Aktuální vydání

celé číslo

08

2021

Digitální transformace a konvergence provozních, informačních a inženýrských systémů

Výzkum, vývoj a vzdělávání v automatizaci

celé číslo

Covid-19 a výroba?

Uplynulých dvanáct měsíců představuje zcela novou situaci ve společnosti, ve světě, ve zdravotnictví a rovněž v průmyslu. V závěru loňského roku jsme se na zkušenosti s digitalizací zeptali dodavatelů řešení (Automa 12/2020), nyní jsme se obrátili zejména na uživatele a integrátory v průmyslu.

Digitalizace průmyslu byla v plném proudu ještě před pandemií. Pandemie covidu-19 a omezení, která byla přijata na její potlačení, přinesla mnoho nových úloh, požadavků a potřeb, které mohly v mnoha případech digitalizaci určitých oblastí uspíšit, ale také opozdit nebo zastavit.

Nejcitelněji se celý problém dotkl lidí, zaměstnanců i majitelů firem. Velké automobilky na jaře roku 2020 zastavily na několik týdnů výrobu, což se odrazilo v celém dodavatelském řetězci, docházelo k omezování logistiky, čerpání nemocenské a karanténám. Tato situace měla významný vliv na plánování pracovních sil a vedla k vysoké míře improvizace při plnění úkolů vyplývajících z plánu výroby. S prací z domova nabraly na významu problémy s komunikací, a hlavně zabezpečení komunikačních kanálů. Sociální vazby nejen mezi kolegy, ale především mezi dodavateli a zákazníky byly vystaveny náročné zkoušce.

Omezení přímo ve výrobě, od všudypřítomné dezinfekce přes omezení lidských kontaktů a zajišťování povinných rozestupů až po trasování pohybu jednotlivých zaměstnanců, byla novinkami, o kterých nikdo dříve ne­uvažoval. Zvýšené náklady byly tím menším problémem, zajištění komunikace, od porad po operativní řešení problémů, tím větším.

Do toho vstupují běžné aktivity, které musí být zajišťovány ze zákona. Vstupní školení, bezpečnostní a zdravotní školení, obnovování způsobilosti odborných průkazů, například svářečských a jeřábnických, školení ohledně vyhlášky 50 pro elektrikáře a mnohá další školení kladla na školicí střediska podniků zcela nové požadavky. Ne vše lze řešit videem s pokyny a metodickým postupem. Právě pro přezkušování odborných znalostí a dovedností to byly úplně nové výzvy.

Byly omezovány kontakty, což mohlo vést až k potížím s výrobou. Podniky přijaly opatření, která neumožňovala vstup do areálu firmy cizím lidem. Proto se neuskutečnilo mnoho plánovaných diagnostických měření a zásahů, které provádějí externí odborné týmy. Ne každé technologické zařízení je již dnes připraveno na vzdálenou diagnostiku a vyhodnocování dat mimo konkrétní společnost.

Mnoho věcí, které přímo nesouvisejí s výrobou, je možné řešit z domova. V podstatě celý obchodní proces, snad s výjimkou předprodejních jednání a logistiky, lze zvládnout z domácí kanceláře. Ze správních aktivit probíhalo mnoho porad pomocí audiovizuálních programů, které zaznamenaly obrovský rozmach. Správa financí, účetnictví, controlling, správa informačních systémů mohly být řešeny také z domova, ovšem při dodržení přísných bezpečnostních opatření.

V útvarech informatiky, kromě provozní optativy, je určitě možné doma programovat, spravovat technologická data a analyzovat je. Ale jako každý tvůrčí proces vyžaduje i tato práce soustředění, dostupnost manuálů a literatury. Na internetu není veřejně vše k dohledání. Je jedno, zda se vyvíjí počítačový program, navrhuje nový produkt, vytváří se digitální dvojče konkrétního procesu nebo optimalizuje stávající výroba za zcela mimořádných podmínek, které s sebou pandemie nese. Míra soustředění v domácím prostředí může být velmi různorodá. Ne každý má doma prostor na vlastní kancelář, kde může mít podklady k dispozici. A ti, kteří mají doma děti na distanční výuce, musí mnohdy dohánět resty z průběhu dne na „noční“. I to se projevuje na kvalitě odvedené práce.

Vlastní výrobní proces rovněž zaznamenal spoustu změn. Ještě před nedávnou dobou si většina výrobních firem stěžovala na nedostatek personálu, především odborně vzdělaného. Omezení související s pandemií mohla urychlit a často skutečně urychlila zavádění digitálních technologií do výroby. V mnoha případech to bylo v souvislosti s operativními změnami plánu. Digitální dvojčata našla využití při optimalizaci nejen výkonu výrobních linek, ale také pohybu zaměstnanců s cílem omezit jejich kontakty. Ve větší míře se začaly využívat metody analýzy procesů na základě sběru a archivování technologických dat a jejich vyhodnocování pomocí prvků umělé inteligence nebo rozšířená realita pro zjednodušení logistických operací, popř. zaškolování zaměstnanců.

Samostatnou kapitolou může být vysoký nárůst používání robotů. Byly prezentovány případy, kdy především roboty pomáhaly ve zdravotnictví při nedostatku personálu s rutinními úlohami, například při zpracovávání odebraných testovaných vzorků v laboratořích. Podobná situace byla v mnoha průmyslových společnostech, kde použití robotů a manipulátorů vedlo alespoň k jistému odlehčení přetíženého personálu.

A za poslední rok jsme zaregistrovali ještě jednu významnou změnu. Vzhledem k omezení pohybu a především shromažďování byla zrušena většina konferencí, veletrhů, firemních dnů a seminářů. A většina těchto aktivit se přemístila do virtuálního prostoru, což vedlo k zahlcení odborníků pozvánkami na webináře skoro z celého světa. Některé konference, například tradiční konference Roboty 2021, měly velký ohlas a sledovanost. Jiné zcela propadly a zájem o ně byl minimální. Mnohdy to souviselo s tématem, přípravou prezentací, přednesem, ale hlavně s možnostmi komunikační techniky. Požadavky na stahování dalších a dalších aplikací, potíže se „sekáním“ obrazu, se zvukem a mnohdy s časem vysílání webináře mnoho možných posluchačů odradily. Jistou cestou je zaslání celého natočeného webináře po jeho uskutečnění registrovaným zájemcům, ale zase se ztrácí možnost dotazů a odpovědí. Webináře se staly rozšířenou formou prezentace v marketingu a určitě jako každá novinka si po odstranění dětských nemocí najdou své místo v marketingovém mixu.

Pandemie covidu-19 je pro výrobní podniky nákladná a způsobuje mnoho velmi negativních situací. Naproti tomu může představovat příležitost k nastartování procesů, které urychlí digitalizaci průmyslu. Právě zde bude rozhodovat otázka nákladů a návratnosti více, než bylo dříve obvyklé.

Protože nás zajímaly názory i ze strany výrobních společností, oslovili jsme několik odborníků. Diskuse se zúčastnili (abecedně podle firem):

Radek Cabejšek, Senior Sales Service Manager, Process Automation Division, ABB,

Ing. Filip Kalaš, Managing Director, Bosch Rexroth,

Ing. Jiří Kabelka, Executive Director, DEL,

Bc. Martin Kopeček, Manažer IT, Ferrit,

Ing. Jan Tafat, ředitel IT, Geis CZ,

Roman Cagaš, Moravské přístroje,

Ing. Libor Černý, ředitel výrobního závodu v Plané, Panasonic,

Ing. Vladimír Tichý, generální ředitel Schneider Electric,

Jens Wulf, ředitel prodeje Siemens Digital Industries, Siemens Česká republika.

Posledním z účastníků je Petr Bartošík, šéfredaktor časopisu Automa. Nakladatelství sice není klasická výrobní firma, ale s prací z domova mají její pracovníci dlouhé zkušenosti.

 

Které z digitálních technologií nejvíce pomáhají zvládnout současnou situaci ve výrobě?

Radek Cabejšek (ABB): Vzhledem k tomu, že současná doba nám brání v cestování, a tedy i v osobních setkáních, jsou v naší společnosti jak pro interní účely, tak zejména pro komunikaci se zákazníky hojně vy­užívány online prostředky, které nám co nejvíce umožní rychlou interakci. Snažíme se tedy nacházet platformy pro videokonference, telekonference a webináře. Současně je dobré být v kontaktu se zákazníky i prostřednictvím různých sociálních médií.

 

Filip Kalaš (Bosch Rexroth): Nejde jen o samotnou výrobu, velmi důležité je pro nás i vše, co spuštění výrobního procesu předchází, a zde je digitalizace významným faktorem. Příkladem je sledování vývoje trhu a s tím spojená znalost požadavků našich zákazníků nejen z pohledu technického, ale zejména z pohledů požadovaných objemů dodávek. Bez online výhledů a plánování by bylo dnes nemožné zvládnout stále rostoucí a měnící se požadavky zákazníků, včetně zajištění potřebných subdodávek pro naše výrobky.

Rád bych vyzdvihl zavedení digitálních nástrojů Rexroth Active Cockpit ve výrobním závodě v Brně. Jde vlastně o digitální výrobní nástěnky s online ukazateli a přístupem k aktivní dokumentaci u jednotlivých zakázek, které právě procházejí linkou výroby hydraulických agregátů.

 

Jiří Kabelka (DEL): Jde především o online komunikační platformy, které jsme začali využívat v mnohem větší míře. Digitální technologie tak v průběhu pandemie získaly v naší společnosti na důležitosti. Jako moderní inženýrská společnost jsme řadu technologií po­užívali již dříve, museli jsme však rozšířit počet zaměstnanců, kteří k nim budou mít přístup. A dále bylo nutné připravit i hardwarová a softwarová řešení tak, aby online komunikace byla uživatelsky přívětivá a bezpečná z hlediska ochrany dat.

 

Martin Kopeček (Ferrit): Pokud mohu být konkrétní, tak v našem případě jde o technologii RealWear, která nám s výrobou a servisem zařízení výrazně pomohla. Na některých výrobních projektech spolupracujeme se zahraničními partnery a z důvodu omezeného cestování s nimi nemůžeme jednat osobně. Díky této technologii, poskytující přenos na dálku, se pracovníci dostanou přesně tam, kam potřebují, a mohou řešit daný problém na místě.

 

Jan Tafat (Geis CZ): Jde o systém sběru a vyhodnocování technologických dat a jejich přenos na kompetentní osoby řízení výroby. Dále pak online komunikační nástroje pro videokonference, možnost sdílet tato data a komunikovat bez nutnosti osobního kontaktu.

 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Technologie a postupy výroby nelze jednoduše a rychle měnit. V průmyslové výrobě musí vše probíhat velmi podobně jako před pandemií. Jedinou alternativou je výrobu zcela zastavit. Jinou oblastí jsou vývojové, konstrukční a administrativní práce. Zde postačí kvalitní dálkový přístup k informačním technologiím firmy prostřednictvím VPN a mnoho činností je realizovatelných na dálku.

Postupná automatizace, robotizace a digitalizace výroby se během pandemie spíše zpomalily. Více se ale v tomto období ukazují výhody a přínosy digitalizovaných výrob. Spolu s nárůstem důležitosti dálkových přístupů k výrobním technologiím roste důležitost odolnosti řídicích a informačních systémů a jejich obrana proti kybernetickým hrozbám. Ve strukturách internetu věcí, tak často propagovaných v rámci aktivit zvaných průmysl 4.0, se podle mého názoru skrývají obrovská budoucí rizika. To je ale problematika na delší povídání.

Rozšiřuje se použití umělé inteligence, to se děje stejně bez ohledu na současnou pandemii. Systémy využívající pokročilou AI nepřinášejí hodnotu okamžitě při jejich pořízení. Obvykle je nutné relativně složité učení a adaptace. Také v prostředí Control Web jsou k dispozici komponenty učících se neuronových sítí, ale pozorujeme, že jen málokterému autorovi aplikací se chce do svého řešení procesy učení implementovat. Ty jsou na celém řešení často tím nejsložitějším. Také je dobré mít na vědomí fakt, že tam, kde je zákazník obsluhován umělou inteligencí, klesá důvěra v poskytované služby i emoční vazba k poskytovateli. Služba se pak stává komoditou, u které rozhoduje pouze cena.

 

Libor Černý (Panasonic): Veškeré technologie pro komunikaci na dálku posílily na svém významu. U nás se prakticky všechny porady s mateřským závodem přesunuly do online prostředí.

Zároveň se zvýšil tlak na automatizaci ve výrobě. Jakákoliv náhrada pracovníka je v této době důležitější než v nedávné minulosti. Neustále zdokonalujeme naše detekční zařízení pro odhalování chyb na výrobcích. Kamerové systémy nebo různé senzory s cílem nahradit vizuální kontrolu našimi pracovníky jsou stále zlepšovány.

 

Vladimír Tichý (Schneider Electric): V současné době vidíme rapidní nárůst zájmu o takzvané vzdálené monitorování a dálkový přístup. O technologie, které umožňují analýzu a rozbor problému na dálku. V době pandemie, kterou provází mnoho omezení, je v mnoha případech nemožné, aby expert, který provádí servis průmyslového stroje, mohl fyzicky vstoupit do výrobní haly. V ten moment přichází na řadu rozšířená realita, která umožní velkou část diagnostiky provést prostřednictvím chytrého telefonu nebo tabletu z bezpečného místa.

 

Jens Wulf (Siemens): V této souvislosti nelze mluvit jenom o jedné technologii, pro optimální zvládnutí současné situace je třeba zapojit celý řetězec technologií, které pokrývají celý hodnotový řetězec. Vše začíná první myšlenkou o produktu a designem, pokračuje výrobou a končí servisem a odpovídající logistikou, vše s propojením dodavatelských řetězců. V současné situaci, kdy je na prvním místě zdraví lidí, kteří se nemohou osobně potkávat, nabývají na důležitosti technologie pro přístup a servis na dálku. S rozšířením bezpečnostního perimetru do domácností jednotlivých pracovníků výrazně vzrostla potřeba řešení kybernetické bezpečnosti.

Vždy se snažíme, abychom našim zákazníkům pomohli najít ucelený pohled. Přesto není problém, pokud chce zákazník optimalizovat pouze části své výroby. Také v tomto případě umíme dodat řešení. Může to být pomocí digitálního dvojčete, optimalizace procesů, vylepšení logistiky prostřednictvím lokačních systémů v reálném čase a samozřejmě platformy, se kterou může zákazník spravovat a hodnotit celý hodnotový řetězec. K tomuto účelu lze využít průmyslové edge nebo cloudové aplikace.

Ze všeho nejdůležitější je však snaha chtít něco vylepšit a být otevřený inovacím.

 

Petr Bartošík (Automa): Naše redakce byla velmi distribuovaná už před pandemií, takže práce z domova a porady na dálku pro nás nejsou žádnou novinkou. Výhodou je, že v tomto případě všichni používáme jednu jedinou platformu.

Ovšem vzhledem k nutnosti komunikovat bez osobních setkání i s autory a partnery časopisu jsem se naučil používat nejrůznější platformy pro digitální komunikaci a virtuální schůzky. Nepovažuji to však za velký přínos, ale za nutnost.

Jedna věc je naučit se tyto platformy ovládat a jiná věc je umět v nich vést porady. V tom mám ještě velké mezery. Problém je například u hybridních porad, kde je část účastníků fyzicky přítomná a část komunikuje na dálku. Nebo v případě, že různí účastníci zvládají obsluhu používané aplikace na různé úrovni.

 

Odrazila se karanténní a hygienická opatření v organizaci práce (například v operativním plánování, organizaci pracovišť a podobně)?

Radek Cabejšek (ABB): Určitě ano, z tohoto pohledu bych rozdělil tato opatření pro zaměstnance, kteří pracují v kancelářích, a pracovníky, kteří jsou alokováni na projektech u našich zákazníků.

Pokud mluvíme o pracovnících, kteří pracují za běžného provozu v kanceláři, tak jejich pracovištěm je nyní domácí kancelář, takzvaná home office. Tento způsob práce může přinášet výhody i nevýhody. Určitě při týmové práci, která v našem oboru převažuje, je třeba věnovat hodně času organizaci a kooperaci práce v týmu.

Mluvíme-li o pracovnících, kteří většinu svého pracovního času tráví u našich zákazníků, je nutná i koordinace vzhledem ke specifickým opatřením, která platí na straně zákazníka. Jestliže nám opatření nic jiného nedovolí, tak využíváme i možnost dálkových připojení do námi instalovaných zařízení pro prováděné servisní práce nebo technickou pomoc.

 

Filip Kalaš (Bosch Rexroth): Zcela jistě jsme tato opatření pocítili, ať už šlo o různá restriktivní omezení, nošení respirátorů, roušek, omezení kontaktu pracovníků, bezpečné vzdálenosti, či přesun pracovníku různých oddělení při výskytu podezření na nákazu a následném trasování. Pozitivní je, že jsme dokázali vždy velmi rychle reagovat a zamezit tak internímu přenosu nákazy v naší společnosti. Za to děkuji celému týmu v naší společnosti.

 

Jiří Kabelka (DEL): Samozřejmě jsme byli nuceni reagovat tak, abychom předcházeli rizikům šíření nemoci ve společnosti. Zavedli jsme hygienická pravidla, distribuujeme respirátory, máme dostatek dezinfekce, zvýšila se četnost úklidu a nově se zavedla i dezinfekce společných prostor či klik dveří. K testování jsme přistoupili ještě před tím, než bylo zavedeno povinně.

 

Martin Kopeček (Ferrit): Naše společnost ihned zareagovala a byla nastavena opatření tak, abychom nejen dodrželi předepsané hygienické požadavky, ale především zachovali plynulý provoz. Ať už se jednalo o přestěhování pracovníků z kanceláří do jiných volných prostor a umožnění práce z domova, nebo rozdělení zaměstnanců ve výrobě či skladech do dvou oddělených skupin tak, aby se zamezilo vzájemnému kontaktu. Vzhledem k tomu, že ve firmě nedošlo k zásadnímu nárůstu nemocnosti, považujeme tato opatření za vysoce účinná.

 

Jan Tafat (Geis CZ): Tam, kde to je možné, pracují lidé z domova. Využívají připojení do firmy prostřednictvím VPN, komunikační platformy jako MS Teams a podobně. Zaměstnanci, kteří pracují fyzicky ve firmě, využívají uvolněné prostory tak, aby byla dodržena pravidla o rozestupech a další hygienická a karanténní opatření. Zaměstnanci se pravidelně testují.

 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Děláme opatření jako ve většině firem. Poskytujeme respirátory, testujeme, v rámci možností se neshlukujeme, omezili jsme porady, neděláme školení v naší učebně a tak dále. Naštěstí i ve výrobě máme možnost udržovat mezi lidmi dostatečné vzdálenosti a střídání se na pracovištích.

 

Libor Černý (Panasonic): Pracoviště se musela přizpůsobit bezpečným odstupům pracovníků. Vytvořili jsme nové bariéry mezi pracovišti. Posílilo se větrání nebo se nově instalovalo podle nových potřeb a technických možností. Pochopitelně jsme zvolili rekuperaci s odděleným přívodem a odvodem vzduchu.

Když to bylo možné, upravily se směny pracovníků tak, aby se jejich počet v jednu chvíli na pracovišti snížil na možné minimum.

 

Vladimír Tichý (Schneider Electric): Koronavirová krize s sebou přinesla značný tlak na společnosti, aby digitalizovaly své procesy. Restrikce spojené s fyzickou přítomností na pracovišti nás všechny rychle naučily používat různé digitální pracovní nástroje, jako jsou například CRM či obyčejné videokonference. Prakticky přes noc jsme museli umožnit zaměstnancům pracovat z domova, a to i u pozic, kde to do té doby bylo nepředstavitelné. Tak například i zákaznické centrum se celé „přestěhovalo“ domů k našim zaměstnancům a nikdo z klientů si přitom ničeho nevšiml, což bylo samozřejmě naším cílem.

 

Jens Wulf (Siemens): Zdraví našich lidí je pro nás samozřejmě vždycky na prvním místě a v době pandemie to platí dvojnásob. Nové situaci jsme se dokázali rychle přizpůsobit pomocí simulačního softwaru, řešení pro vzdálený přístup a komunikaci a dalších technologií. I díky nim jsme mohli dodržet všechna protipandemická opatření, která máme ve firmě ještě přísnější, než platí obecně. Díky širšímu využití simulací jsme si potvrdili, že tento přístup je mnohem lepší a rychlejší než „pokus a omyl“. To, co virtuálně naplánujeme a vyzkoušíme, následně umíme přenést do reálného světa rychleji, s lepšími výsledky a levněji.

 

Petr Bartošík (Automa): Za normálních podmínek patří k naší práci návštěvy podniků a reportáže. To je v době pandemie možné jen do té míry, jak to dovolí státem nařizovaná opatření, a zejména opatření ve firmách. Musím říci, že opatření v průmyslových firmách jsou většinou nad rámec toho, co nařizuje stát. Proto se také setkávám se stesky některých podnikatelů a manažerů, že se pro své pracovníky a pro jejich zdraví snaží dělat maximum, například že zavedli povinné testování mnohem dříve, než to stát nařídil – a než začal testovat své vlastní úředníky.

 

Jak se osvědčila práce z domova a vzdálený přístup při řízení obchodních procesů, řízení předvýrobních etap, správě společnosti nebo v servisu a údržbě?

Radek Cabejšek ( ABB): Odpověď na tuto otázku jsem již částečně naznačil v předchozím bodě. Důležité je konstatovat, že si tento způsob fungování ještě před nějakou dobou nedokázalo mnoho lidí ani představit, a přesto jsme se postupně naučili, že to jde i tímto způsobem. Myslím, že na detailnější vyhodnocení je potřeba ještě nějaký čas počkat, v jistém smyslu to vidím více jako problém ze sociálního hlediska než problém technický nebo organizační.

 

Filip Kalaš (Bosch Rexroth): Práce z domova nebo odkudkoliv mimo firmu se ukázala jako jediné možné řešení v aktuálním období. Myslím, že mnoho firem přehodnotilo způsob svého fungování v této oblasti. Vnímám, že lidé u nás jsou více motivováni a významně oceňují vyšší flexibilitu, která jim je díky tomuto modelu poskytnuta. Využívání násobně většího množství online komunikačních prostředků, online schůzek, konferencí a webinářů nám pomohlo nepřerušit kontakt se zákazníky a udržet tak naši pozici na trhu.

 

Jiří Kabelka (DEL): Práce z domova z povahy naší práce u nás nepatří k preferovaným řešením, využíváme jej tedy jen v nutných případech. Část pracovníků jsme přesunuli do jiných prostor (zasedačky, školicí středisko a podobně) tak, aby se snížila obsazenost kanceláří a riziko kontaktu. Přístup na dálku pro nás nebyla velká změna. Vzhledem k tomu, že máme pobočky po celé ČR, vy­užívali jsme tento nástroj už dříve.

 

Martin Kopeček (Ferrit): Ohledně servisu musím navázat na první bod, kde bylo stěžejní nasazení technologie Realwear. Samozřejmě lze využít mobilní telefon či notebook, ale komfort práce je s touto technologií skutečně na jiné úrovni. Údržba zařízení fungovala v běžném režimu stejně jako předvýrobní etapy, s rozdělením pracovníků do menších skupin. Obchodní procesy jsou založené převážně na osobních kontaktech, takže zde se omezení cestování projevilo zvlášť bolestně, stejně jako u všech ostatních společností bojujících s touto skutečností. Na závěr obecně o práci z domova, tématu nesčetněkrát opakovaném za posledních čtrnáct měsíců. Musím říci, že většina zaměstnanců uznala, že se nejedná o benefit, ale naopak se ukázalo, že do budoucna bude benefitem možnost práce osobně v kanceláři.

 

Jan Tafat (Geis CZ): Čistě technicky je možné pracovat z domova, systémy jsou dostupné. Také komunikovat se zákazníky a obchodními partnery je možné. Nicméně nic nenahradí osobní kontakt, možnost osobního setkávání s kolegy v každodenním pracovním kolotoči. Omezení sociálních kontaktů nevyváží ani moderní technologie.

 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Technicky vzato se osvědčila, pocitově to ale už taková sláva není. Ani před pandemií jsme nikoho striktně neúkolovali a nehlídali. Vývoj softwaru je postaven na vlastní motivaci lidí, na jejich chuti do tvůrčí práce a na jejich zodpovědnosti za kvalitu vlastní práce, takže práce na dálku věcným problémem není. Také pro většinu administrativních prací nezpůsobuje práce z domova objektivní potíže. Mnoho lidí má ale raději osobní kontakty než elektronickou komunikaci.

 

Libor Černý (Panasonic): Jelikož je náš závod výrobní a je nutná fyzická přítomnost veškerých přímých, ale i nepřímých pracovníků, netroufám si na tuto otázku zcela odpovědět. Práce z domova i v této době byla u nás využívána naprosto minimálně.

U některých procesů jsme uvažovali o přístupu na dálku. Nebylo by to však ideální řešení, a tak k finální realizaci dosud nedošlo.

 

Vladimír Tichý (Schneider Electric): Práce z domova se nám po počátečních peripetiích osvědčila velmi a do budoucna budeme určitě chtít tento benefit pro naše zaměstnance zachovat. I když osobně jsem přesvědčen o tom, že rozumným cílem je nějaká zdravá kombinace práce z domova a docházení do zaměstnání. Co se příliš nezměnilo, byl systém práce našich servisních techniků, kteří samozřejmě úplně z domova pracovat nemohou. Pokud jde ale o obchodní činnosti, tak zde jsme plně přešli na „home office“ a klien­ti s tím žádný problém neměli.

 

Jens Wulf (Siemens): Abych byl upřímný, nad očekávání. To ale souvisí také s tím, že do digitalizace a IT infrastruktury investujeme průběžně a dlouhodobě. Řešení, která nabízíme zákazníkům, jsou prověřená a osvědčená – prodáváme to, co sami používáme. Zákazník si může být jist, že od nás získává ta nejvhodnější řešení, služby a produkty. Kvalita a spolehlivost se vyplatí, zejména v případě nouze.

 

Petr Bartošík (Automa): S prací z domova máme delší zkušenosti než většina firem. Vlastně to není vždycky z domova. V naší práci platí víc než jinde, že můžeme pracovat kdekoliv, odkud se můžeme připojit k redakčnímu serveru, takže hodně práce za běžných podmínek dělám po večerech v hotelu nebo cestou ve vlaku. Takže raději než home office bych to nazval mobile office.

Práce z domova je však velmi problematická z hlediska udržení týmového ducha. Za normálních okolností, přestože i za nich pracujeme doma, děláme pravidelně živé porady. Virtuálními je neumím plně nahradit, nevím, možná to ani nejde.

Zajímavým trendem mezi prací z domova a prací v kanceláři jsou sdílené kanceláře. V době před covidem byly zvláště mezi mladší generací dosti populární. Sám jsem občas chodil do sdílené kanceláře v pražském Impact Hubu, využíval jsem jejich zasedačky k jednáním, poradám nebo ke schůzkám redakčního kruhu a po skončení opatření, až tam nebudu muset sedět v respirátoru, se ke coworkingu rád vrátím.

 

Museli jste překonávat potíže s komunikačními kanály a s jejich zabezpečením?

Radek Cabejšek (ABB): Určitě ne, žádné potíže tohoto typu jsme nezaznamenali. V naší nadnárodní společnosti je po všech stránkách pro všechna zařízení zajištěna správa centrálním oddělením IT, které spolehlivě a rychle řeší veškeré problémy a zajišťuje zabezpečení na nejvyšší úrovni.

Jediné omezení, které by mohlo nastat, je kvalita internetového připojení z domova.

 

Filip Kalaš (Bosch Rexroth): Zásadní potíže jsme nezaznamenali, naštěstí jsme jako součást nadnárodní skupiny Bosch byli na online komunikaci dobře připraveni, včetně zabezpečení našich komunikačních kanálů. Díky omezení cestování jsme vlastně docílili zvýšení osobní bezpečnosti zaměstnanců, neboť lidé nebyli vystaveni potenciálnímu riziku vznikajícímu zejména v této oblasti. Pro mnoho zaměstnanců to pak byla výborná příležitost, jak se ještě více zdokonalit v online nástrojích a využívání moderních komunikačních médií.

 

Jiří Kabelka (DEL): Komunikační kanály jsme řešili samozřejmě i před pandemií. Důležité tak bylo především to, aby možnost online komunikace získal mnohem větší počet zaměstnanců. Jako základní komunikační online platforma u nás postupně vykrystalizovala platforma MS Teams. Ta je nyní využívána jak v rámci interní komunikace, tak v rámci externí komunikace, jsme-li pořadateli schůzek.

 

Martin Kopeček (Ferrit): Tuhle otázku jsme měli naštěstí vyřešenou ještě rok před covidem, takže jsme byli, co se bezpečnosti týče, připraveni. K překonávání potíží s komunikačními kanály bych chtěl vyzdvihnout naše zaměstnance, kteří byli schopni zareagovat na změnu, a u některých jsem byl mile překvapen, jak rychle se zvládli naučit nový styl komunikace či se na něj adaptovat.

 

Jan Tafat (Geis CZ): Spíše jsme řešili občasné problémy jednotlivých účastníků konferencí s jejich domácím internetovým připojením a jeho kvalitou. Při větším počtu účastníků jsme naráželi na určité limity videokonferenčních systémů.

 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Nemuseli. Vzhledem k tomu, že provozujeme několik serverů s webovými službami, máme kvalitní optické připojení. Také lidé pracující v našem oboru mají vesměs i doma dobré připojení. Pro společnost našeho zaměření by byly potíže s tímto ostudou.

 

Libor Černý (Panasonic): Služby IT jsou nám poskytovány externí společností, i když i ta je součástí koncernu. Z tohoto důvodu mně nejsou známy žádné potíže v této oblasti. My sami jsme nepociťovali zásadnější problémy například s připojením. Na druhou stranu datové linky do závodu byly těsně před vypuknutím covidu posíleny.

 

Vladimír Tichý (Schneider Electric): V případě zabezpečení si dovolím tvrdit, že jsme od počátku tahali za delší konec, protože se na digitalizaci zaměřujeme již mnoho let, a disponujeme tak v tomto ohledu robustním a hlavně bezpečným řešením. Museli jsme navýšit kapacity linek v souvislosti s větší poptávkou, ale to byla jednoduše řešitelná záležitost.

 

Jens Wulf (Siemens): V tomto ohledu nemůžeme mluvit o potížích. Je však logické, že s rozšířením využití vzdáleného přístupu pro řízení a servis, širokého zavedení práce z domova a s masivním využitím online komunikace jsme se ještě více zaměřili na kybernetickou bezpečnost a zabezpečení všech kanálů.

 

Petr Bartošík (Automa): Zabezpečení není jen věcí technických prostředků, ale i lidí. Platil jsem letenku v tiskovém středisku a nevšiml jsem si, že jsem připojený k veřejné WiFi. Naštěstí bankovní umělá inteligence mou blbost odhalila a tři platby, které jsem neudělal já, stornovala a vrátila. Takže jsem kromě starostí se zablokovanou kartou vlastně o nic nepřišel.

To ovšem souvisí s mobilní kanceláří, nikoliv domácí. Doma se spoléhám na zabezpečení od profesionálů a redakční systém je pochopitelně také důkladně zabezpečený.

 

Jak vnímáte virtuální konference a produktové webináře?

Radek Cabejšek (ABB): Obecně kladně, určitě je to trend do budoucna, který podle mého názoru bude v budoucnosti více a více využíván vzhledem k výhodám, které tato technologie přináší.

I když může, myslím v malém procentu případů, existovat názor, že tento způsob komunikace je bez osobního kontaktu v jistém smyslu „neosobní“. Nicméně zastávám názor, že si můžeme v tomto bodě vzít příklad z mladé generace, která sociální média vy­užívá ve velkém rozsahu.

 

Filip Kalaš (Bosch Rexroth): Jednoznačně jako velmi přínosné, možnosti online prezentací, výuky a videowebinářů jsou velmi atraktivní a u zákazníků vítané. Přinášejí dostatečnou možnost přenosu nových informací, přístupu k odborníkům, možnosti online diskusí a zároveň přinášejí úsporu nákladů, jak na straně školitelů, tak i na straně uživatelů. Drobnou nevýhodou je sice ztráta osobního kontaktu se zákazníkem, ale věřím, že po odeznění covidové pandemie se k osobním setkáním určitě vrátíme.

 

Jiří Kabelka (DEL): Veletrhy, konference a další eventy byly pro nás vždy podstatnou součástí marketingové komunikace. To v pandemii nejde, proto se řada našich marketingových aktivit přesunula do online světa. Zúčastňujeme se virtuálních akcí a také sami připravujeme prezentace a webináře, které mají za úkol informovat o našich produktech a službách. Na druhou stanu cítíme určitou únavu z přemíry těchto aktivit. Sebelepší virtuální konference totiž nenahradí diskusi naživo s potenciálním zákazníkem, například v předsálí klasického eventu.

 

Martin Kopeček (Ferrit): Převážná většina firem se snažila chytit všemožných nástrojů, aby zůstala v rozjetém vlaku a přešla do online prostředí. Více či méně úspěšné pokusy zahltily naše e-mailové schránky a časem se vykrystalizovalo to, co je a co není úspěšné. Musím říct, že i když jsem zastánce těchto technologií, tak jsme přece jen lidé a jsme stavěni k tomu, abychom se potkávali osobně. Přiznávám, že jsem velmi unaven ze všech možných online setkání, která jsem absolvoval, ale co cítím jako velmi cennou zkušenost, je to, že se našlo pár odvážlivců, kteří posunuli hranice online konferencí i seminářů na tak dobrou úroveň, že jejich přidaná hodnota byla srovnatelná s osobním kontaktem. Díky tomu jsem ušetřil spoustu času, který bych jinak strávil cestováním za danou událostí.

 

Jan Tafat (Geis CZ): Určitě dobrý a efektivní směr. Čeho je ale moc, toho je příliš. Dnes si myslím, že po absolvování každodenních pracovních videokonferencí zaměstnance spíše odradí se na nějaký webinář přihlásit, jednoduše jsou online konferencemi přesyceni. V kombinaci s „normálním stavem“, kdy zaměstnanci navštěvují firmu, je to však dobrý směr a jeho popularita opět poroste.

 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Stejně jako online výuka i virtuální konference, školení a prezentace produktů jsou obvykle velmi nudné. Sledovat přednášky na obrazovce počítače je podstatně méně záživné než naživo. Vše musí být kratší, chybí nám bezprostřední rozhovor s živým člověkem, chybí emoce a pocity.

 

Libor Černý (Panasonic): Určitě mají své výhody. Ušetří se čas na cestování a je možné jich zvládnou více. Na druhou stranu občas je lepší přímý kontakt a například fyzický pohled na produkt.

 

Vladimír Tichý (Schneider Electric): Po první vlně zájmu jsme dospěli do stadia, kdy cítíme, že samotné webináře zkrátka nestačí. Že je prostě potřeba kombinovat osobní setkání s tím virtuálním. Řada zákazníků si chce naše produkty, jak se říká, osahat a vidět je na vlastní oči. A to žádný online seminář zajistit nedokáže.

 

Jens Wulf (Siemens): Podle mého názoru jsou velmi dobrá alternativa. Musíme představovat zajímavá a relevantní témata, protože v tuto chvíli je nabízeno mnoho webinářů a virtuálních konferencí a naši zákazníci nemohou webináře sledovat celý den. Osobní kontakt je stále důležitý a jsem si jist, že po epidemii bude úspěšná kombinace mezi oběma variantami – osobní a virtuální.

 

Petr Bartošík (Automa): Virtuálně se nyní konají i tiskové konference. Vzpomínám si, jak představitel jednoho nejmenovaného průmyslového svazu na Twitteru prohlásil, že jsou virtuální tiskové konference skvělé a efektivní – a navíc se ušetří za občerstvení pro novináře. To je pochopitelně hloupost. Na tiskové konference novináři nechodí kvůli oficiálním prezentacím, ale kvůli osobním setkáním. A většinou nejen s řečníky, kteří vystupují za mikrofonem, ale s „lidmi okolo“ a v neposlední řadě s kolegy. To je pro novináře velmi důležité. A na chlebíček často ani nezbude čas.

S návštěvníky veletrhů a konferencí je to stejné. Včetně toho, že tyto akce jsou jen malou částí novinářské i inženýrské práce. Hlavní část se odehrává v tichu redakce, laboratoře nebo konstrukční kanceláře.

 

Shrnutí

Všem účastníkům děkujeme za jejich názory a zkušenosti. Shrnutí není jednoduché, naproti tomu lze jednoznačně konstatovat, že i tuto naprosto nepředpokládatelnou situaci lze zvládnout. Než na technické potíže je třeba se soustředit spíše na sociální aspekt a v budoucnosti najít správnou míru kompromisu mezi fyzickým a virtuálním světem. Zda nově přicházející generace budou více tíhnout k virtuálnímu světu při řízení podnikových procesů, nebo se potvrdí v plné míře stávající zkušenost o potřebě fyzického kontaktu, to opravdu ukáže až čas.

 

(redakčně upraveno)

Radim Adam