Aktuální vydání

celé číslo

10

2019

Automatizace v chemii a petrochemii

Hladinoměry

celé číslo

Recenze: Řízení projektů

Dvořák, D.: Řízení projektů – Nejlepší praktiky s ukázkami v Microsoft Office Computer Press, Brno, 2008, 248 stran, ISBN 978-80-251-1885-6, cena 349 Kč/479 Sk
 
Po delší době se nám dostala do ruky publikace shrnující důvody, proč jsou v programu MS Project právě ty postupy a funkce, kterými tento software disponuje, a způsoby, jak využít další nástroje společnosti Microsoft pro práci či spolupráci na projektu.
 
Po sérii knih o produktu MS Projekt (zastřešovaných Janem Kališem) si Drahoslav Dvořák vzal pořádné sousto. Velikost tohoto sousta spočívá v tom, že se jako první autor snaží čtenářům vysvětlit důvody, které vedly analytiky společnosti Microsoft v Redmondu k rozhodnutím o způsobu, jakým do programu MS Project implementovali konkrétní postupy a funkce.
 
Rozdělme tuto stručnou recenzi do dvou částí, kdy v té první si řekneme, v čem by se kniha mohla zlepšit, a v té druhé části uvedeme důvody, pro které doporučujeme tuto knihu zakoupit, a především nastudovat, minimálně všem, kdo budou kdy řídit projekt; obzvláště doporučujeme tuto knihu pro řídící pracovníky firem, které se setkávají s některou z forem projektového řízení.
 
Určitým nedostatkem knihy je místy přílišná poplatnost chlebodárci autora, který je tak nucen v některých jejích částech obhajovat a vysvětlovat postupy, které jsou pro Evropana jen těžko pochopitelné. Projektové řízení je disciplína, která má dosah shora dolů. Například rozhodnutí o tom, jak vykazovat zdroje a zda se pět projektantů bude vykazovat jako jeden zdroj s kapacitou 500 % místo pěti konkrétních zdrojů, není nejlepší praktikou projektového řízení. Stejně tak při popisech činností a úloh projektu autor naráží na bariéru nejednoznačné terminologie, která je zatím v češtině běžná. Autor se bohužel při popisování postupů podle metodiky organizace PMI (Project Management Institute – PMI; metodika není přeložena do češtiny a česká komora PMI je teprve ve stadiu vzniku), kterou MS Project používá, dostává do situací, kdy musí použít pojmy z metodiky sdružení IPMA (International Project Management Association; zde existují oficiální překlady) či ISO 10 006, které jsou v některých případech nevhodné nebo matoucí.
 
Naštěstí uvedené výtky nejsou tak zásadního charakteru, aby nebylo možné konstatovat, že zvolené téma je v knize velmi dobře zpracováno, včetně jasného vysvětlení toho, proč se MS Project chová zrovna tak a ne jinak. Stejně tak se čtenář dozví, jak na některé specifické úlohy využít i jiné nástroje ze skupiny MS Office lépe a účinněji.
 
Kniha je vhodným podpůrným nástrojem pro různé kurzy a školení, které jsou zaměřené na použití nástrojů od společnosti Microsoft určených k řízení projektů. Vzhledem k tomu, že nástroje ze sady MS Office jsou běžně používány snad ve všech kancelářích, kniha všem, kdo mají alespoň základní znalost teorie projektového řízení, podává ucelený přehled systémové podpory jejich činnosti v oblasti řízení projektů. Autor několikrát v knize správně zdůrazňuje, že projekty neřídíme nástrojem; nástroj pomáhá v organizacích, které chtějí řídit svoje projekty (ať již pro svoji potřebu, nebo jako zakázky) a zjednodušit či automatizovat příslušné procesy projektů.
 
Lze říci, že kniha má šanci se stát příručkou každého projektového manažera a člena managementu v organizacích, které to s projektovým řízením myslí vážně a uvědomují si sílu postupů projektového řízení, který se však také rozhodl pro systémovou podporu těchto projektových procesů právě nástroji společnosti Microsoft.
Pavel Pivoňka