaký vliv bude mít rostoucí význam elektronického obchodování (e-commerce) na jejich výkonnost a podnikové strategie. V této souvislosti se často používají termíny virtuální trh, elektronický trh, elektronické tržiště apod.

V německy psané literatuře jsou elektronické trhy definovány jako „systémy IT podporující, všechny jako celek i jednotlivě, fáze a funkce tržně orientovaného chování“ (obr. 4). Zde je však třeba poznamenat, že pojetí elektronických trhů jako „systémů IT“ neodpovídá definici trhu obvyklé v podnikání a ekonomice, kde pojem trh většinou znamená „ekonomický prostor, na kterém se potkává nabídka s poptávkou po zboží a který umožňuje dané zboží směňovat“.

Elektronická tržiště jsou informační a komunikační struktury vhodné k vytváření základny pro koordinaci tržně orientovaných aktivit. Na elektronickém tržišti nyní mohou nabízející a poptávající signalizovat svou ochotu jednat a vstoupit do příslušného procesu tržní výměny.

Systémy e-commerce jsou v daném pojetí informační a komunikační systémy sloužící speciálně ke koordinaci a řízení tržně orientované výměny na elektronických tržištích. Nabízející a poptávající subjekty (a jejich činnost) lze rozdělit do čtyř základních kategorií:

• obchody jsou systémy provozované nabízejícími nebo poptávajícími, kde nabízející vstupuje do vztahu s poptávajícím a jedná (je-li to nutné) s konečným cílem uzavřít dohodu a uskutečnit akt tržní směny. Příklady elektronických obchodů jsou elektronické katalogy nebo běžné obchodní stránky na celosvětové síti web (worldwide web – www);

• aukční systémy, kde několik poptávajících soutěží o to, co předkládá nabízející: kontrakt zpravidla získá ten z poptávajících, který je ochoten zaplatit nejvyšší cenu;

• výběrová řízení jsou procesy inverzní k aukcím: poptávající specifikuje, co potřebuje, a o jeho zakázku svými nabídkami soutěží několik potenciálních dodavatelů;

• elektronické burzy cenných papírů jako jediný případ tržiště realizovaného v rámci jediného informačního a komunikačního systému.

V prvních třech z uvedených případů je tržiště tvořeno konkurencí různých obchodů, aukcí a nabídek. Hledají-li kupující např. knihu, mohou si vybrat mezi několika obchody nabízejícími knihy – hovoří se o „elektronickém knižním trhu“.

Způsob fungování těchto nově vznikajících elektronických trhů má velmi blízko k představě „ideálního“ trhu: velký počet nabízejících se dostává do kontaktu s mnoha poptávajícími a s tím související mechanismy vedou k vytvoření výchozí (obvyklé) ceny i nejlepším výsledkům prodeje.

Na základě těchto obchodních systémů působí také tzv. zprostředkovatelé, definovaní jako „prostředníci usnadňující transakce mezi potenciálními obchodními partnery“.

Elektronicky vypracované nabídky jsou v síti internet oceňovány hodnotícími agenturami, což jejich zákazníkům značně usnadňuje vyhledání odpovídajícího obchodního partnera. Jak ukazují první výsledky použití inteligentních agentů, nabízí se inovativní a stále více specializované podpoře široké pole působnosti.

1.2.4 Teleshopping
Současní spotřebitelé mají na výběr z mnoha různých prodejních kanálů: přímý nákup v obchodě, nákup prostřednictvím telefonu (pevné linky nebo mobilního přístroje s protokolem WAP) nebo faxu. Velmi vhodný způsob nakupování z domova nabízí internet. Podíl na obchodu on-line se snaží získat mnoho společností z nejrůznějších průmyslových odvětví, které za tím cílem vynakládají značné částky peněz na reklamu a na budování příslušných nových struktur.

Petr Pospisil, Manager Mechanical Engineering,
PerkinElmer Bodenseewerk GmbH, Überlingen

Překlad a úprava z anglického originálu Engineering and Internet, výukového textu (tutorial) připraveného pro doprovodný programu veletrhu Pragoregula/El-expo 2002, Praha, březen 2002.

(dokončení v příštím čísle)