Progresivní přístupy v řízení ochrany životního a pracovního prostředí
1.Úvod
Požadavky na ochranu životního prostředí se v celém světě stále zpřísňují a to vede k neúměrnému zvyšování mrtvých investic do koncových technologií (odlučovače, spalovny, skládky, čističky atd.). Průmysl na tuto situaci reagoval vytvořením konceptu ekoefektivnosti, tj. hledáním řešení integrovaných do výrobních technologií, která přinášejí zároveň dvojí efekt – ekonomický a ekologický. Proto se mluví o strategii dvojího zisku (win-win strategy). Velmi často se jako takovéto řešení osvědčují různé prostředky automatizace.
V současné době se u nás i ve světě využívají především tyto nástroje:
- čistší produkce (CP),
- systém environmentálního managementu (EMS),
- systém řízení podniku a auditů z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS),
- integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC)1).
2. Zákonné a normativní prostředí
Legislativní rámec si vytváří každý stát samostatně. V Evropě je však tvorba legislativy výrazně poznamenána integračním procesem. Také Česká republika stále přibližuje svoji legislativu požadavkům Evropské unie a legislativa životního prostředí není výjimkou. Posledním takovým případem je schválení zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění (zkráceně IPPC – Integrated Pollution Prevention and Control), který vešel v platnost 1. 1. 2003. Český zákon vychází ze směrnice Rady Evropy 96/61/EC z 24. 9. 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění a představuje zlom v přístupu k ochraně životního prostředí.
Další systém, používaný v Evropě a přenesený do České republiky, je EMAS – nařízení Rady Evropy č. 1836/93, po revizi č. 761/2001 – EMAS II (EMAS je zkratka anglického názvu Eco-Management and Audit Scheme – systém řízení podniku a auditů z hlediska ochrany životního prostředí). Je to systém uplatňovaným pouze v rámci Evropské unie, resp. evropské hospodářské zóny.
Podle evropského EMAS převzala Česká republika, jakožto nečlenská země EU, nařízení ES č. 1836/1993 v podobě „Národního programu EMAS“ a „Pravidel k zavedení EMAS“, vytvořených na základě usnesení vlády České republiky č. 466/1998. Aktualizovaný program EMAS II je v usnesení vlády České republiky č. 651/2002.
V České republice se podle norem upravují zejména dva hlavní systémy řízení organizace. Prvním (a historicky starším) je systém podle norem řady ČSN EN ISO 9000 – systém řízení jakosti (QMS). Druhý systém, platný v České republice od roku 1997, je řada norem ČSN EN ISO 14000, zejména ISO 14001 – systém environmentálního managementu (EMS).
Zatímco systémy řízení jakosti se zabývají potřebami zákazníků, systémy environmentálního managementu odpovídají potřebám širokého spektra zájmových skupin a společenské potřebě ochrany životního prostředí. Autoři norem řady 14000 však zřejmě cítili potřebu reflektovat vývoj mezi standardy QMS a EMS. Norma ISO 14001 uvádí v příloze B oboustranně srovnávací tabulku jednotlivých prvků specifikací ISO 9001 a ISO 14001. Posledním posunem v procesu přibližování obou normativních řad je vydání nové normy ČSN EN ISO 9001.2000.
3. Čistší produkce
Čistší produkce (CP, Cleaner Production) je označení pro preventivní strategii, jejímž cílem je předcházení vzniku znečištění co nejblíže u zdroje. Na rozdíl od maloodpadových nebo nízkoodpadových technologií (wasteless technology, low-waste technology) se nevztahuje pouze k výrobnímu procesu a neřeší problém už vzniklých odpadů, ale postihuje celý proces produkce a spotřeby s cílem zabránit vzniku jakéhokoliv znečištění. Z tohoto pohledu lze čistší produkci považovat za jeden z nástrojů zavádění systému řízení ochrany životního prostředí (EMS, EMAS) a postupů k dosažení udržitelného rozvoje.
3.1 Definice čistší produkce
Čistší produkce je stálá aplikace integrální preventivní strategie na procesy, výrobky a služby s cílem zvýšit jejich efektivnost a omezit rizika jak vůči člověku, tak i vůči životnímu prostředí.
Výrazem „stálá aplikace“ se zdůrazňuje, že zavedení čistší produkce v organizaci by nemělo být jednorázovou akcí sledující vyřešení určitého úkolu, nýbrž procesem, který by postupným řešením úkolů kontinuálně snižoval negativní dopad výroby na životní prostředí. Lze říci, že zajištění potřeby této stálé aplikace bylo jedním z faktorů, jež také přispěly ke vzniku environmentálních manažerských systémů.
Pojem „integrální“ zdůrazňuje, že při aplikaci čistší produkce jsou výrobní procesy z hlediska dopadu na životní prostředí sledovány jako celek, z hlediska vlivu na všechny složky životního prostředí. Nemělo by tedy dojít k přenášení negativního dopadu z jedné složky životního prostředí do druhé, jako tomu bývá u koncových technologií.
Pojem efektivnost zdůrazňuje, že ke snížení negativního dopadu výroby na životní prostředí přispívá také každé snížení spotřeby surovin, materiálů a energie a tím se v podstatě naplňuje požadavek udržitelného rozvoje lidské společnosti.
Čistší produkce je univerzálně použitelná strategie, kterou lze realizovat v každém průmyslovém odvětví. Její aplikace nezávisí ani na velikosti, ani na charakteru podniku. Metodu čistší produkce lze aplikovat jak na procesy, tak i na výrobky a služby nejrůznějšího charakteru.
3.2 Přínosy čistší produkce
Podstata úspěchu čistší produkce spočívá v tom, že na rozdíl od aplikace strategie kontroly a řízení znečištění, které většinou vede ke zvýšení nákladů, je aplikace čistší produkce téměř vždy doprovázena pozitivním ekonomickým efektem, snížením výrobních nákladů, zvýšením efektivnosti výroby a zvýšením konkurenceschopnosti. Každý odpad, jehož vzniku se podaří zabránit, znamená nejen úsporu surovin, za které by bylo nutné zaplatit, ale i úsporu nákladů, které by musely být vynaloženy buď na jeho zneškodnění nebo ve formě poplatku či pokuty na jeho vypuštění do životního prostředí. Kromě toho vede aplikace čistší produkce velmi často ke zjištění zbytečných výrobních ztrát.
Dalším významným rysem čistší produkce je zapojení co největšího počtu zaměstnanců do řešení daného problému. Na rozdíl od strategie kontroly a řízení znečištění, kde snižování negativního dopadu na životní prostředí je hlavním úkolem ekologa organizace, je řešení problémů čistší produkce úkolem jedné, popř. i více pracovních skupin s určitou stanovenou hierarchií.
Pro úspěšné provedení projektu je nezbytná účast poradce, konzultanta, který je s problematikou čistší produkce teoreticky i prakticky dobře obeznámen. Většinou jde o externího poradce, ale může jím být i pracovník podniku, který má potřebné znalosti.
3.3 Oblasti použití čistší produkce
Možnosti preventivní ochrany životního prostředí ukazuje obr. 1. Zeleným polem jsou vyznačeny možnosti působení na životní prostředí typické pro čistší produkci.
4. Návaznost čistší produkce na systémy řízení ochrany životního prostředí
Při aplikaci čistší produkce by si všichni zaměstnanci, včetně vedení závodu, měli uvědomit význam zdravého životního prostředí a spolupracovat při hledání způsobů jeho ochrany. Podaří-li se v rámci preventivní strategie zajistit dostatečnou informovanost pracovníků o problematice životního prostředí a o environmentálních aspektech jejich činností ve vztahu ke globálním, regionálním i lokálním problémům, má organizace vybudováno určité zázemí pro zavádění systému podle ISO 14000 nebo EMAS.
Myšlenka použít metodiku čistší produkce jako nástroj pro vstupní zhodnocení organizace zavádějící EMS (EMAS) byla motivována snahou umožnit zejména transformujícím se organizacím lehčí nastartování tohoto procesu. Na rozdíl od zemí Evropské unie nemá u nás většina organizací popsán svůj environmentální profil, nezná všechny aspekty svých činností a mnohdy si není ani vědoma všech dopadů svých činností na životní prostředí. Způsobů, jak vykonat vstupní zhodnocení organizace, je jistě velké množství, jen málokterý je však tak strukturován jako právě projekt čistší produkce.
Při společném zavádění čistší produkce a EMS (EMAS) organizace navíc šetří prostředky a takto vložené investice mají reálnou návratnost.
5. EMS – systém environmentálního managementu
Rostoucí zájem veřejnosti, tlak zákazníků a obchodních partnerů i uvědomění si vlastní odpovědnosti za stav životního prostředí v posledních letech vedou podniky k zavádění systémů environmentálního řízení (EMS – Environmental Management Systems).
Tyto systémy představují aktivní přístup podniku ke sledování, řízení a postupnému omezování negativních dopadů jejich činností na životní prostředí a přispívají tak k neustálému zlepšování „environmentálního chování“ podniku. To se kromě snižování negativních vlivů podniku na životní prostředí projevuje také otevřenější komunikací podniku s okolím a veřejností.
Výhody ze zavedení EMS však nepocítí pouze životní prostředí a subjekty, které jsou činností podniku ovlivňovány, ale i podnik samotný. Zkušenosti prokazují, že zavedení EMS vede v podniku ke snižování provozních nákladů (např. na suroviny či energie) či zlepšení vnitropodnikové komunikace, umožňuje lepší vymezení pravomocí a odpovědnosti, zlepšuje vztahy s obchodními partnery i státní správou a získává podniku konkurenční výhodu.
Zavedení EMS v podniku je zcela dobrovolné a záleží pouze na něm, zda k jeho implementaci podnik přistoupí, či nikoliv.
5.1 Norma ČSN EN ISO 14001
Hlavním cílem této normy je podporovat ochranu životního prostředí a prevenci znečištění v rovnováze se socioekonomickými potřebami. Mnohé z těchto požadavků je třeba řešit současně a řešení mohu být podle situace upravována.
Systém environmentálního managementu totiž v sobě zahrnuje mnoho složek, včetně těch, které ovlivňují strategii a konkurenceschopnost organizace. Demonstrací úspěšného uplatnění normy může organizace ujistit zájmové skupiny o tom, že má zaveden a používá odpovídající systém environmentálního managementu.
Další potřebné všeobecnější metodické pokyny jsou obsahem normy ISO 14004 Systémy environmentálního managementu – všeobecné metodické pokyny k principům, systémům a podpůrným technikám.
Norma ČSN EN ISO 14 001 nestanovuje žádné požadavky nad rámec dosažení shody s platnou legislativou a nad rámec trvalého zlepšování v souladu s podnikovou environmentální politikou. Proto mohou požadavkům této normy vyhovět podniky s různým environmentálním profilem.
Pro to, aby organizace dosáhla všech environmentálních cílů, měla by být systémem environmentálního managementu vedena i k úvahám o nejvhodnějších dostupných technologiích, a to i po stránce ekonomické.
Účelem této normy není řešení požadavků na ochranu zdraví a bezpečnost zaměstnanců při práci. Norma však nebrání integraci těchto složek do systému řízení, tyto složky však nejsou předmětem procesu certifikace.
Lze ji tedy uplatnit ve všech organizacích, které si přejí:
- zavést, udržovat a zlepšovat svůj systém environmentálního managementu,
- ujistit se o shodě své činnosti s environmentální politikou, kterou vyhlásily,
- prokázat tento soulad zájmovým skupinám,
- prohlásit soulad s touto normou,
- požádat o certifikaci podle této normy.
5.2 Přínosy vzniklé zavedením systémů environmentálního managementu
Zavedením EMS organizace pomáhá ochraně lidského zdraví a životního prostředí před možnými environmentálními vlivy svých činností, výrobků a služeb. Pomáhá tak udržovat a zlepšovat jakost životního prostředí.
Zavedením EMS může organizace dosáhnout významných ekonomických přínosů a výhod oproti konkurenci. Organizaci to poskytuje příležitost propojit environmentální cíle s výsledky hospodaření a tím dosáhnout volných zdrojů jak finančních, tak i z hlediska životního prostředí.
Efektivně zavedený systém environmentálního managementu přináší tato pozitiva:
- splňují se kritéria pro investice a zlepšuje se přístup ke kapitálu,
- zlepšuje se image podniku a jeho podíl na trhu,
- zlepšuje se kontrola nákladů,
- šetří se vstupními materiály a energiemi,
- splňují se kritéria pro získání prodejních osvědčení,
- podporuje se rozvoj řešení šetrných k životnímu prostředí,
- získává se úměrně nákladné pojištění,
- ulehčuje se získávání povolení a licencí,
- snižuje se počet nehod, za něž nese podnik odpovědnost,
- zákazníci jsou informováni o příkladném chování podniku k životnímu prostředí,
- uchovávají se dobré vztahy s veřejností a obcí.
6. EMAS – systém řízení podniku a auditů z hlediska ochrany životního prostředí
EMAS (Eco-Management and Audit Scheme, systém řízení podniku a auditů z hlediska ochrany životního prostředí) je systémem uplatňovaným v rámci Evropské unie, resp. evropské hospodářské zóny. Vstoupil v platnost v dubnu 1995 na základě nařízení Rady Evropy č. 1836/1993, revize má č. 761/2001.
K plné účasti v programu EMAS a souvisejícímu zařazení do příslušného národního registru musí podnik učinit tyto kroky:
- provést úvodní přezkoumání stavu životního prostředí, které odhalí vliv podniku na životní prostředí a jeho jednotlivé složky, soulad s legislativou vztahující se k ochraně životního (ale i např. pracovního) prostředí apod.,
- vytvořit politiku životního prostředí,
- stanovit si cíle ochrany životního prostředí a zavést programy k jejich dosažení,
- zavést EMS,
- uskutečňovat pravidelné interní či externí audity tohoto systému,
- vytvořit prohlášení o stavu životního prostředí a nechat si je ověřit nezávislým ověřovatelem (to se musí opakovat minimálně každé tři roky),
- zaregistrovat se u příslušného subjektu,
- zpřístupnit prohlášení o stavu životního prostředí veřejnosti.
7. Vztah EMAS II a EMS (ISO 14001)
Z hlediska metodických postupů jsou jednotlivé kroky zavádění systému EMAS II totožné s požadavky normy ČSN EN ISO 14001.
Hlavní rozdíl mezi oběma systémy spočívá ve způsobu ukončení procesu zavádění. EMS (ISO 14001) jako jediný veřejný dokument požaduje vyhlášení environmentální politiky. Proces ověření systému – certifikace – je plně v rukou organizace, která si vybere akreditovanou certifikační firmu. Certifikace musí probíhat podle metodických pokynů Českého institutu pro akreditaci a všechny nálezy a závěry ověření jsou neveřejné dokumenty. Organizace obdrží certifikát potvrzující zavedení EMS.
EMAS vyžaduje vytvoření prohlášení o stavu životního prostředí. Toto prohlášení je ověřeno nezávislým ověřovatelem a po zjištění shody prohlášení se skutečným stavem organizace se podnik zaregistruje v rámci systému vytvořeného státním programem EMAS. Zaregistrovaná organizace je povinna zpřístupnit prohlášení o stavu životního prostředí veřejnosti.
Oba systémy environmentálního managementu doplňují systém řízení podniku tak, aby v co možná největší míře respektoval vztah podniku k životnímu prostředí, upravený právními předpisy (i nad jejich rámec), a vztahy k okolí podniku či výrobního místa, k zaměstnancům a k zákazníkům, ostatní veřejnosti i k majitelům podniku z hlediska jejich environmentálních zájmů. Při tom je kladen důraz na preventivní přístupy a hlavním principem je trvalé zlepšování.
Systém environmentálního managementu je blízký systémům řízení jakosti, bezpečnosti a zdraví a prorůstá s nimi v tzv. total quality environment management.
8. Závěr
Pro organizace, které chtějí s úspěchem proniknout na světové trhy, se stala certifikace podle ISO 9000 naprostou nezbytností. Řada norem ISO 14000 je koncipována tak, aby pomáhala organizacím dosahovat zároveň environmentálních i ekonomických cílů. Normy jsou použitelné pro organizace každé velikosti a druhu činnosti. Proto organizace, které již mají zaveden systém norem ISO 9000 – řízení jakosti – se mohou pomocí zavedení EMS připravit na certifikaci podle ISO 14000 a získat tak určitý náskok, který pak mohou s výhodou uplatnit na světových trzích. Stručně tedy lze říci, že podnik, který již prošel procesem zavádění ISO 9000, má připraveny všechny předpoklady pro zavedení EMS.
Odtud je možné odvodit závěr, že organizace potřebuje pouze jeden systém řízení, který v sobě spojuje politiku řízení jakosti a zároveň politiku řízení životního prostředí (QMS a EMS). Oba tyto systémy si v rámci jedné organizace nesmějí v žádném bodě procesu odporovat. Proto také případné rozdělení kompetencí v rámci pracoviště na oblast řízení jakosti a oblast řízení životního prostředí může vést k těžko předvídatelným škodám. Z těchto důvodů se pro budování popsaných systémů řízení doporučuje využít službeb konzultačních firem, které garantují zavedení systému v optimální podobě podle specifických potřeb organizace.
Další podrobnosti naleznete na webových stránkách:
Ministerstvo životního prostředí ČR: www.env.cz
Český ekologický ústav: www.ceu.cz
České ekologické manažerské centrum: www.cemc.cz
Konzultační podpora: www.tcjam.cz
RNDr. Jana Kotovicová, Ph.D.,
Agronomická fakulta MZLU v Brně
1) Problematika IPPC je příliš široká pro rozsah tohoto článku, a proto jí zde nebude dále věnována detailní pozornost.
|