Dne 13. prosince 2007 jsem se v Betlémské kapli v Praze zúčastnil udělování cen Werner von Siemens Excellence Award 2007. Protože to byl desátý, jubilejní ročník, rozhodl jsem se požádat Ing. Pavla Kafku, generálního ředitele Siemens, s. r. o., o rozhovor na téma, jak tato cena vznikla a proč Siemens podporuje vysokoškolské studenty. Pan ředitel nám nakonec věnoval více než hodinu svého času a v rozhovoru jsme se dotkli i mnoha dalších témat, jež se týkají jak spolupráce vysokých škol a průmyslových podniků, tak obecně rozvoje vědy, výzkumu a hospodářství v České republice.
Pane řediteli, 13. prosince 2007 byly v Betlémské kapli již podesáté předány ceny Werner von Siemens Excellence Award 2007 (Ceny Siemens). Můžete stručně shrnout důvody, proč Siemens tyto ceny vyhlašuje?
Udílení Ceny Siemens je součástí dlouhodobé strategie společnosti Siemens v oblasti podpory technické vzdělanosti. Jejím prostřednictvím ve spolupráci s Fórem průmyslu a vysokých škol podporujeme technické vysoké školy a nejvýznamnější práce jejich studentů, doktorandů a výzkumných týmů. V dosavadních deseti ročnících Ceny Siemens bylo oceněno celkem 152 laureátů a v podobě stipendií a finančních odměn byla rozdělena částka převyšující 4,2 milionu korun. Je nutné říci, že přihlášené práce jsou každoročně na velmi vysoké odborné úrovni a o soutěž je mezi mladými techniky zájem. Například do loňského ročníku Ceny Siemens bylo přihlášeno sto prací.
Jsou zmíněné ceny ze strany společnosti Siemens jedinou pobídkou pro studenty vysokoškolského studia a vědeckovýzkumné pracovníky?
Předáním cen a finančních odměn podpora perspektivních vědeckých pracovníků rozhodně nekončí. Vybraní laureáti Ceny Siemens mají možnost rozvíjet své schopnosti na stážích ve výzkumném centru Corporate Technology v Mnichově, někteří ocenění studenti či doktorandi se navíc stali našimi zaměstnanci. Součástí strategie společnosti Siemens v oblasti podpory vzdělanosti je rovněž ucelený systém programů pro studenty a absolventy středních a vysokých škol. Jmenujme např. Trainee program ve společnostech skupiny Siemens pro studenty posledních dvou ročníků vysokých škol, Program stínování manažerů pro studenty čtvrtých a pátých ročníků se zájmem o poznání práce vrcholového manažera nebo individuální studijní program Moderní kolejová vozidla, který nabízí výrobní závod Siemens Kolejová vozidla ve spolupráci s Fakultou strojní ČVUT v Praze.
Siemens se rovněž aktivně podílí na budování a modernizaci výzkumných a vývojových pracovišť na českých vysokých školách – v posledních letech to byla např. Laboratoř integrovaných technologických a řídicích systémů v budovách na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně či Laboratoř automatizace na Vysokém učení technickém v Brně.
Vztah k technice se ale musí utvářet už mezi dětmi a mládeží. Siemens v Německu např. vytvořil speciální výukové sady pro předškoláky. Chtěli bychom zvážit možnost využít tyto sady i v České republice, protože na základě osobních zkušeností ze své rodiny vím, že podobných učebních pomůcek pro předškoláky a malé školáky není dostatek.
Třeba tím přispějete k tomu, aby se na technické univerzity za několik let hlásilo více nadaných studentů se zájmem o obor. Výchova techniků nezačíná na vysoké škole.
To je pravda. Před dvěma lety na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně uspořádalo Fórum průmyslu a vysokých škol konferenci, kde se hovořilo o tom, jaké požadavky mají zaměstnavatelé na čerstvé absolventy vysokých škol. Výsledek byl zajímavý: jen třetina nedostatků vycházela z oblasti znalostí, dvě třetiny byly nedostatky v osobnostní sféře. Zástupci průmyslu si stěžovali, že absolventi nejsou schopní pracovat v mezioborových týmech, že vázne komunikace mezi generacemi, že mladí inženýři nejsou schopní prezentovat svoje názory, přesně zformulovat myšlenky, a dokonce ani správně pochopit český, natož potom cizojazyčný text, že neumějí řídit sebe sama a že jim chybí sebekázeň. To jsou věci, které je vysoká škola už nenaučí.
Všeobecná, nejen technická vzdělanost a výchova jsou věci, které osobně považuji za velmi důležité. To je např. také důvodem, proč se angažuji v takových aktivitách, jako je Nadace Jana Ámose Komenského
Pangea. Jedním z pilířů této nadace je iniciovat a podporovat projekty přispívající k růstu všeobecné vzdělanosti, k hlubšímu dorozumění mezi lidmi, k ochraně kulturního dědictví, k zušlechtění a nápravě životního stylu.
Společnost Siemens je zakládajícím členem Fóra průmyslu a vysokých škol. Můžete prosím toto fórum stručně představit a přiblížit, s jakými záměry do něj společnost Siemens vstoupila?
Fórum průmyslu a vysokých škol České republiky je zájmovým sdružením zástupců českých průmyslových a obchodních organizací a vysokých škol. Jeho posláním je přispět k vzájemnému porozumění mezi těmito institucemi, zejména v otázkách modernizace školství a modernizace hospodářství. Přitom má napomoci při výměně informací a názorů na aktuální problémy v oblasti rozvoje národního hospodářství, vědy a techniky. Na základě této konfrontace názorů má fórum za úkol formulovat stanoviska k aktuálním problémům vzdělání a hospodářského, vědeckého a politického života ČR, tato stanoviska používat pro vlastní rozhodování, předkládat je státním orgánům a seznamovat s nimi veřejnost.
Fórum vzniklo jako platforma, kde se mají setkávat především zástupci škol a podniků, ale postupně jsme zjistili, že do diskuse a zejména řešení musí být vtaženi i politici. Na nich totiž závisí, zda se podaří prosadit některé zásadnější změny – rádi bychom např. dosáhli toho, aby se případné příspěvky podniků na rozvoj škol přímo započítávaly do daňového základu.
Co soudíte obecně o současném systému podpory vědy, výzkumu a inovací v České republice?
Český průmysl postavil svoji konkurenceschopnost na nízkých nákladech. Proto tu není poptávka po výzkumu a inovacích. Nebude-li poptávka, je každá snaha o podporu inovací předem marná. Inovace totiž nelze nikomu nařizovat.
Současný stav je takový, že se stát snaží přidělovat peníze na straně nabídky, tedy do škol a akademických pracovišť, které by se měly výzkumem a vývojem zabývat. Nebude-li ale podporovat také poptávku, přes všechnu snahu nemůže jít o účelně vynaložené prostředky.
Přitom se z veřejných zdrojů podporují projekty, které z hlediska technického vývoje a inovací nic nepřinášejí, ať je to mýto na českých silnicích, kde byl zvolen zastaralý mikrovlnný systém namísto moderního satelitního, ačkoliv přitom Evropa, částečně i za naše peníze, buduje svůj vlastní satelitní systém, který by k tomu mohl být využíván; nebo modernizace českých železničních tratí, kde se nepodařilo vyřešit problém zastaralého nekompatibilního zabezpečovacího systému, a tak vlaky musejí na hranicích přepřahat, protože moderní lokomotivy, které jinak bez problémů jezdí po celé Evropě, na české tratě nemohou.
To nezní nijak optimisticky. Nepozorujete přece jen nějaké změny k lepšímu?
Myslím si, že velký pokrok je už v tom, že se věci začínají nazývat pravými jmény. Například podpora hospodářského rozvoje je jen taková podpora, která dlouhodobě zajistí maximální dynamiku hospodářského růstu. Dříve se za podporu hospodářského rozvoje považovala politika podle hesla „zaměstnej co nejvíce lidí, ať je to, jak chce“. Podle mého tady nešlo o podporu hospodářského rozvoje, ale o nepřímou metodu realizace sociální politiky. Skutečná podpora dlouhodobého hospodářského rozvoje zde v té době chyběla.
V současné době byla Radou pro vědu a výzkum předložena k připomínkovému řízení reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice. Hned v předkládací zprávě se konstatuje, že: „návrh usnesení vlády k realizaci reformy systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR ... vychází ze základního faktu, že reformu má smysl připravovat pouze tehdy, bude-li realizována během funkčního období vlády, tj. prakticky do března roku 2009.“
To by mělo být přesně naopak. Stejně jako u důchodové reformy nebo reformy zdravotnictví, i zde se musí najít širší politický konsensus, jinak nemá smysl s reformou začínat.
V oblasti výzkumu, vývoje a inovací osobně preferuji systém kofinancování: když výzkumný ústav získá na svůj výzkum a vývoj korunu z podnikatelské sféry, ať mu stát přidá druhou ze státního rozpočtu. Podnikatelé lépe než státní úředníci posoudí míru rizika daného výzkumného projektu. Mělo by to ještě jeden vedlejší efekt: podnikatelé znají manažerské metody, jež jim pomáhají dohlížet na efektivní využití peněz i bez ministerských komisí a vládních rad.
Pochopitelně kofinancování není všelék, jsou obory, kde není vhodným řešením, ale speciálně v technice by to mohl být jednoduchý nástroj efektivní podpory výzkumu a vývoje.
Hovořil jste o tom, že podnikatelské subjekty by měly mít možnost přímo finančně podporovat vysoké školy. Nestaly by se tím vysoké školy závislé na svých sponzorech?
Zatímco podnikatelský svět je vystaven tlaku konkurence na světovém trhu, vysoké školy se uzavřely do okázalé izolace a před zodpovědností vůči těm, kteří je financují, se brání poukazováním na své akademické výsady. To není správně.
Vysoké školy by měly být zodpovědné těm, kteří je financují. A nemusejí to být jen podnikatelské subjekty. Jsem pro, aby i jednotliví občané mohli část svých daní postoupit konkrétní škole. Dovedu si představit, že např. úspěšný absolvent ochotně část svých daní asignuje své univerzitě.
V současné době existují na vysokých školách správní rady. Sám jsem členem správních rad ČVUT a VŠE v Praze. Například na VŠE jsou členy správní rady kromě mě guvernér ČNB, předseda Českého statistického úřadu, náměstek ministra financí a další. Tito lidé jednají o tom, zda povolit na pozemku školy pokládku komunikačního kabelu nebo zda přikoupit pozemek u sportovního areálu, aby se na něm mohly postavit šatny a sprchy. Přitom škola má majetek za několik miliard, ale mluvit do toho, zda je efektivně spravován a využíván, správní rada příliš nemůže. Myšlenka správních rad je správná, ale jejich skutečné pravomoci jsou velmi omezené. Je třeba urychleně přijmout nový zákon o vysokých školách, který by postavení správních rad změnil a posílil jejich vliv, včetně vlivu na personální obsazení manažerských pozic, např. vedoucích ústavů a kateder.
Nedávno na Inovačním fóru 2008 mluvil prof. Rudolf Haňka z Univerzity v Cambridgi o zkušenostech z Velké Británie. Ve Velké Británii jsou na místa vedoucích kateder vypisovány konkurzy. Ten, kdo konkurz vyhraje, se automaticky stává profesorem. V České republice jsou profesoři vybíráni způsobem, který znevýhodňuje pracovníky, kteří se celý život nevěnují jen své akademické kariéře. Například skvělý konstruktér se nemůže stát profesorem, protože nemá dost publikací. Jenže jsou obory, kde není tolik možností publikovat v impaktovaných vědeckých časopisech, jak se to pro akademický postup vyžaduje.
Já si dokonce myslím, že v technických oborech by publikace ve vědeckém časopise neměla být hlavním cílem. To je důležité v základním výzkumu. Pro technické obory je důležité uplatnění výsledků v praxi. Lidí se zkušenostmi z praxe by mělo být na technických univerzitách více.
Je škoda, že u nás neumíme využít zkušenosti manažerů nebo techniků, kteří chtějí po úspěšné kariéře odejít mimo tvrdý „business“ a mohli by působit např. právě na vysokých školách. V Japonsku, kde jsem nějakou dobu pracoval, se těmto lidem říká sensei, což v podstatě znamená profesor, učitel nebo mistr, prokazuje se jim velká úcta a jsou pro mladší generaci vzorem. Současně to jsou ti, kteří jsou schopní na základě svých zkušeností, a ovšem také s využitím moderních analytických metod, nezaujatě a s nadhledem odhadovat budoucí vývoj, vytipovat perspektivní obory a formulovat dlouhodobé strategické vize. A ty českému hospodářství velmi chybějí.
Děkujeme vám za rozhovor.
S Ing. Pavlem Kafkou rozmlouvali Petr Bartošík a Eva Vaculíková
Obr. 1. Ing. Pavel Kafka, generální ředitel Siemens, s. r. o., a reprezentant skupiny Siemens v ČR
Ing. Pavel Kafka, dr. h. c.
Pavel Kafka (*1949) je absolventem VŠE v Praze, kde také krátce působil jako pedagog. Od roku 1973 pracoval pro ministerstvo zahraničních věcí v Řecku a Japonsku a od roku 1986 jako vedoucí ekonomického oddělení na československém velvyslanectví v Bonnu. Od roku 1992 pracuje pro společnost Siemens a od roku 1994 je generálním ředitelem Siemens, s. r. o., a reprezentantem skupiny Siemens v ČR. Je viceprezidentem Svazu průmyslu ČR, předsedou Fóra průmyslu a vysokých škol ČR, členem správních rad VŠE v Praze a ČVUT v Praze, členem vědecké rady VŠE v Praze, členem vedení nadace Pangea a prvním viceprezidentem Českomoravské elektrotechnické asociace.