Aktuální vydání

celé číslo

12

2018

Automatizační technika v energetice a teplárenství

celé číslo

Roboty do roboty – diskuse k současnosti a budoucnosti robotizace

„Přenechte dřinu strojům“ bylo heslo socia­listické industrializace. Dělníci mnoha profesí se stali „operátory strojů“, které svým výkonem, rychlostí a taktem mnohdy degradovaly obsluhu na jejich součást nebo doplněk. Právě pro většinu těchto obslužných činností s velkou opakovatelností úkonů, náročností na přesnost a soustředění se jeví jako ideální řešení použití strojů, kterým se v současné době říká roboty.

A právě zde se objevuje jedna z mnoha nejasností, která se těchto strojů týká. Karel Čapek považoval za robota stroj nadaný rozumem a nakonec i schopností citu. K těmto schopnostem mají dnešní roboty ještě daleko. Vždyť schopnost rozhodování je jim dána pomocí programu navrženého lidským mozkem. A je jedno, zda jde o samostatné zařízení, nebo o součást výrobní linky či pracovní buňky. V podstatě by bylo možné bavit se o programovatelných manipulátorech, které zvládají uchopit a uvolnit břemena nejrůznějších hmotností ve správné poloze, popř. o strojích, které jsou schopné na konkrétních místech provádět konkrétní činnost, např. svařování, vrtání nebo šroubování, broušení a leštění, nástřiky a lakování, gravírování, aditivní výrobu atd.

Časem se i v tomto oboru vyvinulo mnoho variant, tak jak je to běžné ve všech oborech lidské činnosti – od nejjednodušších manipulátorů přes stroje zvládající nejrůznější pracovní činnosti, stroje, které dokážou kontrolovat a analyzovat kvalitu výrobků, až po mobilní a kolaborativní roboty.

O posledních dvou druzích robotů se v současnosti mluví nejčastěji. Jejich uplatnění v průmyslu má velkou budoucnost. Schopnost být jednoduše a rychle přesunut a pracovat na jiném úkolu se ukazuje jako obrovská příležitost pro zvýšení efektivity použití mobilních robotů. Od kobotů – kolaborativních robotů – se zase očekává přímá spolupráce s člověkem, jejich přizpůsobení lidskému pracovnímu tempu a naopak intenzivní pomoc u té části operací, kde lidská obratnost, schopnost soustředění a přesnost narážejí na své limity.

S rozvojem použití robotů se také rozvíjejí obory spojené s bezpečností. U klasických robotů jsou otázky bezpečnosti dávno vyřešeny spolehlivými bariérami, ale zajištění bezpečnosti kolaborativních robotů je stále velkou otázkou.

Kromě bezpečnosti nabývá na významu také otázka zabezpečení. Robot je buď samostatné zařízení, nebo součást výrobní linky, složené ze strojů navazujících na sebe, které jsou propojené pomocí informační sítě. A ta se může stát terčem útoku, přičemž cílem je omezit provozuschopnost linky nebo ji zcela zničit, v konkurenčním boji získat výrobní dokumentaci, popř. ji změnit tak, že se budou vyrábět zmetky. Tato oblast je a do budoucna určitě bude předmětem rozsáhlých aktivit.

Ať jsou roboty použity samostatně, nebo jsou součástí výrobní linky a nebo technologického uzlu – výrobní buňky, jsou vybaveny rozhodovacími postupy, které jsou neustále dílem člověka. A v mnoha případech jde o algoritmy, jež nejsou pouze součástí konkrétního zařízení, ale představují rozhodovací posloupnosti celku, který se skládá z mnoha dílčích jednotek. A v podstatě vždy je nutné vycházet z určité centrální úrovně, jež přinejmenším rozhoduje o plánu výroby, na základě kterého si již jednotlivé výrobky mohou organizovat zdroje – materiál, stroje, energii, výrobní postupy – a na zvolených pracovištích zahájit svou vlastní výrobu.

Digitalizace výroby s sebou přináší mnoho nových prvků a postupů. Robotická linka může využívat možnosti virtuální reality, a to nejen během jejího návrhu a realizace, kdy je možné simulovat její umístění v hale z mnoha pohledů – od ergonomických přes pohled na manipulaci s různými typy výrobků po zohlednění vazby na ostatní stroje v hale –,
ale především v průběhu výroby, kdy lze nejen simulovat „nanečisto“ výrobní postupy, ale také je optimalizovat jak z pohledu synchronizace nebo energetické a materiálové náročnosti, tak z pohledu nákladů. Testování, zda je možné výrobek na lince daných parametrů vyrobit, a hledání nových postupů jsou obrovské výhody simulací. Sledování výkonových parametrů výroby a porovnání s parametry dosaženými simulačními modely vedou k analýze nedostatků a úpravě parametrů výroby tak, aby se k teoretickým co nejvíce přiblížila. Dalším krokem při optimalizaci výroby je využití metod umělé inteligence, obzvláště neuronových sítí, k nalezení optimální funkce nejen pro dílčí zařízení v lince nebo technologickém uzlu, ale především k optimalizaci celého výrobního procesu dané komodity.

Za speciální robotické zařízení lze považovat také drony, které se pohybují v prostoru předem vytyčeném programem. I ony v současné době umějí nejen sledovat, co se pod nimi děje, ale okamžitě situaci analyzovat a popř. realizovat i jednoduché zásahy. Jejich využití při diagnostikování trasových staveb, v zemědělství, při dobývání surovin a ve vojenství je nezpochybnitelné.

Při skupinovém použití robotů, ať jsou to roboty ve výrobní lince, drony při světelných show, nebo roboty při fotbalu robotů, je vždy v pozadí centrální rozhodování. Roboty v mnoha případech dokážou vzájemně komunikovat, zajistit, že nevznikají nebezpečné situace, nicméně v pozadí existuje rozhodovací mechanismus, který dokáže definovat cíl, proces, který k němu vede, vyhodnocovat situace a určovat strategii. A pravděpodobně tomu tak ještě nějakou dobu bude.

Již uvedený fotbal robotů patří k aktivitám studentů, tak jako mnoho dalších soutěží, které mají ve studentech vzbudit a utužit zájem o danou problematiku.

S digitalizací průmyslu se do vyspělých zemí včetně západní Evropy vrací mnoho výrob, které byly zadávány do zemí s levnou cenou práce. Ale o to více vzrůstá potřeba kvalifikovaných odborníků – technologů, mechaniků, programátorů a dalších profesí, kteří zvládnou digitální výrobu nejen vymyslet, zrealizovat, ale rovněž udržovat a provozovat. Vždyť se také výrobci robotů trápí s nedostatkem vzdělaných zaměstnanců. A je třeba si uvědomit, že Gaussova křivka schopnosti se vzdělávat v technických oborech se s nástupem nových technologií nezměnila. Buďme vděční výrobcům stavebnic robotů, nadšeným učitelům a dalším odborníkům, kteří se snaží nastupující generaci přiblížit uvedenou novou techniku a zaujmout je pro tento obor. Je možné navazovat na naši průmyslovou tradici, jen je třeba mít ji komu předat. Správná motivace ze strany státu, firem a rodičů je nezbytná.

Kromě průmyslu se digitalizaci a robotizaci otevírají další velké možnosti v oboru chytrých měst, domů a domácností. Snahy o humanoidní roboty jsou stále v úvodních stadiích, ale schopnost robotů pomáhat v domácnosti je neoddiskutovatelná, od přenášení břemen po pomoc postiženým osobám. Schopnost uchopit, podat, pohybovat se v prostoru a být ovládán hlasem není v současnosti nijak výjimečná. A k tomu mohou přibýt jednoduché domácí práce, např. úklid podlahy.

Roboti, nebo roboty? Tato diskuse je snad dnes již uzavřená. Robot je stroj s určitou schopností rozhodování. A za touto schopností je stále člověk. Současné otázky se týkají jejich pořizovacích a provozních nákladů, jednoduchosti obsluhy, bezpečnosti, efektivního využívání a v mnoha případech jejich začlenění jako pomocníků do běžného profesního nebo osobního života. Roboti tedy patří do beletrie, v technických oborech se vždy vyskytují jen roboty.

V současnosti se v nejrůznějších souvislostech používají termíny roboty, koboty (nebo anglicky cobots), mobilní roboty, robotické linky a pracoviště. V mnoha případech je možné hovořit až o nadužívání. Přesto jsou všichni přesvědčeni, že právě jim bude do značné míry patřit budoucnost.

Protože jsme svědky výměny názorů na tato témata, požádali jsme zástupce společností, které se robotům a robotizaci věnují, o odpovědi na šest otázek. Diskuse se zúčastnili (setříděno abecedně podle firem):

  • Vítězslav Lukáš, ředitel divize Robotics and Motion Division ABB s. r. o.,
  • Martin Košťálek, vedoucí oddělení kolaborativní robotiky Alvey Manex, a. s.,
  • Tomáš Prchal, B+R automatizace, spol. s r. o.,
  • Ing. František Hubený, projektový manažer COMPAS automatizace, spol. s r. o.,
  • Ing. Daniel Havlíček, marketing manager FANUC Czech, s. r. o.,
  • Petr Vašata, Team Leader Software, HAHN Automation, s. r. o.,
  • Ing. Lukáš Fiolek, obchodně-technický zástupce HENNLICH, s. r. o.,
  • Ing. Jaromír Hvížďala, ředitel JHV-ENGINEERING, s. r. o.,
  • Ing. Petr Brynda, business development manager, MITSUBISHI ELECTRIC EUROPE B. V.,
  • Ing. Mirek Šmíra, ředitel Rob4Job, s. r. o.,
  • Peter Demuth, ředitel pre-sales SAP ČR a SR,
  • Ing. Jiří Bavor, obchodní ředitel divize Digital Industries Siemens, s. r. o.,
  • Pavel Bezucký, obchodní ředitel Universal Robots A/S,
  • Dr. Jiří Rašner, jednatel ZLÍN ROBOTICS, s. r. o. 

Kde je hranice mezi programovatelným manipulátorem a robotem?

Vítězslav Lukáš (ABB): V ABB se soustředíme mimo jiné na takzvané strojové učení, tedy kombinaci chytřejších komponent a snímačů s větším výpočetním výkonem buď na lokální, nebo cloudové platformě. Hlavním cílem je zjednodušit ovládání a programování robotů s menší mírou lidské intervence.

Vítězslav Lukáš, ředitel divize Robotics and Motion Division, ABB, s. r. o.

Na robotice je fascinující, že si sama dokáže trh vytvářet.

Pro současné roboty je výzvou reagovat na nejednoznačné pokyny tak, jak to dokážou lidé. Jejich schopnosti se však neustále vyvíjejí. Díky strojovému učení budeme mít brzy roboty, které se budou samy učit a samy optimalizovat. Od programování robotů přejdeme k jejich učení. Místo toho, abychom robotům určili přesné pohyby už během montáže, v budoucnu je navedeme k chápání konečného výsledku. Jednoduše je necháme autonomně si určit nejlepší způsob, jak daný úkol splnit. 

Martin Košťálek (Alvey Manex): Robot je z principu programovatelný manipulátor, nicméně velmi pokročilý. Robot pozvedává především propracované mechanické provedení a bezchybný řídicí systém. 

Tomáš Prchal (B&R): Jde pouze o užší či širší definici pojmů. Rozdíl je jasně viditelný z hlediska použití. Robot dnes zdaleka neslouží jen k manipulaci s výrobky, nýbrž i k obrábění materiálů, nanášení lepidel, stříkání barev, inspekční činnosti a podobně. 

Ing. František Hubený, projektový manažer COMPAS automatizace, spol. s r. o.

Míra robotizace v chytrých městech, domech a domácnostech bude závislá na poměru schopností robotů pomáhat lidem k ceně robotů.

František Hubený (Compas automatizace): Hranici určuje především charakter a složitost úlohy. Programovatelný manipulátor může být ekonomičtější pro jednoúčelové použití, ale má omezené možnosti v polohování a přizpůsobitelnosti. U manipulátorů jde nejčastěji o 2D či 3D stroje, které jsou vhodné pro speciální úlohy. Roboty je možné využít na větší rozsah úloh, které mohou být různorodé zejména při využití robotu s více osami. Robot je univerzální stroj a lze ho jednoduše přemístit k jinému stroji a přeprogramovat ho. Tím je vhodný pro flexibilní výrobu. 

Daniel Havlíček (Fanuc Czech): Tady strašně závisí na skutečnosti, jak na tuto hranici nahlížíte. Z našeho pohledu je programovatelný manipulátor jednoúčelový stroj, zatímco robot je univerzální. Jestliže výrobci přestane vyhovovat v jednom místě výrobního řetězce, tak ho lze jednoduše, ale stále v rámci technických možností robotu přeprogramovat a přesunout na jiné místo. To u programovatelného manipulátoru těžko uděláte. 

Petr Vašata (Hahn Automation): Nehovořili bychom o hranicích, ale spíše o způsobu automatizace a výrobní autonomii jednotlivých zařízení. Pokud je každá osa pohybu zařízení typu manipulátoru programována nezávisle na ostatních, hovoříme o manipulátoru a osách volnosti. Jestliže lze tyto osy volnosti programovat tak, aby pohyb po nich byl synchronizován, hovoříme o robotických manipulátorech, a je-li celý tento proces plně automatizován a zařízení je plně autonomní, hovoříme o robotech. V této souvislosti je vhodné připomenout v rámci diskusí nad takzvanou digitalizací průmyslu (průmysl 4.0), že roboty a robotizace nepředstavují žádný zásadní zlom. V podobě, v jaké jsou ve výrobě využívány dnes, je známe už pár desítek let. Zlom představuje takzvaná čtvrtá průmyslová revoluce a digitalizace průmyslu, kdy robotické manipulátory či roboty dostávají výrazně sofistikovanější a komplexní řízení. To krom pohybů umožňuje i další přidané funkce (složitější výpočty trajektorií z různých prostorů) a interakci výrobců s požadavky zákazníků v plném rozsahu. 

Lukáš Fiolek (Hennlich): Slovom robot môžeme myslieť klasické šesťosové robotické rameno, komplikovaný manipulátor s piatimi osami, alebo môžeme mať na mysli chodiaceho humanoida či lietajúci dron. V priemysle sa za robot považuje robotické rameno, portálový systém alebo komplikovaný manipulátor s tromi alebo viac osami. 

Jaromír Hvížďala (JHV-Engineering): Tato hranice již téměř není. Robot není jen označení pro původní humanoidní roboty, ale naopak se nejčastěji používá pro jednu ruku, a to i jen pro tříosé roboty SCARA, takže i většina složitějších manipulátorů se tomuto označení blíží. 

Petr Brynda (Mitsubishi Electric): Technicky vzato je robot speciální programovatelný manipulátor s definovanou mechanickou konstrukcí. Jednoduše řečeno: robot najde konstruktér v katalogu a programovatelný manipulátor musí zkonstruovat, popřípadě sestavit z dostupných modulů. 

Mirek Šmíra (Rob4Job): Programovatelný manipulátor je jednoúčelový, kolaborativní robot se velmi snadno „přeučí“ na jinou operaci. 

Peter Demuth (SAP): Laický pohled tuto hranici často nevnímá, je definovaná spíše uměle. Čekají nás diskuse o tom, zda užití takové techniky legislativně zvýhodňovat, nebo naopak zatížit. Tyto diskuse hranici určitě posunou nebo úplně smažou. 

Jiří Bavor (Siemens): Myslím, že tam není žádná ostrá hranice, je to spíše v názvosloví a také trošku v marketingu – kdo co chce prodat. Robot je univerzálnější, manipulátor je spíše vytvořený pro konkrétní účel. A přirozeně lze očekávat, že manipulátor bude plnit ten svůj konkrétní účel lépe – pravděpodobně rychleji, levněji a přesněji..., ale zase ho nebude snadné převést na jinou činnost. Takže je to vždy podle použití. 

Pavel Bezucký (Universal Robots): Jestliže vyjdu z akademické definice tak, jak nám ji vtloukali do hlavy na VUT, tak je to především ve flexibilitě. Zatímco manipulátor je zaměřen na vykonávání předem daného okruhu činností a jeho přeprogramování nebo přeučení je poměrně složité, robot je ze své podstaty určen k vykonávání více činností. Navíc je mnohdy schopen pružně reagovat i na určité odchylky od předem daného vzorce. 

Jiří Rašner (Zlín Robotics): Hranice podle mého názoru není, jsou to synonyma. 

 

Souhlasíte s názorem, že kobot je takový robot, který neublíží?

Vítězslav Lukáš (ABB): Je to především otázka definice kolaborativního robotu. ABB představilo první skutečně spolupracující robot na světě už v roce 2015. Již od počátku byl vytvořen pro bezpečnou práci bok po boku s lidmi. Kombinace měkčených materiálů opláštění, dokonalého bezpečnostního softwaru s lehkými rameny a přesnými chapadly umožňuje tomuto robotu naprosto bezpečně spolupracovat s lidmi přímo v rámci výrobní linky, a to bez použití klecí nebo jiných bezpečnostních systémů. ABB se otázkám bezpečnosti strojů a pracovišť věnuje velmi zodpovědně, v našem českém týmu máme k dispozici certifikované experty pro danou oblast. Každé pracoviště posuzujeme individuálně a dokážeme zákazníkům kvalitně poradit. 

Martin Košťálek, vedoucí oddělení kolaborativní robotiky, Alvey Manex, a. s.

Nebezpečný není robot, ale pracoviště, kde se používá.

Martin Košťálek (Alvey Manex): Ano, ale nebezpečný není robot, ale robotické pracoviště. Kolaborativní robot s ostrým nástrojem je nebezpečný, zatímco průmyslový robot může být bezpečný dovybavením několika snímači. 

Tomáš Prchal (B&R): Ublížit nesmí žádný robot. Kolaborativní robot pouze nevyžaduje nákladné mechanické zábrany, protože díky své konstrukci, omezené rychlosti a síle prostě neublíží, i když dojde k přímému kontaktu s člověkem. 

František Hubený (Compas automatizace): Výrobci kobotů deklarují, že mohou spolupracovat s lidmi, ale zároveň se distancuji od názoru, že kobot je robot, který neublíží. Je třeba se zejména zaměřit na uchopovací nástroj a díl, kterým je manipulováno, neboť v tom může být kobot nebezpečný. Je třeba vždy posoudit konkrétní technickou specifikaci kobotu před jeho použitím. 

Daniel Havlíček (Fanuc Czech): Jednoduše a laicky řečeno ano. Konstrukčně jsou kolaborativní a standardní roboty podobné. Základní rozdíl spočítá v tom, že kolaborativní robot má mnoho bezpečnostních prvků, které vedou k jeho certifikaci z pohledu bezpečnosti a možnosti spolupráce s operátory. Tato bezpečnostní certifikace následně umožňuje spolupráci robot–člověk bez nutnosti dalších bezpečnostních opatření, jako jsou klece či světelné závory, což vede k úspoře pracovního prostoru. 

Petr Vašata (Hahn Automation): Musíme si uvědomit, že lidský faktor, ale i technika mohou někdy způsobit nehodu, tomu se prostě žádnou automatizací a digitalizací nedá předejít, což platí i u kobotů. Proto toto riziko pochopitelně existuje i u nich (kobot = kolaborující robot), neboť z jejich podstaty vyplývá, že jsou speciálně navrženy ke spolupráci s lidským protějškem, a tedy netvoří samostatný výrobní (obslužný) prvek bez lidské interakce. K zajištění bezpečnosti interakce neživého robotu s člověkem přistupují firmy různými automatizovanými postupy. Například pohyb v prostoru okolo robotu je neustále monitorován a v případě narušení tohoto prostoru je výrobní proces zastaven. Jiný systém bezpečnosti je absolutní podrobení mechaniky a elektroniky robotu požadavkům bezpečnosti, kdy při kontaktu s člověkem je mechanika dostatečně volná, jemná a senzitivní a reakční doby dostatečné krátké. Pak takový systém při nenadálém kontaktu a bezpečnostním brzdění nezpůsobí vážnější poranění. 

Lukáš Fiolek (Hennlich): Toto je veľmi diskutabilná otázka, pretože kobot, alebo tiež kolaboratívny robot, je navrhnutý tak, aby mohol vykonávať svoju prácu na spoločnom pracovisku s človekom bez ublíženia na zdraví. To znamená, že nemusia byť použité dodatočné ochranné prvky. Tento robot však nevie zaručiť bezpečné prostredie pri transporte napríklad tenkého ostrého plechu. Povedzme, že pracovník sa dostane do kolízie s kobotom. Pokiaľ dôjde ku kolízii s časťou robotického ramena, kobot zareaguje okamžitým zastavením. Pokiaľ však dôjde ku kolízii pracovníka s prenášaným ostrým plechom, reakcia kobotu nemusí byť dostatočne rýchla na to, aby nedošlo k zraneniu. Vo všeobecnosti sú však kolaboratívne roboty používané na pracoviskách, kde sú premiestňované relatívne malé predmety. To znamená, že pri rozumnom umiestnení a nastavení kobotu sa dá povedať, že takéto pracovisko je bezpečné. 

Jaromír Hvížďala (JHV-Engineering): S tím lze zčásti souhlasit. Ale ve většině firem přijde bezpečnostní technik, podívá se na kolaborativní robot a řekne: „Robot. Kolem musí být plot.“ A většinou to tak opravdu končí i po velkém přesvědčování. Ale bezpečnostní požadavky nemusí splňovat jen robot, ale celá sestava i s chapadly a přenášenými díly. Díl ostrý jako jehla bude vždy vyžadovat přísnější bezpečnostní opatření. A je třeba řešit i energii a hmotnosti. Nechtěl bych si nechat postavit na nohu stokilové břemeno. 

Petr Brynda (Mitsubishi Electric): Podle bezpečnostních předpisů pro stroje v provozu společně s člověkem nesmí ublížit žádný robot. Mitsubishi Electric uvažuje tři stupně kolaborativních robotů:

Safety robot – běžný robot doplněný o bezpečnostní prvky (senzory), který pracuje bez omezení, pokud není detekován operátor v přibližovací nebo kolizní zóně. Nepředpokládá se, že robot a operátor sdílejí pracovní prostor společně.

Kolaborativní robot – běžný robot doplněný bezpečnostními prvky (senzory) a povrchem ramena AirSkin, který pracuje v režimu s omezenou rychlostí. Robot a operátor nesdílejí pracovní prostor, ale operátor pracuje v blízkosti robotu a může dojít ke kontaktu operátora s robotem. V tomto případě se robot zastaví a po potvrzení operátorem může opět pracovat.

Kooperativní robot – speciální typ robotu navržený pro spolupráci robotu s člověkem, kde se počítá s tím, že robot a operátor sdílejí pracovní prostor. 

Mirek Šmíra (Rob4Job): Ano, kobot z definice neublíží, pokud mu nedáme do „ruky“ např. skalpel anebo hořák. Je to, jako byste dali nebezpečný nástroj malému dítěti. 

Peter Demuth, ředitel pre-sales, SAP ČR a SR

Centrum podnikových služeb zavádí robotickou automatizaci procesů například do oblasti párování životopisů, plánování pohovorů či školení a zpracování dotazů od interních zaměstnanců.

Peter Demuth (SAP ČR): Až na výjimky zejména z vojenského prostředí není žádný robot konstruován a programován pro to, aby ublížil. Naopak je velký důraz kladen na bezpečnost člověka a prostředí, ve kterém robot funguje. Samozřejmě se nedá vyloučit lidské selhání při konstrukci, údržbě, programování, samotné obsluze, stejně jako technické selhání zařízení, které může mít nežádoucí následky. 

Jiří Bavor (Siemens): Slovo kobot vzniklo ze spojení kolaborativní robot, takže se asi očekává, že by neměl ublížit tomu, s kým spolupracuje. Jenže to samozřejmě záleží především na tom, kdo a jak ho naprogramuje. 

Pavel Bezucký, obchodní ředitel, Universal Robots A/S

Já vycházím z toho, že člověk je tvor od přírody líný. Ne že by nechtěl nic dělat, ale chce dělat věci co nejjednodušeji.

Pavel Bezucký (Universal Robots): Před takto zjednodušenou interpretací vždy varuji. Především je nutné rozlišovat robot (popřípadě kobot) a robotické pracoviště. Robotické rameno je pouze částí celého řešení, ale o bezpečnosti pracoviště rozhoduje i uchopovač, manipulovaný díl, nástroj, nebo dokonce i okolní prostředí. Všem je asi jasné, že bude-li robot manipulovat například s okružní pilou, nebude to s tou bezpečností tak slavné.

Robotické rameno samotné pochopitelně hraje v celkové bezpečnosti klíčovou roli. Zároveň si však nemyslím, že by se na kolaborativnost mělo nazírat pouze optikou bezpečnosti. Podle našich nynějších představ robot není plně kolaborativní, jestliže jeho použití a provoz bez problémů nezvládnou běžní pracovníci ve výrobním provozu. Proto je v „DNA“ naší firmy už od začátku zakotven důraz nejenom na bezpečnost, ale i na snadné programování a nastavení, rychlé uvedení do provozu či širokou flexibilitu použití. Všechny tyto oblasti jsme s představením naší nové e-Series posunuli zase o pořádný kus dál. 

Jiří Rašner (Zlín Robotics): Nesouhlasím. Také kobot dělá jen to, co mu člověk nařídí. Také kobot dokáže být velmi rychlý, a tím i nebezpečný. Rozdíl je v tom, že s kobotem díky jeho snímačům máte možnost udělat úlohu bezpečnou.

 

Roboty se většinou prosazují ve strojírenství v rámci výrobních linek. Které další obory považujete za perspektivní pro použití robotů a robotických pracovišť?

Vítězslav Lukáš (ABB): Nevidíme zde žádné limity. Na robotice je fascinující, že si sama dokáže trh vytvářet. Díky invenci ať již naší, nebo i našich zákazníků nyní používáme roboty v oborech, jež by ještě před pár lety nepřicházely na mysl. I přes tyto aktivity bude automobilový průmysl pro robotiku stále hrát významnou roli, a to nejen přímo u výrobců automobilů, ale v celém dodavatelském řetězci. Velký růst spatřujeme především v oblastech, jako jsou elektrotechnický průmysl, strojírenství, zpracování plastů, logistika nebo potravinářství. Společnost ABB je schopna nabídnout řešení v každé z těchto oblastí. 

Martin Košťálek (Alvey Manex): Za naši skupinu mohu jmenovat dvě užití: hornictví a sochařství. V dolech se najde mnoho využití, od laboratoře a nakládání se vzorky přes usnadnění údržby strojů až po automatické tankování. Jakákoliv větší odstávka v dole stojí statisíce dolarů za hodinu a robot, který zrychlí proces údržby o pár minut, je tím pádem rychle navrácenou investicí. V sochařství jde o přenos 3D modelu do reálného světa, ať již robotickým 3D tiskem, nebo robotickým obráběním. 

Tomáš Prchal (B&R): Zejména vidím mnoho příležitostí při montáži nejrůznějších výrobků. V této oblasti očekávám pokrok především související se zlepšováním počítačového vidění. 

František Hubený (Compas automatizace): Mohou to být všechny obory s výrobními procesy, které obsahují opakovatelné činnosti. Compas využívá roboty v projektech jak pro diskrétní výroby, tak i pro procesní průmysl, například v odvětví potravinářství a jinde. 

Daniel Havlíček (Fanuc Czech): Strojírenství je pouze jeden z mnoha průmyslových oborů, kde se dnes roboty prosazují. Obecně řečeno lze v každém výrobním závodě nalézt výrobní uzel, který by šlo zautomatizovat pomocí průmyslových robotů. Pak už je pouze na majiteli či vedení výrobního závodu, zda tento uzel chtějí či potřebují zautomatizovat. Platí, že tahounem automatizace jsou automobilky a jejich dodavatelé a subdodavatelé, ale roboty se prosazují i v logistice, potravinářství, farmacii a mnoha dalších oborech. Je to dáno i současnou situací na trhu práce, kdy chybějí zaměstnanci a výrobci potřebují vyrábět. Řešením této situace je nasazení průmyslových robotů. 

Petr Vašata (Hahn Automation): Roboty se dlouhodobě již prosazují ve zdravotnictví, ve skladové logistice, v logistice dopravy, stavebnictví. Ale roboty se uplatňují i v mnoha klasických službách, například v restauračních zařízeních (Japonsko). Je to všude tam, kde lze monotónní a opakovatelné rutinní činnosti člověka nahradit robotem, popřípadě člověku ulehčit monotónní činnosti. 

Lukáš Fiolek (Hennlich): Perspektívnou oblasťou pre využitie robotov sú určite laboratóriá, v ktorých dochádza k manipulácii s nebezpečným materiálom. Pomocou kamerového systému sa dá robot ovládať na diaľku, tým pádom môže byť použitý v nebezpečnom prostredí. Takéto roboty už existujú a tým ukazujú, že využitie je naozaj neobmedzené. Je možné, že s určitou formou robotov sa stretneme v budúcnosti aj v našich domácnostiach. Mohli by byť veľkým prínosom pre pohybovo znevýhodnených ľudí, ktorým by dokázali do určitej miery nahradiť opatrovateľov. 

Jaromír Hvížďala (JHV-Engineering): Strojírenství k použití robotů mělo nejblíže. Proto to tam začalo, ale roboty budou nakonec všude, kde se s něčím manipuluje. 

Petr Brynda (Mitsubishi Electric): Další využití robotů předpokládám v laboratořích, kde je třeba z prostředí eliminovat přítomnost člověka (práce s viry nebo naopak ve sterilním prostředí), další rozsáhlá oblast pro použití robotů je robotické testování a měřicí stanice. 

Mirek Šmíra (Rob4Job): V oblasti montáže, manipulace, paletování a kontroly kvality. 

Peter Demuth (SAP ČR): Už pomalu neznáme oblast, kde by nedocházelo k automatizaci a využívání umělé inteligence, i když třeba zatím jen ve stadiu pokusu. Kupříkladu i do ještě donedávna čistě „lidské“ problematiky řízení lidských zdrojů už stále více prostupuje automatizace. Naše pražské centrum podnikových služeb zavádí robotickou automatizaci procesů například do oblasti párování životopisů, plánování pohovorů či školení a zpracování dotazů od interních zaměstnanců. Cílem je eliminovat opakující se manuální činnosti, zaměstnanci personálního oddělení se potom mohou zaměřit na práci s vyšší přidanou hodnotou. 

Ing. Jiří Bavor, obchodní ředitel divize Digital Industries, Sie­mens, s. r. o.

Představa, že mě doma po příchodu z práce přivítá robot(ka), je naštěstí zatím jenom ve špatných sci-fi filmech.

Jiří Bavor (Siemens): Velmi často se setkávám s názorem, že roboty se používají především tam, kde mohou uspořit náklady na obsluhu – ale podle mě je velice důležité i hledisko pracovního prostředí a bezpečnosti. Roboty se velmi často používají tam, kde je to pro lidi nebezpečné, anebo v prostředí, kde člověk prostě pracovat nemůže – jako příklad bych uvedl některé provozy v hutnictví. 

Pavel Bezucký (Universal Robots): Roboty jsou dnes využívány ve všech myslitelných odvětvích, včetně například zemědělství či poskytování zdravotnických služeb. Samozřejmě největší podíl stále registrujeme ve strojírenství, a to především v automobilovém průmyslu. Tam je to dáno tím, že jsou na roboty prostě zvyklí. Nicméně s rostoucím počtem kolaborativních robotů se zvyšuje také jejich využití v dalších odvětvích. Jsou čím dál častěji používány ve službách, kavárnách nebo hotelech. Tam se z pozice atrakce, kdy měly za úkol spíše upoutat nebo pobavit, posouvají do pozic, kdy jejich využití opravdu dává ekonomicky smysl a zefektivňuje lidem jejich práci. A viděl jsem už i několik pěkných ukázek použití ve stavebnictví. 

Jiří Rašner (Zlín Robotics): Perspektiva uplatnění robotů je velmi závislá na jejich nových vlastnostech. Existuje jen pár inovativnějších výrobců, kteří jsou v tomto směru opravdu průlomoví. Protože se u nejmodernějších robotů nemusí psát žádný kód a složitě je programovat, jelikož roboty mají plně integrované vidění a dokážou samy najít výrobek a zkontrolovat si ho a zvládnou se samy v prostoru kalibrovat, jejich uplatnění se dramaticky rozšiřuje. A to od malých živnostníků až po nadnárodní korporace. Týká se to všech oborů, kde je stále využíván člověk pro jednoduché montáže, manipulaci, balení, lepení, kontrolu kvality a tak dále.

 

Kde vidíte možnosti využití mobilních robotů v chytrých městech, domech a domácnostech?

Vítězslav Lukáš (ABB): Naše vývojové týmy pracují na mnoha zajímavých projektech, nechte se brzy překvapit. 

Martin Košťálek (Alvey Manex): Krásné uplatnění bude doplňování zboží v hypermarketech. Jde o prostou robotickou ruku na automatickém vozítku, která instaluje zboží do regálu. V současnosti toto řešení brzdí podle mého názoru IT infrastruktura a konzervativnost supermarketů. 

Tomáš Prchal, B+R automatizace, spol. s r. o.

Pravidelná distribuce léků pomocí mobilních robotů v nemocnicích je jen začátkem. Možnosti vidím i u imobilních pacientů vyžadujících nepřetržitou asistenční či paliativní péči.

Tomáš Prchal (B&R): Zajímavými oblastmi jistě budou zdravotnictví a sociální činnost. Pravidelná distribuce léků pomocí mobilních robotů v nemocnicích je jen začátkem. Možnosti vidím i u imobilních pacientů vyžadujících nepřetržitou asistenční či paliativní péči. 

František Hubený (Compas automatizace): Míra robotizace v chytrých městech, domech a domácnostech bude závislá na poměru jejich schopností pomáhat lidem k ceně robotů. Na různých veletrzích jsou představovány roboty, které jsou svojí konstrukcí a schopnostmi něco mezi hračkami a průmyslovými roboty. To je příslibem příznivějších cen, a tedy i širšího využití v občanské sféře. 

Daniel Havlíček (Fanuc Czech): Mobilní roboty jsou nyní na svém počátku. Zatím bych počkal, kam jejich vývoj bude směřovat. Když přišly kolaborativní roboty, tak se mluvilo o jejich masivním rozšíření, teprve čas ukázal, že kolaborativní roboty budou úspěšné, ale ne v tak masovém měřítku, jako se na začátku myslelo. Z tohoto důvodu bych se soudy ohledně mobilních robotů byl opatrnější. 

Petr Vašata (Hahn Automation): Doprava zboží, lidí, úklid, ochrana objektů, zábava. Prováděni rutinních úklidových prací v domácnostech, například vysávání, dále pak ochrana objektů, evidence a doprava zboží. Dalším trendem je spojení robotů s takzvaným internetem věcí. To vše navíc ovládáno mobilními aplikacemi v chytrých telefonech. 

Ing. Lukáš Fiolek, obchodně-technický zástupce, HENNLICH, s. r. o.

Perspektívnou oblasťou pre využitie robotov sú určite laboratóriá, v ktorých dochádza k manipulácii s nebezpečným materiálom. Pomocou kamerového systému sa dá robot ovládať na diaľku, tým pádom môže byť použitý v nebezpečnom prostredí.

Lukáš Fiolek (Hennlich): V mestách je možné využiť mobilných robotov napríklad pri doručovaní balíkov. V tomto prípade ide o drony, ktoré tiež spadajú do skupiny mobilných robotov. S touto koncepciou už začali pracovať prepravné spoločnosti, ktoré využívajú drony ako prostriedok na doručenie tovaru. V súčasnej dobe existujú roboty, ktoré vo vysokej miere pomáhajú pri stavbe domov, či už dávkovaním betónu, nanášaním malty, alebo samotným ukladaním tehál podľa vopred určeného projektu. Ďalšou zaujímavou metódou stavby domu s pomocou robotického ramena je tvorba stien na princípe 3D tlačiarne. Pri tomto postupe robot nanáša jednotlivé steny domu po vrstvách. Tieto technológie sa budú v budúcnosti určite rozvíjať a tým sa ukáže, kde všade bude ich využitie potrebné. 

Jaromír Hvížďala (JHV-Engineering): Budoucnost měst není jen využití robotů, ale ucelený systém s umělou inteligencí. Mobilní roboty budou například řešit zásobování ve spolupráci s inteligentní domácností. 

Petr Brynda (Mitsubishi Electric): V chytrých městech předpokládám automaticky řízené systémy hromadné dopravy (metro, tramvaje, autobusy, taxi), uklízecí roboty, popelářské vozy, autonomní sanitky pro poskytnutí první pomoci, kde se po přiložení zdravotní karty automaticky načtou data pacienta a mohou být ihned injekčně podány potřebné léky (například při záchvatech epilepsie, cukrovky a tak dále). Další službou bude distribuce zboží, ať drony, nebo pozemními robotickými vozidly. Roboty průvodce ve městech, které cizincům v jejich jazyce mohou poradit cestu do hotelu, na nádraží a podobně, popřípadě je i kus cesty doprovodit nebo jim pomoci se zavazadly. V domácnostech se budou více používat například robotické vysavače, sekačky, chůvy, součástí toalety bude rozbor stolice s diagnostikou zdravotního stavu (při zjištění odchýlení od normálu může systém poslat upozornění SMS nebo e-mailem, v případě závažnějších problémů rovnou objednat u lékařského specialisty), automatické vyvážení odpadu podle aktuálního naplnění nádoby na odpad, kdy si popelnice přivolá automatický popelářský vůz a tak dále. Další zavádění robotických a automatizovaných systému se dá očekávat ve zdravotnictví, zejména se budeme muset postarat o přibývající seniory a handicapované občany, kterým mohou robotické a automatické systémy být prospěšné při každodenních činnostech a zároveň hlídat jejich zdravotní stav, dávkovat léky a v případě potřeby přivolat pomoc. Zavádění robotických a automatizovaných systémů do měst a domácností závisí na jejich cenové dostupnosti, popřípadě nedostupnosti lidských pracovníků, které tyto systémy budou muset nahradit, což můžeme pozorovat již nyní v Japonsku, kde mají například robotické recepční (v srpnu začal sloužit i první recepční robot Pepper v hotelu Pyramida v Praze), učitele (v Tampere ve Finsku roboty Elias vyučují angličtinu, němčinu a matematiku, v Nizozemsku zase chodí místo dlouhodobě nemocných a postižených dětí robotický avatar Bee, který dětem ležícím doma zprostředkovává dění ve třídě). 

Ing. Mirek Šmíra, ředitel Rob4Job, s. r. o.

Uvažování o použití robotů potřebuje pohled „očima“ robotu, nikoliv naprosto otrocké trvání na určitých historicky vzniklých normách a měřítkách, které byly určeny ke zvyšování výkonu lidských pracovníků.

Mirek Šmíra (Rob4Job): Možnosti tu jsou obrovské. Nové servisní roboty vycházejí původem z kolaborativních. Tato oblast se nyní teprve formuje a utváří. V podstatě cokoliv, co má charakter opakované činnosti na základě zvolených parametrů, je vhodné pro robot. Nyní se řeší například robotizace prodejen typu trafika. 

Peter Demuth (SAP ČR): Myslím, že v budoucnu dojde i na ty odvážnější futurologické nápady. Města chtějí zjednodušit svoji správu, interakci s obyvateli i jejich život. V našich domovech to díky rozvoji robotiky a umělé inteligence funguje úplně stejně. Výrobci se předhánějí v technických řešeních, která budou pokrývat veškeré naše okolí, od domácnosti po státní správu. Ve světě už je to realita, například v Austrálii začali při výběru daní používat umělou inteligenci a strojové učení. 

Jiří Bavor (Siemens): Zatím jsem spíše skeptický. Umím si snadno představit například samořiditelnou tramvaj – což je de facto taky robot, umím si představit využití operačních robotů ve zdravotnictví nebo například k manipulaci s pacienty, ale představa, že mě doma po příchodu z práce přivítá robot(ka), je naštěstí zatím jenom ve špatných sci-fi filmech. 

Pavel Bezucký (Universal Robots): Naprosto reálně. Už nyní přece spousta firem využívá chytré drony pro monitorování, brzy by mohlo dojít k jejich masovému rozšíření při doručování zboží a existuje mnoho dalších činností, kde si je dokážu představit. Podle mě je jednou z nezanedbatelných výhod využití mobilních robotů, ať už těch pozemních, nebo dronů, zlepšení využití stávající pozemní infrastruktury. 

Jiří Rašner (Zlín Robotics): Roboty ve městech či domácnostech nazývám spíše sociální nebo služební roboty, ať už se hýbou, nebo ne. Jejich využití je omezeno jen naší fantazií. Už dnešní služební roboty vám umí přečíst zprávy, umožní vám komunikaci s přáteli, připomenou vám termíny schůzek, podání léků, zkontrolují čistotu vzduchu v kancelářích, přivezou vám nápoj nebo občerstvení, chrání domácnost a podobně.

Mobilní roboty v průmyslu nyní spíše jen manipulují s materiálem. Nové možnosti uplatnění jsou v použití robotického ramena na autonomně naváděném robotickém vozíku (AGV) a umožnění automatizovaného přesouvání robotu mezi pracovišti. To zatím dokáže jen málokterá značka robotů. Nejnovější robotické modely již nabízejí napájení z baterie AGV a optickou kalibraci roviny na různá pracoviště.

 

Jak motivovat nastupující generace k zájmu o moderní techniku z pohledu jejich vývoje, implementace a provozování?

Vítězslav Lukáš (ABB): Společnost ABB si uvědomuje, jak důležité je věnovat energii a čas studentům, ze kterých mohou být v budoucnu i naši zaměstnanci nebo zákazníci, a dlouhodobě prosazuje myšlenku spolupráce průmyslu a vzdělávacích institucí. Máme úzké vztahy s většinou univerzit v ČR, aktivně spolupracujeme s mnoha středními školami. Uvědomujeme si, že je nezbytné připravovat budoucí generaci na dobu, kdy většina oblastí společnosti bude závislá především na znalostech a schopnosti kriticky myslet. Programování robotů nespočívá jen ve zlepšování počítačových dovedností, ale v první řadě rozvíjí schopnost logického myšlení, které v budoucnu mladí lidé využijí ve všech profesích. Proto se snažíme formou různých společných aktivit, exkurzí, učebních materiálů, poskytování softwaru nebo soutěží motivovat nastupující generaci k zájmu o robotiku. 

Martin Košťálek (Alvey Manex): Penězi. Ne každý musí mít za každou cenu vysokou školu. Naopak střední škola zaměřená na robotiku s nadstandardně placenou praxí bude nejlepší motivací pro mladé techniky ke studiu i jejich nástupu do praxe. Tento systém vidíme v Německu a Rakousku. 

Tomáš Prchal (B&R): Těžký úkol. Pro mladou generaci není problém zhostit se role přirozeného a nadšeného uživatele moderní techniky, robotiku nevyjímaje. Zájem o vývoj a aktivní využití je úplně jiné téma. Zde mluvíme o vybudování solidního matematického a technického základu mládeže. Motivací budiž perspektiva zajímavé a dobře finančně hodnocené práce. 

František Hubený (Compas automatizace): Motivace musí začít už ve školním prostředí. Je nutné nevyučovat pouze teoretický základ, ale důležitá je zejména motivace praxí, například ve vybavených laboratořích škol. Praxi je nutné rozšířit na delší časové období, aby si student mohl vyzkoušet reálné věci v reálném prostředí i případnou spolupráci na nějakém projektu v blízké firmě, u které bude praxi vykonávat. 

Daniel Havlíček (Fanuc Czech): Tohle je bohužel složitá otázka a není na ni jednoduchá odpověď. Navíc k vyřešení této otázky nemohou pomoci pouze sami výrobci této techniky, ale musí na tom zapracovat v první řadě státní instituce, jako ministerstvo školství, které si musí uvědomit, že určité obory jsou již v tuto chvíli mrtvé a jiné jsou naopak na vzestupu, a tomu přizpůsobit školní systém. 

Petr Vašata, Team Leader Software, HAHN Automation, s. r. o.

Také zde platí, že nejtěžší v podnikové praxi, zejména na manažerské úrovni, je prosazovat změny.

Petr Vašata (Hahn Automation): Není jiné cesty, než mladé lidi motivovat ke studiu technických oborů, kdy například Fakulta strojní ČVUT v Praze či VUT v Brně (a mnohé další) mají již dlouhodobě akreditovány studijní programy k těmto otázkám, dosahují značných úspěchů ve výzkumu, na kterém se podílejí i mladí lidé. Konečně k tomu vzniklo na ČVUT špičkové pracoviště – Institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT Praha. Bohužel mizí středoškolské a učňovské obory k této tematice, což pociťují zejména citelně strojaři a například firmy s obráběcími a tvářecími stroji. 

Lukáš Fiolek (Hennlich): Nastupujúce generácie majú čoraz väčší záujem o moderné technológie, a to aj z toho dôvodu, že sú už prakticky našou každodennou súčasťou. Najlepším spôsobom, ako ich oboznámiť s vývojom, implementáciou a prevádzkou, sú prednášky v spolupráci so školami. Práve preto je aj našou prioritou úzka spolupráca so strednými školami s technickým zameraním a univerzitami, kde sa snažíme o pravidelné prezentácie našich výrobkov tak, aby si ich mohli študenti pozrieť a vyskúšať. 

Ing. Jaromír Hvížďala, ředitel JHV-ENGINEERING, s. r. o.

Budoucnost měst není jen v použití robotů, ale v uceleném systému s umělou inteligencí.

Jaromír Hvížďala (JHV-Engineering): My se toho snažíme dosáhnout osvětou. Chceme seznámit mladé s touto velmi zajímavou činností. Pořádáme exkurze, a to již pro základní školy, aby měli mladí možnost zjistit, že takový obor činnosti existuje a je potřebný a zajímavý. A že v něm je spousta prostoru pro tvořivé lidi a jejich nápady. 

Petr Brynda (Mitsubishi Electric): Další generaci motivují nejvíce rodiče, proto je potřeba formou osvěty i rodičům dětí vysvětlit výhody uplatnění na budoucím pracovním trhu. U dětí vyvolat zájem o technické obory formou zájmových kroužků, například robotiky – sestavení robotu ze stavebnice a jeho naprogramování, konstrukce – návrhy jednoduchých strojů, tisk jejich součástí na 3D tiskárně a jejich sestavení do funkčního celku, strojírenství a elektronika – sestavení RC modelu včetně dálkového ovladače a tak dále. 

Mirek Šmíra (Rob4Job): Hlavně zapojením do procesů programování a integrace robotů. 

Peter Demuth (SAP ČR): Nucená motivace je zbytečná. Nicméně mladou generaci v tomto rozhodně nepodceňuji. Vyrůstá v prostředí, které je prošpikované technikou, a přirozeně očekává její masivní rozvoj. Cítím nejen jejich uživatelské nadšení, ale také chuť následovat trendy a radost z možnosti realizovat vlastní nápady. 

Jiří Bavor (Siemens): Myslím si, že nastupující generace se motivuje sama a bude moderní techniku zcela přirozeně využívat tam, kde to bude zajímavé a třeba i efektivní. Zkusme jim v tom nebránit. 

Pavel Bezucký (Universal Robots): Já vycházím z toho, že člověk je tvor od přírody líný. Ne že by nechtěl nic dělat, ale chce dělat věci co nejjednodušeji. I v naší generaci byla spousta činností, které vykonávali lidé, svěřena strojům. A i nadále budou některé pracovní pozice, zejména ty postavené na rutinní, monotónní a fyzicky těžké práci, zanikat, ale nové zase vzniknou.

Je proto důležité, aby ze škol vycházeli mladí lidé s těmi správnými dovednostmi. Neomezoval bych to však pouze na školy, protože i generace, která momentálně pracuje, zažije významné změny. Naše koboty mají v tomto ohledu výhodu, že díky snadnému a intuitivnímu prostředí dokáží zaujmout a programování s nimi je vlastně zábavou.

My jsme dlouhodobě v úzkém kontaktu s vysokými i středními školami a snažíme se je podporovat při výuce automatizace, robotiky a dalších moderních technologií. V této souvislosti jsme například nedávno vybavili některé severomoravské průmyslové školy našimi roboty tak, aby z nich vycházeli spíše než adepti manuální práce raději programátoři robotů. 

Jiří Rašner (Zlín Robotics): Máme dobré zkušenosti s pořádáním různých akcí, prohlídek, prezentací robotů, zapůjčováním robotů a robotických buněk do technických škol. Ve Zlínském kraji tato aktivita velmi dobře funguje a mimo soukromé firmy na něm spolupracují i Zlínský kraj a Hospodářská komora ČR.

 

Kde vidíte největší překážky efektivního využití robotů v průmyslové, ale i společenské praxi?

Vítězslav Lukáš (ABB): Často se setkáváme s nedostatkem odvahy a rozhodnosti pustit se do automatizačních projektů, což je mnohdy dáno obavami ze zdánlivě vysokých počátečních investic. Další bariérou bývá často nedostatek kvalifikovaných techniků schopných obsloužit robotizované linky a konzervativní přístup k výrobě. Ale praxe ukazuje, že společnosti, které tyto bariéry překonaly, maximálně využívají pozitiva, která s sebou robotizace výroby nesporně nese. 

Martin Košťálek (Alvey Manex): Vždy se jedná o poměr ceny k přínosu. Tento poměr se pomalu, ale neodvratně snižuje. Jednak k tomu přispívá klesající cena samotných robotů, senzorů a softwaru, jednak také jednoduchost programování. Zajímavý je vliv ceny práce, která je dvojsečná. S rostoucí cenou práce se nahrazení člověka robotem vyplatí dříve, na druhou stranu rostoucí cena práce programátorů výrazně zvyšuje cenu robotických pracovišť. 

Tomáš Prchal (B&R): V průmyslu padají všechny překážky postupně samy. Konkurenceschopnost výrobců je otázkou sebezáchovy. Automatizace a robotizace jsou nedílnou součástí strategie vedoucí k zachování a zvýšení konkurenceschopnosti. Společenská praxe se týká hlavně servisních robotů. Tady spoléhám především na naši tak trochu hédonistickou mládež, pro kterou je robotický vysavač ovládaný „apkou“ mnohem přirozenější než vysavač v ruce. 

František Hubený (Compas automatizace): Momentálně je situace pro využívání robotů příznivá, díky rozšiřování souboru funkcí i snadnosti implementace robotů, příznivé ekonomické návratnosti a současnému nedostatku pracovníků ve výrobě. Investory mohou odrazovat neúspěšné projekty využití robotů, například nevhodné technické řešení robotu či jeho neefektivní využití s dlouhou dobou finanční návratnosti. 

Ing. Daniel Havlíček, Marketing Manager, FANUC Czech, s. r. o.

Obecně řečeno lze v každém výrobním závodě nalézt výrobní uzel, který by šlo zautomatizovat pomocí průmyslových robotů.

Daniel Havlíček (Fanuc Czech): Řekl bych, že v tuto chvíli, kdy už jsme překonali jedno z dogmat, že roboty berou lidem práci, si nemyslím, že existují nějaké zásadnější překážky pro efektivní využití robotů. Ceny robotů postupně klesají, čili jde spíše o to, jak výrobní závody potřebují nebo chtějí automatizovat svou výrobu, než o to, že by tam existovaly významnější překážky. I když jedna zásadní překážka mě napadá a váže se k předchozí otázce – nemáme dostatek kvalifikovaných lidí, kteří by mohli roboty instalovat, programovat, udržovat v chodu. Zatím si musíme tyto lidi sami vychovávat, a to do budoucnosti nestačí. 

Petr Vašata (Hahn Automation): Překážky spatřujeme ve třech oblastech. První je klamná představa, bohužel šířená některými novináři a politiky, že robotizace a digitalizace přinesou vyšší nezaměstnanost a sociál­ní napětí, což může budoucí absolventy či zaměstnance odrazovat. To je z hlediska globální hyperkonkurence nesmysl. Dojde pouze k zásadní změně v kvalifikaci pracovníků. Druhou oblastí jsou technické překážky, které se však také zbytečně zveličují. Nedůvěra v bezpečnost robotických zařízení, vyšší ceny robotů, výrobních celků. Mnohdy nesmyslně předimenzované ochrany. Nesmyslné předpisy v provozování robotů. Přitom ochranný plot nechrání člověka před robotem, ale robot před člověkem. Problémy s jemnou mechanikou, manipulací s malými a jemnými díly. Stále nedokonalá a drahá senzorika pro pohyb v prostoru a řešení krizových situací. Nu a třetí oblastí je legislativa využití robotů. V interakci člověka s nimi dojde k situacím, které dosavadní právní řád nebude umět řešit. Existují již právníci, kteří řeší problematiku pracovních smluv s roboty, jejich autorská práva při provádění specializovaných činností s velkými efekty a tak dále. Také zde platí, že nejtěžší v podnikové praxi, zejména na manažerské úrovni, je prosazovat změny. Lidé se budou mnohdy bránit využití robotů a digitalizaci výrobních procesů. Konečně najdeme mnoho příkladů v historii, kdy se dělníci bránili zásadním technickým změnám. 

Lukáš Fiolek (Hennlich): V spoločnosti pretrváva názor, že roboty nahradia ľudskú prácu a tým prídu ľudia o prácu. To je z určitého uhla pohľadu pravda. Veľa ľudí si však neuvedomuje, že pri zavedení robotického pracoviska sú potrební kvalifikovaní ľudia, ktorí zabezpečia montáž, oživenie a správne nastavenie robota. Ďalej sú to ľudia, ktorí dohliadajú na správny chod robotického pracoviska, a v neposlednom rade sú to ľudia, ktorí roboty a robotické pracoviská navrhnú, takže v konečnom dôsledku sa na robotickom pracovisku podieľa oveľa viac ľudí.

Priemyselné roboty sa využívajú čoraz častejšie, a to hlavne vo veľkých firmách, ako sú automobilky. Nasadzovanie robotov prebieha v menšej miere aj v menších firmách, tu je najväčším problémom rozpočet. 

Jaromír Hvížďala (JHV-Engineering): Jsou to zaběhlé standardy a konzervativnost lidí. A ekonomické aspekty. Vlivem pomalejšího náběhu rozšíření novinek jsou první kusy, vlastně malosériové výrobky, vždy cenově dražší než ty masově vyráběné. 

Ing. Petr Brynda, business development manager, MITSUBISHI ELECTRIC EUROPE B. V.

Jednoduše řečeno: robot najde konstruktér v katalogu a programovatelný manipulátor musí zkonstruovat, popřípadě sestavit z dostupných modulů.

Petr Brynda (Mitsubishi Electric): Největší překážkou pro větší využití robotů v průmyslu je nedostatek technicky vzdělaných lidí a různé fámy a předsudky – například roboty nám vezmou práci, když Industry 4.0, tak jedině kolaborativní roboty, hrozí vzpoura mozků a podobné nesmysly. 

Mirek Šmíra (Rob4Job): V tradičním „nerobotickém“ stylu přemýšlení. Uvažování o použití robotů potřebuje pohled „očima“ robotu, nikoliv naprosto otrocké trvání na určitých historicky vzniklých normách a měřítkách, které byly určeny ke zvyšování výkonu lidských pracovníků. 

Peter Demuth (SAP ČR): Musíme se vyrovnat s dopady, které patří spíš do oblasti psychologie a sociologie. Stejně tak pracovat na vyřešení politických otázek, před kterými stojíme a které budou přirozeně blokovat masivní využití robotů. 

Jiří Bavor (Siemens): Podle mě v průmyslové praxi žádné skutečné překážky nejsou – roboty se poměrně běžně využívají, a protože je to teď populární, dokonce někdy „nadužívají“ – používají se i tam, kde by jiná inovace mohla být mnohem vhodnější. Ve společenské praxi ostatně také – každý, kdo se pohybuje na internetu, se se softwarovými roboty potká mnohokrát denně a většinou o tom ani neví. Ale jak jsem řekl v předchozí odpovědi – aby nás doma vítal humanoidní robot z filmu, snad ještě dlouho nenastane. Ne že by to technicky nešlo, ale uživatelé od robotů stále ještě očekávají něco trošku jiného. 

Pavel Bezucký (Universal Robots): Předně musím říct, že v České republice rapidně roste akceptace kolaborativní robotiky. Jsme v tomto ohledu nejrozvinutější zemí v středoevropském regionu a vezeme se na stejné vlně jako nejsilnější ekonomiky. I v té „klasické“, „velké“ robotice patříme mezi nejrozvinutější země. Přesto narážíme na to, že například kolaborativní robotika není tak pevně zakotvena v legislativě a firmy se teprve učí, jak ji z tohoto pohledu správně uchopit.

A pak tu máme poměrně velké množství mýtů a mylných představ o robotech. Takovým velmi populárním mýtem o robotech bylo, že ruší pracovní místa, ale tento názor ve světle aktuálního nedostatku pracovníků pomalu odeznívá. Podle mnoha průzkumů robotizované technologie generují celkově více pracovních míst než ruší.

Setkáváme se také s názory, že roboty jsou nebezpečné, že jejich využití a údržba jsou náročné nebo že jsou příliš drahé, a tudíž určené jen pro velké provozy. Věřím, že kolaborativní robotika může ke změně tohoto pohledu významnou měrou přispět: správně implementované koboty jsou bezpečné pro bezprostřední spolupráci s lidmi, lze je v řádu hodin snadno integrovat do výroby nebo je flexibilně přemisťovat po výrobním provozu podle potřeb. Instalace vyžaduje v porovnání s tradičními průmyslovými roboty minimální investici, protože není třeba radikálně měnit uspořádání výrobní infrastruktury – návratnost investice do kolaborativních robotů se v praxi nejčastěji pohybuje do dvanácti měsíců. Navíc dnes již existují agentury, které roboty pronajímají, čímž naprosto eliminují nutnost počátečních investic. Ne nadarmo jsou koboty považovány za jednu z oblastí techniky, která může změnit prostředí výroby a služeb. 

Dr. Jiří Rašner, jednatel, ZLÍN ROBOTICS, s. r. o.

Roboty ve městech či domácnostech nazývám spíše sociálními nebo služebními roboty, ať už se hýbou, nebo ne. Jejich využití je omezeno jen naší fantazií.

Jiří Rašner (Zlín Robotics): Menší či větší překážky vidíme ve více směrech. U uživatele to bývá někdy neznalost, neschopnost se zorientovat v nabídce, neschopnost odhadnout přínos, nedostatek času a kvalifikované pracovní síly, která by se o projekt robotizace starala. U mnoha zahraničních firem u nás je to častá neochota investovat do českého závodu. Na straně integrátorů systémů bývají v současné době často překážkou nedostatečné kapacity a nedostatek pracovní síly. Na straně samotných robotů, především těch tradičních, starých značek je to stále velmi složité a časově náročné nastavování a programování. Na většinu těchto překážek reaguje jen pár většinou relativně nových značek, u kterých nastavení robotu dokáže doslova každý, u kterých má robot plně integrovanou chytrou kameru, a hlavně u kterých implementace robotu do procesu zabere jen zlomek času v porovnání s „robotickými dinosaury“.

 

Závěr

Máme radost nejen z množství ohlasů na výzvu k účasti v diskusi, ale především z prezentovaných názorů, které svědčí o tom, že toto téma je současné a myšlenky, ideje, možnosti a praxe se neustále rozvíjejí. Děkujeme všem účastníkům za čas, který otázkám a odpovědím věnovali. 

(Redakčně upraveno.)

Radim Adam