Aktuální vydání

celé číslo

01

2024

Automatizace skladování, logistiky a manipulace s materiálem

Programovatelné automaty, průmyslové počítače, jednotky I/O, bezpečnostní systémy

celé číslo

Automatizace a management rizik ve výrobních firmách

číslo 11/2006

Automatizace a management rizik ve výrobních firmách

V současné době se hodně hovoří o řízení (managementu) rizik. Proč je tato problematika tolik aktuální?

Často lze slyšet, že pojem riziko se stal módou nebo že je to následek zlovůle orgánů EU, které chtějí působit komplikace novým členům unie. Oba tyto názory jsou nepochopením potřeby uplatnění inženýrství rizik.

Skutečné důvody, proč se v současnosti v mnoha souvislostech hovoří o riziku, jsou:

  • Podnikání v tržní ekonomice je založeno na riziku. Jestliže strojírenské firmy působí v rámci tržního prostředí, nemohou problematiku rizik ignorovat, chtějí-li si udržet vysokou schopnost konkurence.

  • Na současném globálním trhu se vyskytují mnohá nebezpečí, která musejí být identifikována, ať pocházejí z kterékoliv oblasti (technické, ekonomické, finanční či personální), a je nutné připravit účinná opatření k jejich omezení.

  • Také současné prostředí plné změn, které jsou důsledkem zejména rychlého vědeckotechnického rozvoje a řešení mnoha společenských problémů, a rovněž plné změn v přírodě, představuje zdroj mnoha potenciálních nebezpečí pro strojírenské firmy.

  • V poslední době vzniklo několik legislativních opatření, která požadují analýzu rizik na profesionální úrovni (např. nový zákoník práce – rizika z hlediska bezpečnosti práce) nebo v jiných souvislostech (např. rizika informačních systémů – odcizení údajů o vývoji nového výrobku, rizika v souvislosti s bezpečností strojů apod.).

Pro mnoho našich výrobních firem je tato problematika nová. Navíc České publikace chybí potřebné informace o inženýrství rizik a o použití inženýrství rizik ve vybraných oblastech, které by odrážely současné pokroky a požadavky v této oblasti. Novinkou je kniha prof. M. Tichého Ovládání rizika, kterou v tomto roce vydalo nakladatelství Beck [2]. Dnes je inženýrství rizik (risk engineering) chápáno jako technicko-ekonomická disciplína, která se zabývá obecnými otázkami a problematikou rizika. Příslušní specialisté se nazývají inženýři rizik. Autoři Rais a Smejkal uvádějí, že slovo risicó pochází ze staré italštiny a v řeči námořníků označovalo nebezpečné místo, kterému je nutné se při plavbě vyhnout [1]. Prof. M. Tichý připomíná, že z Itálie pochází také první doložený popis analýzy nebezpečí [2] v knize Giorlama Catanea Dell´ Arte Militare Libri Tre z roku 1567. Ve své době byla kniha bestsellerem. Proto mohl prof. Tichý najít ještě po 425 letech (kdy psal svou knihu) u nás její tři různá vydání.

Inženýrství rizik chápe pojem riziko jako možnost utrpět určitou ztrátu. Pro konkrétní případ lze hodnotu rizika vyjádřit jako součin pravděpodobnosti výskytu příslušné hrozby a výše předpokládané ztráty.

Protože pravděpodobnost je bezrozměrná veličina, je rozměr hodnoty rizika dán jednotkou, ve které je vyjádřena očekávaná ztráta. Poznamenejme, že je třeba zvážit situace, kdy ztrátou může být i riziko nevyužité příležitosti.

V některých výjimečných případech vyjadřuje inženýrství rizik riziko jako možnost výskytu určitého jevu (např. pravděpodobnost prasknutí tažného lana visuté lanovky za určitých provozních podmínek).

Protože v praxi lze v určitých situacích velmi obtížně přesně stanovit číselnou hodnotu pravděpodobnosti a ztráty, používá tzv. verbální hodnoty (velká pravděpodobnost, střední pravděpodobnost, malá pravděpodobnost apod.) nebo různé bodovací systémy.

V souvislosti s rizikem se často hovoří o řízení rizik (managementu rizik) [1]. Tímto termínem se ve firemní praxi označuje zajišťování:

  • analýzy rizik,
  • monitorování rizik,
  • ovlivňování rizik.

Vždy je však třeba uvádět, jaká rizika jsou myšlena. Je jich totiž velké množství, ale při řešení zadaného problému je třeba si všímat jen vybraného okruhu různých hrozeb (špatné dimenzování součástí, nevhodné konstrukční uspořádání, chyby v projektu vývoje nového výrobku, obchodní hrozby, hrozby z odběratelsko-dodavatelských vztahů, bezpečnost práce [7], bezpečnost výrobních strojů, ohrožení životního prostředí atd.). Označení takového účelového zaměření analýzy rizika je důležité proto, že k příslušnému zaměření se velmi často vážou specifické postupy analýzy a specifická odborná terminologie.

Kvalitně prováděná analýza rizik vyžaduje zvládnout tři na sebe navazující procesy:

  • identifikaci nebezpečí (stanovení možných hrozeb),

  • kvantifikaci rizika (vyhodnocení hodnoty pravděpodobnosti hrozeb a vyhodnocení výše ztrát),

  • tvorbu plánu řízení rizika a faktické řízení rizik (jaká bude reakce na riziko, tedy zda bude akceptováno nebo sníženo, pojištěno apod.).

Tyto procesy se vzájemně prolínají. Velmi často bývá přesně specifikováno, jaké druhy nebezpečí je nutné zvažovat a jak při analýze postupovat.

Ve strojírenství je možné inženýrství rizik využít např. při vývoji nových strojů, a to jak z hlediska řízení procesu vývojových prací (dodržení termínů a nákladů), tak z hlediska konstrukce (bezpečnost, spolehlivost, opravitelnost, životnost apod.). Rovněž je vhodné při zajišťování vysoké jakosti výroby (možnost vzniku úzkých míst výrobních kapacit při výrobě [5], nákup, kvalita výrobních operací, kontrola, montáž, expedice, instalace apod.). Lze ho také aplikovat v procesu ekonomického řízení strojírenských firem (možnosti vzniku nesolventnosti, návrh potřebných finančních rezerv apod.).

Z toho vyplývá potřeba, aby určité základní znalosti z této oblasti získali inženýři již při studiu na současných vysokých školách. V celoživotním (postgraduálním) vzdělávání taktéž nelze opomenout výchovu specializovaných inženýrů zaměřených na určité oblasti a problémy spojené s riziky.

Výuka se ve všech případech musí zaměřit na prezentaci a používání uznávaných metod inženýrství rizik v praxi výrobních firem (např. Risk FMEA, RIPRAN [3], CRAMM, FRAP, UNRA [2] a další metody) s využitím počítačové podpory těchto metod, včetně počítačové simulace [5], [6], [8] s demonstrací vhodných nástrojů (např. produkt PMF firmy Timing). Bude třeba doplnit přístupy inženýrství rizik do „klasických„ přístupů v takových oblastech, jakými jsou např. spolehlivost strojních konstrukcí a zařízení, bezpečnost strojů, diagnostika strojů apod.

Pro automatizaci představuje problematika řízení rizik velkou výzvu. Je zapotřebí, aby se automatizační firmy naučily řídit rizika automatizačních projektů z hlediska dodržení cílů automatizace, termínů, nákladů a jakosti dodávky. Mnoho automatizačních projektů je neúspěšných právě proto, že nebyla kvalifikovaně řízena rizika projektu. Do budoucna lze předpokládat, že tlak na zvyšování kvality řízení rizik automatizačních projektů poroste.

Bezpečnost strojů lze velmi často zvýšit realizací množství automatických funkcí, které naplňují závěry analýzy rizik z hlediska bezpečnosti práce a zajišťují uskutečnění navržených konkrétních opatření pro snížení rizika úrazu. Automatizace se tak přímo podílí na zajišťování ochrany zdraví pracovníků v náročných výrobních procesech a u výrobních zařízení.

Literatura:
[1] RAIS, K. – SMEJKAL, V.: Řízení rizik. Grada Publishing, Praha, 2003, 270 s.
[2] TICHÝ, M.: Ovládání rizika. Beck, Praha, 2006, 380 s.
[3] LACKO, B.: Aplikace metody RIPRAN v softwarovém inženýrství. In: Sborník celostátní konference Tvorba softwaru 2001, VŠB Ostrava, 2001, s. 97–103.
[4] BLECHA, P.: Zajišťování jakosti, spolehlivosti a bezpečnosti výrobních strojů pomocí metody MQD. In: Výrobní stroje, automatizace a robotizace ve strojírenství – sborník VCSVTT – MATAR Praha, 2004, s. 147–152, ISBN 80-90342-1-6 (2004), ČVUT v Praze, VCSVTT.
[5] SIMEONOV, S.: Optimalizace výrobních a distribučních systémů za využití simulačních metod. In: 10th International Workshop on Robotics in Alpe-Adria-Danube Region, RAAD 2001, Vienna.
[6] WEINBERGER J.: Lze podnikatelské projekty optimalizovat pomocí simulace? Automa, 2003, roč. 9, č. 5, s. 46–50.
[7] BLECHA, P.: Rizika práce v zámečnické dílně na točivých strojích na SOU. Portál BOZP Info, 2006. On line: http://bozpinfo.cz/tisk.html?clanek=5331007 (cit. 1. 11. 2006).
[8] WEINBERGER, J.: Na téma řízení životnosti. Automa, 2006, roč.12, č. 6, s. 59–62.

doc. Ing. Branislav Lacko, CSc.,
ústav automatizace a informatiky
FSI VUT v Brně