Kdy je přístroj skutečně „smart“?

Kdy je přístroj skutečně „smart“?

S anglickým slůvkem smart jsou v česky psaných textech z oboru automatizační techniky občas potíže. Anglicko-český technický slovník [Kolektiv autorů, Praha, SNTL 1992] je jako heslo neobsahuje. Ve Velkém anglicko-českém slovníku [Hais, K. – Hodek, B., Praha, Academia 1985] je naproti tomu heslu smart věnována poměrně rozsáhlá plocha asi třetiny stránky formátu A5, popsaná nepříliš velkými písmeny. Mezi mnoha uvedenými významy, pro technika až roztodivnými, sáhne autor (zpravidla do problému zasvěcený), popř. překladatel (jestliže alespoň vzdáleně tuší, o co jde), nejspíše po slově inteligentní. Kdo netuší, nejspíše neriskuje. Ponechá původní anglické smart a snaží se je vhodně zabudovat do věty.

V textech v odborných časopisech, sbornících z konferencí, ale také, a to zejména, ve firemní literatuře, se tudíž lze běžně setkat s pojmy jako inteligentní převodník tlaku, smart převodník teploty, průtokoměr smart, přístroj typu smart, funkce smart apod. V očekávání, že si to čtenář už nějak přebere. A ten, slovními spojeními tohoto typu již poněkud uondán, rychle přemýšlí – smart je inteligentní, což v současné automatizační hantýrce značí „mající nějakou výpočetní schopnost“ –,v zařízení je tedy nějaký procesor, nejspíše mikroprocesor, a uspokojen touto úrovní poznání čte daný text dál.

Vypovídací schopnost výrazů obsahujících slova smart i inteligentní, jejichž příklady jsou uvedeny v předcházejícím odstavci, je tedy, ač se asi mnozí domnívají opak, nevelká a pro skutečně odbornou komunikaci, vyžadující jednoznačnou terminologii, spíše nedostatečná.

Na první pohled by se zdálo, že jde o problém vlastní jen českému jazykovému prostředí a že odborníkům používajícím jiné jazyky, především angličtinu, je význam slova smart v souvislosti s automatizační technikou vždy beze zbytku jasný. Ale asi to tak úplně neplatí. Bez jednoznačné definice mj. významu termínu smart se neobešli např. autoři studie [1], kteří označení smart vyhrazují pro přístroj „obsahující mikroprocesor a schopný obousměrné komunikace na dálku“, přičemž přidávají doplňující vysvětlení.

Přístroj může podle [1] nést označení smart, jen obsahuje-li mikroprocesor. To je základní podmínka. Vyjádřeno analogií s lidským organismem plní mikroprocesor v přístroji funkci mozku. Umožňuje přístroji zpracovávat data a může být také základem jeho schopnosti vnitřní diagnostiky.

Současně požadovaná schopnost obousměrné komunikace na dálku ovšem nedovoluje označovat jako smart ty přístroje, které sice obsahují mikroprocesor, ale které lze programovat nebo kalibrovat pouze místně, na samotném zařízení. Požadavek obousměrné komunikace ve skutečnosti znamená, že přístroj musí být natolik inteligentní, aby mohl komunikovat s jiným zařízením nacházejícím se vně dotyčného přístroje. Takovým zařízením může být nadřazený řídicí systém, stolní nebo přenosný osobní počítač, příruční komunikátor apod. Mezi protokoly používané ke komunikaci s přístroji typu smart patří sériová linka RS-232/485, HART (Highway Addressable Remote Transducer), Profibus, Foundation Fieldbus a mnoho dalších, včetně firemních (proprietárních).

Jednoznačná definice významu slova smart tedy existuje. A jak ji využít v běžném vyjadřování v praxi? Zavádět složitější mnohoslovná označení jistě není účelné, a naštěstí to ani není třeba. Výrazy jako inteligentní převodník, popř. převodník typu smart nebo převodník v provedení smart (tedy nikoliv napůl anglické „smart snímač“ nebo zkomolenina „snímač smart“), asi vyhoví ve většině situací. Doufejme, že se odborný jazyk i v tomto postupně ustálí. Dokud tomu tak není, lze autorům jen doporučit, aby vždy jasně uvedli, že slovo inteligentní, popř. smart, skutečně používají ve smyslu „s mikroprocesorem a obousměrnou komunikací“. A čtenáři nejrůznějších textů, včetně firemních prezentací a specifikací výrobků, nechť trvají na jednoznačném vysvětlení pro ten případ platného významu někdy nadužívaných slůvek.

(sk)