Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Autonomní hlásiče kouře jsou prvotně určeny k ochraně lidského zdraví a života, druhotně i k ochraně majetku. Od tohoto základního konstatování se odvíjí rozhodnutí, jaké typy hlásičů v daném případě použít a kam je umístit.
Detektorům kouře se věnují normy ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace, zvláště její Část 7: Hlásiče kouře – Hlásiče bodové využívající rozptýleného světla, vysílaného světla a ionizace, a dále ČSN EN 14604 Autonomní hlásiče kouře. Montáži a použití hlásičů se věnuje ČSN P CEN/TS 54-14 Elektrická požární signalizace – Část 14: Návody pro plánování, projektování, montáž, uvedení do provozu, používání a údržbu.
Základní oblastí použití hlásičů kouře jsou trvale obývané prostory: rodinné domy, byty, hotely, penziony, ubytovny apod. Druhou velkou oblastí jejich použití jsou místa s větším pohybem osob: školy, úřady, divadla, obchodní domy apod.
Pro to, aby byl hlásič kouře autonomní, musí mít nezávislý zdroj energie, vlastní vyhodnocovací jednotku a zařízení k vyhlášení poplachu. Není tedy možné, aby byl zapojen do elektrického rozvodu v daném objektu a neměl svůj vlastní záložní zdroj energie. Naopak musí včas signalizovat pokles kapacity baterie. Například detektory výbušných plynů často nejsou autonomní, ale ty nedetekují požár, jen nebezpečí jeho vzniku. Uvědomme si, že požár mnohdy vzniká právě v elektrických rozvodech a při výpadku elektrického napájení by byl neautonomní hlásič kouře nefunkční a neposkytl by přítomným osobám žádnou ochranu.
Autonomní hlásiče kouře jsou často mylně považovány za zařízení, které případné nebezpečí hlásí „na požárníky“. To je ovšem velký omyl, autonomní hlásiče kouře na nebezpečí upozorňují jen v daném místě a v určitém dosahu daném silou estavěné sirény. Opět se vracíme k účelu těchto zařízení, tj. k ochraně lidského zdraví. Začlenit hlásiče kouře do bezpečnostního systému s následným hlášením na telefon či pult centrální ochrany je možné, ale to je jiná kategorie hlásičů.
K tomu, aby bylo možné určit, jaký druh hlásiče použít, je nutné vědět, jaké druhy požáru jsou v daných budovách nejpravděpodobnější. Pro tento účel lze požáry rozdělit na rychle planoucí a pomalu planoucí. Při rychle planoucím požáru se vyvíjí málo kouře, při pomalu planoucím naopak. Který typ požáru je častější? Oheň s velkým vývinem kouře je typický např. pro hoření lůžkovin, oheň s menším vývinem kouře v prvopočátku hoření bývá typický při selhání elektoinstalace a elektropřístrojů. V praxi se nejvíce používají optoelektonické a ionizační hlásiče kouře. Které jsou v dané budově vhodné a jak rychle budou reagovat?
Optické hlásiče
S optickými hlásiči kouře se lze na trhu setkat nejčastěji. Mají vestavěnou měřicí komoru, u nejlevnějších variant s jednopaprskovým optickým snímačem. Na co hlásič reaguje? Kouř, který vstoupí do měřicí komory, rozptýlí světelný paprsek optického snímače. Paprsek ze zdroje je buď namířen přímo na fotocitlivý prvek a rozptyl světla kouřem vyvolá pokles intenzity dopadajícího světla, nebo je naopak fotocitlivý prvek mimo paprsek a světlo na něj dopadá pouze tehdy, když se vlivem kouře rozptyluje. Při překročení nastavené hodnoty elektronika vyhodnotí situaci jako poplach.
Při instalaci tohoto typu hlásiče je třeba uvážit, že vývin viditelného kouře může být mnohdy značně opožděný za samotným vznikem požáru. A u autonomních hlásičů jde především o to, zachytit požár co nejdříve, a tím získat tolik potřebný čas na včasný zásah či únik ze zasažených prostor. Tento typ hlásičů je tedy logicky nejvíce vhodný k detekci požárů s rychlým vývinem kouře. V praxi jsou tyto hlásiče vhodné např. tam, kde jsou lůžkoviny (hotelové pokoje); detekují také poměrně rychle doutnající kamna či zahořelý adventní věnec. Výroba uvedených hlásičů je poměrně levná a nenáročná a detektor je již ze svého principu odolný proti falešným poplachům. Odtud pramení jeho masové rozšíření.
Ionizační hlásiče
Druhým nejrozšířenějším typem hlásičů jsou hlásiče ionizační, které reagují na spaliny, jež vznikají, když něco hoří, doutná či se pálí. Laicky si jej lze představit jako umělý nos, který neustále „čichá“ vzduch, a zjistí-li v něm stopy spalin, zareaguje. V běžných domácnostech tedy dokážou zavčas rozeznat již počátek požáru, aniž k hlásiči musí dojít kouř. To je důležité při požárech elektrozařízení, např. v obchodních domech nebo kancelářích. Ionizační hlásiče lze doporučit také pro obytné domy s více domácnostmi, protože spolehlivěji a rychleji než optické hlásiče reagují na požár, který vznikl u sousedů nebo ve společných prostorách.
Ionizační hlásiče jsou však náročnější na kvalitní elektroniku, která dokáže odfiltrovat falešné poplachy; jinak by hlásič spustil poplach např. při smažení potravin. Někteří výrobci se s tímto „neodstatkem“ nedokázali vypořádat a raději ionizační hlásiče opustili. To je zřejmě jeden z důvodů menšího využití ionizačních hlásičů, přestože kvalitní ionizační hlásič je neocenitelný pomocník a v mnoha ohledech předčí optoelektronické hlásiče. Zahraniční výrobci špičkové protipožární techniky, např. společnost Kidde, dodávají z 90 % právě ionizační autonomní hlásiče kouře.
Druhým velkým úskalím ionizačních hlásičů kouře v naší zemi je skutečnost, že ionizační komora obsahuje miniaturní množství radioaktivního materiálu, nejčastěji alfa-zářiče americia Am241 o intenzitě záření 3 kBq. Proto veškerá výroba, dovoz, distribuce a servis podléhají schválení SÚJB a každý jednotlivec či firma, kteří chtějí s těmito hlásiči pracovat, musí mít od SÚJB zkoušky a povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření.
Duální hlásiče
Trendem současné doby u velkých výrobců jsou duální hlásiče – tedy takové, které sdružují dva snímače v jednom zařízení. Již zmíněná firma Kidde má ve svém výrobním programu hned několik duálních zařízení. Jedním z nich je hlásič kouře a zplodin PI9000 (obr. 1).
Další variantou je duální detektor oxidu uhelnatého kombinovaný s ionizačním hlásičem kouře. Proč právě detekce CO? Tento smrtelně jedovatý plyn nelze rozeznat lidskými smysly, a přitom je to právě on, kdo při požárech ohrožuje potichu a neviditelně lidský život. Proto dnes světoví výrobci autonomních hlásičů kouře kladou velký důraz na umístění detektorů CO v každé bytové jednotce společně s protipožárními hlásiči. Jen tak lze mluvit o komplexní ochraně lidského života při požáru. A opět je třeba zdůraznit, že ne každý detektor CO dokáže tento plyn opravdu spolehlivě rozpoznat a inteligentně vyhodnotit množství, které může být nebezpečné. Zvláště zařízení napojené jen „do zásuvky“, bez záložního zdroje, je naprosto nedostačující a lze říci i zbytečné. Při vyhodnocování koncentrace CO je třeba konstatovat, že již 0,5 % tohoto plynu v ovzduší je pro dospělého člověka smrtelné při třetím nadechnutí. Vyhodnotit včas mnohem menší množství CO v ovzduší tedy vyžaduje kvalitní senzor a velmi kvalitní elektroniku.
Jak detektor CO měří, je námět pro samostatný článek, stejně jako detekce výbušných plynů a umístění hlásičů v objektech.
Zbyněk Sladký,
System Personal Guard, s. r. o.
Obr. 1. Duální detektor kouře Kidde PI9000
Obr. 2. Kombinovaný ionizační detektor kouře a elektrochemický detektor oxidu uhelnatého Kidde 122