Mezinárodní konference o simulaci v průmyslu
Mezinárodní společnost pro počítačovou simulaci (SCSI, Society for Computer Simulation International), sídlící v USA, organizovala v Evropě každoroční konference, z nichž nejznámější byly Evropská simulační multikonference (ESM, European Simulation Multiconference, v letech 1995 a 2001 v Praze) a Evropské simulační symposium (ESS, European Simulation Symposium). Kromě této dvojice byla v Evropě čas od času pořádána další setkání odborníků v simulaci, zaměřená např. na konkurentní inženýrství nebo na multimédia. Duší těchto konferencí byl Belgičan Philippe Geril, který se nejen účinně podílel na jejich organizování, ale také integroval evropskou simulační odbornou veřejnost do organizačního „mlýna„ těchto konferencí: kdo si dobře zapamatoval, co vše musel udělat před tím, než se mohl uplatnit na jednom takovém setkání (a musel toho udělat dost), mohl si něco podobného s velkým předstihem připravovat i pro další příležitosti, které Geril organizoval. Nebyl to jen typický a charakteristický formát příspěvků, určený do všech detailů vždy stejnými předpisy, ale i doprovázející disketa naplněná nejrozličnějšími soubory a osm vyplněných formulářů.
Od letošního roku pořádá Philippe Geril podobné konference ne už pod hlavičkou americké společnosti SCSI, nýbrž v rámci evropské firmy EUROSIS, se sídlem na univerzitě v belgickém Gentu. Forma i obsah konferencí (až do nejmenších detailů, včetně již naznačeného předkonferenčního mlýna) se nezměnily a nezměnilo se ani tematické „chvění“ kolem dvou základních příležitostí ESM a ESS. Letos to byla konference nazvaná Industrial Simulation Conference (konference o simulaci v průmyslu), krátce ISC ’2003. Byla pořádána na Polytechnické univerzitě ve španělské Valencii ve dnech 9. až 11. června. Mezi jejími sekcemi byly ty tradiční, které už byly na snad všech dřívějších „gerilovských„ konferencích, jako metodologie simulace, simulační jazyky a nástroje a verifikace simulačních modelů, dále ty méně tradiční, jež se však na některých nedávných konferencích již vyskytly (simulace logistických systémů, simulace logistiky výrobních systémů, integrace výroby s pomocí simulace, simulace v robotice a simulace komplexních systémů), a nakonec ty zcela netradiční, tedy sekce s tematikou, která se už občas na simulačních konferencích vyskytla, ale ne systematicky v celých sekcích, anebo byla podávána jinak. Příkladem první varianty byla simulace v textilní výrobě, příkladem druhé varianty byla simulace na internetu (účastníkům konference bylo naznačeno, nemají-li vlastní notebook, ať na sekci vůbec nechodí – skládala se z šesti zasedání v „internetové“ místnosti, z nichž každé trvalo přibližně hodinu a půl).
Textilní výroba má k počítačům historicky blízko – Jacquardovy karty přece byly inspirací pro děrné štítky – a aplikace výpočetní techniky v textilní výrobě si rovněž už vydobyly svébytné místo v aplikované matematice i v informatice. Rozsáhlé pole aplikací počítačové simulace je ovšem překvapením – na konferenci byly hned tři „textilní“ sekce – textilní procesy, materiály a „virtuální textil„.
Konference ukázala, jak se oblast aplikací simulace stále rozšiřuje, a dokonce i „staří mazáci„ v počítačové simulaci, kteří dávno věštili, že simulaci lze aplikovat všude tam, kde je respektován newtonovsky organizovaný čas, v němž nastávají složité změny, kroutili hlavou a s obdivem k vývoji simulace si povzdechli ve smyslu „tomu snad nebude nikdy konec„.
Konference se konala v krásném prostředí rozsáhlého areálu Polytechnické univerzity Valencie v blízkosti středomořského pobřeží, kde chybělo jen značení, jak se dostat k budově, v níž konference byla: ve všech předcházejících oznámeních byl totiž uveden jen univerzitní kampus, hledejte však v jeho přibližně dvou čtverečních kilometrech, když informační pracovníci znají jen světový jazyk španělský.
O konferencích pořádaných v systému EUROSIS lze získat bližší informace na internetových stránkách http://biomath.rug.ac.be/~eurosis
Evžen Kindler
|