Aktuální vydání

celé číslo

12

2021

Automatizace v chemickém a petrochemickém průmyslu

Průtokoměry a regulační ventily

celé číslo

Průzkum o postojích českých firem k automatizaci

Automa 2/2001

doc. Ing. Branislav Lacko, CSc., Ústav automatizace a informatiky VUT FSI, Brno,
Daniel Hrebec, Universitet Fribourg

Průzkum o postojích českých firem k automatizaci

Úvod
Ústav automatizace a informatiky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně uskutečnil ve spolupráci s technickou kanceláří firmy Siemens orientační průzkum o postojích firem brněnské aglomerace k automatizaci. Průzkumu se zúčastnil, kromě pracovníků VUT Brno, také student univerzity ze švýcarského Fribourgu, který v té době měl sjednánu prázdninovou stáž v technické kanceláři Siemens Brno a seznamoval se s formami a obsahem studia na VUT v Brně.

Cíl průzkumu
Cílem ankety bylo zjistit, jaký postoj zaujímají firmy brněnského regionu k zavádění výrobní automatizace na počátku nového tisíciletí. Anketa navázala na průzkumy studentů bakalářského studia Ústavu automatizace a informatiky VUT FSI Brno [2], [3].

Obr. 1.

Protože se na tuto akci nepodařilo získat žádné zvláštní finanční prostředky, byl uskutečněn jen malý orientační průzkum u vybraných společností, které byly voleny aby reprezentovaly typické firmy působící v regionu. Ty byly vybrány tak, aby byly dotázány podniky strojírenské, textilní, elektrotechnické a zemědělské, které tvoří nejpočetněji zastoupený průmysl v regionu, a aby v něm byly zastoupeny jak velké, tak malé firmy.

K průzkumu byl použit anonymní dotazník, který obsahoval otázky rozdělené do tří skupin:

  • klasifikační údaje charakterizující obor působení firmy a její velikost počtem zaměstnanců firmy,
  • vlastní hodnocení stavu automatizace,
  • záměry pro budoucí využití automatizace.

Plné znění otázek je pro zájemce k dispozici na www.automa.cz

Vyhodnocení ankety
Hned na začátku vyhodnocení ankety je třeba uvést skutečnost, že firmy, které jsou v rukou českých vlastníků, se většinou rozhodně odmítají účastnit jakékoliv anketní akce. Pro účast v anketě se podařilo získat jen několik českých firem, a to na základě osobních styků s pracovníky VUT. Neochota zúčastnit se ankety se týká i těch českých firem, v nichž sice je vložen zahraniční kapitál, ale jsou řízeny českými manažery majícími podstatnou část své praxe z období před rokem 1989. Nejčastější důvody odmítání účasti v anketách jsou: „nemáme na takové věci čas“ a „nevidíme v anketách žádný přínos pro naši firmu, proto je považujeme za zbytečnost“. Nakonec se podařilo z celkem šedesáti oslovených firem získat údaje od patnácti respondentů.

V účasti na průzkumu převažovaly firmy se strojírenskou výrobou (7) a textilní výrobou (3). Nejvíce firem bylo velikosti od 50 do 500 zaměstnanců (7). Oba údaje odrážejí současné poměry v brněnské aglomeraci. Zhruba polovina (8) zúčastněných firem byla vlastněna zahraničním kapitálem nebo se zahraniční kapitál rozhodným způsobem podílel na vlastnictví.

V části, kde respondenti hodnotili stav automatizace ve své firmě, třináct firem uvedlo, že nemají zpracovánu zprávu, která by tento stav hodnotila. Pouze jedna firma uvedla, že takový materiál mají. Někteří na tuto otázku neodpověděli. Celkem deset firem hodnotilo využívání automatizace variantou „automatizaci využíváme v některých konkrétních případech“.

Sedm firem se domnívá, že ve srovnání s konkurencí využívají automatizaci stejně jako konkurence.

Na otázku, co brání většímu využívání automatizace, byly jednotlivé nabízené varianty zastoupeny v odpovědích takto:

  • nedostatek investičních prostředků: 5,
  • nedostatek odborných znalostí, kde a jak automatizaci využít: 2,
  • nedostatek času věnovat se problematice návrhu a zavádění automatizace: 0,
  • nedostatečný sortiment vhodných automatizačních prostředků: 7,
  • nepříznivě vysoká cena automatizačních prostředků vzhledem k našim možnostem jejich využití: 0,
  • nedostatek informací o tom, které automatizační prostředky a jak u nás využít: 2,
  • chybějící nabídka firem, které by za příznivou cenu automatizaci navrhly a zavedly: 2,
  • absence poradenských firem v oblasti problematiky průmyslové automatizace: 2.

Dále firmy uvedly ještě další vlastní důvody:

  • vyrábíme rozmanitý sortiment, což je pro automatizaci nevhodné: 3,
  • zajišťujeme kusovou výrobu, která brání širšímu využití automatizace: 1,
  • používáme CNC a ostatní automatizace je pro nás nevhodná: 1.

Všechny firmy vidí v automatizaci jednoznačně konkurenční výhodu. Celkem osm firem plánuje investovat do automatizace v průběhu jednoho roku až tří let. Jen tři firmy mají zájem o zpracování externí studie o možnosti využití automatizace v jejich podniku. Většina záporných odpovědí na otázku, zda mají o tuto studii zájem, byla bez uvedení důvodu. Celkem pět firem se domnívá, že pro malosériovou a kusovou výrobu by jim studie nic nepřinesla. Dvě firmy, které by o studii měly zájem, uvedly, že by byly ochotny akceptovat částku do 50 000 Kč.

Pouze šest firem má zájem o případný seminář na téma „Jak využít automatizaci jako konkurenční výhodu“. Dvě z těchto firem připojily dodatečnou poznámku, že však jen v tom případě, kdyby seminář byl cíleně zaměřen na jejich typ výroby a prezentovaly by se konkrétní typové náměty. Skoro polovina firem odpověděla jednoznačně, že zájem nemá.

Zajímavé je rozdělení četnosti variant odpovědí na otázku, kdo je ve firmě iniciátorem myšlenek na automatizaci:

  • majitel: 2,
  • vrcholový firemní management: 6,
  • specializovaný útvar firmy: 6,
  • pracovníci v rámci běžné iniciativy: 2.

Obr. 2.

Celkem jedenáct zúčastněných respondentů nezná firmu, která by se v jejich regionu zabývala návrhem, dodávkami, resp. poradenstvím v oblasti automatizace. V odpovědi na otázku, jak hodnotí současný stav znalostí o automatizaci, se respondenti rozdělili na dvě skupiny. Jedna se domnívá, že tyto znalosti jsou všeobecně rozšířené, druhá je přesvědčena o opaku (7 : 8). Celkem deset firem nezná pojem „systémová integrace“ v souvislosti s dodávkami automatizace.

Závěry a doporučení
Výsledky ankety potvrzují závěry z již zmiňovaných bakalářských prací, které byly vyhodnoceny a publikovány při příležitosti Česko-rakouských dnů automatizace [1]. Stav zjištěných odpovědí lze analyzovat z mnoha různých hledisek. Pro čtenáře časopisu AUTOMA, jenž se zaměřuje na všeobecnou problematiku automatizace a automatizačních prostředků, jsme vybrali tři závěry ankety, které lze využít pro potřeby mnoha firem, působí na trhu ČR jako dodavatelé automatizačních prostředků a automatizačních projektů. Právě jejich pracovníci tvoří nejpočetnější část čtenářské obce.

Následující závěry využívají zjištěné výsledky orientačního průzkumu, závěry průzkumů bakalářských prací a dále rozhovory s pracovníky firem v průběhu průzkumu i mimo průzkum.

Obsah reklamní činnosti dodavatelských firem v oblasti automatizace není zřejmě doposud takový, aby u zákazníků navodil přesvědčení, že v současné nabídce jsou prostředky, které dovolují realizovat pružnou automatizaci. Týká se to nejen sortimentu automatizačních prostředků, ale i způsobu řešení problémů a úloh v automatizaci. Proto mnoho vedoucích pracovníků ještě není přesvědčeno o tom, že současná automatizace může přinést velké výhody i při malosériové, nebo dokonce kusové výrobě. S tím také souvisí skutečnost, že poměr ceny k počtu funkcí je v současné době natolik příznivý a ceny v důsledku širokého využívání mikroelektroniky natolik relativně nízké, že automatizaci si nyní mohou dovolit i malé a střední firmy, zatímco v minulosti byla automatizace natolik investičně náročná, že ji využívaly především velké firmy. Tyto skutečnosti je třeba sdělit potenciálním zákazníkům tím způsobem, že jim budou ukázány především skutečné přínosy z automatizační akce a mimochodem také použité automatizační prostředky dodavatelské firmy. V současné době je tomu většinou naopak. Popisuje-li se nějaká dokončená automatizační akce, rozsáhle se mluví o použitých automatizačních prostředcích a celkové koncepci řešení, aby se nakonec někde v závěru všeobecnými frázemi uvedlo, že zákazník byl nadšen, co mu to přineslo, a že si už život bez popsané automatizace nedokáže představit. Manažery a majitele příliš nezajímají technické detaily a popisy. Jejich zájem budí především ekonomické otázky návratnosti investic a přínos investovaných finančních prostředků pro zisk jejich firmy. Z tohoto hlediska se zdá, že naše dodavatelské firmy dost dobře nepochopily postavení automatizace v tržní ekonomice a svoje propagační kampaně opírají o argumenty, které nepřitahují pozornost majitelů a manažerů firem.

Na problematickou práci se zákazníky ukazuje i vysoký počet respondentů, kteří odpověděli, že neznají ve svém regionu firmu, která se zabývá návrhem a dodávkami automatizace. Přitom české firmy, dodavatele automatizace nevyjímaje, vydávají velké částky na reklamu. Zdá se však, že velké poutače u dálnic, kolem kterých jezdí majitelé a manažeři potenciálních zákaznických firem dosti velkou rychlostí, nemohou nahradit přímou formu oslovení zákazníka. Tou je cílená adresná návštěva potenciálního zákazníka, při které se navštívené firmě může konkrétně předvést, co jí automatizace přinese a jak účinně jí při tomto automatizačním procesu může být dodavatelská firma nápomocna. Taková změna podoby propagace by našim firmám rozhodně přinesla větší počet zákazníků a lepší zhodnocení prostředků vynakládaných na reklamu.

Obr. 3.

Je nutné konstatovat, že zatím není rozšířen pojem „systémová integrace“ v souvislosti se zaváděním automatizace. Z rozhovoru se zástupci dotazovaných firem jasně vyplynuly dva vyhraněné postoje. V řadě firem přežívá názor, že zavádění automatizace je pro zákaznickou firmu velmi pracné: musí složitě koordinovat množství specializovaných subdodávek a celé řešení automatizace si vypracovat sama prostřednictvím svých pracovníků. Je to tedy představa zavádění automatizace, jak jsme je znali v dobách před rokem 1989 pod lidovou značkou dodo („dodělej doma“). Velmi mnoho firem sice nezná pojem systémová integrace, ale ví o možnosti „dodávky řešení na klíč“. Tento způsob má však silně zafixován s naprosto negativními atributy: neúnosně vysokou cenou, velmi špatnou jakostí dodaného řešení odtažitého od potřeb zákaznické firmy, neúnosně dlouhými dodacími termíny, vysokým rizikem, že dodavatel nepochopí potřeby zákazníka a nedodá přesně to, co zákazník potřebuje, a nepříjemnou závislostí na dodavateli, protože zákazník „nevidí do řešení“ a je i v maličkostech odkázán na externí a drahý servis dodavatele. V důsledku těchto názorů firmy, které zvažují zavedení automatizace, uvažují o její realizaci vlastními silami, a protože nemají dost vlastních odborníků a obávají se případných problémů, raději od svého záměru ustoupí.

Zdá se, že formu dodávky automatizace založenou na funkci systémového integrátora bude nutné zákaznickým firmám teprve představit a dodavatelské firmy se budou muset jakostní proces systémové integraci teprve naučit.

V neposlední řadě anketa odhalila, že mnoho majitelů, manažerů a pracovníků zákaznických firem nemělo možnost (resp. čas) se seznámit s moderními automatizačními prostředky a koncepcí současné automatizace. Proto Ústav automatizace VUT hodlá pro rok 2001 připravit několik pracovních setkání (workshopů), jejichž náplň by dokázala podat zájemcům dostatečné informace o tom, jak konkrétně využít automatizaci k posílení konkurenční schopnosti. Tyto workshopy plánuje ústav realizovat ve spolupráci s dodavatelskými firmami. Pracovníci ústavu pevně doufají, že se jim podaří získat některé dodavatelské firmy ke spolupráci, přestože se zatím setkali jen s odmítavým stanoviskem k uspořádání takových akcí.

Literatura:

[1] LACKO, B.: Průzkum postojů současných strojírenských firem k automatizaci v brněnském regionu. In: Sborník mezinárodní konference 1. česko-rakouské dny automatizace. VUT v Brně, Brno 1998.

[2] HYNŠTOVÁ, S.: Potřeba automatizace v českých firmách. [Závěrečná práce bakalářského studia.] VUT FSI ÚAI Brno 1997.

[3] WALDHANS, M.: Struktura požadavků na automatizaci. [Závěrečná práce bakalářského studia.] VUT FSI ÚAI Brno 1997.