Aktuální vydání

celé číslo

07

2020

Řízení distribučních soustav a chytrá města

Měření a monitorování prostředí v budovách a venkovním prostředí

celé číslo

Příběh firmy Agrosoft

Značku Agrosoft, která v letošním roce slaví 30 let své existence, znají především chovatelé skotu a prasat. Pro řízení stád dodává Agrosoft programové vybavení a systémy pro ovládání stájové techniky. V současnosti jsou tyto systémy v provozu ve stovkách zemědělských podniků od rodinných farem po vícestájové velkochovy. Kromě České republiky působí firma i v Rusku, na Slovensku, v Bělorusku, Polsku, Kazachstánu i Tádžikistánu. S majitelem firmy Agrosoft Lubošem Smutným jsme hovořili o historii i současnosti firmy i o tom, jak se vývoj informační techniky promítl do zemědělské prvovýroby.

 
Jak a kdy vznikla firma Agrosoft?
Počátky firmy Agosoft sahají do roku 1985, kdy při JZD 9. květen ve Stádleci nedaleko Tábora vzniklo Projekční středisko mikrosoftware. To sídlilo v Táboře jako detašované pracoviště a pracovali v něm především programátoři a vývojáři.
 
A na tomto pracovišti jste se poprvé seznámil se softwarem a řídicími systémy pro zemědělství?
Studoval jsem na VŠCHT Praha Fakultu chemického inženýrství, obor měřicí technika. Na studia rád vzpomínám a také dodnes spolupracuji s doc. Karlem Kadlecem. Když se studium chýlilo ke konci, dostali jsme seznam volných pracovních míst v podnicích v Kralupech, Neratovicích, Ústí nad Labem atd. Mně se ale nechtělo z Tábora a začal jsem hledat sám. V té době jsem hrál fotbal za TJ Řepeč a spoluhráči mi řekli, že v jejich JZD ve Stádlci se zakládá výpočetní středisko. Zašel jsem tedy za Vlastimilem Rackem, který byl místopředsedou a hlavním zootechnikem tohoto družstva. Ten mě zaujal svými představami o vývoji moderní techniky a bylo rozhodnuto. Dne 12. srpna 1985 jsem nastoupil do pracovního poměru jako programátor.
 
Říkáte, že jste nastoupil jako programátor. Jaké to bylo programování v roce 1985?
Nejprve jsem programoval v jazyku Fortran, který jsem znal ze školy. Tenkrát se pracovalo pod operačním systémem Mikros na počítačích SAPI-1, SAPI 80 nebo Robotron. Počítač SAPI 80 stál v té době 252 000 Kčs, téměř jako tři osobní auta. Dneska se jen smějeme tomu, jak jsme tehdy třeba počítali rozdíl dvou dat. Teď už je na to jeden příkaz, dříve to byl program na A4. Připravený program se pak dal do počítače přeložit a „zlinkovat“, což trvalo třeba i dvacet minut. Pak se program otestoval na datech. V případě chyb se na obrazovce objevily zkratky **FW**, **DT**, **DZ**, to se pak musel celý postup opakovat.
 
Jakou výpočetní techniku jste tehdy používali?
Z původních osmibitových počítačů SAPI se začátkem 90. let přešlo na PC-XT a následně PC-AT kompatibilní a na operační systém DOS. Doposud vyvinutý software byl aktualizován a upraven tak, aby byl kompatibilní s novým hardwarem a novým operačním systémem. Z fortanu jsme přešli na tehdejší relační databázový systém REDAP. Pro uživatele to znamenalo hlavně značný nárůst výkonu programů, zkrácení času provádění náročnějších operací a vítané zvýšení komfortu obsluhy programů. Další velká aktualizace přišla v roce 1995 s příchodem Windows 95.
 
Náš nejnovější program Farmsoft je vytvářen v návrhovém prostředí QT Designer. Výhodou je nezávislost na platformě, takže výsledné aplikace lze snadno převést na windows, linux i MacOS.
 
Nastoupil jste tedy jako mladý inženýr, chemik do zemědělského družstva. Co bylo vaším úkolem?
V projektovém středisku byl vyvinut software na řízení chovu skotu Agrosoft Skot a já jsem dostal za úkol naprogramovat software na řízení chovu prasat, Agrosoft Prasata. Šlo vlastně o evidenční třídicí program, pouhá „datařina“. Přitom ve své diplomce jsem řešil soustavy diferenciálních rovnic. Dalším mým úkolem byl program na řízení automatických krmných boxů pro dojnice.
 
Podívejme se na programy na řízení chovu skotu a prasat. Jaké údaje tyto programy sledují a evidují?
Každé zvíře má svůj identifikační kód – číslo zvířete je dáno evropským předpisem a s tímto jednoznačným identifikačním údajem pracujeme v našich programech. Kód je vyznačen na plastové známky, ale nově může být zaznamenán v elektronickém identifikačním čipu. V programech se zaznamenávají cykly zvířat. Prasnice nebo dojnice je nejprve připuštěna a pak se sleduje, jestli je březí. Poté se čeká, až se oprasí nebo otelí. Z údajů se sestavují měsíční uzávěrky – třeba kolik telat se narodilo, kolik zvířat uhynulo, kolik jich bylo prodáno, kolik nakoupeno, jaké měla přírůstky. Zvířata jsou sledována v různých kategoriích, selata, prasničky, kanečci, reprodukční prasničky a prasnice nebo u skotu – savé tele, tele, jalovice, vysokobřezí jalovice, dojnice, býci a žír.
 
Dále se zaznamenávají organizační údaje, tedy v jakém kotci či skupině, stáji a středisku zvíře žije. Evidují se také parametry původové: datum narození, otec, matka, popřípadě otec otce, otec matky, atd. Pak jsou to údaje o tom, jak zvíře přecházelo ze stáje do stáje, kolik přitom vážilo a také jak dospívalo od jedné kategorie do druhé, třeba z telat do jalovic, a opět kolik vážilo.
 
Vaším druhým úkolem byl program pro automatické krmné boxy? Mohl byste popsat toto zařízení?
Krmné boxy jsou sestaveny ze železné konstrukce a plastové násypky s výdejním mechanismem a dávkovacím motorkem, jehož otáčky řídí výdej jadrného krmiva. Dojnice sama cítí potřebu krmivo přijmout a vstoupí do boxu. Podle identifikační známky je v počítači vyhledána příslušná krmná dávka. Její velikost se přepočítá na otáčky motorku, který je spuštěn na povel z počítače. Krmná dávka je určena z údajů o dojnici – z aktuálního stadia laktace, aktuální užitkovosti, věku a reprodukčního stavu. Sama dojnice by byla schopna stát a stále jen žrát, může ale dostat maximálně patnáct kilogramů jadrných krmiv za den. Tato dávka se musí rozdělit do jednotlivých denních cyklů. Maximální okamžitý příjem je dva a půl kilogramu. Sleduje se také to, zda dojnice krmnou dávku sežrala.
 
Vraťme se k tomu, jak se dále vyvíjelo vaše působení v JZD Opařany.
V roce 1988 jsem se stal vedoucím programátorem pro oddělení živočišné výroby. Programové vybavení Agrosoft Skot a Agrosoft Prasata bylo nejprve nasazeno pouze v JZD Opařany a následně bylo nabídnuto i dalším zemědělským podnikům. V roce 1988 měly oba programy dohromady již 200 platících zákazníků.
 
Jak se družstvo vyvíjelo po listopadu 1989?
Pan Racek vystoupil z JZD Opařany a založil vlastní firmu V. Racek – Zemědělské technologie. Ze střediska, kde jsem pracoval, vytvořilo JZD družstevní podnik a já byl jmenován jeho ředitelem. Tento podnik jsem v roce 1992 odkoupil a založil společnost Agrosoft, s. r. o. A od té doby jsem jejím majitelem. Hlavní náplní nadále zůstaly tvorba a distribuce softwaru pro zemědělskou praxi, vývoj, výroba a prodej technologických zařízení pro chov skotu a prasat.
 
O vývoji podnikání napoví počet zaměstnanců. Kolik lidí ve vašem podniku pracovalo kdysi a nyní?
Když jsme byli pod JZD, počet lidí ve středisku narůstal a v roce 1989 nás tam pracovalo asi třicet. Kromě programátorů a vývojářů to byli i servisní technici, montéři, protože jsme sami vyráběli automatické krmné boxy. Mimo programy pro živočišnou výrobu se vyvíjely i systémy pro výrobu rostlinnou a mechanizaci. Po revoluci se výroba úplně odloučila a zrušila a pracovalo pro nás deset vývojářů a programátorů a soustředili jsme se opět pouze na chov skotu a prasat. V době, kdy byla krize v zemědělství, nás bylo jen sedm. Dneska mám dvanáct stálých zaměstnanců, několik lidí pro nás pracuje na smlouvu o dílo a dále pro nás pracují studenti a také programátoři podle autorského zákona.
 
Jak se v průběhu let měnil software dodávaný vaší firmou?
Programy evidují a sledují stejné parametry jako dříve, ale jsou přizpůsobeny novým předpisům a chovatelským požadavkům a také upraveným právním normám. Z pohledu techniky využíváme moderní hardware a vývojový software včetně nových operačních systémů a komunikační techniky. Programy poskytují nepoměrně větší pohodlí. Většinou koncipujeme systém jako serverový, takže majitel, ekonom, zootechnik, všichni mohou přistupovat k systému prostřednictvím tabletu, počítače nebo mobilu. Servisní podporu poskytujeme pomocí správy na dálku.
 
V automatizaci pro zemědělství pracujete již třicet let. Jak se tento obor vyvíjí?
Myslím si, že naše zemědělství bylo na vrcholu na konci 80. let. V JZD Opařany se právě v roce 1989 konaly významné akce, uznávání šlechtitelských chovů a mezinárodní výstava zvířat. Byla tu velká přehlídka skotu a přijeli zahraniční hosté. Překvapeni byli třeba Rakušané, když viděli velkou koncentraci dojnic, zcela neporovnatelnou s jejich chovy s patnácti dojnicemi.
 
Po revoluci v roce 1989 přišli do zemědělství laici, kteří chtěli naše velké podniky zase vrátit do malých stád. To bylo úplně nesmyslné. Postupně ale začali v zemědělství působit lidé, kteří o něm něco věděli. Dneska se zemědělství správně rozvrstvilo. Jsou moderní soukromé farmy, které vyrábějí velmi kvalitní potraviny. A nebude to trvat dlouho, kdy budou lidé přímo k nim chodit nakupovat maso a mléčné výrobky. Někteří soukromníci už dneska vlastní minimlékárnu nebo výrobnu sýrů. Jejich výrobky si ale nemůže dovolit každý.
 
A vedle toho tu budou velkovýroby, chovy s velkou koncentrací zvířat, kde budou vznikat velkovýrobní produkty. Osmdesát procent lidí je bude chodit nakupovat do supermarketů bez ohledu na jejich kvalitu.
 
Jak se v dnešních farmách prosazuje výpočetní technika a automatizace?
Vždy je třeba najít kompromis mezi požadavky zákazníka a cenou dodávané techniky. Je nezbytné zvolit skutečně moderní řešení s dobrou dostupností a dlouholetou a snadnou udržovatelností. Významný vliv má také technická připravenost zákazníků a zvyky uživatelů.
 
Jak se pokročilá stájová technika uplatňuje na menších farmách?
V současnosti působí velmi schopní soukromníci se stády o sto i více kusech. Mají trochu jinou mechanizaci než velkochovy. Ale i v malých stájích se používají dojicí roboty. Soukromník má robot, který mu podojí zvířata, jiný robot mu vyhrne kejdu a roboticky je řešen i rozvoz a přidělování krmiva. Farmář může u počítače sledovat, co se ve stáji děje. Myslím, že tito soukromníci určitě přežijí a budou se z nich rekrutovat právě výrobci velmi kvalitních potravin, o kterých jsme mluvili. V zemědělství jsou ale i lidé, kteří technice nevěří a všechno dělají manuálně.
 
Jaké firmy v současnosti dodávají automatizaci do zemědělství? Jsou to spíše nadnárodní dodavatelé, nebo jsou mezi nimi i menší, třeba české firmy?
Mezi dodavateli softwaru pro řízení chovů je dost českých firem. Na trhu jsou různé typy softwaru. Někdy se živočišná výroba sleduje už v rámci účetního systému. Vznikají také speciální programy, třeba plemenářské. Náš nový program Farmsoft je zcela komplexní. Začíná řízením technologie, pokračuje přes evidenci a obsahuje i ekonomická hodnocení určitých parametrů. V tomto rozsahu tady konkurenci nemáme. Jsou tu ale další programy, které řeší jen určitý úsek výroby.
 
Co se týče dodavatelů technického vybavení stájí pro mléčný skot, po roce 1989 jsme napočítali asi dvacet výrobců systémů pro dojení, identifikaci a automatizaci ve stájích. Dneska zůstalo šest velkých firem a my dodáváme elektroniku pro jednu z nich, a to je Farmtec. Naši uživatelé si však mohou vybrat i jiného výrobce technického vybavení.
 
Jakou techniku nyní dodáváte zemědělským podnikům?
Firma dodává kompletní elektroniku pro technické vybavení stájí, jako jsou dojírny, systémy identifikace zvířat, sledování pohybové aktivity zvířat, vážení zvířat, řízení automatických vyhrnovacích lopat a automatické krmné boxy pro skot i prasnice.
 
Jak vypadá vaše typická zakázka?
Sedmdesát pět procent zakázek děláme ve spolupráci se společností Farmtec. Ta získá zakázku, vyprojektuje řešení a sežene dotace. Postaví stáj, dodá tam technické vybavení a my tam zavedeme elektronický řídicí systém. A ten pak obsahuje software pro řízení technických zařízení pro dojírny, krmení, selektování a vážení i software pro sledování pohybové aktivity a sledování mikroklimatu a podobně. Podniky, které nechtějí tuto kompletní dodávku nebo už nějaké vybavení mají, mohou od nás koupit jen software nebo dílčí technologické zařízení.
 
Pracujete také na vývojových projektech podporovaných Ministerstvem zemědělství ČR?
Společně s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, firmou Farmtec, a. s., a ZD Krásná Hora nad Vltavou, a. s., pracujeme na výzkumném úkolu QJ1210144 pod názvem Vývoj nového informačního systému a aplikované technologicko-organizační inovace řídicích systémů v chovu dojeného skotu pro posílení konkurenceschopnosti chovatelů a zvýšení kvality živočišných produktů a welfaru zvířat. Projekt je součástí programu Komplexní udržitelné systémy v zemědělství. Tento program zaštiťuje Ministerstvo zemědělství ČR a díky němu modernizujeme a rozšiřujeme náš software a řídicí systémy. V rámci tohoto projektu byl vyvinut systém pro sledování pohybové aktivity hospodářských zvířat a nyní dokončujeme systém Klimamonitor pro sledování klimatu ve stájích (oba posledně jmenované systémy jsou popsány v tomto vydání na str. 16 až 18pozn. red.).
 
Mnoho firem si stěžuje na nedostatek technicky vzdělaných lidí. Jak se vám daří do firmy získávat programátory, vývojáře?
Po letech působení máme nyní výborný tým odborníků – vývojáře hardwaru i softwaru, programátory i servisní techniky. Když chceme rozšířit tým, hledáme je ve školách. Přijmeme na praxi studenty, třeba z ČVUT nebo z Jihočeské univerzity. Pracujeme s nimi a postupně je zapojujeme do vývojového procesu. Jestliže se osvědčí, přibereme je do týmu. Odborníci se jinak shánějí velmi těžko. Má o ně zájem spousta firem, které je mohou velmi dobře zaplatit. My jim zase nabízíme obrovsky zajímavou práci. Navíc jezdí na vysoké školy, do výzkumáků, aby získali vědomosti, a vedle toho chodí do podniků, do stájí, kde programy odlaďují a upravují podle připomínek zootechniků. Takže když dělají na projektu, tak jsou jeden den navonění v obleku a druhý den jsou v montérkách ve stáji.
 
Vy jste vystudoval inženýrství a stal se z vás manažer. Musel jste si doplňovat vzdělání, nebo jste se naučil řídit podnik sám?
Přiznám se, že nesnáším slovo manažer a jsem skeptický k lidem, kteří vystudují management. Žádné zvláštní manažerské dovednosti jsme v oboru měřicí techniky na VŠCHT nestudovali. Ale asi mám určité vlohy k vedení lidí, protože když jsem hrál fotbal, byl jsem kapitán družstva. A také je to znát z mého postupu. Nastoupil jsem jako programátor a brzy jsem se dostal na pozici hlavního programátora a ve třiceti letech jsem byl ředitelem družstevního podniku. Něco z řízení jsem se snažil pochytit od pana Racka, kterého jsem vždy obdivoval, takže jsem sledoval jeho práci. Občas jsem absolvoval nějaké školení a každé mi něco dalo. Ale nejvíc dá praxe – boje s konkurencí, kontakt se zaměstnanci.
 
Jak se daří firmě v současné době?
Kdybyste se mě zeptala před třemi čtyřmi měsíci, řeknu, že naprosto skvěle. V současnosti ale začala klesat cena mléka a skončily mléčné kvóty. Dále nám hrozí dovoz potravin z USA. Takže naši zemědělci se nyní všech těchto vlivů obávají a jsou opatrnější. Zemědělství hodně ovlivňuje politika. Ale nyní zakázky máme, stále přicházejí nové objednávky, pracujeme na vývojových projektech, takže věříme, že se budeme dále rozvíjet.
 
Když se ohlédnete za třiceti lety působení ve firmě Agrosoft, co vám osobně podnikání dalo a vzalo?
Zažil jsem období obrovského růstu, rozvoje firmy, a také období, kdy bylo zemědělství potlačeno a pomalu jsme neměli na výplaty. Měl jsem zdravotní problémy a rok 2005 jsem proležel v nemocnici IKEM. Musel jsem jmenovat ředitelem kolegu zrovna v době, kdy byla firma ve velmi komplikované situaci. Ale i to jsme přečkali. Velkou radost mám, když se nám podaří vyvinout nový výrobek a když vidím, jak dobře ve stájích slouží. Hodně mě naplňuje spolupráce se studenty, na Jihočeskou univerzitu jezdím také přednášet.
 
Co pokládáte za nejdůležitější pro úspěšné působení firmy Agrosoft na trhu?
Naší výhodou je, že software a techniku vyvíjíme ve spolupráci se zemědělskými podniky i s odborníky z univerzit a výzkumných ústavů. Zároveň nasloucháme i připomínkám a požadavkům našich uživatelů a operativně na ně reagujeme. Výsledkem jsou praktické a účinné produkty. Jsme ryze česká firma, software a elektronická zařízení u nás vznikají pod jednou střechou a jejich provázanost je díky tomu bezproblémová. Zákazníci mohou komunikovat přímo s vývojáři. Umíme navrhnout a realizovat komplexní technické řešení provozu pro chov skotu či prasat.
Rozhovor vedla Eva Vaculíková.
 
 
 
Obr. 1. Ing. Luboš Smutný, majitel firmy Agrosoft
Obr. 2. Automatický krmný box
Obr. 3. Sídlo firmy Agrosoft v Táboře