Invensys je doma na náročných trzích

V únorovém čísle časopisu Automa jsme zveřejnili rozhovor s Alainem Guinguenem, technickým ředitelem pro oblast EMEA z firmy Invensys Operation Management. Rozhovor vznikl na uživatelské konferenci Invensys OpsManage v listopadu 2011 v Paříži. Ing. Čestmír Šimáně, vedoucí prodeje firmy Invensys Systems (Česká republika), se vzhledem ke stávce francouzských aerolinek akce zúčastnit nemohl. K rozhovoru s ním jsem se proto sešel až o několik týdnů později v Praze.

Pane Šimáně, na OPS Manage mohli účastníci vidět mnoho novinek. Český trh mi ale připadá dost konzervativní. Kdy tyto novinky najdou své uplatnění i v České republice?

V českých firmách jsou automatizační technici, kteří sledují vývoj a novinky na trhu. Jejich přání a názory jsou potom ale konfrontovány s investičním záměrem společnosti a zvažují se celkový přínosy. To, že Invensys má špičkové moderní produkty, nám ještě nezaručí úspěch ve výběrovém řízení. Musíme zákazníkovi prokázat návratnost investice do moderní techniky, teprve potom o ní bude uvažovat.

Jaké trendy považujete v moderní automatizaci za důležité?

Obecně se prosazuje podobný trend jako u počítačové techniky: zatímco před pár lety bylo poměrně obtížné nakonfigurovat jednotlivé součásti do funkční počítačové sestavy, aby vzájemně spolupracovaly, v současné době si komponenty, a to i od různých dodavatelů, samy řeknou, jaké ovladače potřebují, naistalují se a začnou pracovat bez nutnosti manuální konfigurace. Podobný trend se prosazuje v automatizační technice, alespoň v oborech, kde se neklade extrémní důraz na bezpečnost. Uživatel si dokoupí nové zařízení a předpokládá, že po připojení k systému bude pracovat stejně, jako když připojí k počítači novou tiskárnu. Proto se klade velký důraz na standardizaci komunikačních rozhraní, programovacího a konfiguračního prostředí, grafického rozhraní atd. Invensys v této oblasti patří k průkopníkům: systém I/A Series byl už v době svého vzniku koncem osmdesátých let minulého století velmi otevřený a například využíval běžné počítačové procesory. V oblasti snímačů a provozních přístrojů patří k nástrojům zaručujícím otevřenost a kompatibilitu FDT/DTM. Zařízení splňující tento standard lze konfigurovat a diagnostikovat v jednotném prostředí, nezávisle na jejich výrobci. Všechno má ale i své nevýhody: snaha po univerzálnosti s sebou nese nárůst objemu potřebného softwaru, řídicí systémy se stávají stále složitějšími a jejich spolehlivost klesá.

V oblasti bezpečnostních systémů je v poslední době velká snaha integrovat řídicí a bezpečnostní funkce do jednoho systému. Lákavé je, že se tím může dosáhnout velkých úspor. Jenže v oborech, kde je bezpečnost opravdu kritická, jako jsou například jaderné elektrárny, to není vhodná cesta. Tam se naopak požaduje neprostá nezávislost bezpečnostního a řídicího systému. Ale dokonce i u méně bezpečnostně náročných technologií je správná integrace řídicích a bezpečnostních funkcí do jednoho systému inženýrsky velmi složitá. Například když bezpečnostní systém přebírá určité signály z obyčejného řídicího systému, může se stát, že chyba v tomto systému vyvolá bezpečnostní funkci a nouzové odstavení technologie – a to je například v rafineriích velmi drahá záležitost.

V Paříži se mluvilo o koncepci „empowering people“. Lidé v celém podniku mají mít kompletní přístup k informacím, aby mohli přijímat správná rozhodnutí. Proč by však měl být automatizační inženýr informován o ekonomické situaci podniku a proč by měl ekonom znát detaily výrobních procesů? Nespojují se zde dva rozdílné světy, které se liší v samotném principu, v pohledu na řízení?

Už v padesátých a šedesátých letech minulého století v Japonsku některé firmy pořádaly ranní setkání všech pracovníků, na nichž manažeři pracovníky podrobně informovali o situaci podniku a vyslechli jejich návrhy a připomínky. Každý pracovník potom věděl nejen to, co má dělat, ale i proč to dělá. To má na pracovníky pozitivní psychologický účinek.

Sdílení všech informací v rámci celého podniku je však důležité i z jiného důvodu. Manažeři by se neměli rozhodovat bez důkladné znalosti stavu výrobních procesů a zařízení. Například do závodu přijde mimořádná objednávka a manažer musí rozhodnout, zda ji přijmout. Výrobní zařízení je vytíženo na 90 %, přijmout objednávku by znamenalo zvýšit vytížení o dvacet procentních bodů. Zařízení je krátkodobě schopné pracovat na 110 %, ale za cenu zvýšeného opotřebení. Manažer tedy musí rozhodnout, zda se mu vyplatí přijmout objednávku a potom investovat do opravy opotřebovaného zařízení, popřípadě riskovat, že krátkodobé přetížení výrobní technologie způsobí závažnou poruchu, jejímž důsledkem bude neplnění řádných objednávek. V praxi to funguje tak, že se sejde výrobní a technický ředitel, zavolají si směnové mistry a vedoucí údržby a společně diskutují o tom, co jsou schopni zajistit. Hovoří se o tom, jaká je poruchovost výrobní technologie, který motor už je na hraně a kterému ventilu bude třeba zakrátko vyměnit ucpávku. Často jsou to kvalitativní údaje, které lze pro přijetí rozhodnutí obtížně kvantifikovat.

Cílem našeho systému InFusion ECS, Enterprise Control System, je pracovat nejen s fyzikálními parametry, jako je teplota, tlak a průtok, ale i s ekonomickými, jako jsou návratnost, efektivita apod. Základem je jednotná databáze, v níž jsou uložena všechna data, nejen o fyzikálním průběhu výrobních procesů, ale i ekonomicko-účetní data, údaje o stavu skladových zásob atd. K datům lze přistupovat pomocí různých uživatelských filtrů. To jsou nástroje, které z uložených dat například provoznímu inženýrovi poskytnou informace o průběhu výrobních procesů, údržbáři o skutečném vytížení daného ventilu atd. Manažer může tato data použít pro simulaci svých rozhodnutí – může si vyzkoušet, co se stane, když se objem výroby na jeden měsíc zvýší o deset procentních bodů. Na to existují poměrně složité matematické modely. Podobně lze simulovat například také spotřebu energie a vymýšlet strategie, jak snížit náklady na energii třeba tím, že se maximální spotřeba přesune do období, kdy je elektřina levná, a naopak v období, kdy je elektřina drahá, se část výroby omezí. V rámci velkých podniků lze operativně přesouvat energeticky náročnou část výroby do regionů, kde je momentálně energie levnější, a udržovat celý systém, včetně nákladů na mezisklady a na logistiku, na optimu.

InFusion ECS z rozhodování odstraní nejistoty způsobené lidským faktorem, často třeba i jen tím, že se například vedoucí údržby bojí říci výrobnímu řediteli, jaké úsilí by znamenalo zajistit zvýšení objemu výroby, aby to nevypadalo jako výmluva. InFusion ECS umožní náklady jednotlivých scénářů výroby vyčíslit a objektivně posoudit.

Přesto jsou tu ale dva modely s naprostou rozdílnou dynamikou: automatizační inženýři počítají v milisekundách a sekundách, ekonomové v hodinách a dnech. Nemůže to působit problémy?

V minulosti tu skutečně byly dva oddělené světy, řízení fyzikálních výrobních procesů a řízení ekonomických procesů. V devadesátých letech se mluvilo o tom, že je třeba odstranit informační bariéru, která mezi nimi leží, a to se podařilo. Dnes už není problém dostat data z provozu na ekonomickou úroveň řízení. Problém je v tom, že pro ekonomické manažery to jsou data, kterým nerozumějí. Proto tu musí být modely a nástroje, které si s těmito daty poradí a udělají z nich informace užitečné pro ekonomické rozhodování.

Už jsem o tom mluvil na začátku: stejné to je, když podniku nabízíme nový řídicí systém. Technikům můžeme předvádět, co všechno dokáže, jak je rychlý a spolehlivý, ale manažerům musíme ekonomicky zdůvodnit, co jim větší spolehlivost a lepší dynamika regulace přinesou, jaké budou úspory, jak se zvýší kvalita výroby atd. Pro ekonomy je třeba všechno přepočítat na peníze, na zisk.

Dnes jsou mnohé firmy ve špatném postavení proto, že by pro zvýšení zisku potřebovaly investovat, a ony peníze na investice zkrátka nemají. Třeba v oblasti údržby se nabízí využít diagnostické informace k prediktivní údržbě zařízení, a tím zvýšit spolehlivost výroby. Jenže mnohé podniky na údržbě šetří a používají systém údržby po poruše: provozují zařízení, dokud to jde, a teprve když selže, řeší, co s tím. V důsledku to žádné šetření není, místo malé „zbytečné“ investice do zlepšení systému údržby se musí investovat velké prostředky do urychlené opravy zařízení, aby bylo možné obnovit výrobu.

V Paříži se hovořilo také o využití sociálních sítí k profesním účelům. Na našich webových stránkách je anketa, kde se lidé mohou vyslovit k tomu, zda tímto způsobem sociální sítě využívají. Osmdesát procent respondentů na tuto otázku odpovědělo záporně. Jak to vidíte vy?

Uzavřená profesní síť uvnitř podniku je dobrá věc, zvláště u tak velkých firem, jako je Invensys. Je dobré diskutovat s kolegy z celého světa o tom, zda už někdy řešili podobný problém, který nyní řeším já, a sdílet s nimi své názory a zkušenosti. Je to efektivní nástroj spolupráce, lepší než e-mailová komunikace, protože ta má svá omezení. Ale otevřená veřejná sociální síť, to je problém, protože člověk zde na sebe nebo na svou firmu může mimoděk prozradit citlivé informace. Tam je na místě opatrnost. Například Invensys používá LinkedIn, ale samozřejmě víme, že naši skupinu sledují nejen naši zaměstnanci, ale i konkurence. Zákazníci až na pár čestných výjimek nikoliv. Buď na to nemají čas, nebo jim to zakazují bezpečnostní pravidla jejich podniku, nejčastěji obojí. Ta pravidla, to nejsou jen pravidla zabezpečení informačních a komunikačních systémů podniku, ale obecně pravidla komunikace pracovníků firmy na veřejných fórech. Žádný zaměstnanec si nemůže dovolit veřejně říci, že jeho firma by potřebovala vyřešit určitý problém, protože konkurence by toho mohla využít ve svůj prospěch. Pokud jde o Invensys, může se takový zákazník, který chce diskutovat o řešení určitého problému, obrátit na naši technickou podporu. Zde je diskuse vedena formou často kladených dotazů, je moderovaná a přístupná jen registrovaným uživatelům.

Jaké cíle a výhledy má společnost Invensys na českém a slovenském trhu?

Invensys Operation Management stojí na pilířích, dříve samostatných firmách: Foxboro, Wonderware, Triconex a Eurotherm. Dále do naší skupiny patří, Avantis, zabývající se údržbou, SimSci-Esscor, zabývající se pokročilými simulacemi, Skelta a IMServ. Značka Foxboro je v České republice a na Slovensku, dříve v Československu, známá už mnoho let, zvláště v oblasti petrochemie. Bezpečnostní systémy Triconex se na našem trhu objevily až v devadesátých letech, protože do té doby podléhaly embargu. V petrochemii si udržujeme vedoucí postavení, ale plánujeme větší angažovanost i v jiných oborech, například v oboru energetiky, kde už máme také určité zkušenosti – naše systémy jsou nainstalované ve Chvaleticích a v Komořanech. Invensys má co nabídnout také v oblasti jaderné energetiky. V USA je většina jaderných elektráren řízena systémy značky Foxboro a máme významné reference i z Číny, kde jsme získali zakázku na řízení osmi jaderných bloků. Na Tchaj-wanu se právě spouští jaderná elektrárna Lungmen, do níž dodává technologii GE a Foxboro se na ní podílí dodávkou řídicích systémů.

Produkty Wonderware a Eurotherm se na českém trhu prodávají samostatně a úspěšně, a to i do jiných oblastí, než jsou tradiční oblasti působení firmy Foxboro. Spojení do jednoho koncernu Invensys dává zákazníkům původně samostatných firem možnost využít zajímavé společné nabídky a nám to otevírá nové příležitosti uplatnění na trhu.

Co vidím jako slabinu českého trhu, to je přístup vedoucích pracovníků k zadávání zakázek. Často je rozhodující cena investice. Náklady na opravy a údržbu už nejsou investiční náklady a pro zakázkové řízení nejsou rozhodující. Jako by manažerům stačilo, že systém bude fungovat po dobu dvouleté záruční doby, a dál je to nezajímalo. Nebo při opravě je originální díl nahrazen levnější variantou z oblasti spotřební elektroniky s menší odolností a kratší životností. Náhrada vydrží pár měsíců a potom se může vyměnit znova. Oddělení údržby ušetřilo a ztráty ve výrobě jejich rozpočet nezatěžují.

Ale není to všude stejné. V některých podnicích se setkáváme s jiným přístupem: zákazník je ochoten zaplatit za kvalitu a za lepší a rychlejší servis a služby, protože sám potřebuje vyrábět spolehlivě, bezpečně a kvalitně a protože v budoucnu počítá s modernizací a rozšířením výroby. To je trh, kde je Invensys doma a kde máme co nabídnout.

Děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Petr Bartošík.

Obr. 1. Ing. Čestmír Šimáně, CSc., vedoucí prodeje divize Invensys Systems (Česká republika)