Simulace ovládání asistenčních systémů
Asistenční systémy pro podporu řidiče a navigační systémy jsou v poslední době velmi moderní a žádané motoristickou veřejností. Čím více je však okolo řidiče různých ovladačů a displejů, tím větší je pravděpodobnost, že řidič nebude věnovat dostatečnou pozornost tomu, co se kolem něj na silnici skutečně děje. S rostoucím se počtem elektronických pomocníků v autě rychle roste i nebezpečí, že se jejich jinak příznivé vlastnosti projeví zcela opačně – záplavou informací mohou řidiče snadno přivést do kritických situací. Aby tomuto zabránili, vyvíjejí psychologové a technici ve Fraunhoferově ústavu pro řízení a organizaci práce IAO (Institut für Arbeitswirtschaft und Organisation) ve Stuttgartu automobilové asistenční a informační systémy, které se dovedou přizpůsobit stavu řidiče a dopravní situaci. Ve speciálně vybavené laboratoři ústavu je v současné době rozpracováván a ověřován koncept umožňující ovládat jediným zadávacím prvkem prostřednictvím společného menu mnoho rozličných funkcí např. navigačního systému, přehrávače MP3 a mobilního telefonu.
Obr. 1. Ve výzkumném simulátoru jízdy je skutečné auto obklopeno virtuálním okolím (zdroj: Fraunhofer IAO)
Odborníci ověřují, v rámci výzkumného projektu EU s názvem AIDE (Adaptive Integrated Driver – vehicle interfacE), jaká forma zadávání povelů prostřednictvím menu minimálně odvádí pozornost řidiče od vlastního řízení vozu. K vyšetřování interakce člověk – stroj (řidič – auto) se podle aktuální situace do systému zavádí mnoho důležitých údajů z okolí auta, o stavu a chování vlastního auta i o psychickém stav řidiče. Například se kamerami trvale sledují pohyby očních víček řidiče. Mrká-li řidič pomaleji, je to známka toho, že je unavený. Všechna přijatá data se vyhodnocují a společně ovlivňují interakci mezi řidičem a autem, např. pomocí výstražných zvuků i řeči, vibracemi volantu nebo blikáním vhodných světel.
Na prahu sériové výroby se již nachází mnoho asistenčních systémů, ale při rostoucím počtu nabízených funkcí není dosud jasné, jaký je nejvýhodnější způsob jejich komunikace s řidičem. Jednou z možností je v nebezpečných provozních situacích potlačit méně významné údaje, např. automaticky převést volání na mobil do záznamníku nebo poštovní schránky. Senzor pohybu očních víček by např. mohl v případě nebezpečí aktivovat systém bránící řidiči upadnout do mikrospánku. K realizaci různých scénářů a optimalizaci rozhraní mezi řidičem a automobilem jsou určeny mj. simulátory se skutečnými auty obklopenými projekčními stěnami s virtuálními obrazy krajiny a dění na silnici (obr. 1).
[Informace pro tisk Fraunhoferovy společnosti, č. 7/2006 – Thema 5.]
Kab.
|