Aktuální vydání

celé číslo

07

2020

Řízení distribučních soustav a chytrá města

Měření a monitorování prostředí v budovách a venkovním prostředí

celé číslo

Příběh firmy BHV senzory

Firma BHV senzory vyrábí a prodává přístroje a systémy na měření tlaku a své výrobky uplatňuje při automatizaci a regulaci průmyslových provozů. Jednoho ze dvou zaklada­telů firmy, Jana Vaculíka, jsme požádali, aby popsal cestu svého podnikání, a připojil tak další článek do seriálu Vyprávějte příběh své firmy.
 
Mohl byste zavzpomínat na začátky firmy BHV senzory?
Historie naší firmy začíná v roce 1991. Založili jsme ji s Petrem Hejlem, když se v důsledku kolapsu bývalého sovětského trhu rozpadlo oddělení vývoje v Českých loděni­cích v Praze. Tam jsme totiž oba do té doby pracovali. Vymýšleli jsme řídicí systémy pro sací bagry. A nejen vymýšleli, taky jsme dozorovali montáž, oživení a nakonec jsme je jezdili zkoušet do Ruska. Plavili jsme se po vel­kých řekách a to bylo moc zajíma­vé! Chytré řídicí systémy a jemná přístrojová technika jsou krásné, ale dunění obrovského lodního motoru, ve dne v noci, je strhující…
 
To věřím, ale vraťme se k začát­kům vaší firmy. Zprvu jste tedy podnikali ve stejném oboru, v ja­kém jste před sametovou revolucí pracovali v Českých loděnicích?
Po založení firmy jsme se něja­kou dobu snažili jako systémoví in­tegrátoři uplatnit své znalosti z říze­ní komplikovaných čerpacích systé­mů. Ještě jsme dokončili řízení pro pár sacích bagrů pro Rusko a s vět­šími zakázkami byl konec. Ve vol­ném čase jsme pak pracovali na vý­voji diferenčních snímačů tlaku; to byl záměr, který jsme se pokoušeli realizovat ještě jako zaměstnanci lo­děnic. A najednou se začalo s úplně minimál­ními prostředky dařit to, s čím jsme v rámci velkého podniku nemohli pohnout.
 
Tenkrát jsme byli čerstvými kapitalisty a všichni na nás byli hodní a pomáhali nám. S pomocí výborných techniků z Výzkum­ného ústavu přístrojové techniky v Brně jsme vymysleli, jak udělat měřicí membrá­nu z tenké korozivzdorné fólie a vevařit ji do snímače v předepjatém stavu. O to, že se naše výroba mohla rozběhnout, se za­sloužil inženýr Luděk Dembovský, který od nás snímače kupoval pro vzduchové fil­try do průmyslových provozů, které vyráběl ve své velice progresivní firmě ILD Ekolo­gie ovzduší.
 
Jak se vám dařilo přesedlat od výroby lodí na výrobu měřicích přístrojů?
My jsme se především jakékoliv výro­by báli – nejraději bychom něco vymysleli a nechali to dělat ostatní. To byl postoj, kte­rý přetrvával z dřívější doby. Každý, kdo dě­lal ve vývoji, věděl, že výrobě se má vyhnout obloukem a že nejlepší živobytí je vyvíjet něco, co se nebude nikdy vyrábět! Vzpomí­nám si, že k rozhodnutí vzít výrobu sníma­čů vážně, nás tehdy vyhecovali Mirek Hackl a Alois Tůma, kteří tehdy rozjížděli firmu Orbit Controls. Alois Tůma už měl běžící firmu ve Švýcarsku a vzpomínám si, že en­tuziasmus těchto dvou o něco starších kole­gů nás tehdy nakazil.
 
Rád vzpomínám na to, jak se najednou rozběhlo to, do čeho se předtím žádný z tu­zemských výrobců měřidel tlaku nepouštěl – totiž svařování tenkých kovových fólií. Kou­pili jsme si soustruh, Vollman z roku 1947, a hlavně laserovou svářečku, báječný prototyp české výroby, který v jistém podniku zůstal ležet ladem, a začali zkoušet. Spojení soustru­hu a svářečky bylo potřebné, protože někdy se udělalo snad padesát pokusů, než se mem­bránu podařilo přivařit tak, jak jsme si před­stavovali. Důležité je, že jsme pokusy dělali sami, jako majitelé firmy, protože zaměstna­nec po patnácti marných pokusech prohlásí, že to prostě nejde.
 
S jakou konkurencí jste se potýkali?
Celkový vývoj techniky nás pěkně vy­pekl, což se v jistých cyklech s obměnami opakuje dodnes. Počátkem devadesátých let minulého století si každý pod pojmem dife­renční snímač tlaku představil Rosemount 1151 za cenu přibližně 30 tisíc korun. Tak­že když jsme v roce 1994 vyrobili jedno­dušší snímač, který by se hodil například pro měření tlakového spádu na vzducho­vých filtrech, zdálo se nám, že za 10 tisíc korun nebude problém ho prodat. Jenže pak se objevila zahraniční konkurence s podob­nými snímači, jako byl ten náš, ale za cenu okolo 7 tisíc korun. A tak jsme na této ceně skončili i my. A pak minul rok, dva a při­šla například Motorola s miniatur­ními snímači k zapájení rovnou do desky plošného spoje v ceně zhruba jednoho tisíce korun. Tím jsme byli vytlačeni z jednoduchých měřicích úloh ve vzduchových filtrech apod. Nakonec si naše diferenční sníma­če našly hlavní uplatnění při měře­ní hladiny v nádržích na zkapalně­né plyny a my jsme těžiště přesunuli k jiným výrobkům.
 
Na co se tedy teď ve výrobě orientujete?
Po měřicích membránách jsme zaměřili pozornost na membrány oddělovací. To byla technická vy­moženost, po které jsme zálibně pokukovali už mnoho let předtím, když jsme na sacích bagrech po­třebovali měřit tlak dvoufázových směsí v čerpacím systému. Jenže membránové oddělovače s přivaře­nou membránou byly tehdy k mání jen v kapitalistické cizině. Výroba membránových oddělovačů a sní­mačů s oddělovacími membránami určila hlavní orientaci naší firmy, které se drží­me dodnes: vyrábět to, co se i všude v cizi­ně dělá jen v kusové či malosériové výro­bě a u čeho je důležitá dobrá komunikace se zákazníkem.
 
Kromě snímačů a oddělovačů vlastní vý­roby máte v sortimentu také výrobky ji­ných firem.
Abychom si udrželi kontakt se širokým spektrem zákazníků, resp. aby se nám vypla­tilo tyto vztahy udržovat, rozšířili jsme náš sortiment o přístroje pro měření tlaku několi­ka menších zahraničních firem, především ně­meckých: SUKU, Layher, Beck a další. Do­dáváme také přístroje indické firmy Hirlekar Precision a ultrazvukové hladinoměry izrael­ské společnosti SolidAT. Jde o sortiment, kte­rý zahrnuje především různé technické spe­ciality, takže pro větší obchodní firmy to zů­stává na okraji zájmu.
 
Zakládali jste firmu jako inženýři, jak se vám podařilo osvojit si dovednosti potřeb­né pro řízení firmy?
Manažerem v pravém smyslu slova nikdo z nás nebyl a ani se jím nestal; vždycky nás pri­márně zajímala technická stránka věci a obcho­dovat jsme se učili za pochodu. Vždycky jsme stavěli na tom, že zákazník u prodejce ocení hlavně odborný přístup. Proto se každý ze spo­lečníků technicky, provozně a zčásti i obchod­ně stará o tu část sortimentu, která ho nejvíc baví a kterou má na starost i odborně. Původ­ně jsme sice počítali s tím, že firmu časem roz­šíříme o třetího společníka a že by to měl být ekonom, vždyť nám v názvu zbylo neobsazené třetí písmeno. Ale když k nám do firmy přišel mladý a velice schopný inženýr Karel Novot­ný, obávali jsme se, že nám ho někdo přepla­tí a on uteče, tak jsme jej udělali společníkem.
 
Kolik lidí nyní pro firmu pracuje?
Jsme malá firma s deseti lidmi. Bouřlivý rozvoj máme teprve před sebou.
 
Dotkla se vaší firmy recese v průmyslu?
Dotkla, ačkoliv nijak fatálně. Ztenčily se větší zakázky a těžiště se přesunulo k těm menším. Nejvíc se to projevilo u zboží, kte­ré pravidelně dodáváme výrobcům strojní­ho zařízení, protože ti si přestali dělat zá­soby. Objednávají málo a na poslední chví­li; až když mají kontrakt. Samozřejmě, že ceny chtějí stejné, jako když kupovali vý­robky po stovkách, protože i oni musí sni­žovat ceny. Naproti tomu tlak na cenu vede k úsporným řešením, což nutí zákazníky víc přemýšlet, a oni za námi častěji při­jdou. Rozhojnily se opravy nákladnějších měřicích systémů, na nové nejsou peníze. Na opravách moc vydělat nelze, ale člověk uvidí, jak řeší konstrukci výrobce, a tím se poučí. A také to přináší úzký kontakt se zá­kazníkem.
 
Jakým směrem se bude podle Vašeho ná­zoru ubírat vývoj v oboru?
Vzhledem k tomu, že na trh přicháze­jí levné výrobky z Asie, je ve standardních měřicích úlohách opravdu těžko konkurovat cenou. Kromě toho na trhu dominují mamutí firmy, které ve snaze nabízet všechny druhy měřidel pod jednou střechou pohltily právě některé velmi dobře zavedené výrobce mě­řicí techniky. Má to své ekonomické opod­statnění, ale vzdálenost mezi zákazníkem a odborníky ve výrobě a vývoji se tím zvět­šuje. To je aspekt, na kterém chceme do bu­doucna stavět, a vycházet zákazníkovi vstříc v technicky náročných a nepřehledných mě­řicích úlohách.
 
Takže jste přesvědčen, že na trhu zbývá místo pro tak malou firmu, jako je BHV senzory?
Jedním z důvodů, proč bude mít malá fir­ma na trhu vždycky své uplatnění, je to, co by bylo možné nazvat „diverzifikace rizika špat­ného řešení“. Slučování firem vede k tomu, že všichni řeší technické problémy podobně a vyrábějí podobné výrobky. Ty ale mají stej­né vlastnosti, a tím i stejné nevýhody. Rozlič­né výrobky v různých firmách navrhují lidé, kteří jsou zapojeni ve stejném systému, a ten je vede ke stejným řešením. Takže na trhu vždycky bude prostor pro firmu, která na to jde jinak, která volí vlastní přístupy. A my se snažíme být firmou, která unikátní výrobky nejen vyrábí, ale také je vyhledává u jiných výrobců a přináší je na trh.
rozhovor vedla Eva Vaculíková
 
Obr. 1. Jan Vaculík, ředitel BHV senzory, s. r. o.