|
Ohlasy světového kongresu IFAC Praha 2005
V minulém čísle časopisu Automa vyšel článek Kongres IFAC Praha 2005: ohlédnutí za odborným programem. Jeho autor doc. Petr Horáček, předseda programového výboru kongresu, v něm uvádí základní statistické údaje o kongresu samém, o počtech účastníků, přednášek, seminářů a workshopů. Vybírá základní témata a trendy v oboru automatického řízení a hodnotí kongres z hlediska organizátora.
Co si o kongresu myslí jeho účastníci? Na to jsme se zeptali předsedajících, popř. spolupředsedajících některých sekcí. Položili jsme jim dvě otázky:
1. Co přinesl kongres z hlediska tématu, jímž se zabývala sekce, které jste předsedal (nebo spolupředsedal)? Objevily se v této sekci některé příspěvky, které byste zvláště ocenil?
2. Jak hodnotíte význam pražského kongresu IFAC pro obor automatizace a speciálně pro českou automatizaci?
Zde přinášíme jejich odpovědi. Jsou řazeny v abecedním pořádku, a dostávají se tak vedle sebe odpovědi ostřílených a zkušených profesorů i mladých doktorandů. Mnohé z nich neobsahují jen chválu; ale právě kritické postřehy mohou být cenným podnětem k zamyšlení.
Připomínám, že názory autorů nemusejí být shodné s míněním redakce. Jestliže někteří z čtenářů, popř. účastníků kongresu, budou chtít k článku doplnit svoje postřehy a stanoviska, stránky časopisu Automa jsou jim k dispozici.
Petr Bartošík
Sergej Čelikovský, ÚTIA AV ČR – sekce Chaos Control and Synchronization
1. Sekce Chaos Control and Synchronization se věnovala řízení a synchronizaci chaotických systémů. Chaotické systémy se prezentují nahodilým a dlouhodobě nepředvídatelným chováním se všudypřítomnou vnitřní nestabilitou. Synchronizace spočívá ve vytvoření několika chaotických systémů oscilujících stejným způsobem. Je využívána zejména k šifrování a dešifrování pomocí chaosu. Jedná se o zcela nové téma v oblasti studia dynamických systémů a jejich aplikací pro automatické řízení a zmíněná sekce v něm přinesla významný pokrok. Zejména některé příspěvky o šifrovacích metodách a dále o využití chaotických systémů ke generování náhodných řad.
Sekce také obsahovala moderní průniky teorie chaosu a dalších oblastí matematiky a teorie řízení, jako jsou evoluční algoritmy a teorie složitých rozlehlých sítí, kde síťové interakce mohou též vést ke vzniku chaosu.
Šlo o sekci vyzvanou – to znamená, že autoři, ve snaze vytvořit velmi koherentní zasedání a systematicky pokrýt všechny související aspekty tématu, byli předem vyzváni k zaslání svých příspěvků. Příprava vyzvané sekce vyžaduje náročnou organizační práci, kontaktování mnoha autorů a určitý předběžný výběr s cílem zaslat k výběrovému řízení pro kongres kompaktní návrh, zpravidla až šest příspěvků. Dané sekci jsem nejen předsedal, ale také jsem ji ve výše popsaném smyslu zorganizoval, za neocenitelné podpory prof. Guanronga Chena z Centre for Chaos and Synchronization v Hong Kongu, jedné z mála světových institucí výhradně zaměřených na studium chaosu a jeho využití.
2. Význam kongresu IFAC pro českou automatizaci je neocenitelný, zejména pro novou, formující se mladou generaci, která měla možnost přímého setkání se světovou špičkou v oboru. Schopnost úspěšně kongres zorganizovat dále zviditelnila náš obor ve světovém kontextu a umožnila masovou účast českých odborníků na špičkové mezinárodní akci: ať již díky konání v ČR, a tím minimalizaci nákladů (doprava, ubytování), nebo i díky určité vstřícnosti mezinárodního programového výboru při výběru referátů, zejména směrem k mladým a perspektivním českým autorům.
Didier Henrion, katedra řídicí techniky FEL ČVUT v Praze a LAAS, Centre National de la Recherche Scientifique, Toulouse, Francie – sekce Positive Polynomials and LMI Optimization with Applications to Robust Control
1. V rámci vyzvané sekce Positive Polynomials and LMI Optimization with Applications to Robust Control byla pozornost upřena na základní matematické problémy, které se objevují v teorii řízení. Jak konstatoval profesor Rudolf Kalman v závěru své plenární přednášky, obor matematiky zvaný reálná algebraická geometrie je pro odborníky v teorii řízení zatím velkou neprobádanou oblastí. Osobně mě nejvíce zaujala přednáška Billa Heltona z Kalifornské univerzity v San Diegu (pozn. red.: Noncommutative Convexity vs. LMI‘s).
2. Řídicí technika je velmi těsně spojena s aplikovanou matematikou. Podle mého názoru není v České republice věnováno dostatečné výzkumné úsilí (včetně potřebné státní podpory) tomu, aby se tato vazba prohlubovala a aby se rozvíjel základní výzkum v oboru, a to především ve srovnání s aplikovaným výzkumem vycházejícím z bezprostředních potřeb průmyslové praxe. Tento trend se projevil i ve výběru plenárních přednášek, z větší části přednesených lidmi z průmyslu.
Petr Klán, Ústav informatiky AV ČR – sekce PID Stabilization and Control
1. Sekce PID Stabilization and Control zahrnovala šest tematických přednášek. Poznamenal bych však, že na kongresu bylo na padesát prezentací z této tematiky i v jiných sekcích. Potěšil mě především zájem o téma ze strany účastníků kongresu. Konferenční místnost, kde se sekce konala, byla zhruba pro patnáct účastníků, ale zájemců bylo více než pětkrát tolik. Dále mě potěšila diskuse navazující na jednotlivé přednášky. Řešily se zejména otázky, co vlastně znamená dobré nastavení PID regulátoru, jak konzervativní by mělo být a jak těžký problém vlastně je na něčem se shodnout. Z hlediska přínosu k tématu bych ocenil článek amerických kolegů o syntéze PID regulátorů, která je nezávislá na modelu, čili je model-free. Úzce se dotýká poměrně velkého rozporu mezi teorií a praxí automatizace. Zatímco teorie se často dělá na model-based přístupech, praxe je většinou model-free či signal-based. A každý příspěvek k posledně jmenovaným přístupům vidím velice rád.
2. Za hlavní přínos kongresu považuji skutečnost, že veškerá tematická rozmanitost oboru je zde koncentrovaná v jednom snadno dostupném DVD „kontejneru„ a ne rozředěná po různých časopisech (pozn. red. sborník kongresu vyšel na DVD). Situaci lze připodobnit k impulsním diferenciálním rovnicím. Kongres dá jednou za čtyři roky impuls a potom automatizace žije svým vlastním dynamickým životem. Otázka je, jak veliký to byl impuls. Kde to v kladném smyslu jiskří přínosem nejvíce, to je podle mého názoru křížení témat a také věku a zkušeností autorů. Například:
- síťové (networked) regulační systémy nahrazují tradiční systémy,
- chaotické či kvantové systémy je možné identifikovat a řídit,
- řízení procesů s proměnlivým dopravním zpožděním je robustní,
- webové značkovací jazyky (XML) modelují síťové procesy,
- zkušenosti prof. Kalmana zaujaly o mnoho mladší ročníky.
Co se týká přínosu k české automatizaci, dovolím si krátce uvést čtyři postřehy:
Na kongresu aktivně vystoupila řada českých účastníků. To je dobrá zpráva, česká automatizace má co říci a to něco je kvalitní, neboť prošlo recenzním řízením. Naproti tomu však také není málo lidí, kteří tuto jedinečnou příležitost nevyužili.
Česká teoretická automatizace je velmi omezeně propojena s průmyslovou praxí. Kongres byl zaměřen na průmyslové aplikace. To mohlo znamenat i mocný impuls pro podporu tohoto propojení a užití teoretických poznatků v praxi. To se podle mého soudu příliš nezdařilo. Přestože řada kongresových příspěvků slibovala použití v praxi, ne vždy tomu tak bylo. Navštívil jsem několik z tohoto pohledu slibných přednášek a setkal se spíše s „těžkou matikou“ než s čímkoliv aplikovaným.
Příjemným osvěžením byla účast několika generací českých „automatizačníků“. Vedle mladých doktorandů bylo možné diskutovat s emeritními profesory V. Strejcem či B. Hanušem.
Kongres byl pro české účastníky drahý. Na přílišnou drahotu si ale stěžovali i zahraniční účastníci, s nimiž jsem mluvil. Všeobecně byl postrádán oběd v ceně účasti. Protože česká automatizace potřebuje i zahraniční spolupráci, snad to potenciální spolupracovníky neodradilo, a zvítězily krásy Prahy a volná jízdenka na MHD nad nepříjemným pocitem z vysokého vložného.
Jan Komenda, Ústav matematiky AV ČR – sekce Supervisory Control of Modular and Decentralized Discrete Event Systems
1. Kongres ukázal, že v oblasti supervizního řízení v blízké budoucnosti bude patrný ještě větší posun od centralizovaného řízení k decentralizovaným architekturám řízení. Potvrdilo se také, že zájem o studium jednolitých systémů poněkud oslabuje a klade se větší důraz na konkurentní (distribuované) systémy. Supervizní řízení leží na rozhraní mezi několika vědními obory, zejména mezi teorií řízení a informatikou. S potěšením lze konstatovat rostoucí zájem informatiků o teorii řízení, domnívám se však, že v budoucnu by měl být větší, aby došlo ke sjednocení výsledků a názvosloví jednotlivých vědeckých skupin. Mezi články prezentovanými v naší sekci bych obzvláště vyzdvihl příspěvek K. R. Rohloffa, T. Alpcana a T. Basara A discrete-event systems model for congestion control. Jde o zajímavý model internetového komunikačního protokolu s užitím formalismu diskrétních událostních systémů.
2. Význam kongresu IFAC je pro českou automatizaci skutečně obrovský: došlo k jejímu významnému zviditelnění. Svědčí o tom množství příspěvků českých autorů, množství sekcí pořádaných nebo spolupořádaných českými vědci, ale také, a zejména, významný zájem zahraničních firem a jejich českých poboček o tento kongres.
Vladimír Kučera, děkan FEL ČVUT a bývalý prezident IFAC – sekce Control of Linear Systems I
1. Předsedal jsem sekci Control of Linear Systems I, jedné z mnoha sekcí věnovaných teorii lineárních systémů. Nosným tématem sekce byla stabilizace systému pomocí zpětné vazby, která zahrnuje vlivy komunikačního kanálu. Je to jedno z „horkých„ témat současného výzkumu. Ačkoliv teorie řízení i teorie přenosu signálů jsou dobře propracované disciplíny, malá pozornost byla dosud věnována vlivu komunikačního kanálu na kvalitu regulačního pochodu. Mám na mysli zejména vliv zpoždění, kvantování, přenosového šumu a náhodné ztráty informace ve zpětnovazební smyčce, jakož i studium konfliktních přenosových situací.
Za nejzajímavější považuji výsledek autorů Minyue Fua (Univerzita v Newcastlu, Austrálie) a Shinji Hary (Tokijská univerzita, Japonsko) o vlivu kvantování na stabilitu spojitě pracujícího lineárního systému. Ukázali, že stejné hrubosti kvantování, při kterých lze ještě daný systém stabilizovat pomocí stavové zpětné vazby, je možné použít i pro výstupní zpětnou vazbu za podmínky, že vstupní a výstupní signály jsou vzorkovány hustěji než kvantovací element. Význam výsledku je v tom, že výstupní zpětná vazba je snadněji realizovatelná než zpětná stavová vazba.
2. Kongresu se zúčastnilo na 2 500 odborníků ze sedmdesáti zemí světa. Stal se tak největší odbornou akcí v historii oboru automatizace. Akce tohoto rozsahu jsou jedinečnou příležitostí k setkávání profesorů a studentů, akademiků a průmyslníků, jakož i odborníků různých národností. Kongres určitě zvýšil zájem průmyslových firem o Českou republiku, přivedl do Prahy špičkové vědce a výzkumníky a posílil prestiž automatizace a české techniky.
Na kongresech takového významu se zřetelně projevují trendy rozvoje oboru. Potvrdilo se, že mezi ně patří integrované systémy s vestavěnými regulátory, distribuované řízení vzájemně komunikujících systémů, řízení hybridních systémů, součinnost člověka a stroje při řízení, autonomní robotické systémy, jakož i aplikace řízení v netradičních oborech. Ve prospěch těchto trendů hovoří nejen počty příspěvků, ale též témata a návštěvnost jednotlivých plenárních přednášek.
Roman Prokop, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně – sekce Biomedical Engineering and Biomedical Signal Processing I
1. Průnik disciplín teorie řízení, zpracování signálů a kybernetiky vůbec do nových a netradičních oblastí je dlouhodobý a trvalý. Biotechnologie, medicína a další „life sciences„ nezůstávají stranou. Na pražském kongresu byly příspěvky rozděleny do devíti hlavních bloků. Biomedicínské systémy měly svou sekci 8.2 s předsedou prof. D. D. Fengem z Univerzity v Sydney, Austrálie. Některé mezioborové příspěvky spadaly také pod sekci 8.4 Řízení biotechnologických procesů (předsedkyně: prof. M. N. Ponsová). Vlastní sekce 8.2 měla sedm dvouhodinových bloků, zaznělo v ní dohromady 24 ústních příspěvků a bylo zde 21 vývěsek (posterů). Mezi příspěvky dominovaly témata modelování, identifikace a zpracování signálů. Zajímavé prezentace byly v oblasti real-time měření krevního tlaku autorů z ETH v Curychu, Švýcarsko, PID řízení při rehabilitaci ochrnutých pacientů autorů z Polytechniky v Miláně, Itálie, nebo při rehabilitaci horní končetiny autorů z Univerzity v Reimsu, Francie. Cenné jsou zejména příspěvky blízké praxi a prezentace systémů pracujících v reálném čase.
2. Příští rok uplyne padesát let od založení mezinárodní organizace IFAC, které je Česká republika dlouholetým členem. Během této doby se v intervalu tří let konalo patnáct světových kongresů, které se staly významnými milníky určujícími rozvoj a směřování teorie i aplikací automatického řízení. Šestnáctý světový kongres navázal na řadu předchozích světových kongresů (Barcelona – 2002, Peking – 1999, San Francisko – 1996, Sydney – 1993) a potvrdil význam české vědy a českých osobností na tomto poli. Rozhodnuto o uspořádání 16. světového kongresu v Praze bylo před deseti lety zejména díky aktivitě prof. Vladimíra Kučery, který od roku 2002 zastával funkci prezidenta IFAC. Další světový kongres se bude konat v roce 2008 v Soulu v Jižní Koreji. Pražské kongresové centrum a přes dva a půl tisíce účastníků zažili počátkem července nezapomenutelný týden, který naše generace nemá šanci v České republice zopakovat. O konání této prestižní akce je totiž neobvyklý zájem, kongresy jsou plánovány s desetiletým předstihem a svým rozsahem desetinásobně přesahují běžné konference nebo workshopy IFAC.
Jednoznačně šlo o významnou akci pro celou vědeckou komunitu a nutno poděkovat všem zúčastněným. Zájem o podobné akce pravděpodobně dále poroste a přípravné řízení, recenzní procedury i výsledný program bude nutné optimalizovat a zefektivnit. Zajisté poroste počet příspěvků formou vývěsky – posteru. Tento způsob obecně nabývá na významu a přestává se pokládat za méně hodnotný. Počet paralelních sekcí se asi zvyšovat nebude, ztratila by se možnost účasti a způsobuje to problémy s množstvím předsedajících. Recenzní řízení při počtu přesahujícím 3 000 příspěvků a navíc se třemi recenzenty je také problémovou a diskutabilní procedurou. Ale to jsou již úkoly a vize, se kterými se bude potýkat příští programový výbor a příští kongres. Popřejme jim mnoho zdaru a na shledanou v Soulu 2008.
Jiří Roubal, katedra řídicí techniky FEL ČVUT, sekce Specific Problems in Optimal Control
1. Co se týče jednotlivých příspěvků v mé sekci, musím říci, že jsem mnohým moc neporozuměl. Za prvé proto, že nemám ve svém věku (pozn. red.: nar. 1978) tak velký rozhled ve všech tématech (některé věci jsem slyšel prvně), a za druhé z důvodu, podle mého názoru, špatného podání přednášejícími (někteří své příspěvky ani zdaleka nestihli odpřednášet a někteří ani neuvedli, o čem vlastně jejich příspěvek je – myslím, že právě proto jsem mnoho věcí „nepobral„). Je to asi špatným časovým plánováním přednášek, ale tím vůbec nechci říci, že moje přednáška byla dokonalá. Mám se ještě stále co učit.
Ovšem také si myslím, že už název sekce – specifické problémy – napovídá, že porozumět zde bez výjimky všemu snad ani není v lidských silách. Byl jsem se samozřejmě podívat i v jiných sekcích a vybrané věci se mi moc líbily. Umět dobře a srozumitelně přednést zajímavou věc je velké umění.
2. Domnívám se, že světový kongres IFAC byl pro českou automatizaci velmi přínosný. Člověk se zde mohl setkat s významnými kapacitami z oboru a naopak tyto kapacity mohly vidět, že v Čechách jsou schopní lidé, kteří mj. dokázali kongres velmi dobře zorganizovat. Mně osobně vybrané příspěvky velmi pomohly rozšířit si svůj rozhled v oboru, který je mi profesně blízký.
Vilém Srovnal, katedra měřicí a řídicí techniky FEI VŠB TU v Ostravě – sekce Programmable Devices and Embedded Systems
1. Vyzvaná sekce Programmable Devices and Embedded Systems zahrnovala hodně širokou oblast automatizačních prostředků. Povolený počet příspěvků byl omezen na šest, uvedený počet příspěvků nemohl plně reprezentovat celou oblast vestavěných systémů. Mnoho dalších příspěvků z této oblasti bylo prezentováno v dalších sekcích. Tyto příspěvky potvrdily, že vestavěné (embedded) řídicí systémy se stávají jedním z rozhodujících automatizačních prvků ve většině průmyslových oblastí, ale i v dopravní technice, domácnostech, medicíně a dalších oblastech lidské činnosti. Vzhledem k tomu, že sekce byla zařazena do jednoho ze dvou průmyslových dnů, byla větší část příspěvků zaměřena do této oblasti. Z příspěvků této sekce bych vyzdvihl příspěvek autorů E. Simeua, S. Mira a L. Rufera z laboratoře TIMA, INP Grenoble, Online Testing Embedded Systems: Adapting Automatic Control Techniques to Microelectronic Testing.
2. Význam světového kongresu IFAC v Praze pro českou automatizaci hodnotím velice kladně pro to, že se jej mohl zúčastnit mnohem větší počet pracovníků z oboru automatizace z České republiky. Bohužel převážná část účastníků byla z akademické oblasti. Nabídka pro průmysl s levnějším vložným zřejmě přišla příliš pozdě. Organizační výbor mohl zejména pro menší české automatizační firmy udělat více. Rovněž informovanost o této akci mezi těmito firmami mohla být lepší a propagační kampaň aktivnější. Mnohé podniky vůbec nevěděly, že se něco takového koná. Příspěvků bez akademické spoluúčasti z českého průmyslu bylo velmi málo.
Pavel Václavek, Centrum aplikované kybernetiky, FEKT VUT v Brně – sekce Control of Induction Motors
1. V rámci kongresu IFAC jsem předsedal sekci Control of Induction Motors. Řízení asynchronních motorů je ve středu zájmu v mnoha průmyslových odvětvích vzhledem k tomu, že pohony s asynchronními motory nacházejí uplatnění i v oblastech, které dříve byly doménou jiný typů motorů (servomechanismy, domácí spotřebiče atd.). Prezentované příspěvky se zabývaly v podstatě třemi oblastmi: modelováním asynchronního motoru, estimací stavových veličin (magnetický tok, otáčky) a samotnými algoritmy řízení. Z mého pohledu byl velmi zajímavý příspěvek High Gain Observer Design for Induction Motor with Non Linear Magnetic Characteristic autorů Giriho, Quadiho, Leon-Moralese a Dugarda, který byl věnován estimaci stavových veličin reálného motoru bez nutnosti linearizace magnetizačních charakteristik.
2. Světový kongres IFAC je vždy vrcholnou událostí v oblasti automatizace. Šestnáctý kongres překonal předchozí svým rozsahem, a to jak v počtu účastníků, tak šíří diskutovaných témat. Podle mého názoru velký význam měla snaha organizátorů o zapojení průmyslových partnerů do dění na kongresu, což je jedna z cest, jak dosáhnout lepšího propojení mezi výzkumnými institucemi a průmyslem, mezi teorií a praxí. Česká automatizace má poměrně úspěšnou tradici a je ve světě známá prostřednictvím mnoha významných odborníků, což kongres IFAC v Praze jen potvrdil.
František Zezulka, ústav automatizace a měřicí techniky FEKT VUT v Brně – sekce Flexible Control Systems
1. Sekce, které jsem spolupředsedal s prof. Peterem Neumannem z výzkumného centra IFAK Magdeburg, byla jednou z „průmyslových„ sekcí a zaměřila se na provozní přístrojovou techniku s přímou návazností na internetové metody zpracování dat a prezentace informací. Velmi důležité bylo to, že polovina příspěvků v sekci byla vytvořena v úzké spolupráci akademické obce s odborníky z praxe. Všechny příspěvky měly velmi dobrou úroveň a všechny se bezprostředně týkaly průmyslového využití výsledků teoretických bádání.
2. Světového kongresu IFAC jsem se zúčastnil poprvé a patrně naposledy ve svém životě a považuji svou pětidenní účast na 16. světovém kongresu IFAC v Praze za vrcholný zážitek v celém svém odborném působení v oblasti automatizace. Již ta skutečnost, že více než dva tisíce lidí z oboru automatického řízení z celého světa se sjede na celý týden a každý z nich se osm hodin denně aktivně účastní odborného programu, je obdivuhodná. Všechny plenární přednášky měly podle mého názoru vynikající úroveň a mně osobně přinesly i přímé setkání s legendami teorie automatického řízení, jako jsou profesoři M. Athans, R. E. Kalman a další, ale i s mnoha mladšími odborníky z praxe, kteří rovněž vysoce fundovaně hovořili o vývoji oboru a přínosu teorie řízení pro průmyslovou praxi, které právě oni dobře rozumějí.
Zvlášť je třeba ocenit skutečnost, že se podařilo realizovat dva průmyslové dny se slušným podílem účastníků z průmyslu (zahraničních, ale i českých firem).
Velmi je třeba ocenit dobrou práci organizačního výboru, zejména doc. P. Horáčka. Programové příručky pro jednotlivé dny byly naprosto přehledné a každému účastníkovi umožnily dobrou orientaci v pořadu přednášek a jejich rozmístění. To jistě přispělo k tomu, že účast na jednáních byla hojná a aktivní.
Na závěr bych rád řekl, že pro každého účastníka kongresu bylo jistě velmi náročné účastnit se aktivně přednášek, současně plánovat svoji účast v dalším bloku přednášek a přebíhat do dalších místností obrovského Kongresového centra, ale rozhodně se vyplatilo pobýt na kongresu celých pět dní. Jsem přesvědčen, že nejen pro nás starší, pro něž je světový kongres IFAC vždy milníkem, který rekapituluje vývoj oboru v uplynulých třech letech a ukazuje směry vývoje na další období, ale i pro mladé odborníky z akademické oblasti i z průmyslu byl 16. světový kongres IFAC v Praze nejen odborným a společenským zážitkem, ale také akcí, z které budeme těžit pro naši další odbornou práci.
Poznámka ze zahraničí k organizačnímu a pořadatelskému zajištění kongresu
Na závěr ještě názor účastníka ze zahraničí, prof. Georga Freye z univerzity v Kaiserlauternu (SRN), na úroveň organizačního zajištění a pořadatelských služeb (převzato z článku IFAC World Congress – Conference Report, který vyšel v čísle 2/2005 časopisu ATP International):
„Malé brožurky obsahující program pro jednotlivé dny, organizace sekcí v souladu s tematickým zaměřením technických výborů IFAC a výkonný vyhledávací nástroj na konferenčním DVD umožnily vyznat se v rozsáhlém kongresu bez toho, že by se účastník ztratil nebo měl pocit, že mu uteklo něco důležitého. Za velmi pozitivní věc, za níž je třeba organizátory pochválit, považuji bezplatný přístup k síti WiFi v celém konferenčním centru, který na minimum zredukoval počet lidí čekajících na místo v internetové místnosti.„
(ed)
|