Síťová ekonomika

číslo 7/2005

Síťová ekonomika

Změny v současné ekonomice jsou vyvolány změnami v technické oblasti, zejména v informatice a komunikační technice. Tyto změny způsobují silné síťové propojení ekonomických subjektů. Síť se stává základní strukturou vztahů a přináší některá specifika, na která je třeba reagovat, chce-li člověk nadále zůstat součástí podnikání. Situaci vystihuje heslo Vyberte si e-byznys, nebo ex-byznys. Specifické síťové efekty je možné sledovat jak u hmotných sítí, tak u virtuálních sítí uživatelů stejných produktů. V síťové ekonomice lze analyzovat síťové produkty, síťové podniky i síťová odvětví. Článek představuje základní specifika síťové ekonomiky.

1. Úvod

Síťová ekonomika je označení pro nynější globální vazby mezi ekonomickými subjekty, charakteristické výrazným propojením. Hlavní roli v nové éře hraje spojení čehokoliv s čímkoliv do obrovské pavučiny sítí různých úrovní vztahů, kde se sdílejí zdroje a aktivity, rozšiřují trhy a snižují rizikové náklady. Toto propojení je umožněno explozivním rozvojem informatiky a komunikační techniky. Díky síťovému propojení mohu být firmy nyní provázány se subjekty svého zájmu těsněji než kdykoliv v minulosti. Vzhledem k tomu jsou firmy nuceny přehodnotit a přetvořit základní procesy a modely podnikání. Síťová ekonomika má mnoho částí a úrovní, které se vzájemně prolínají. Lze se na ni dívat a analyzovat ji z několika úhlů. Podívejme se na ni z pohledu produktů, podniků a odvětví.

V síťové ekonomice jsou velmi důležité tzv. síťové produkty, vykazující tzv. síťové externality, které vyjadřují růst hodnoty produktu s růstem počtu uživatelů stejného typu produktu. Tyto produkty mají specifické charakteristiky, které je třeba analyzovat a brát v úvahu při analýze celé síťové ekonomiky.

Síťová propojení vytvářejí z každého podniku tzv. virtuální podnik. Toto vzájemné propojení dovoluje zaměřit se na ty aktivity, které může podnik vykonávat na světové úrovni, protože může vytvářet aliance s jinými podniky, jejichž aktivity na světové úrovni jsou komplementární. Rozhodujícím vztahem mezi částmi sítě je komplementarita. Zásadním rozšířením virtuálního podniku je síťový podnik, který představuje spletitou síť nových vztahů na všech úrovních a podnikových funkcích a jehož vnitřní a vnější hranice jsou zcela propustné a proměnné.

Některá odvětví jsou typická výrazným síťovým propojením a tvoří páteř pro fungování i ostatních odvětví. Tato síťová odvětví se vyznačují komplementaritou a síťovými externalitami. Komplementarita se často vyskytuje mezi různými třídami produktů i v nesíťových odvětvích.

Celá síťová ekonomika funguje podobným způsobem jako síťové podniky a síťová odvětví. Sítě sítí (např. internet) nejen boří zdi mezi firmami, dodavateli, zákazníky, konkurenty a zájmovými subjekty, ale smazávají i rozdíly mezi podniky a odvětvími.

2. Síťové produkty

2.1 Síťové produkty a síťové externality
Produkt je souhrnné označení pro výrobky a služby. Některé produkty generují větší hodnotu, jestliže je současně využívá větší počet uživatelů. Uživatelé těchto produktů vytvářejí sítě. Takové produkty se nazývají síťové. Klasickým příkladem jsou komunikační prostředky.

Síťové externality lze definovat jako přírůstky užitku, který uživatel získá spotřebou produktu, když počet uživatelů stejného typu produktu roste. V literatuře o sítích je sice největší pozornost věnována pozitivním externalitám, avšak jako síťové mohou vzniknout i záporné externality.

Síťové externality nejsou omezeny jen na komunikační sítě, ale jsou také významné u virtuálních sítí uživatelů dalších stejných typů produktů. Známými příklady produktů vykazujících síťové externality jsou faxy, telefonní sítě, rozhlasové vysílání, sítě kreditních karet, hardware a software počítačů atd.

Síťové externality lze rozdělit na přímé a nepřímé.

Přímé síťové externality jsou generovány jako přímé důsledky počtu uživatelů stejného produktu. Telekomunikační sítě (telefony, faxy, internet) jsou typickými příklady produktů vykazujících přímé síťové externality.

Nepřímé síťové externality vznikají tehdy, když hodnota produktu roste společně s růstem počtu anebo variety komplementárních produktů. Komplementarita znamená, že uživatelé kupují spíše systémy (složené z doplňujících se produktů) než jednotlivé produkty. Příkladem produktů s nepřímými síťovými externalitami jsou počítače (tzv. hardware-software paradigma). Úspěch operačního systému není jen otázkou technických předností, ale také otázkou variety softwarových aplikací, která často bývá i důležitější.

2.2 Zdroje síťových externalit
Příčinami vzniku (zdroji) síťových externalit mohou být:

  • očekávání uživatelů,
  • koordinace mezi uživateli,
  • kompatibilita,
  • náklady na přepnutí a problém uzamčení.

Když si uživatelé vybírají produkty, hrají podstatnou roli při nákupu jejich očekávání, protože užitek pro uživatele závisí na počtu ostatních uživatelů, kteří si koupí stejné produkty. Je-li možná koordinace mezi uživateli, může zmenšit riziko výběru špatné sítě a umožňuje uživatelům dosáhnout větších síťových výhod ve větší a stabilnější síti. Aby bylo možné využít komplementární produkty, musí být tyto kompatibilní, tzn. musí fungovat podle stejného standardu. Když chtějí přejít z jedné sítě do druhé, setkávají se jednotliví uživatelé i firmy s náklady na přepnutí. Ty se dělí na soukromé a společenské. Soukromé náklady na přepnutí jsou zbytečně vynaložené náklady na původní techniku. Společenské náklady na přepnutí porovnávají síťové externality u původní sítě s očekávanými síťovými externalitami u nové sítě. Náklady na přepnutí mohou vést k neefektivnosti tím, že brání uživatelům přejít na novou, lepší techniku. Vzniká tzv. problém uzamčení.

Existují různé typy nákladů na přepnutí, které ovlivňují stupeň uzamčení. Typově lze rozlišit např.:

  • kontrakty,
  • učení a trénink,
  • konverze dat,
  • náklady na vyhledání,
  • náklady na neloajalitu.

Uživatelé jsou uzamčeni kontrakty. Náklady na přepnutí musí hradit ta strana, která poruší kontrakt. Uživatelé jsou vycvičeni v používání produktů, které fungují podle určitého standardu. Náklady na přepnutí budou zahrnovat náklady na učení a trénink při přechodu na nový produkt. Při zavedení nového softwaru budou náklady na přepnutí zahrnovat náklady na konverze dat, která využíval starý software. Náklady na vyhledání jsou náklady vynaložené při hledání a koupi nového produktu. Do nákladů na přepnutí lze zahrnout také ztrátu určitých výhod plynoucích z loajality k původnímu produktu (jeho dodavateli).

K analýze síťových externalit se přistupuje dvěma přístupy. Tak zvaný makro přístup předpokládá, že externality existují, a snaží se modelovat jejich důsledky. „Mikro„ přístup se snaží nalézt příčinu síťových externalit. Síťová propojení přinášejí důležité efekty. Sítě vytvořené pro získávání a sdílení nových informací poskytují informace tím lepší a úplnější, čím více jednotek síť využívá. Přitažlivost pro uživatele sítí roste s jejich zvětšujícím se rozsahem. Výsledkem těchto efektů je, že již nelze využít samoregulační mechanismus poptávky a ceny, který je základem tradiční mikroekonomie. Podle tradiční ekonomické teorie udržuje „negativní zpětná vazba„ ceny v bodě tržní rovnováhy. Negativní zpětná vazba stabilizuje systém. Ale informační sítě jsou řízeny prostřednictvím dynamiky „pozitivní zpětné vazby„. Pozitivní zpětná vazba činí silné ještě silnějšími a slabé ještě slabšími (obr. 1). Klasickým příkladem je soupeření firem Microsoft a Apple.

Obr. 1.

Obr. 1. V prostředí informačních sítí se uplatňuje pozitivní zpětná vazba

Pozitivní zpětná vazba, která je hnací silou síťové ekonomiky, je vyvolána úsporami z rozsahu na straně nabídky i na straně poptávky. Nabídka roste v důsledku poklesu jednotkových nákladů při zvětšujícím se počtu výrobků. Poptávka roste v důsledku narůstání užitku z produktu při zvětšujícím se počtu jeho uživatelů.

Pro úspěch dodavatelských sítí je nezbytné zmenšit zpoždění v toku informací implementací informačních systémů ve výrobních podnicích. Zmenšit zpoždění v toku informací je prospěšnější než zmenšit zpoždění v toku materiálu, a to zejména v tzv. high-tech odvětvích, kde jsou výrobní zařízení velmi drahá.

Internet funguje jako komunikační prostředek umožňující koordinaci akcí a kooperaci mezi subjekty a tím přispívající k jejich integraci. Vývoj hodnocení internetu je možné historicky porovnat podle těchto zákonů:

  • Metcalfeův zákon: hodnota sítě (internetu) je dána vzorcem n2, kde n je počet spojených subjektů (vychází z jednoho spojení mezi dvěma subjekty),

  • Kellyho zákon: hodnota sítě (internetu) je dána vzorcem nn, kde n je počet spojených subjektů (internet umožňuje mnohonásobné paralelní spojení mezi zákazníky, dodavateli a obchodními partnery).

3. Síťové podniky

Síťová ekonomika výrazně urychluje technické a technologické inovace, zejména v informatice a komunikační technice, a přitom je jimi sama velmi zásadně ivlivňována. Nová technika zajišťuje trvalou zpětnou vazbu, která umožňuje modifikovat aktivity a rychle reagovat na změny, a tím podstatně mění modely podnikání. Pomocí techniky může podnik definovat nové institucionální struktury. Tvorba hodnot již není záležitostí lineárního řetězce, ale stává se stále více otázkou měnící se sítě. Prostřednictvím sítě se podnik spojí se svými zákazníky, dodavateli, zájmovými subjekty i konkurenty, a stávají se síťovým podnikem.

Síťové podniky vytvářejí příležitosti tím, že umožňují přístup k dodatečným prostředkům, schopnostem a trhům. Dostupnost těchto zdrojů nabízí efektivní způsob řízení růstu a nákladů a přispívá k růstu adaptability a flexibility a obecně k expanzi podniku. Podmínky síťové ekonomiky usnadňují podnikům být efektivní a rozšiřovat své tržní příležitosti, ale vyžadují silné vzájemné propojení funkcí podniku. Nové síťové organizační struktury nespočívají jen ve vytvoření organizací orientovaných na procesy, v nichž se původní vertikální struktura podnikových procesů mění na horizontální a jejichž cílem je snižovat náklady a zlepšovat schopnost reakce podniku na vnější podněty, ale jde o zásadní změnu povahy a fungování organizace a vztahů mezi organizacemi.

Síťové podniky obchodují se síťovými produkty na síťových trzích. Síťové trhy se vyznačují určitými vlastnostmi odlišujícími je od ostatních trhů. Tyto vlastnosti se odvozují od zdrojů síťových externalit nebo jsou důsledkem konkurence na síťových trzích.

Vlastnosti síťových trhů jsou zejména tyto:

  • problém zahájení a kritické množství,
  • nestabilita trhů,
  • závislost na trajektorii,
  • vítězství s horší technikou.
Obr. 2.

Obr. 2. Přijetí nové techniky postupuje podle S-křivky

Poptávka po síťových produktech je ovlivněna cenou a očekávanou velikostí sítě nebo její komplementární sítě. Problém zahájení vzniká tehdy, když očekávaná velikost sítě je příliš malá, než aby motivovala k zapojení další uživatele. Kritické množství je minimální rozsah sítě, který vyvolá její růst. Síťové trhy mají sklon k nestabilitě. Nestabilita trhů je vyvolána mnoha příčinami, jako je koexistence nekompatibilních produktů, rozdíl mezi očekávanými a skutečnými prodeji, nedosažení kritického množství atd. Důsledky dřívějších rozhodnutí pro pozdější rozhodnutí jsou na síťových trzích významné. Závislost na trajektorii způsobuje neefektivnost, plynoucí z malých změn v počátečních podmínkách. To vede k situacím, které je velmi nákladné změnit. Uživatelé, kteří si koupili síťový produkt, jenž se stal horší technikou, u něj mohou zůstat, protože přepnutí na lepší techniku může být příliš nákladné.

Systémy s pozitivní zpětnou vazbou vykazují typický vzor chování. Dynamiku přijetí nové techniky je možné znázornit S-křivkou (obr. 2). Počet uživatelů se nejprve zvětšuje velmi pozvolna. Jakmile se dosáhne kritického množství, začne počet uživatelů prudce růst, až postupně dojde k saturaci.

Tab. 1. Osnova návodu k realizaci procesu zapojení podniku do sítě
1. Identifikace firemních a regionálních specifických výhod:
– s ohledem na existující firmy, dodavatelské řetězce a sítě,
– využití sítí na komunikaci jejich strategií.
2. Identifikace komplementarit:
– kapacity,
– infrastruktura,
– zdroje a dovednosti.
3. Identifikace chybějících částí:
– možnosti síťového propojení,
– kapacity,
– infrastruktura,
– investice,
– e–efektivní řízení.
4. Využití podnětů, síťové podpory a regulace:
– k rozvoji komplementarit,
– doplnění chybějících částí.

Podniky využívají k úspěšnému zapojení do produkčních sítí mnoho strategií. Jeden z možných způsobů je stručně popsán v tab. 1.

4. Síťová odvětví

Síťové systémy nyní poskytují infrastrukturu a základ pro fungování ekonomiky a společnosti. Síťová odvětví hrají v současném životě rozhodující roli. Vyskytují se v mnoha formách a zahrnují nejen hmotné sítě, např. dopravní, logistické, komunikační a energetické, ale i abstraktní sítě ekonomické, finanční, společenské a znalostní. Některá důležitá nesíťová odvětví mají rovněž podobné podstatné ekonomické vlastnosti jako síťová odvětví. Pro taková nesíťová odvětví jsou charakteristické zejména silné komplementární vztahy.

Realita současných sítí je charakteristická těmito vlastnostmi:

  • rozsáhlost a složitost,
  • rostoucí přetížení,
  • komplementarita,
  • externality,
  • náklady na přepnutí,
  • různé chování uživatelů sítě,
  • vzájemná interakce mezi sítěmi.

Mnoho současných sítí je charakteristických jak rozsáhlostí, tak i složitostí síťové topologie. Přetížení je stále důležitější nejen v dopravních, ale i v telekomunikačních sítích. Komplementarita se stává rozhodujícím faktorem na informačních trzích. Sítě vykazují pozitivní externality. Hodnota jednotky zboží roste s očekávaným počtem prodaných jednotek. Významné jsou také náklady na přepnutí při přechodu na jiné služby nebo přechodu na novou techniku. Rozhodování uživatelů sítě neovlivňuje jen je samotné, ale i ostatní účastníky, a to svými dopady na velikost zisku a nákladů, včasnost dodávek, kvalitu životního prostředí atd. Chování účastníků sítě může být nekooperativní.

Síťová odvětví jako doprava, telefony, pošta, kabelová televize, rozvody elektřiny a plynu atd. jsou označována za přirozené monopoly. Hlavní charakteristikou těchto přirozených monopolů je, že vykazují značné úspory z rozsahu v důsledku rozsáhlých investic do infrastruktury a malých marginálních nákladů za poskytované služby na existující infrastruktuře. Vlády proto většinou poskytovaly licenci jediné firmě v daném regionu. Aby se zabránilo nepřiměřeným monopolním poplatkům, vlády regulovaly ceny podle produkčních nákladů.

Najevo však vyšly dva hlavní problémy těchto regulovaných přirozených monopolů:

  • služby byly na relativně nízké úrovni a nezlepšovaly se způsobem odpovídajícím technickému pokroku v těchto odvětvích,

  • vzhledem k asymetrické informaci regulace nesledovala skutečné produkční náklady a firmy se snažily vykazovat vyšší produkční náklady, zdůvodňující vysoké ceny pro koncového zákazníka.

Řešením bylo oddělit firmu, která vlastní a udržuje infrastrukturu, a konkurenční firmy, které na infrastruktuře poskytují požadované služby. Byly zavedeny poplatky za přístup k infrastruktuře, které platí firmy poskytující služby. Zavedení poplatků za přístup zachovává efektivní rozsáhlé využití existující infrastruktury pro konkurující si firmy. Konkurence vede ke zlepšení poskytovaných služeb a ke snižování cen. Zavedení poplatků za přístup k infrastruktuře je používáno ve všech síťových odvětvích.

Prostředkem často používaným k podpoře pozitivní zpětné vazby v síťové ekonomice je vytváření strategických aliancí. Strategická aliance je směs kooperace a konkurence, ve které skupina dodavatelů poskytuje produkty, které jsou navzájem částečně komplementární (např. Microsoft a Intel).

Dalším důležitým prostředkem je zavedení standardů kompatibility. Standardy mění konkurenci v mnoha směrech, rozšiřují síťové externality, zmenšují neurčitost a brání uzamčení uživatelů.

5. Závěr

Analýza a optimalizace fungování síťové ekonomiky jsou výzvou k použití modelových přístupů. Modelovat podnikatelské procesy znamená využít modely a simulační metody k pochopení a projektování změn těchto procesů ve spojení s informačními systémy firem. Tato závislost mezi vlastními modely podnikání a informačními systémy se stává stále těsnější. Využívání techniky ke stále těsnějšímu propojení uživatelů sítě vytváří tzv. paradox propojení, kdy nové příležitosti existují společně s novými formami rizika.

Síťové externality a pozitivní zpětná vazba jsou zdrojem mnoha taktik v síťové ekonomice. Jejich zvládnutí, rozvíjení a vhodná implementace jsou příležitostí k úspěchu v síťové ekonomice. Jedním z důležitých aspektů síťové ekonomiky je vzájemná interakce mezi sítěmi. Jednotný koncept globálních sítí spolu s odpovídající metodologií umožní v budoucnu zkoumat interakce mezi materiálními, finančními a informačními sítěmi.

Literatura:
[1] ECONOMIDES, N.: The Economics of Networks. International Journal of Industrial Organization, 1996, roč. 14, no. 2.
[2] FIALA, P.: Modelování dodavatelských řetězců. Professional Publishing, Praha, 2005.
[3] FINGAR, P. – ARONICA, R.: The Death of „e„ and the Birth of the Real New Economy. Meghan-Kiffer Press, Tampa, 2001.
[4] KELLY, K.: New Rules for the New Economy: 10 Radical Strategies for a Connected World. Viking Press, New York, 1998.
[5] SHAPIRO, C. – VARIAN, H.: Information Rules: A Strategic Guide to the Network Economy. Harvard Business School Press, Boston, 1999.
[6] SHY, O.: The Economics of Network Industries. Cambridge University Press, Cambridge, 2001.
[7] TAPSCOTT, D.: The Digital Economy. McGraw-Hill, New York, 1998.
[8] TIMMERS, P.: Electronic Commerce: Strategies and Models for Business-to-Business Trading. John Wiley, Chichester, 1999.

prof. RNDr. Ing. Petr Fiala, CSc., MBA,
katedra ekonometrie, Vysoká škola ekonomická, Praha
(pfiala@vse.cz)