Aktuální vydání

celé číslo

02

2021

Systémy pro řízení vodárenských sítí a ČOV

Hladinoměry

celé číslo

Je potřeba posílit studijní obory významné pro konkurenceschopnost České republiky

Na tiskové konferenci k otevření Inovačního centra Eaton v Roztokách u Prahy vystoupil vedle představitelů společnosti Eaton a agentury CzechInvest také profesor Vladimír Mařík, zástupce ČVUT v Praze, které je partnerem tohoto centra. Profesor Mařík nám poskytl rozhovor a pověděl nám, jakými zákruty se dostalo inovační centrum tak velké společnosti, jakou je Eaton, do blízkosti Prahy. Vyjádřil se také k aktuálním sporům univerzit s ministerstvem školství o reformy vysokých škol. V rozhovoru jsme se také dotkli toho, jak pokračuje činnost nadace ČVUT Media Lab a v jakém stadiu je projekt plánovaného Centra excelence Antonína Svobody. O těchto projektech bude rozhovor pokračovat v některém z následujících vydání časopisu Automa.

Firma Eaton Corporation otevřela letos v lednu Inovační centrum Eaton v budově Vědeckotechnického parku Roztoky. Jaká cesta vedla k tomu, aby mohlo být inovační centrum v Roztokách u Prahy otevřeno?

Ta cesta trvala dva roky. Není jednoduché získat investici, která zajistí práci třem stům inženýrů, jak Eaton deklaruje. Po vzoru jiných firem, jako je Rockwell Automation a Honeywell, zvažovala společnost Eaton vybudovat ve střední Evropě výzkumné a inženýrské středisko. Zvažovali několik měst: Prahu, Budapešť, Varšavu a Brno. Posléze jsme je ve spolupráci s agenturou Czech­Invest přesvědčili, že nejvhodnější zemí je Česko, a poté si představitelé společnosti Eaton za partnera vybrali ČVUT v Praze – rozhodla kvalita výzkumu na této škole. Eaton chce toto středisko budovat podobným způsobem, jakým u nás založily svá výzkumná centra společnosti Rockwell Automation nebo Honeywell, tedy v úzké spolupráci s ČVUT. 

Jaký význam má otevření Inovačního centra Eaton pro ČVUT v Praze?

Získat takového partnera má obrovský význam. Eaton má široký záběr, takže partnerství může přinést výzkumné projekty pro až dvacet kateder ČVUT – pro obory mechatroniky, robotiky a výrobních zařízení na strojní fakultě, pro silnoproudé obory na elektrotechnické fakultě, protože Eaton vyrábí rozvodná energetická zařízení a zabezpečuje distribuci elektrické energie, i pro informatiku a související umělou inteligenci a rozhodování. Na těchto projektech se vyškolí doktorandi, studenti i učitelé. Bude možnost publikovat kvalitní výsledky ve světových časopisech a pro univerzitu se získají prostředky tolik potřebné pro rozvoj. Každá taková spolupráce je velký přínos – podívejte se jenom, jak spolupráce s Rockwell Automation pozitivně ovlivnila rozvoj dvou kateder: kybernetiky a řídicí techniky na FEL ČVUT v Praze.

Ovlivní spolupráce s inovačním centrem také výuku na ČVUT?

Ano, studenti budou motivovaní. Stipendia společnosti Eaton budou směrovat mladé lidi na ty obory, které pro ně dnes nejsou tak atraktivní. Zlepší se vybavení laboratoří – studenti budou pracovat se špičkovou technikou – ať jsou to počítače, stykače, rozvaděče – a to pro ně bude určitě přitažlivé. Z laboratoří zmizí transformátory z první republiky. V plánu jsou také stáže studentů u firmy Eaton v USA a v Evropské unii. Tím se zkvalitní propojení školy s firmou, která je na světové špičce, a to v oborech, které jsou velmi potřebné z hlediska konkurenceschopnosti České republiky.

Firma Eaton je připravena využívat znalostí a přizpůsobit inženýrské centrum tomu, co jí univerzita může nabídnout. Zlepšuje se i celkové postavení ČVUT – Eaton je silným partnerem, který v blízkosti ČVUT vybudoval výzkumné centrum. To je prostě viditelný pozitivní signál.

Reforma vysokých škol

V době, kdy bylo oznámeno otevření Inovačního centra Eaton, se vyostřily spory vysokých škol s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR o reformu vysokého školství. Není možné se vás nyní nezeptat, jaké stanovisko v tomto sporu zastáváte.

Domnívám se, že zde chybí několik fází vyjednávání. Není možné říct: „mně se nelíbí váš prvotní návrh“ a hned vyjít do ulic. Je jasné, že školy, mají-li aktivně podporovat dlouhodobou konkurenceschopnost této země, nemohou být řízeny akademickými senáty tím způsobem a v tom rozsahu jako dosud. A to je jedno z klíčových ohnisek sporu. Je třeba najít kompromis. Kompromis znamená vyjednávání, společné hledání optimálního řešení. Úspěšné vyjednávání je založeno společné vůli a vzájemné důvěře. Domnívám se, že výkřiky o stávkách a protesty snižují šanci na vyjednání něčeho rozumného. V návrhu reformy byla řada nedodělků a bylo možné – a bude nutné – o jednom po druhém jednat. Jenomže akademické senáty nechtějí za žádnou cenu ani kousek slevit ze svých pravomocí. Mají velkou moc a nemají žádnou zákonnou odpovědnost. Je třeba hledat prostor pro vyjednávání, aby začala věcná, konstruktivní diskuse. A to si v zájmu nás všechny velice přeji.

Jak se díváte na obavy protestujících, že jsou ohroženy akademické svobody?

Rozhodně ctím akademické svobody a necítím, že by měly být reformou ohroženy. Podle mého spočívá akademická svoboda v tom, že smím svobodně bádat, pokud nepřekročím etickou hranici – třeba v lékařství nebo v počítačových virech. Mohu publikovat, diskutovat, dávat návrhy, třeba i jak restrukturalizovat školu, a nikdo mne za to neodsuzuje ani nesoudí.  Akademickou svobodou ale není, že se univerzita uzavře sama pro sebe a bude tzv. „nezávisle“ rozhodovat, jak si rozdělí veřejné prostředky bez ohledu na potřebu společnosti a kvalitu a efektivitu práce jednotlivých pracovišť. Musí mít rozumnou míru odpovědnosti směrem k tomu, kdo ji financuje. Stát prostě nemůže dát školám miliardy korun a nestarat se, kam univerzity směřují, jaké mají výsledky a jací absolventi školy opouštějí.

O co tedy podle Vás v současném sporu univerzit a ministerstva školství jde?

Vláda určitě nemá zájem na sporech s akademickou obcí ani jí nechce oklešťovat opravdové akademické svobody. Ta jenom říká, pojďme se dohodnout, jak budeme řídit a měřit výkonnost jednotlivých institucí, na které poskytují své peníze všichni daňoví poplatníci. Jakékoliv poměřování se však části akademické obce nelíbí. Ale jinudy cesta nevede, jak ostatně konstatuje i nedávný nezávislý audit české vědy provedený britskou firmou Technopolis. 

Při protestech byl nejvíce slyšet hlas Karlovy univerzity. Jak se k reformě staví technické univerzity?

Domnívám se, že reforma by měla posílit technické a přírodovědné vysoké školy, od nichž se očekává výchova odborníků tolik potřebných pro realizaci záměrů, které povedou ke zlepšení konkurenceschopnosti naší země. Je však ještě potřeba mnohé pro podporu těchto škol udělat. Přes všechny vládní deklarace o potřebě technicky vzdělaných odborníků se setkáváme s tím, že jsme za úspěšnost při získávání nových nadaných studentů svým způsobem trestáni. Elektrotechnická fakulta např. v letošním roce nedostane státní dotaci na 150 studentů, protože díky růstu kvality a díky naší propagační kampani vzrostl zájem studentů nad plánovaný počet. To jsou problémy, kterými by se měly akademické senáty a Rada vysokých škol zabývat přednostně a domáhat se nápravy.

Eaton tím, že otevře inovační centrum, bude poskytovat vysokým školám zpětnou vazbu, co se má učit, o co má praxe zájem. Stejně to dělají i jiné významné firmy. V novém vysokoškolském zákoně jsou zakotveny mechanismy, jak by to mělo probíhat. Jaká je vaše představa, jak by měly firmy ovlivňovat to, co se bude na vysokých školách učit?

Podle mého názoru by měly mít firmy a veřejný sektor určitý rozumný vliv na směrování univerzitních pracovišť. V naší vědecké radě máme zástupce z průmyslu, kteří pravidelně vysvětlují, co by měl výzkum poskytovat, kde nestačíme a zejména co by si představovali, že budou umět naši absolventi. Tahle zpětná vazba by měla být ještě silnější. Zástupci firem by neměli být jen ve vědeckých radách, která nemá příliš mnoho pravomocí, ale měli by být v základním řídicím orgánu univerzity, ať se tento jmenuje správní rada, akademický senát, velká rada. Neměli by tam mít většinu, ale řekněme třetinu, jak je to v zahraničí. Měli by tam být výkonní manažeři firem s vysokým renomé a zodpovědností. Zbytek rady by měl být složen z profesorů a řekněme doktorandů – já si myslím, že studenti ve větším počtu, a politici už vůbec, nepatří do řídicích orgánů univerzit. Dnes však rozhodují o volbě děkana studenti, třeba z druhého, třetího ročníku. Ti nevědí nic o škole, nevědí nic o průmyslu, nemají potřebné životní zkušenosti.  A to, jestli je studentům někdo sympatický, z něj určitě neudělá dobrého manažera s dlouhodobou vizí. 

Souhlasíte tedy s tím, aby se omezil vliv studentů v řídicích orgánech univerzit?

V senátech bylo nyní až padesát procent studentů. Podle návrhu nového zákona jich tam má být maximálně třicet procent. Zákon se snaží vytvořit velkou radu, kam by přišli lidé z průmyslu, ze senátu a z jiných univerzit – to by bylo téměř stejné jako jinde ve vyspělém světě.

V zahraničních školách není zvykem, aby tam studenti měli takové právo zasahovat do řízení univerzity jako je to u nás?

V zahraničních univerzitách mají v řídicích orgánech, které se skládají z pětadvaceti až třiceti členů, jednoho nebo dva studenty. Je tam tedy slyšet jejich hlas, a to je správné a potřebné.

Co si myslíte o návrhu na školné na vysokých školách?

Školné je třeba řádně vysvětlit a je škoda, že se návrh nového vysokoškolského zákona spojoval s předpisy o školném. Vysoké školy nepotřebují školné, aby na něm vydělávaly. Pro nás to není významná částka. My chceme, aby studenti viděli, že ve škole dostávají něco, za co má cenu si zaplatit. Co je zadarmo, nemá hodnotu. Považuji za špatné řešení, aby si studenti půjčovali na školné od bank, na tom vydělají jen banky. Já se domnívám, že jsme měli začít se symbolickým školným, třeba 5 000 Kč za semestr. Peníze by se dávaly do fondu, odkud by se rozdělovaly zpět studentům – ti, kteří dosáhnou průměru do 1,5 by třeba dostali stipendium 7 000 Kč, ti, kteří mají průměr do 2,0 by dostali 5 000 Kč a ti, kteří mají přes 2,0, by nedostali nic. Byli by motivovaní. Tak jsme to měli v našich úvahách připravené.

Průmyslové podniky by ostatně mohly školné za studenty zaplatit...

Ano, a tím školné vlastně posílí technické univerzity. Protože firmy, které potřebují inženýry, školné za studenty rády zaplatí. To je cesta, jak chce ministerstvo orientovat mladé lidi na techniku a současně získat do škol peníze z privátního sektoru.

Děkujeme za upřímné odpovědi a přejeme klidný akademický rok.

Rozhovor vedli Eva Vaculíková a Petr Bartošík

Obr. 1. Prof. Ing. Vladimír Mařík, Dr.Sc.

Inovační centrum společnosti Eaton se zaměří na vývoj efektních pohonů

Firma Eaton Corporation společně se svými partnery, agenturou CzechInvest a Českým vysokým učením technickým v Praze, oznámila 19. ledna 2012 otevření nového globálního Inovačního centra v Praze. Toto centrum sídlí ve Vědeckotechnickém parku Roztoky a je prvním výzkumným centrem společnosti Eaton v Evropě a celkově pátým v celosvětové síti pokročilých inovačních center, z nichž dvě se nacházejí v USA a po jednom v Indii a Číně.

V úzké spolupráci se svými partnery z ČVUT plánuje Eaton zaměstnat v prvním roce až padesát vysoce kvalifikovaných inženýrů a tento počet zvýšit na přibližně 300 zaměstnanců v příštích čtyřech až pěti letech. Podle Miroslava Křížka, ředitele agentury CzechInvest, je inovační centrum Eaton jednou z nejvýznamnějších investic v poslední době.

Nové inovační centrum bude pro společnost Eaton a pro místní zákazníky, jako jsou Škoda Auto, VW Group, E. ON, HP či České dráhy, vyvíjet nové systémy pro efektivnější pohony, ať již elektrické, hydraulické či mechanické. Investice do energeticky efektivních pohonů a zařízení budou podle slov Lennarta Jonssona, výkonného viceprezident společnosti Eaton, stále naléhavější. Přispějí ke snížení emisí CO2 a zastavení nárůstu globální teploty i při stále se zvětšující poptávce po energii.

(ev)

Akademické senáty vysokých škol a fakult

Akademický senát (AS) je samosprávný zastupitelský orgán, který zřizuje Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, na každé veřejné vysoké škole a také na každé fakultě. Jeho členy volí ze svých řad akademická obec dané vysoké školy nebo fakulty (tedy studenti i pedagogové). Akademický senát veřejné vysoké školy má vždy nejméně jedenáct členů, senát fakulty nejméně devět členů, z toho vždy alespoň třetinu, maximálně však polovinu tvoří studenti. Funkční období zvolených zástupců může být maximálně tříleté.

Akademický senát vysoké školy (fakulty) se zejména usnáší se na návrhu jmenování rektora (v případě fakulty děkana) a případně na jeho odvolání z funkce. Akademické senáty schvalují rozpočty VŠ nebo fakult, kontrolují využívání finančních prostředků, schvalují vnitřní předpisy vysoké školy (fakulty) a jejích součástí. Akademické senáty jednotlivých fakult schvalují podmínky pro přijetí ke studiu. Mezi pravomoci senátů patří dále mimo jiné schvalovat zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření a také dlouhodobý záměr vysoké školy nebo fakulty. Zasedání akademického senátu jsou veřejně přístupná. Další informace jsou na http://cs.wikipedia.org/wiki/Akademick%C3%BD_sen%C3%A1t)