Co přináší směrnice ATEX 137

Co přináší směrnice ATEX 137

Potřeba předcházet výskytu výbuchů a výbuchového hoření při práci a omezit jejich důsledky vedla Evropský parlament a Radu k přijetí směrnice 1999/92/EC, o minimálních požadavcích z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, kteří jsou ohrožování prostředím s nebezpečím výbuchu (ATEX 137). V České republice zatím nejsou významné zkušenosti s použitím této legislativy, zejména s požadavkem na analýzu rizik, a s vytvářením dokumentace o ochraně proti výbuchu. Článek stručně přibližuje požadavky kladené v tomto směru harmonizovanou legislativou na zaměstnavatele (provozovatele technologických zařízení).

Směrnice ATEX 137

Dne 1. září 2004 vstoupilo v platnost nařízení vlády 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu. Tím ČR splnila požadavky na harmonizaci legislativy v oblasti bezpečnosti zaměstnanců v prostředí s nebezpečím výbuchu. Tyto požadavky jsou obsaženy ve směrnici 1999/92/EC, o minimálních požadavcích na úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, kteří jsou ohrožování prostředím s nebezpečím výbuchu, všeobecně známé jako ATEX 137. Pro český průmysl to všeobecně znamená nejpozději do 30. června 2006, a u nových zařízení v okamžiku jejich uvedení do provozu, implementovat požadavky obsažené v této legislativě.

Zkratka ATEX je v názvu dvou evropských norem týkajících se problematiky prostředí s nebezpečím výbuchu. Je odvozena z francouzských slov ATmosph. Jedna norma ATEX se týká bezpečnosti pracovníků (ATEX 137 – směrnice 1999/92/EC), druhá bezpečného provozu zařízení (ATEX 100 – směrnice 94/9/EC).

Vzhledem k potenciálním nebezpečím stanovuje evropská norma ATEX 137 minimální požadavky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků potenciálně ohrožených výbušným prostředím.

Oblast použití

Uvedená legislativa se dotýká všech podniků, v nichž práce s hořlavými látkami může vést ke vzniku nebezpečné výbušné atmosféry a k nebezpečí výbuchu. Platí pro práci za atmosférických podmínek a zahrnuje výrobu, úpravu, zpracovávaní, likvidaci, skladování, přípravu, překládku i vnitropodnikovou dopravu hořlavých látek potrubím nebo jinými prostředky.

V souladu s článkem 1 směrnice 1999/92/EC neplatí pro:

• prostory pro lékařské účely, kde je ošetřován pacient,

• používání plynových spotřebičů podle směrnice 90/396/EEC,

• výrobu, manipulaci, používání, skladování a dopravu výbušnin a chemicky nestabilních látek,

• úpravárenský průmysl, kde platí směrnice 92/91/EEC nebo 92/104/EEC,

• používání dopravních prostředků pro pozemní, lodní a leteckou dopravu, kromě dopravních prostředků určených k použití v prostorách s nebezpečím výbuchu (pro ty směrnice platí).

Prostředí s nebezpečím výbuchu

Exploze nebezpečné atmosféry vytvořené směsí plynů nebo prachu se vzduchem je velmi závažná nehoda, jež je doprovázena tlakovými účinky vzdušné rázové vlny. Primární podmínkou výbuchu je vytvoření nebezpečné výbušné atmosféry v limitech mezí výbušnosti schopné výbuchu. Po následné inicializaci a splnění specifických fyzikálních podmínek přejde hoření do detonace.

Povinnosti zaměstnavatelů

Zaměstnavatel je podle platné legislativy povinen vypracovat, popř. provést:

1. Analýzu rizik, která musí zohledňovat pravděpodobnost výskytu výbušné atmosféry a dobu jejího trvání, pravděpodobnost výskytu zdrojů iniciace, používaná zařízení, včetně infrastrukturních, látky, technologické procesy, pracovní postupy a rozsah předpokládaných účinků výbuchu.

2. Písemnou dokumentaci s názvem Dokument pro ochranu proti výbuchu.

3. Klasifikaci prostor s prostředím s nebezpečím výbuchu včetně označení místa vstupu do prostorů s nebezpečím výbuchu výstražnými značkami podle obr. 1.

4. Opatření k zajištění bezpečnosti, včetně zajištění monitorování, kontroly a vyhodnocování výbušnosti atmosféry.

Analýza rizik

Hodnocení nebezpečí výbuchu je zaměřeno především na pravděpodobnost vzniku výbušné atmosféry a pravděpodobnost přítomnosti zdroje iniciace. Při hodnocení je nutné brát v úvahu každou práci nebo výrobní proces a každý provozní stav a změnu technologie. Hodnocení musí vedle normálních provozních podmínek, včetně údržby, zahrnovat také etapu uvádění do provozu a vyřazování z provozu a stavy plynoucí ze selhání a chybného použití, ke kterému může dojít.

Obr. 1. Výstražná značka pro prostory s nebezpečím výbuchu (trojúhelníkový tvar, černá písmena na žlutém pozadí s černým okrajem, kde žlutá část musí tvořit nejméně polovinu plochy značky)

Úvahy o účincích mají v procesu hodnocení druhotný význam. Při výbuchu se vždy očekává způsobení velkých škod, od velkých materiálních ztrát až po poranění a usmrcení osob.

Vhodné metody pro hodnocení nebezpečí výbuchu v souvislosti s pracovními postupy nebo technologií jsou ty, které vedou k systematickému přístupu při kontrole technologických zařízení a bezpečnosti procesů.

Dokumentace o ochraně proti výbuchu

Dokumentaci musí zaměstnavatel (provozovatel technologického zařízení) vypracovat před zahájením výkonu práce, při změně pracoviště, zařízení nebo organizace práce. Výsledný Dokument pro ochranu proti výbuchu musí obsahovat výsledky analýzy rizik, přijatá preventivní a ochranná opatření i informaci o klasifikaci prostorů. Vedle těchto základních částí v něm musí být obsaženy také identifikační údaje společnosti a odpovědné osoby, popis prostorů s nebezpečím výbuchu a procesů, které se v nich nacházejí, a informace o přijatých technických a organizačních opatřeních.

Klasifikace prostorů do zón

V případě, že se v určitém prostoru může výbušná atmosféra vyskytnout v množství vyžadujícím opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců, jde o prostor s nebezpečím výbuchu. Tyto prostory se dále dělí na zóny, kategorizované podle druhu látky, která se v prostoru vyskytuje, a podle četnosti výskytu. Zóna s výskytem plynů nebo výparů se klasifikuje jako zóna 0 tam, kde je výbušná atmosféra přítomna neustále nebo alespoň po dlouhou dobu. Zóna 1 označuje místa, kde je za normálních provozních podmínek pravděpodobný výskyt výbušné atmosféry, a zóna 2 zahrnuje místa, kde není za normálních provozních podmínek výskyt výbušné atmosféry pravděpodobný, a pokud k němu dojde, přetrvává tento stav pouze krátkou dobu. Z hlediska nebezpečí spojeného s výskytem prachu a prachových částic jsou oblasti klasifikovány jako zóna 20, zóna 21 a zóna 22, s podobnými definicemi (tab. 1).

Tab. 1. Klasifikace prostorů s nebezpečím výbuchu do zón

Směrnice ATEX 1999/92/EC stanovuje, že všechny produkty určené pro použití v prostorách klasifikovaných jako prostory s nebezpečím výbuchu musí splňovat požadavky směrnice 94/9/EC, známé také jako ATEX 100. Tato směrnice kategorizuje vybavení podle stupně ochrany. Uživatel musí specifikovat vybavení vyhovující ATEX 94/9/EC, jestliže má být použito v nebezpečných oblastech rozdělených na příslušné zóny.

Opatření k zajištění bezpečnosti

Opatření k zajištění bezpečnosti se dělí na organizační a technická.

Organizačními opatřeními jsou školení zaměstnanců, klasifikace způsobilosti zaměstnanců, příkaz k provedení prací (tzv. příkaz V), ochranné pomůcky a označování prostorů.

Technická opatření se dále dělí na opatření:

• proti vzniku nebezpečné atmosféry (použití náhrady namísto hořlavých látek, omezení koncentrací, inertizace, výstražná signalizace přítomnosti plynů, zabránění nebo omezení tvorby výbušné atmosféry v okolí technologického zařízení),

• proti iniciaci nebezpečné atmosféry (klasifikace prostorů a jejich kategorizace do zón),

• pro snížení účinků výbuchu (konstrukce odolné proti tlaku při výbuchu, odlehčení výbuchu, potlačení výbuchu, zabránění přenosu plamene a výbuchu).

Závěr

Legislativní orgány EU před několika lety připravily direktivu, ve které uvádějí minimální požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců vystavených riziku výbušného prostředí. Po vstupu ČR do Evropské unie byla tato direktiva transformována do české legislativy v podobě nařízení vlády č. 406/2004 Sb. O bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu k zákonu č. 65/1965 Sb. (zákoník práce).

Zaměstnavatelé, v jejichž provozech je výbušná atmosféra přítomna nebo by mohla vzniknout, jsou povinni naplňovat požadavky tohoto nařízení vlády, tedy analyzovat rizika, vypracovat dokumentaci o ochraně před výbuchem a zavést nápravná a preventivní opatření.

Že jde o nemalý problém, dosvědčuje skutečnost, že podle zkušeností z jiných zemí EU se norma ATEX 137 dotýká asi 40 % všech podniků. Nicméně dosud nejsou k dispozici všeobecně přijímaná kritéria hodnocení a v ČR zatím neexistuje dostatečná legislativní podpora implementace této normy, resp. její harmonizované podoby.

Literatura:
[1] KLEMENT, V. – PŘIBILA, Z.: Příručka bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. GAS, Praha, 2004.
[2] Nařízení vlády 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu.
[3] Směrnice 99/92/EC, o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců vystavených prostředí s nebezpečím výbuchu (patnáctá dílčí směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS).

Ing. Luboš Kotek,
Ústav metrologie a zkušebnictví,
Fakulta strojního inženýrství,
Vysoké učení technické v Brně
(lubos.kotek@post.cz)