Aktuální vydání

celé číslo

12

2021

Automatizace v chemickém a petrochemickém průmyslu

Průtokoměry a regulační ventily

celé číslo

Příběh firmy Teco

Společnost Teco se sídlem v Kolíně má dlouholetou tradici ve vývoji a výrobě programovatelných automatů. Bylo zajímavé navštívit firmu a vyslechnout si vyprávění jejího ředitele Jiřího Kováříka a obchodního ředitele Jaromíra Klabana a vrátit se s nimi až k začátkům vývoje programovatelných automatů v Tesle Kolín, sledovat podnikatelské začátky společnosti Teco v 90. letech minulého století a přes zápletku finanční krize se přehoupnout až k jejich současným snahám, vizím a záměrům.

 
Mohli byste prosím zavzpomínat na začátky firmy Teco?
Jiří Kovářík:
Firma Teco vznikla z Tesly Kolín. Na začátku 90. let byla Tesla rozdělena na divize, z nichž největší byla divize automatizační techniky. Tesla pak byla privatizována kuponovou metodou a v privatizačním projektu bylo jasně stanoveno, že se mohou jednotlivé divize osamostatnit a za jakých podmínek. To bylo prozíravé, protože nejpozději v roce 1992 bylo jasné, že Teslu jako celek není možné udržet. Z divizí se staly samostatné firmy, které úspěšně působí dodnes. Z divize automatizační techniky vzniklo Teco.
 
Divize automatizační techniky v podniku Tesla již tehdy vyráběla PLC?
Jiří Kovářík:
Tesla původně vyráběla telefony, rádia, autorádia a významný podíl měly telefonní ústředny. V roce 1966 se začal rodit zcela nový obor tzv. číslicového řízení obráběcích strojů. Když jsem po ukončení studia nastupoval v roce 1968 do kolínské Tesly a rozhodoval se, které oddělení zvolit, vybral jsem si konstrukci řídicích systémů, protože jsem tento obor považoval za vysoce perspektivní. Během doby se obor ze skromných začátků rozrostl na objemově nejvýznamnější v Tesle. Numerické řízení, nejdříve typu NC, se dále rozvíjelo a Tesla Kolín byla v RVHP1) prvním podnikem, který zavedl výrobu systémů typu CNC. V návaznosti na to, jak se ve světě začaly objevovat programovatelné automaty, PLC, začalo se i v Tesle v roce 1976 s vlastním vývojem a výrobou PLC.
 
Jaromír Klaban:
Pro rozhodnutí pokračovat ve firmě Teco ve výrobě programovatelných automatů bylo důležité mimo jiné to, že se již v Tesle vytvořil velmi dobrý vývojový tým. To, že se v Tesle programovatelné automaty samostatně vyvíjely, nebylo v té době obvyklé. Když jsem v roce 1984 nastoupil do Tesly, tak jsem přebíral jeden výsledek vývoje od Výzkumného ústavu obráběcích strojů a obrábění (VÚOSO) a účastnil se jeho zavedení do výroby. Byl to NC pravoúhlý systém NS261. Ale programovatelné automaty a systémy CNC byly vyvíjeny v Tesle samostatně od začátku. Právě tato vývojová skupina přešla s námi do firmy Teco a ta byla a je hnacím motorem celé firmy.
 
Jiří Kovářík:
Dříve se systémy skutečně vyvíjely ve výzkumných ústavech a v Tesle se jen vyráběly. My jsme společně s Ladislavem Šmejkalem prosazovali, že má-li Tesla v oboru systémů NC hrát nějakou roli, musí mít svůj vlastní vývoj. To se podařilo postupně prosadit. Začali jsme tedy na vývoji spolupracovat nejdříve s VÚOSO, ale později jsme se s nimi neshodli na podobě systémů CNC. My jsme je chtěli postavit na bázi tehdejšího osmibitového mikroprocesoru Intel, ale lidé z VÚOSO se domnívali, že tak to udělat nelze. Takže jsme se rozešli a první systémy CNC jsme už vyvíjeli v Tesle sami. A u systémů PLC už bylo později samozřejmé, že byly vyvíjeny samostatně, bez spolupráce s výzkumnými ústavy.
 
Jak jste si poradili s vývojem systému CNC v Tesle?
Jiří Kovářík:
Problém byl v tom, že jsme sice chtěli postavit řídicí systém na základě procesoru Intel, ale ten se nesměl dovážet. Ve VÚOSO měli pravdu v tom, že ten procesor neměl některé potřebné funkce, např. goniometrické. A tak vznikla náhrada, tzv. třídeskový procesor – to byly tři velké desky plošných spojů, z toho dvě nahrazovaly vlastní procesor a třetí byla základní. A na základě toho se v Tesle postavil velice úspěšný systém CNC typu NC-660, který se dodával nejprve pro soustruhy vyráběné v Kovosvitu Sezimovo Ústí a poté se z něj odvodila asi desítka dalších variant systémů CNC pro jiné typy obráběcích strojů. Posměváčkové říkali, že je to procesor chudých – nejprve jsme se ošívali, ale pak jsme na to byli hrdí. Fungovalo to opravdu dobře a myslím, že to dodnes někde běhá.
 
V 80. letech se už na Slovensku v Piešťanech začala vyrábět mikroprocesorová technika. Ale pro použití mikroprocesorů jsou třeba nástroje, které nebyly k dispozici, a proto jsme si vyvinuli vlastní mikroprocesorový vývojový systém MVS. To byl systém, který umožňoval komunikovat s procesorem, programovat a mazat paměti EPROM a další operace. S tímto systémem bylo možné vůbec začít aplikovat mikroprocesory a dodávali jsme ho i jiným podnikům. To byl velmi
významný příspěvek kolínské Tesly v rozvíjení mikroprocesorové techniky v tehdejším Československu.
 
Přesto však byl vývoj řídicích systémů obráběcích strojů v Tesle ukončen. Proč?
Jiří Kovářík:
V 80. letech byly v Československu dva výrobci řídicích systémů, ZPA Košíře a Tesla Kolín. V ZPA začali s vývojem řídicích systémů CNC ve stejné době jako my, ale nám se podařilo dokončit vývoj a zahájit výrobu o tři roky dříve než oni. Za socialismu se ale konkurence nepřipouštěla, tak tehdejší vedení Tesly přistoupilo na to, že se v Košířích budou dělat systémy CNC a v Tesle PLC. A tak v roce 1986 skončil vývoj řídicích systémů obráběcích strojů v Tesle. Byla to velká chyba, byli jsme v té době na vrcholu a měli jsme připravený prototyp systému CNC, u kterého již nebyly zadávány otáčky vřetene, rychlost posuvu a další parametry obrábění, ale kvalita povrchu a rozměry obrobku z výkresu součásti. A když jsme měli systém téměř před dokončením, tak se rozhodlo, že se s tím v Tesle skončí.
 
V roce 1993 vznikla firma Teco – jaké byly její začátky?
Jiří Kovářík:
Teco vzniklo nejprve jako společnost s ručením omezeným, v níž měla Tesla majoritní podíl. Podle privatizačního projektu tam musel mít podíl také společník nebo firma, která měla přinést nějakou přidanou hodnotu, podíl na trhu nebo know-how atd. Dále tam měly podíl fyzické osoby, které firmy vedly. Ve firmě Teco jsme byli tři: já a kolegové Jaromír Klaban a Josef Petera, který je dodnes technickým ředitelem firmy. O rok později jsme se transformovali na akciovou společnost, protože společnost s ručením omezeným, s. r. o., byla tenkrát, snad ještě více než dnes, vnímána jako něco ne úplně solidního. Pak se několikrát změnila struktura vlastníků, Tesla prodala svůj podíl a v důsledku toho v roce 1997 zakoupila majoritní podíl ve firmě Teco společnost Geovap2) a od té doby je akcionářská struktura stále stejná a stabilní. Dnes mohu říci, že to byl velice šťastný krok, kterým bylo ve firmě ukončeno období určité nejistoty.
 
Jak se firmě Teco dařilo v 90. letech?
Jiří Kovářík:
Těžko si vybrat horší dobu vzniku. Proč? Protože tehdy jsme neměli výrobky na úrovni, srovnatelné se západními výrobky. Tehdy bylo všechno založeno na součástkové základně RVHP. Takže jakmile se mohlo dovážet, tak jsme doslova shodili ze stolu hotový prototyp PLC, předchůdce velkých modulárních systémů. Mechanika zůstala a elektronika byla navržena znovu na základě součástek, které jsme již mohli dovézt. Naše programovatelné automaty značky Tecomat jsme už dále vyvíjeli s použitím moderní elektroniky.
 
Jaká byla tehdy pozice programovatelných automatů Tecomat na trhu?
Jiří Kovářík:
Tesla měla mnoho výrobních podniků s velmi širokým sortimentem výrobků. Laickou veřejností byla vnímána prizmatem spotřební elektroniky, která nebyla hodnocena moc dobře. Celých čtyřicet let socialismu vypěstovalo v lidech paradoxně pocit, že na Západě je všechno dokonalejší. V té době se také bez jakýchkoliv zábran, bez celní ochrany, otevřely hranice a každý tu mohl prodávat. Vtrhla sem veškerá konkurence a bylo těžké přesvědčit zákazníky, že naše programovatelné automaty jsou už na srovnatelné úrovni. A v tu dobu vystoupil v televizi ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý a prohlásil, že československá elektronika nemá šanci a že se bude dovážet ze Západu. Tehdy lidé ještě brali prohlášení v televizi doslovně. Proto nás naši zákazníci zavalili telefonáty typu: „Končíte?“ „Proč bychom měli končit?“ „No, ministr Dlouhý říkal, že naše elektronika nemá šanci.“ Také v novinách se psalo, že „československá elektronika je na mizerné úrovni“. V takové době jsme začínali a tehdy nám i největší optimisté dávali maximálně rok, než skončíme. Na druhou stranu musím říci, že ta „šoková terapie“ měla něco do sebe. Nevím, jakých výsledků bychom dosáhli nebýt tohoto tlaku.
 
Jaromír Klaban:
Drželi jsme se toho, aby byly nové řídicí systémy kompatibilní s těmi předchozími a aby při využití nové součástkové základny bez omezení navázaly na dobré vlastnosti, které se osvědčily. A intenzivním vývojem nových řídicích systémů jsme dávali najevo zákazníkům, že existujeme, že nežijeme z minulosti. Loni mělo Teco výročí dvacet let od svého vzniku. Když k tomu přidáte sedmnáct let vývoje a výroby v rámci Tesly Kolín, máte dohromady 37 let kontinuálního vývoje. Takže éra společnosti Teco je již o tři roky delší než ta tradice, na kterou jsme po revoluci navázali.
 
Jiří Kovářík:
Hned v počátku jsme se rozhodli navázat na tradici Tesly Kolín. Kdybychom se od minulosti distancovali, tak popřeme sami sebe. My jsme naopak vsadili na kontinuitu a dodávali jsme náhradní díly i na staré systémy, podporovali jsme zákazníky bývalé Tesly.
 
Navzdory nepříznivé situaci se však Teco na trhu udrželo. Co bylo rozhodující pro to, aby firma přečkala 90. léta?
Jiří Kovářík:
Rozhodující bylo, že se podařilo udržet ve firmě tým odborníků na programovatelné automaty. V době po revoluci panovala velká nejistota v tom, zda do podniku vstoupí nějaký partner, jak se firma rozdělí apod. Podobná situace byla i v jiných firmách. Schopní lidé proto z mnoha podniků odcházeli, až některé úplně zanikly. Jestli se ve firmě Teco něco povedlo, tak to, že u nás odborníci na řídicí systémy zůstali. Pořád jsme jim dávali naději, že to přečkáme, že má firma perspektivu. Tím jsme si udrželi odborníky, o které jsme stáli, kteří byli nositeli know-how, i lidi ve výrobě. Samozřejmě, že se počet lidí oproti časům Tesly Kolín snížil, ale klíčoví lidé zůstali.
 
Kolik lidí pracovalo ve společnosti Teco při jeho vzniku a kolik je jich nyní?
Jiří Kovářík:
Je to stále přibližně osmdesát lidí. Počet lidí se neměnil, měnilo se jen složení. Máme více vývojářů a obchodníků a méně lidí ve výrobě. Na rozdíl od dob Tesly nevyrábíme všechno sami, mechanické díly, plošné spoje a další díly zadáváme subdodavatelům. Konstrukce, návrh elektroniky, testování a oživování se ale provádí přímo ve firmě.
 
Jak jste přečkali krizi kolem roku 2008? Museli jste propouštět?
Jiří Kovářík:
Krize nás zasáhla velkým poklesem zakázek, protože naši odběratelé omezili investice. Přesto jsme se rozhodli, že nebudeme propouštět. Když krize v roce 2007 vystrkovala růžky, začali jsme „zbrojit“ na lepší časy a pustili jsme se do vývoje malého kompaktního programovatelného automatu Foxtrot, což se ukázalo jako šťastný krok. A tento dobře založený systém nás dnes do jisté míry živí. Foxtrot nepředstavuje posun jen směrem k automatizaci budov, ale také k využívání webových služeb a k propojení s IT, k možnostem komunikovat s chytrými telefony a tablety a jinými technologiemi.
 
Jak jste přišli na název Foxtrot?
Jiří Kovářík:
Pro naše programovatelné automaty používáme název Tecomat a máme různé řady většinou označované suchou zkratkou. Když jsme vyvinuli nové, kompaktní PLC, chtěli jsme pro něj dobře vyslovitelné jméno. Název Foxtrot je dynamický, odráží vlastnosti a vývoj samotného výrobku a nám se zalíbil i proto, že ve všech jazycích se vyslovuje tak, jak se píše.
 
Říkáte, že kompaktní programovatelný automat Foxtrot je pro vaši firmu zásadním produktem. Jak důležitá je pro Teco domovní automatizace?
Jaromír Klaban:
Je to přirozené rozšíření záběru naší firmy o oblast, které máme co nabídnout. Spolehlivost, univerzalitu, odbornou podporu zákazníků. Již na počátku 90. let jsme zaváděli PLC do řízení kotelen. Právě měření a regulace byl obor, kam tenkrát naši konkurenti instalovali regulátory většinou jen s pevně nastaveným programem. Proto jsme do této oblasti začali dodávat naše volně programovatelné regulátory Tecoreg na bázi PLC. Průkopníkem toho, aby PLC uměla i regulovat, byl Ladislav Šmejkal. Postupně se regulátory staly samozřejmou a neoddělitelnou součástí samotného PLC. Systémem tohoto typu je právě Foxtrot. Posléze se pro ten obor začal používat termín inteligentní budovy a stal se z něj rychle se rozvíjející trh. My jsme do něj také vstoupili, přestože víme, že inteligence je spíše v těch uživatelích než v samotné instalaci systémů.
 
Jak se firma rozvíjí odborně? Držíte se stále jednoho zaměření, nebo ho měníte či rozšiřujete podle situace na trhu?
Jiří Kovářík:
Chceme se pořád držet své odbornosti. Jak říká kolega Klaban s určitou nadsázkou, neumíme nic lepšího než vyvíjet a vyrábět programovatelné automaty – a stále je zdokonalovat. Byly návrhy dělat práci ve mzdě, třeba osazovat nějaké desky apod., ale nikdy jsme k tomu nepřistoupili, protože by nám to bralo kapacity a odvedlo nás to od toho hlavního – vyvíjet a vyrábět PLC. Zaměření tedy neměníme, ale využití našich PLC neustále rozšiřujeme, třeba do oblasti řízení stále oblíbenějších tepelných čerpadel nebo už zmíněných inteligentních budov, pro kterou jsme vyvinuli systémovou instalační sběrnici CIB Common Installation Bus3).
 
Máte nějaké krédo firmy, zásady, kterými se řídíte při jednání se zaměstnanci a se zákazníky?
Jiří Kovářík:
K zaměstnancům se snažíme chovat slušně a nabízíme jim podmínky, jaké si můžeme dovolit.
 
Jaromír Klaban:
Krédo směrem k zákazníkům? Tecomat „forever“, kvalitně, otevřeně a slušně. Od roku 1996 máme systém řízení jakosti ISO 9001, zavedli jsme ho jako druhá firma v oboru v ČR. Zavedením této normy jsme si „srovnali noty“ – Tesla měla svá pravidla a předpisy, některé jsme převzali a udělali jsme si v tom nový pořádek. Ale co se týče vlastní jakosti a vztahů k zákazníkům, na to jsme žádné ISO nepotřebovali. Služba zákazníkům a pěstování dlouhodobé spolupráce s nimi jsou zásady, které má firma již „zabudované“. To není třeba deklarovat. My máme až fobii z jakékoliv nespokojenosti zákazníka. Již při vývoji systému se staráme o to, jak s ním budou lidé v praxi pracovat. Máme velkou starost, abychom neuvedli na trh něco, co zákazníkům nevyhoví. Nepsaným pravidlem je, že systém musí být univerzální a otevřený pro další rozvoj. Kdybychom se rozhodli vyvinout programovatelný automat, který by byl v nějakém směru omezený, aby mohl mít nižší cenu, tak již prvnímu zákazníkovi bude tento limit určitě vadit.
 
Jiří Kovářík:
Další zásadou je vždy poskytovat zákazníkům veškerou podporu. Když nevědí kudy kam, zavolají nám a doberou se rady a pomoci. Nikdy neuděláme nový systém, který by nebylo možné připojit k těm předchozím nebo by nebyl s předchozí generací programově kompatibilní. Nepřipustíme, aby zákazníci museli mít různá prostředí pro různé systémy jako některé jiné firmy. Důkazem toho jsou České dráhy, které od roku 1994 odebírají systémy na řízení trakce, nebo také několik sladoven. Začali s Tecomaty NS950 a pak přešli na Tecomat TC700 a dneska už tam instalují také Foxtroty. Přitom nemuseli měnit programování, komunikaci. Když si náš zákazník chce pořídit něco nového, nemusí vyhodit celé dosavadní vybavení, ale naváže na něj a instaluje novější.
 
Jaromír Klaban:
Jak se snažíme svým zákazníkům vycházet vstříc, často domýšlíme věci, které teď ještě nepotřebují, ale budou je potřebovat co nevidět. Byli jsme mezi prvními, kteří své programovatelné automaty vybavili připojením na Ethernet. A od zákazníků jsme zprvu slýchali: my to nepotřebujeme, je to drahé, nám stačí sériová linka. A dneska je to samozřejmá nezbytnost. Dalším příkladem nadčasovosti jsou volně programovatelné webové stránky připravované přímo ve vývojovém prostředí Mosaic. Tenkrát takové neměl ani největší světový výrobce PLC. Foxtrot jsme uvedli na trh v roce 2007, tedy ve stejném roce, kdy se objevil první iPhone. Systém Foxtrot je od té doby v jádru stále stejný, a přestože se chytré telefony od té doby hodně změnily, Foxtrot je s jejich prohlížeči stále kompatibilní – jeho konstrukce a softwarové vybavení byly předvídavě navrženy tak, aby držely krok s mobilním světem ještě dlouho po svém uvedení.
 
Jiří Kovářík:
Naši vývojáři mají bezprostřední styk s praxí a to vede k tomu, že vědí moc dobře, co se stane, bude-li výrobek vadný: uživatel nám ho otluče o hlavu. Tato zpětná vazba udržuje vývojáře při zemi. Nemáme speciální servisní oddělení. Možná na to nakonec dojde, ale zatím servis zajišťují přímo lidé z výroby, kteří oživují systémy. Takže oni moc dobře vědí, že bude-li ve výrobě závada, ten výrobek se nám vrátí.
 
Jak se daří firmě v současné době?
Jiří Kovářík:
Loňský rok byl v celé dvacetileté existenci firmy nejlepší, co se týče objemu zakázek, nárůstu počtu zákazníků a rozšíření vývozů apod. Jsou předpoklady dalšího růstu. Zůstanou-li hospodářské podmínky relativně stabilní, mohou nás zastavit jen vlastní chyby.
 
Jaké jsou plány firmy Teco do budoucna?
Jiří Kovářík:
Dělat PLC na čím dál vyšší úrovni. Plánujeme dále naši techniku zdokonalovat, ale zachovat kontinuitu. Budou to stále v principu stejné programovatelné automaty, na kterých budou běžet programy ze starších typů, ale budou vyhovovat novým požadavkům.
 
Jaromír Klaban:
Koncem loňského roku jsme spustili serverovou službu TecoRoute, která zákazníkům zajišťuje trvalé spojení s našimi programovatelnými automaty bez nutnosti přidělení veřejné IP adresy. Přes server se integrátor systémů může připojit na dálku k PLC a řízené technologii, monitorovat je, upravovat program a provádět servis zařízení. Ušetří čas a náklady na výjezd za servisem. A také se k řídicímu systému může připojit koncový uživatel a může ze stránky sledovat své zařízení, třeba svůj dům. A podobné služby spojené s integrací internetu věcí i smart grid budeme rozšiřovat.
 
Co vám práce pro firmu přinesla, jakých iluzí jste se museli vzdát?
Jiří Kovářík:
Hodně radostí a samozřejmě i starostí. Za těch dvacet let ve firmě Teco jsem byl postaven před mnoho úkolů, o kterých jsem si neuměl představit, že je budu někdy řešit. Třeba logistické problémy a platební zajištění naší doposud největší zakázky na řídicí systém pro ropný terminál v přístavu Poti v Gruzii. Nebo kdyby mi někdo před dvaceti lety řekl, že založíme mezinárodní konsorcium firem, které vyhraje výběrové řízení na řízení a monitorování vodárenské soustavy v Larnace a Nikósii na Kypru, tak bych ho považoval za snílka. Díky této práci jsme se poznali s mnoha lidmi v Čechách i v zahraničí. Zjistil jsem, že okolo techniky jsou lidé, s nimiž si dobře rozumíme a můžeme popovídat i o tom, jak to „chodí“ u nich nebo u nás i v jiných oblastech než jen v automatizaci.
 
Ztráta iluzí? Snad jen to, že jsem věřil, že jednou přijde doba, kdy i Češi budou dávat přednost kvalitním domácím výrobkům a že na ně budou hrdí stejně, jako je tomu např. v Německu nebo ve Švýcarsku.
 
Jaromír Klaban:
Práce mi dává pocit zadostiučinění – vždyť jsme se v 90. let setkávali s názorem, že v Čechách nikdo neumí dělat dobré řídicí systémy a že lze používat jen ty zahraniční. Dnes hraje Tecomat na poli automatizace důležitou roli a je vnímán jako jedna z významných značek. Mnozí zákazníci rádi používají tento český systém jako alternativu k systémům těch největších světových gigantů. A iluze? Žádných jsem se vzdávat nemusel, protože jsem si je nikdy nedělal.
 
Jiří Kovářík:
Někdy mám sice pocit, že jsem tu zestárnul více, než kdybych dělal něco jiného, ale práce ve firmě Teco mě bezpochyby obohatila, a kdybych se měl znovu rozhodovat, tak bych neměnil. Je v ní dobrá parta lidí, je radost s nimi pracovat. Společně se radujeme z úspěchů, zvláště když přijdeme s něčím novým a předběhneme konkurenci.
 
Děkuji za rozhovor a přeji další úspěšná léta ve firmě Teco.
Rozhovor vedla Eva Vaculíková.
 
 
Obr. 1. Obchodní ředitel Jaromír Klaban (vpravo) a ředitel společnosti Teco Jiří Kovářík (vlevo)
 
1) RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci byla v letech 1949 až 1991 obchodní organizace sdružující socialistické státy sovětského bloku.
2) Geovap je softwarová firma zaměřená na geografické a jiné informační systémy a také na systémy SCADA (Reliance).
3) CIB Common Installation Bus je ochranná známka Teco a. s.