Aktuální vydání

celé číslo

07

2020

Řízení distribučních soustav a chytrá města

Měření a monitorování prostředí v budovách a venkovním prostředí

celé číslo

Recenze: IEC1131-3 Programming Methodology

číslo 12/2004

Recenze: IEC1131-3 Programming Methodology

BONFATTI, F. – MONARI, P. D. – SAMPIERI, U.: IEC1131-3 Programming Methodology (IEC 61131-3, metodika programování). ICS Triplex IsaGRAF Inc., 2003, ISBN 0-9734760-0-2, 377 stran, cena 75 eur.

Problematika programovatelných automatů (Programmable Logic Controller – PLC) je bytostně automatizační záležitostí. Mnohý čtenář věnující se automatizační praxi bude PLC oprávněně považovat za hlavní automatizační prostředek současnosti. Vývoj PLC trvá již desítky let. Za tu dobu prošel složitými zákruty a k tématu PLC se postupně přidal nános pověr, nepřesností neinformovanosti. Chce-li nový příchozí do této oblasti získat správnou představu o současném stavu PLC, znamená to pro něj vynaložit nemálo práce. Může tudíž jen uvítat, nalezne-li zdroj, v němž jsou na jednom místě shromážděny informace, které mohou navršené zavádějící nejasnosti a nepřesnosti uvést na pravou míru. Takovým zdrojem je recenzovaná kniha. Není sice k dispozici v češtině, ale pro většinu potenciálních zájemců jistě nebude angličtina překážkou. Zvláště když lze konstatovat, že je psána srozumitelně a nekomplikovanou formou anglického jazyka (což je zřejmě dáno italským původem autorů). Kvalifikací autorského kolektivu i nakladatele pro daný osvětový úkol je jejich spojení s okruhem odborníků, ve kterém vznikl původní základ dnes vítězně postupující metody SFC (Sequential Function Chart), dříve známé jako metoda Grafcet.

Název knihy, který v češtině zní IEC 1131-3, metodika programování s podtitulem Metody softwarového inženýrství pro průmyslové automatizované systémy, ukazuje na normu, která zahrnuje pětici známých programovacích jazyků pro PLC. Lze říci, že obsah knihy je lépe vystižen jejím podtitulem.

Kniha se zabývá programovacími i systémovými aspekty projektování automatizovaných systémů. Téma není pojednáno ze stanoviska obecně počítačového, i když se kniha hlásí k softwarovému inženýrství, ale z pohledu ze strany PLC. V té souvislosti nelze souhlasit s tvrzením autorů, že soft logic (softPLC) je nový nadějný směr, který převádí úlohy z klasických PLC na univerzální počítače. Ve skutečnosti zde vedle PLC vždy byly univerzální tzv. řídicí počítače, které dané úlohy řešily stejnými postupy jako PLC, a bylo jasné, že jde o směr dalšího vývoje.

Významným přínosem knihy je její orientace na projektování automatizovaných systémů v plné šíři. To totiž právě v aplikační oblasti PLC nebylo a dosud není obvyklé. Celé první tři kapitoly, tj. téměř polovina knihy, se věnují obecnějším, systémovým otázkám a problematice projektování. V první kapitole, Obecné záležitosti softwaru pro PLC, je pojednáno o práci v reálném čase a o tom, jak se tato záležitost promítá do požadavků na činnost PLC. Druhá kapitola, Kvalitativní faktory softwaru pro PLC, pojednává o problematice složitosti softwaru, o jeho třídění a vývoji. Charakterizuje současnou krizi softwaru. Definuje jeho hlavní vnější kvalitativní ukazatele, jako je správná činnost, dostatečná funkční schopnost, snadná použitelnost, i vnitřní kvalitativní ukazatele. Zbytek kapitoly je věnován modularitě softwaru a specifickým otázkám modularity softwaru pro PLC.

Třetí kapitola, nazvaná Proces návrhu softwaru pro PLC, se zabývá projektováním. Je v ní probrán standardní „životní“ cyklus projektu se zřetelem na specifické vlastnosti PLC. Podrobně jsou objasněny otázky organizace prací a zejména způsobů návrhu řídicího systému vybaveného PLC.

Čtvrtá kapitola, Standardní jazyky podle IEC 1131, na 80 stránkách probírá známou pětici jazyků pro PLC: kontaktní schéma (ladder diagram – LD), funkční bloky (function blocks – FB), seznam příkazů (instruction list – IL), strukturovaný text (structured text – ST) a sekvenční funkční grafy (SFC). Jednotlivé metody jsou podrobně popsány a hlavní pozornost je věnována nejprogresivnější z nich, metodě SFC.

V kapitole páté, Základní pravidla programování, je zdůrazněna hierarchie programovacích metod, na jejímž vrcholu stojí metoda SFC v kombinaci se strukturovaným textem. Pojednání o SFC dále prohlubuje výklad o metodě SFC z předchozí kapitoly. Jsou probrány její souvislosti s Petriho sítěmi a stavovými digramy a jsou také osvětleny strukturní vlastnosti metody.

Závěrečná kapitola obsahuje několik dobře volených příkladů.

Knihu lze hodnotit jako všestranně dobrou publikaci o metodách programování PLC. Nelze jí vytknout žádné podstatné nedostatky. Mohla by sloužit jako kvalitní učebnice, a to nejen pro automatizační obory, ale i pro potenciální uživatele automatizovaných systémů ve strojních, elektrotechnických i chemických oborech.

Je možné říci, že znalostmi shrnutými v recenzované knize by měl vládnout každý projektant nejen automatizovaných systémů, ale i automatizované technologie.

Jiří Cendelín

Inzerce zpět