Průmyslová automatizace a technický rozvoj v Turecku

Převážná část Turecké republiky leží v Malé Asii, ale asi 3 % rozlohy náležejí do Evropy. Jako nástupnický stát Osmanské říše byla založena po první světové válce. V poslední době se o ní hodně hovoří v souvislosti s přístupovými jednáními, jež s ní od 3. října 2005 vede Evropská unie. Turecké hospodářství od roku 2001 poměrně dynamicky roste a Turecko se postupně stává významným účastníkem světového obchodu v oblasti průmyslové výroby, a to jako dovozce i vývozce, a zemí velmi zajímavou pro zahraniční investory. Významně k tomu přispívají jeho strategická poloha mezi Západem

a zeměmi Blízkého a Středního východu, vnitřní trh s více než 73 miliony obyvatel a stálý, poměrně rychlý růst hrubého domácího produktu; v posledních několika letech se meziročně stabilně pohybuje mezi 7 a 8 %. Turecko je tedy zemí vhodnou pro dlouhodobé investice, a tudíž silně přitahuje zahraniční investory. Podle odhadu sdružení zahraničních investorů YASED (Uluslararası Yatırımcılar Derneği, popř. International Investors Association of Turkey) se objem přímých zahraničních investic v Turecku zvětšil z 2,5 miliardy USD v roce 2004 na asi 6 miliard USD v roce 2006.

Při podrobnějším pohledu na jednotlivé oblasti tureckého hospodářství lze zjistit, že klíčovou úlohu při jeho růstu má dobře rozvinutý průmysl. Průmyslová automatizace je v Turecku ještě v začátcích. Významněji se prosazuje teprve asi patnáct let. Roční obrat na trhu s automatizačními prostředky v současné době o něco překračuje 150 milionů USD, z čehož na automatizaci spojitých technologických procesů připadá asi 100 milionů USD [1]. Se vstupem Turecka do konkurenčního globálního prostředí výrazně roste tlak na zvětšování objemu výroby a zajištění stabilní vysoké kvality výrobků. Tím ovšem také stále roste zájem o průmyslovou automatizaci. Současný rozkvět průmyslových odvětví, jako např. strojírenství, výroby a zpracování plastů, textilního, chemického a farmaceutického průmyslu, výroby kosmetických přípravků atd., motivuje výrobní podniky stále více investovat do automatizace. Hlavním cílem automatizace zde přitom není nahradit pracovní sílu, ale především pomoci zajistit vysokou jakost produkce a zkrátit dodací lhůty. Významnou hnací silou rozvoje průmyslové automatizace je příprava na začlenění Turecka do EU. Odborníci jsou přesvědčeni o tom, že standardizace požadovaná na výrobních podnicích v souvislosti se začleňováním země do EU podpoří poptávku po automatizačních systémech. Očekává se, že v příštích letech by se mohl objem prodeje moderních automatizačních prostředků v Turecku každoročně zvětšovat až o několik desítek procent.

V oboru strojového vidění v Turecku dosud nebyla zpracována žádná podrobná analýza trhu. S postupným uvědomováním si potřeby zabezpečit vysokou kvalitu výroby a zajistit si tak konkurenceschopnost na světových trzích lze však v tureckých podnicích pozorovat v poslední době růst zájmu o automatizační a inspekční systémy na bázi strojového vidění. Nejvyšší potenciál má v této oblasti v Turecku bezpochyby strojírenství. Podle oficiálních údajů turecké firmy exportovaly v roce 2004 obráběcí a tvářecí stroje v celkové ceně asi 4,1 miliardy USD, z toho téměř 60 % do evropských zemí, USA a Kanady. Podle statistiky evropského sdružení výrobců obráběcích strojů CECIMO zaujímá Turecko ve výrobě obráběcích a tvářecích strojů čtrnácté místo ve světě a sedmé v Evropě. Možnosti, jak s využitím progresivních prostředků pro strojové vidění zvýšit v tomto odvětví kvalitu a výkonnostní parametry strojů, jsou přitom obrovské. S růstem světové výroby automobilů se dále v Turecku rozvinula odvětví průmyslu zaměřená na subdodávky, v devadesátých letech 20. století významně orientovaná na

export, a rychle se stala důležitými partnery mnoha světových automobilek. Na subdodavatele v automobilovém průmyslu je ovšem v současnosti po celém světě vyvíjen obrovský tlak, aby zajistili úplnou kontrolu kvality každého vyrobeného dílu; toho nelze dosáhnout jinak než rozsáhlým využíváním systémů strojového vidění.

 

Vedle použití v uvedených oborech se v Turecku v příštích letech očekává rychlejší a intenzivnější pronikání systémů strojového vidění i do dalších výrobních a zpracovatelských odvětví. Tedy nejen do rychle rostoucího elektrotechnického a elektronického průmyslu a výroby textilu a spotřebního zboží, ale také do nevýrobních oblastí, jako jsou doprava a logistika, lékařství, zabezpečovací technika (vyhodnocování biometrických údajů), služby atd.

 

Ačkoliv některé přední světové firmy z oboru strojového vidění mají již v Turecku svá zastoupení a snaží se na rychlém hospodářském růstu země obchodně co nejvíce podílet, širšímu využití této techniky brání nedostatek kvalifikovaných systémových integrátorů [1]. Jedním z mála úspěšných systémových integrátorů v Turecku je společnost Vistek A.S. (http://www.vistekas.com), mezinárodně činná přidružená (spin-off) firma univerzity Sabanci v Istanbulu, provozující jedinou laboratoř pro kontrolu kvality systémů strojového vidění a jejich komponent s certifikátem a akreditací od EU v Turecku. Přestože jde o mladý podnik, jeho zakladatelé mají více než 25 let zkušeností s používáním zmíněných systémů v průmyslu. Díky instalacím špičkových automatizačních zařízení ve strojírenském, elektronickém, sklářském a potravinářském průmyslu zejména v Itálii, Německu a USA se společnost Vistek rychle stala vedoucí firmou na trhu se systémy pro strojové vidění v Turecku. Jako jediná z tureckých firem je členem evropské asociace strojového vidění EMVA (European Machine Vision Association).

Turecko však má obrovský zájem rozvíjet a podporovat i ostatní špičkovou techniku typickou pro 21. století. V současné době zde např. vzniká moderní výzkumné středisko pro nanotechnologie, jehož cílem je přivést zpět do vlasti výzkumníky, kteří v minulosti odešli do zahraničí [2]. Nová šestiposchoďová budova byla postavena pod záštitou univerzity Bilkent, nejprestižnější turecké soukromé univerzity, na okraji Ankary za celkem 8,4 milionu eur, z nichž 6,1 milionu dal turecký státní úřad pro plánování. V budově bude sídlit Turecké národní výzkumné centrum pro nanotechnologie UNAM (Ulusal Nanoteknoloji Arastirma Merkezi), v němž bude zpočátku pracovat 25 vědeckých pracovníků a 40 asistentů, z nichž někteří se již vrátili z ciziny. Například prof. Mehmet Bayindir úspěšně řídil výzkumné práce v oblasti vláknových laserů na Massachussetském technickém institutu (MIT) v USA. Po svém návratu do Turecka byl překvapen, jaké pracovní podmínky zde existují pro špičkový výzkum v oblasti nanotechnologií. Do Turecka se již také vrátil prof. Ömer Ilday, známý ve svém oboru vývojem speciálního laseru (similariton laser) pro použití v nanotechnologiích, který donedávna pracoval na Cornellově univerzitě v New Yorku. Tímto laserem lze v nanorozměrech řezat libovolný materiál, od oceli, přes sklo a keramiku až po živé tkáně. Vedle zajišťování výzkumu a vývoje bude hrát UNAM důležitou roli také při výuce studentů. Očekává se, že výrobní postupy a know-how, které středisko vyvine, najdou rychle využití v průmyslu a zvýší konkurenceschopnost tureckých podniků na světových trzích.

Nízký věkový průměr obyvatelstva s významným podílem dostatečně vzdělaných a specializovaných pracovníků, relativně malé náklady na pracovní sílu, velký vnitřní trh a rychle se rozvíjející trhy v sousedství, stále rychleji pokračující urbanizace a perspektiva připojení Turecka k EU, to vše jsou dobré předpoklady pro trvalý rozvoj průmyslové automatizace, techniky strojového vidění i dalších špičkových technických oborů v této donedávna ještě převážně agrární zemi.

[1] ERCIL, A.: Bildvearbeitung unter dem Halbmond. Inspect, 2007, 8, č. 2, s. 8–9.

[2] Neues Nanotechnologie-Zentrum lockt Forscher zurück in die Türkey. CORDIS focus, březen 2007, č. 276, s. 25.