Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Otto Daněk, místopředseda Asociace exportérů ČR, se vyjadřuje k dopadu vývoje na Ukrajině na české vývozce. Ve svém komentáři konstatuje, že Česká republika v roce 2013 vyvezla na Ukrajinu zboží v hodnotě 32 mld. Kč, což činilo přibližně 1 % z exportu ČR. Z této hodnoty činily 21 mld. Kč stroje a dopravní prostředky. Na první pohled se tedy zdá, že export na Ukrajinu není klíčovou položkou z pohledu celkového objemu českého exportu, nicméně může dojít k mírnému snížení poptávky, a tím i k negativnímu ovlivnění zejména výrobců automobilového průmyslu a jeho subdodavatelů. Nepřímo se však českého průmyslu může dotknout i strana dovozu, neboť z 23 mld. Kč dovezeného zboží činily 13 mld. Kč suroviny, a to zejména železná ruda. Další negativum, které se může vbrzku dotknout českého průmyslu, je skutečnost, že přes území Ukrajiny vedou velmi významné produktovody. Nepříjemné je i to, že EGAP, doufejme, že pouze na krátký čas, „zmrazil“ svoje další aktivity na tomto teritoriu a tím v podstatě zastavil nejenom export na Ukrajinu, ale zejména veškeré investice, které sem měly směřovat.
Ukrajinská krize se však ČR může dotknout i jiným způsobem, a to zejména v obchodní spolupráci s Ruskou federací. Na toto území bylo vyvezeno zboží v hodnotě 116 mld. Kč (tj. 3,7 % našeho exportu), z toho stroje a dopravní prostředky za 82 mld. Kč. I v tomto případě se ale mnohem významněji může tato krize projevit zejména v automobilovém průmyslu. Ještě významnější dopad pro český průmysl může mít skutečnost, že jsme z tohoto teritoria v loňském roce dovezli zboží v hodnotě 155 mld. Kč (tj. 5,5 % z celkové hodnoty dovozů), z toho za 129 mld. minerálních paliv. A právě tato komodita je pro českou republiku klíčová. Navíc naši podnikatelé nebo jejich mateřské firmy v posledních několika letech v Rusku proinvestovali více než 65 mld. Kč a jejich majetky tam jsou několikanásobně vyšší, což by je mohlo existenčně ohrozit v případě nedohody.
Z uvedeného vyplývá, že ukrajinská krize se může celé České republiky v horizontu dvou až tří měsíců velmi citelně dotknout, a to zejména nedostatkem surovin a ropy, ale i zmařením investic.
„A i když vím, že je nevhodné míchat politiku a obchodní aktivity, způsob řešení krymské krize ze strany RF nemůže nikoho nechat lhostejným,“ konstatuje v závěru svého komentáře Otto Daněk.
(ed)