Aktuální vydání

celé číslo

04

2019

Plnicí a balicí stroje, výrobní logistika a správa skladových zásob

Průmyslové počítače, PLC

celé číslo

Průmyslový podnik a jeho informační systém

Je dobré si uvědomit, že informační systém v průmyslovém podniku existoval i před érou výpočetní techniky. Jen my považujeme slovní spojení informační systém za synonymum výpočetní techniky a programového vybavení. A ne vždy si uvědomujeme, že informační systém průmyslového podniku je v současnosti tvořen mnoha jednotlivými informačními systémy, které ne vždy spolupracují, natož aby vytvářely synergický efekt. A v tom je kámen úrazu. Jednotlivé systémy jsou vytvářeny v různých časových obdobích a na platformách, které jsou v tomto období prosazovány. Dále tyto informační systémy mají různou prioritu a z různých důvodů i rozdílný přístup autorů k možnosti systém rozšiřovat, tvořit nové funkce a zajišťovat komunikaci s okolím v čase tak, jak se mění potřeby uživatele.
Už ze samotné podstaty musí v průmyslovém podniku existovat několikery informační a řídicí systémy na různých hardwarových platformách – se zpětnou vazbou pro řízení technologických procesů, na základě archivačních databází, takzvaných historianů, pro úlohy třídy MES a většinou na relačních databázích pro podnikové informační systémy. Již toto dělení naznačuje nutnou spolupráci těchto odlišných principů při budování celku podnikového informačního systému.
Co ovšem často chybí, je ucelený pohled na zdroje dat, toky informací a práva přístupu k informacím a jejich změnám. To, co se skrývá za pojmem datový model podniku. Uvědomění si požadavků jednotlivých hlavních procesů podniku – podnikatelského, inovačního, výrobního a správního – na data a informace a jejich sdílení s ostatními podprocesy a funkcemi v průmyslové společnosti. V podniku tyto procesy fungují paralelně, vzájemně se doplňují a spolupracují. A přesto jsme často svědky dílčích samostatných řešení, která nepodporují výměnu dat s okolím.
Koncept Industry 4.0 se snaží představit možný standard pro budování informačních systémů z pohledu jak současných možností řídicí a informační techniky, tak možností technologií a techniky v procesu výroby vůbec. Můžeme ostatně hovořit o revoluci? Diskutuje se i o tom, že v podstatě jde o evoluci. Vždyť mnohé principy se již úspěšně používají v praxi.
Podnikové procesy představují poměrně složitou strukturu, která je v každé firmě jedinečná, naproti tomu existují, alespoň v hrubém přiblížení, jednoznačné analogie a postupy. Nejjednodušší zjednodušení představuje řetězec procesu produkt – marketing – obchod – podnikový plán – nákup – operativní plán výroby – obslužný personál – alokace zdrojů – dispečink – výroba – kvalita – trasování a genealogie produktu – analýzy výkonnosti – údržba – expedice – účetnictví – ekonomika a finance – KPI podniku – manažerské informační systémy – správa a zabezpečení majetku. V každém výrobním podniku existuje k tomuto řetězci procesů a funkcí mnoho variant, zjednodušení a naopak rozšíření, které respektují tradici, zkušenosti a dlouhodobě používaná pravidla.
A při respektování potřeb všech procesů je nutné se neustále potýkat s aktivitami, které jsou v současnosti nejčastěji nazývány optimalizace a kontinuální zlepšování. Informační systémy všech úrovní jsou zdrojem dat a informací pro potřeby těchto snah, které tady byly vždy, byť byly pojmenovány jinak.
Vybudování informačního systému v průmyslovém podniku, který má efektivně pomáhat řešit úlohy ve všech podnikových procesech, vyžaduje nadhled, odvahu, podporu, znalosti technických možností a „selský rozum“ od všech těch, kteří se na budování tohoto konceptu podílejí nebo s jeho výsledkem budou pracovat jako uživatelé.
Radim Adam

Diskuse na téma průmyslový podnik a jeho informační systém – výzvy současné i budoucí

Informační systémy a technologie zpracování informací v průmyslovém podniku, Industry 4.0., komplexní řešení, internet věcí. To jsou slova, která slýcháme při nejrůznějších příležitostech. Ale jak si představují budoucnost informačních systémů v průmyslu odborníci z předních společností, které je nabízejí? O své názory a představy se s námi podělili zástupci třinácti významných dodavatelů informačních systémů a výpočetní techniky, a to (abecedně setříděno podle firem): Jan Vápeník, Business Development Manager, AIMTEC, a. s., Ing. Jiří Flídr, manager obchodu, ASV Náchod, a. s., Ing. Petra Fuchsíková, Ph.D., vedoucí týmu ESA 140, AutoCont CZ, a. s., Ing. Jaroslav Janda, BM Servis, s. r. o., Mgr. Zdeněk Jůzl, obchodní ředitel, dataPartner, s. r. o., Tomáš Hanáček, obchodní ředitel, Dynamica, a. s., Ing. Jana Řešátková, Account Business Executive, Hewlett Packard Enterprise, Jakub Hradil, produktový manažer AMI, HSI, spol. s r. o., Ing. Tomáš Píšek, vedoucí marketingu a obchodu, ITeuro, a. s., Ing. Jiří Melzer, jednatel Melzer, spol. s r. o., a předseda představenstva DC Concept, a. s., Vladimír Bartoš, ředitel podpory prodeje, Minerva Česká republika, a. s., Ing. Martin Veselý, hlavní architekt informačních systémů TESCO SW a. s., Jaroslav Voráček, Senior Consultant, Unicorn Systems, a. s., a Pavel Bartoš, Account Manager, Unicorn Systems, a. s.
Jaké jsou z Vašeho pohledu základní cíle informačního systému průmyslového podniku?
Jan Vápeník (Aimtec):
Poskytovat kompletní informace o společnosti na jednom místě v reálném čase. Podporovat rozhodování managementu a samozřejmě umožnit efektivní využívání zdrojů a dosahování zisku.
Jiří Flídr (ASV):
Konkrétní firemní proces si můžeme představit jako cestu z bodu A do bodu B. Bod Anapříklad představuje okamžik, kdy do firmy dorazí faktura došlá (dodavatelská). Bod B v rámci procesu likvidace faktury došlé znamená okamžik, kdy je zaplacena. Pro realizaci procesu „likvidace faktury došlé“ musíme vybrat optimální cestu, po které se vydáme. Definujeme tedy požadavky, které budeme na realizaci procesu klást, resp. cíle, kterých chceme realizací procesu dosáhnout. Bezpochyby se shodneme na tom, že proces likvidace faktury došlé by měl proběhnout rychle, co možná nejekonomičtěji, avšak s nezbytně nutnou dokumentací o průběhu likvidace (formální schválení, věcné schválení, zaplacení…).
V tomto zjednodušeném příkladu jsme definovali proces (jeho rozsah), požadavky na jeho průběh, a o informačním systému ještě ani slovo!
Informační systém je třeba vnímat pouze jako nástroj na realizaci procesů. Sám o sobě tedy nemůže být cílem. Vyspělost a kvalitu informačního systému tedy budeme posuzovat pouze podle toho, s jakou dokonalostí a efektivitou je schopen požadavky na průběh konkrétního procesu splňovat, a podle toho, jak jsou konzultanti, kteří se zákazníkem komunikují, schopni tyto nástroje nabídnout a realizovat.
Petra Fuchsíková (AutoCont CZ):
Základním cílem informačního systému je udržet konzistentní, smysluplná data a informace v souvislostech tak, aby jejich využití vedlo nejen k efektivnímu manažerskému rozhodování, ale také k pružné zpětné vazbě, ať technické, či informační, směrem do samotné výroby. Dalším cílem by měla být schopnost systému pokrýt požadavky jak na zpracování nebo řízení výrobních a obchodních procesů, tak i operativy. Zároveň by měly být informační systémy dostatečně modulární a flexibilní k adopci budoucích změn podnikových procesů.
V dnešní době máme obrovskou příležitost získat z průmyslových podniků velké množství dat, která ovšem často nejsou dostatečně využívána a jejich přínos je mizivý. Dolování dat nám může přinést významné množství výhod a pomůže odhalit mnoho chyb a špatně nastavených procesů. Je ovšem nutné navrhnout vhodný informační systém, který s těmito daty dokáže pracovat, a tyto údaje vhodně využít a reportovat.
Jaroslav Janda (BM Servis):
Hovoříme-li o průmyslovém podniku, budeme klást důraz především na podporu řízení výroby ve dvou základních aspektech – řízení (a dosažení) kvality výrobku a snížení výrobních a logistických nákladů. Zároveň musí průmyslový podnik hájit své místo na trhu. Z tohoto pohledu by měl informační systém také umožnit co nejrychlejší odezvu na poptávku či objednávku zákazníka a současně její pružné uspokojení možnými variantami výrobku.
Zdeněk Jůzl (dataPartner):
Kdybych nepsal do seriózního časopisu, jistě bych sdělil, že cílem zavedení informačního systému je poskytnout platformu pro divizi IT, které nikdo nerozumí, nikdo neví, kde a na čem aktuálně pracuje, ale všichni se shodnou na jejím klíčovém postavení a zásadním významu pro celý podnik.
Zde je však na místě sdělit, že z mého pohledu jde o poskytnutí informace v konkrétním čase, místě a souvislosti tak, aby mohlo dojít k zodpovědnému rozhodnutí.
Tomáš Hanáček (Dynamica):
Základní cíl informačního systému je jeden – přispívat k tomu, aby podnik naplňoval smysl své existence a vydělával peníze prostřednictvím prodeje svých výrobků. Takto to definoval Eliyahu Goldratt a já s tím souhlasím. Pro dosažení svého cíle informační systém plní v průmyslovém podniku různé úkoly. Tou nejdůležitější funkcí je přetlumočení primárních podnikových dat na srozumitelné informace, které je možné využít pro úspěšné řízení na všech úrovních. S tím souvisí i dostupnost a včasnost těchto informací a také forma jejich prezentace uživatelům. Dalším úkolem je automatizace zpracování dat, jejich uchování a prezentace v podobě vyžadované státní správou.
Jana Řešátková (Hewlett Packard Enterprise):
Ze samé podstaty podniku plyne, že cílem informačního systému průmyslového podniku musí být podpora fungování podniku, jinak by nedávalo smysl informační systém zavádět. Mezi jeho základní cíle patří vyrábět plynule, efektivně, kvalitně a minimalizovat přímé i nepřímé náklady při výpadku komponent či neočekávaném nestandardním průběhu procesů. V širším slova smyslu podnik zavádí informační systémy z důvodu legislativních: plnění požadavků zákona o účetnictví a daních či regulatorních orgánů. Významnou roli hraje rovněž jako nástroj pro komunikaci se zákazníky, pomáhá zjišťovat potřeby trhu a reagovat na ně či čelit tlaku konkurence.
Jakub Hradil (HSI):
Myslím si, že průmyslové společnosti potřebují mít co nejlepší přehled o využití investovaných finančních prostředků a jejich plánování, především s velkým důrazem na dosledovatelnost procesů spojených s výrobou vlastních produktů a údržbou výrobních zařízení.
Tomáš Píšek (ITeuro):
V obecnější rovině má informační systém především poskytovat relevantní informace. Je třeba, aby informační systém uživateli informace poskytoval sám, tj. aktivně je předával, nestačí, aby uživatel informace „jen“ našel. Dat je v klasickém systému ERP spousta, ale ne všechna jsou použitelná. Podmínkou schopného systému je existence nástrojů, jež umožní definovat, která data jsou relevantní a kdy a jak se mají uživateli předat. Teprve relevantní data předaná uživateli ve správné podobě ve správný čas a správným způsobem jsou hodnotnou informací.
Cílem každého informačního systému by mělo být, aby umožnil podniku generovat vyšší zisk. K tomu je třeba splnit několik předpokladů. Především samotný průmyslový podnik musí mít jasnou vizi a strategii (jaké produkty a služby poskytuje, jaké má konkurenční výhody, jak komunikuje se zákazníky…). K tomu je třeba vybrat vhodný informační systém s nástroji, jež dosažení vize podle vytčené strategie umožní (od systémů PLM po systémy pro pokročilé plánování a rozvrhování APS). Poslední nutnou podmínkou jsou aktivní lidé a správně nastavené podnikové procesy, opět v souladu s celkovou strategií.
Jiří Melzer (Melzer):
Informační systém musí podporovat všechny důležité procesy probíhající v podniku.
Vladimír Bartoš (Minerva Česká republika):
Informační systém je jeden z klíčových nástrojů v průmyslovém podniku, který výrazně ovlivňuje zisk a prosperitu firmy. V odvětvích s výraznou standardizací, například v automobilovém průmyslu, zajišťuje splnění podmínek, bez nichž by zákazník nebyl ochoten od firmy vůbec nakupovat zboží. Pro takového dodavatele je snížené hodnocení zákazníkem otázkou existence. Ve všech odvětvích pak podnikový informační systém pomáhá dodat zákazníkům objednané zboží rychleji a vyrobit je za nižších nákladů než konkurence.
Dobře implementovaný podnikový informační systém koordinuje aktivity jednotlivých oddělení se směřováním k uvedeným cílům. Zrovna nyní pracujeme na analýze v jednom podniku, který nemá dobrý podnikový informační systém, respektive používá patnáct systémů různě vzájemně integrovaných. Tato firma má dvakrát více středních manažerů, než je běžné, a ti denně absolvují v průměru pět porad, což je vysoce neefektivní.
Martin Veselý (Tesco SW):
Informační systémy by měly být ve shodě s celkovými cíli podniku. Pro jakýkoliv podnik, nejen průmyslový, je klíčovým faktorem konkurenceschopnost v současném tržním prostředí. A správně implementovaný informační systém je jedním z klíčů k úspěchu. Realizace podnikových vizí a strategií vyžaduje zpracování enormního množství dat a vytěžení podstatných informací nejen o vlastním podniku, ale i o konkurenci a tržním prostředí. Jedním z výsledků procesu integrace podnikové a informační strategie je analýza, vývoj, implementace, podpora a rozvoj informačního systému. Komplexní podnikový informační systém by měl mít, stejně jako podnik, tři úrovně: strategickou, taktickou a operativní (například systém pro údržbu, pro energetický management či správu majetku).
Je však nutné zmínit, že informačním systémem není jen software a hardware. Je potřeba připočítat i skupinu lidí, která o zavedení a podporu informačního systému pečuje, a to na straně jak samotného podniku, tak i dodavatele řešení. Právě dialog těchto dvou stran o požadavcích, cílech a rozsahu informací vede k tomu, že informační systém je přínosem, a nikoliv zátěží. Nelze jej totiž pořídit jako „krabicové řešení“.
Základní cíl informačního systému průmyslového podniku je tedy podpora a zefektivnění administrativních i výrobních procesů a dosažení konkurenceschopnosti.
Podporou a zefektivněním procesů se myslí zejména elektronizace a automatizace vybraných částí procesů. Již dnes dokážeme realizovat taková řešení, jež zajistí automatickou on-line rekonfiguraci v případě poruchy.
Produkt a služby s ním spojené představují základní zdroj úspěchu podniku. Jak podle Vás mohou pomoci zvyšovat přidanou hodnotu produktu v současnosti i v budoucnosti systémy třídy PLM?
Jiří Flídr (ASV):
Podle mého názoru je tato problematika principiálně podobná předchozí otázce. Systémy třídy PLM, jak je vnímám já, jsou pouhými (bezpochyby velmi silnými) nástroji. Hlavní uplatnění nacházejí ve větších společnostech a ve větších konstrukčních kancelářích. Sám produkt také vznikl v přímé návaznosti na rozrůstající se uplatňování systémů CAD pro konstrukční práce. Hlavní oblasti, jejichž efektivitu a kvalitu tyto produkty pomáhají zajistit, jsou:
  • dokonalý pořádek v dokumentaci,
  • produktivní tvorba dokumentů,
  • systém nastavení revizí a životního cyklu,
  • schvalovací proces a změnové řízení,
  • průhledné číslování a názvy souborů,
  • zapracování standardů systémů jakosti ISO,
  • podpora projektů.
Hlavní přínosy tedy lze spatřovat v celé oblasti vzniku a změn samotné dokumentace výrobku, produktivitě práce konstruktéra a „čistotě“ dokumentace výrobku s využitím všech efektů, které z toho plynou. Opět je třeba zdůraznit, že je to pouze nástroj. Skutečnou míru inovace výrobků, zvýšení užitné hodnoty výrobku, efektivitu výroby atd. sám systém PLM, i sebelépe implementovaný, nezajistí.
Petra Fuchsíková (Autocont CZ):
Informační systém může řídit životní cyklus výrobků z hlediska toho, co produkt obecně přestavuje, konkretizovat a zpřehlednit celý proces výroby produktu v podniku a taktéž zobrazit jednotlivé vazby k okolí apod. Právě informační systém v průmyslovém podniku umožní efektivně spravovat výrobu a sortiment produktů tak, aby s nimi spojené služby na ně správně navazovaly.
Jaroslav Janda (BM Servis):
Systémy PLM by měly především umožnit řízení variability výrobků v dostatečné kvalitě včetně zdokumentování všech změn oproti výchozí verzi pro účely srovnávání a hodnoticích analýz. Zajímavá je rovněž možnost za rozumnou dobu simulovat průchod výrobou či simulovat náklady a ceny – kalkulovat pozměněné varianty. Díky tomu může zákazník rychle a včas obdržet nabídku s co nejbližším, a přitom reálným termínem a ekonomicky podloženou cenou. To nepochybně podpoří konkurenční pozici dodavatelského podniku, což je jedním z cílů informačního systému, jak už jsem uvedl v předešlé odpovědi.
Tomáš Hanáček (Dynamica):
Osobně si myslím, že přidanou hodnotu produktu mohou zvyšovat především konstruktéři, designéři a obecně ti, kdo přicházejí s novými myšlenkami a nápady. Systém PLM pro ně může být dobrým nástrojem, který dokáže udržet pořádek a zrychlit mnoho podnikových procesů. Sám o sobě hodnotu produktu nezvýší.
Jana Řešátková (Hewlett Packard Enterprise):
Jeden z mnoha popisů procesu kompletního životního cyklu produktu (PLM) uvádí, že je to cesta produktu od jeho prvotního konceptu přes detailní návrh, výrobu a poprodejní servis až po jeho likvidaci. Praxe ukazuje, že mnoho podniků má implementovány dílčí informační systémy pro řešení etap životního cyklu produktu. Tvoří často izolovaná „informační sila“. Data uložená v silech jsou minimálně sdílena, a pokud vůbec ano, tak jsou přenášena manuálně, a nikoliv v reálném čase. Zavedení systémů PLM přinese zlepšený tok informací, jednotnou datovou základnu a urychlení procesů při návrhu výrobku. To má přímý dopad na podnikání v podobě snížení nákladů a zlepšení toku informací. Tyto výhody představují přidanou hodnotu. Umožňují podniku realizovat klíčové obchodní strategie, které mají vliv na dobu potřebnou k uvedení produktu na trh a inovace produktů. Často opomíjenou hodnotou je výrazný přínos z hlediska kybernetické bezpečnosti a ochrany duševního vlastnictví.
Jakub Hradil (HSI):
Systémy PLM mohou pomoci s lepší výstupní kvalitou produktů a jejich inovací.
Jiří Melzer (Melzer):
Systémy PLM mohou pomoci velmi významně, neboť mimo jiné podporují využití zpětné vazby od uživatelů produktu k jeho zdokonalování, což je v současné době, kdy je trh řízen potřebami zákazníků, zásadní.
Vladimír Bartoš (Minerva Česká republika):
Výrobní podniky jsou v silné konkurenci nuceny často inovovat své výrobky. Inovace a zavádění nových výrobků jsou náročné procesy realizované za součinnosti mnoha lidí a oddělení. Systémy PLM se specializují na koordinaci zúčastněných v čase a na řízení dokumentů a dat vznikajících v těchto procesech. Dobře implementovaný systém PLM zrychlí zavádění a změny výrobků a uspoří náklady, které běžně chybami a opomenutími vznikají. Důležitá je vazba systému PLM na systémy CAD a na podnikový systém ERP. Systém PLM, popř. PDM by měl sjednocovat datovou základnu konstruktérů používajících různé specializované systémy CAD a měl by plnit systém ERP kusovníky a postupy, aby mohl realizovat kalkulace nákladů a návazné plánování a řízení výroby.
Informační systémy výroby jsou v mnoha průmyslových odvětvích realizovány pouze částečnými řešeními. Kde vidíte konkurenční výhodu při použití systematicky budovaného informačního systému typu MES?
Jan Vápeník (Aimtec):
Z mého pohledu i postupná implementace částečných řešení může vést k velkým změnám ve výrobě, protože management se
může dívat na detailní data, která dříve neměl k dispozici. V rámci systematicky budovaného MES je důležité se nejdříve zaměřit na oblasti nejvíce ovlivňující výrobní proces. Díky detailnímu sledování je možné zabránit vzniku neshodných výrobků, určovat příčiny jejich vzniku a odstraňovat neefektivitu ve výrobě. Cíl je opět vyšší zisk firmy díky efektivnímu využití zdrojů a splnění náročných požadavků zákazníků.
Jiří Flídr (ASV):
Můj názor na systémy typu MES, ale především na jejich podobu, jak jsou v současné době na trhu nabízeny a implementovány, je poněkud skeptický, nebo přesněji: tyto systémy najdou uplatnění jen u některých typů výrob. Pokusím se tento pohled zdůvodnit. Nebudu se zabývat historickými důvody vzniku těchto systémů a okomentuji současný stav. Většina z těchto systémů je zcela autonomních, zejména pokud jde o sběr dat z výrobních technologií. MES obvykle disponují i vlastními plánovacími moduly. Co však tyto systémy (logicky) neřeší, je tvorba a správa kusovníků a technologických postupů, objednávání materiálů pro výrobu. A neřeší ani komunikaci se zákazníkem, tedy objednávky zákazníků. Všechny tyto oblasti MES přebírají obvykle ze systémů ERP. A mnoho dat zase naopak do systému ERP předávají. Pro stručnost se budu věnovat jenom jedné oblasti, kde MES musí ze systémů ERP přebírat data. Vynechám komentář a komplikace s importy číselníků pracovníků, pracovišť, nářadí, přípravků, stavu skladů, nákupních objednávek, objednávek zákazníků
atd., přestože jsou – zcela nezpochybnitelně – důležité. Chci zmínit oblast importu kusovníků. Jestliže má MES pracovat ve firmě, která má složitý (víceúrovňový) kusovník, musí být nutně do MES importován. Na první pohled snadná úloha. Ale jeho součástí mohou být takzvané fiktivní položky, které v kusovníku jsou, ale výrobní příkazy na výrobu této položky se negenerují. Na kterékoliv pozici mohou být položky alternativní, a to jak vyráběné, tak nakupované. Alternativa může být kdykoliv zaměnitelná nebo záměna může být podmíněná (například existencí jiné návazné položky nebo provedení výrobku), a nemusí tedy platit vždy. Nad kusovníkem běží standardní změnové řízení (změny v kusovníku), často datované ke konkrétnímu termínu, atd. V reálné výrobě pak mohou být paralelně vyráběny výrobky, které jsou velmi podobné, ale nejsou identické: například finální výrobek a náhradní díl k němu, avšak vyráběný podle původní dokumentace (i několik let staré), atd. Kusovníky bývají u firem velmi početné a různorodé. Snad stačí jako dokumentace obrovského množství dat, která musí být ze systému ERP do MES v reálném čase přenesena a opět do ERP vrácena. Tak, jak narůstají funkce systémů ERP, roste objem dat, která musí být mezi oběma systémy přenesena, a tato skutečnost se podle mého názoru stává limitní pro správnou funkci obou systémů. O efektivním použití MES lze podle mého názoru uvažovat jen u typů výrob s jednoduchým stabilním kusovníkem, stabilizovanou materiálovou základnou pro výrobu atd. U těch výrob, u kterých to neplatí, je efektivnější integrovat systémy sběru dat z výrobních zařízení přímo do systému ERP.
Petra Fuchsíková (Autocont CZ):
Výhody MES vidím jednoznačně v koncentraci výrobních dat, jejich konsolidaci a publikaci směrem k ostatním (informačním) systémům. Ta publikace musí být otevřená a standardizovaná i pro ostatní systémy podniku. Musí podporovat orientované funkce v rámci cloudu a poskytovaných služeb.
Další konkurenční výhodu systematicky budovaného informačního systému typu MES vidím v kompletnosti uceleného řešení, do kterého je možné zahrnout veškeré oblasti, potažmo činnosti výrobního podniku v rámci průmyslového odvětví.
 
Jaroslav Janda (BM Servis): To se zase trochu vracíme k první otázce. Cílem pořízení informačního systému obecně
by mělo být dosažení konkurenční výhody na trhu. Té lze dosáhnout v zásadě dvěma způsoby – nízkými náklady nebo co nejlepším uspokojením potřeb zákazníků (nejlépe kombinací obojího), samozřejmě při dodržení stanovené kvality. Rozumný MES, zvláště je-li napojen na systém ERP, umožní on-line řízení výroby ve vazbě na tyto požadavky, on-line rozhodování s využitím relevantních dat a zpětné analytické vyhodnocování s cílem odhalit další možnosti – ať už ve snižování nákladů, nebo v potenciálu výroby pro další rozšíření nabídky.
Zdeněk Jůzl (dataPartner):
Každá oblast, která je budována systematicky a komplexně, využívá sdílení nákladů, jednotné řízení a standardy. To přináší efektivně vynaložené prostředky. Úhelným kamenem je ohraničení relevantní oblasti, ve které se komplexnost nestává megalomanstvím. Výroba je často dobrou, jasně ohraničenou oblastí. Zavedení MES tak může poskytnout ostatním složkám firmy informace, které jsou potřebné, a zároveň nezatíží vedoucí výroby nutností sloužit jako „vyplňovač“ excelových tabulek.
Tomáš Hanáček (Dynamica):
Hodně to souvisí i se zaměřením daného podniku a řízením výrobního procesu. Je nepochybné, že postupující modernizace výrobních firem by se neměla týkat jen strojního vybavení, ale také způsobu řízení a zpracování výrobních dat. Nemyslím, že MES sám o sobě je významnou konkurenční výhodou. Je-li však dobře začleněn do celopodnikového informačního systému, pak jí být může.
Jana Řešátková (Hewlett Packard Enterprise):
Vysoce flexibilní, funkční, spolehlivý a komplexní MES je dnes opravdu zapotřebí. Poskytuje plnou kontrolu nad výrobním procesem a umožňuje integraci se systémy řízení podniku. Vytváří agilní a odpovídající výrobní prostředí. Výrobní a řídicí systémy jako celek zajišťují synchronizaci vytvářené poptávky s jejím naplněním tak, že produkty jsou vyráběny na zakázku, a ne na sklad, dodávány včas, ve správném pořadí (včetně možnosti zavedení systému priorit zakázek ve výrobě), požadovaném množství a na správném místě.
Jakub Hradil (HSI):
Zefektivnění procesů výroby je při dnešním velkém tlaku na výslednou cenu a kvalitu vyráběného produktu důležitým faktorem. Systematickým budováním informačního systému typu MES je především možné upravovat vybrané procesy systému podle vlastních potřeb a nastavit si tak ideální prostředí výsledného MES. Každý průmyslový podnik má své specifické prostředí výroby a MES by měl budovat podle něj, nikoliv opačně. Dobře vybudovaný MES je v dnešní době
páteří konkurenceschopného podniku.
Tomáš Píšek (ITeuro):
Informační systémy typu MES v současnosti skutečně obsahují mnoho funkcí přesahujících základní rozsah „sběru dat ze strojů“, ať jde o oblast rozvržení operací, či hlášení a evidenci údržby apod. Vytváří tak využitelnou platformu v oblastech, které bývají doménou systémů ERP. Konkurenční výhodu uplatnění MES do budoucna vidíme právě ve vhodném propojení se systémy ERP. Podle charakteru systému ERP je nutné rozhodnout o tom, kde se která oblast MES bude využívat. Jestliže například systém ERP obsahuje kvalitní integrovaný nástroj pro pokročilé plánování a rozvrhování, je dobré jej využít a poskytnout výstupy z něj do MES. Jestliže systém ERP neobsahuje modul údržby, je výhodou jej využít v MES. Jestliže je však tento modul součástí systému ERP a navíc je propojen s plánováním, aby při plánování bylo možné vzít v potaz nedostupnost výrobního zařízení například z důvodu opravy, pak je výhodnější využít modul systému ERP. Naproti tomu je MES schopen mnohdy poskytnout přesnější data pro systém ERP a zobrazovat trendy sledovaných veličin či přehledy
o využití strojů apod. Stručně řečeno, výhody před konkurencí může firma dosáhnout účelným propojením a využitím obou systémů.
Jiří Melzer (Melzer):
Pro řízení výrobního podniku v současnosti existuje mnoho dílčích softwarových nástrojů skrývajících se pod zkratkami CRM, ERP, MRP, CAD, CAM, PLM, MES, APS, CAFM nebo HRM. Dále existují systémy pro zpracování mezd, softwarové nástroje pro modelování procesů, pro podporu projektového řízení, BI, DMS a další. Aby vznikl fungující informační systém podniku, je třeba, aby všechny softwarové nástroje spolupracovaly a sdílely mezi sebou data.
Existují dva způsoby, jak tento problém řešit: – Najmout si integrátora systémů, který se snaží to všechno propojit pomocí vazebních můstků přenášejících data mezi jednotlivými aplikacemi při udržení jejich konzistence. Nevýhodou tohoto řešení je mj. složitost takto vytvářeného informačního systému, která roste téměř se čtvercem množství dílčích softwarových nástrojů, což zákonitě vede i ke zvýšení chybovosti. Dalšími nevýhodami jsou nejednotné uživatelské rozhraní, složitost nastavování přístupových práv, vysoká cena, nutnost jednání a vytváření smluvních vztahů s mnoha dodavateli atd. – Nákupem komplexního informačního systému, který obsahuje uvedené softwarové nástroje, jež pracují s jedněmi společnými daty. Toto řešení odstraňuje většinu nevýhod předchozího řešení. Jeho handicapem je zatím většinou to, že jednotlivé softwarové nástroje v něm obsažené zpravidla nedosahují kvality specializovaných softwarových nástrojů pro danou oblast. Navíc ani ten nejlepší informační systém v současnosti neobsahuje úplně všechno, a proto je dobré vybrat takový produkt, který zároveň slouží jako integrační platforma umožňující jeho propojení s produkty třetích stran.
Vladimír Bartoš (Minerva Česká republika):
Částečné a nedotažené implementace podnikových systémů ERP jsou největší slabinou výrobních podniků. Systém ERP je jádrem kompletního podnikového informačního systému a kolem něj potom lze doplňovat a na něj navazovat specializované aplikace, jako například PLM, HRM, CRM a MES.
MES se specializuje na komunikaci se stroji a pracovníky na detailní úrovni, zpravidla sbírá data o výrobě. Systém ERP musí vypočítat, co a kde je třeba dělat, a tyto cíle pak předat MES. Některé systémy ERP mají dokonce komponenty pro MES přímo v sobě obsažené. Pak jsou náklady na implementaci až o třetinu nižší než v případě implementace systému ERP a MES od různých dodavatelů a současně jsou jednoduše k dispozici data pro integrované analýzy.
Martin Veselý (Tesco SW):
Nejen v průmyslu lze narazit na částečně budovaná řešení, často složená z různorodých systémů. Sami pak narážíme na problematiku dodatečné integrace, a to jak v úrovni provozní, tak i datové. Systematicky budovaným systémem předejde zákazník problémům, s nimiž se jako integrátoři běžně setkáváme. Jelikož námi řešené integrační vazby monitorujeme, jejich výpadek často zjistíme dříve než zákazník. Při analýze výpadku často zjišťujeme, že třetí strana, dodavatel integrovaného systému, provedl upgrade v takovém rozsahu, že způsobil rozpad integrační vazby (často stačí „jen“ změnit i přihlašovací jméno a heslo). My jako integrátoři se pochopitelně o všem dozvídáme, ale už je pozdě. Dále často narážíme na systémy různorodé z pohledu platforem, které je technicky nemožné propojit napřímo. Potom je třeba přidat integrační prvek, tedy jakéhosi „tlumočníka“. Je nasnadě, že pro řešení složené z různorodých systémů, které je za běhu integrováno a upravováno, je náročnější zajistit odpovídající funkční bezpečnost, než když je řešení zapouzdřeno v jednom systému.
Podnikové informační systémy byly mezi prvními implementovány právě v průmyslu a v současnosti tvoří nedílnou součást jejich správy a řízení. Jak se do budoucna změní pozice těchto systémů v rámci řešení správy a řízení podniku, manažerských informací, ekonomiky a dalších funkcí podnikové úrovně?
Petra Fuchsíková (AutoCont CZ):
Informační systémy jsou stále důležitější a jejich výstupy zasahují právě do zmíněné správy a řízení podniku. Data, která mohou vedoucí pracovníci výrobních podniků nyní díky informačním systémům získávat, je možné efektivně využít v plánování strategie a dalšího směřování podniků, s pevnými základy v získaných datech, o která se mohou při rozhodování opřít.
Pozice informačních systémů se výrazně nezmění: nadále budou potřebnou, nedílnou součástí fungování podniků. Musí být a budou plně integrovány do procesů řízení podniku. Poskytují data a informace a také je přijímají a reagují na ně. To všechno budou v budoucnu plnit s větší pružností, než je tomu v současnosti. Systémy budou muset umět reagovat na změny požadavků v kratších časových intervalech, než jsou dny, týdny, měsíce.
Jaroslav Janda (BM Servis):
My nahlížíme na podnikovou informatiku jako na prostředí pro podporu přirozených firemních procesů. Z pohledu procesního řízení jsou podnikové procesy iniciovány zákazníkem, procházejí všemi oblastmi podniku od obchodu přes výrobu, sklad do expedice a generují další podpůrné procesy, například ekonomické, mzdové, marketingové atd. Toto se děje bez ohledu na systémy ERP, MES či technologické systémy ve výrobě. Zásadní je respektovat procesní podstatu podnikání – podnikové informační systémy, které řeší izolovaně jednotlivé funkce (výroba, sklad, mzdy) bez ohledu na počátek a konec (a tedy účel) procesu, zůstávají v roli pouhých evidenčních nástrojů bez možnosti naplnit již zmiňované cíle a konkurenční
výhody.
Zdeněk Jůzl (dataPartner):
Změny, které očekávám, jsou v oblasti prezentace dat. Platformy informačních systémů jsou budovány nad robustními databázemi a jejich aplikační logika je na vysoké úrovni. Umí pracovat v cloudech či ve smartphonech. Vhodná a často na pohled velmi triviální prezentace stavu výroby (například v podobě barevného majáku) poskytuje svému uživateli srozumitelnou informaci. Konstrukce takovéto vizualizace může však sahat do několika systémů.
Tomáš Hanáček (Dynamica):
Změny podnikových systémů probíhají rychle a kontinuálně. Velmi se také rozšiřuje počet jejich uživatelů, informace jsou dostupné kdykoliv, kdekoliv a na jakémkoliv zařízení. Tak se uživatelem stává téměř každý zaměstnanec podniku a široký okruh dalších spolupracovníků – dodavatelů, odběratelů, kooperujících firem atd. Data do informačního systému vstupují průběžně z mnoha zdrojů, a informace tak mohou být přesnější a rychleji dostupné.
Jana Řešátková (Hewlett Packard Enterprise):
Pozice systémů se výrazně nezmění, změní se způsob jejich využití, zejména co se týče vzájemné integrace, sdílení a ukládání dat. K používaným komponentám kompletního informačního systému vstoupí nová generace ultravýkonných platforem, které nahradí tradiční relační databáze a budou tvořit epochální milník zejména ve vazbě na systémyBusiness Intelligence, predikci a obecně zhodnocení informací rozptýlených v různých úložištích a datových skladech.
Jakub Hradil (HSI):
Především se zefektivní veškeré procesy spojené s výrobou produktů, odpadne nepříjemný proces s prokazatelnou dosledovatelností procesů od nákupu materiálů až po výsledný výrobek, případně meziprodukt. Výrazně se zefektivní i spousta procesů spojených s údržbou výrobních strojů nebo výrobních prostor.
Jiří Melzer (Melzer):
Informační systémy budou mít v sobě zabudované nástroje pro pokročilou personalistiku, nástroje pro modelování procesů, řízení workflow, APS a BI. Jinými slovy, pozice informačních systémů se bude významně posilovat.
Vladimír Bartoš (Minerva Česká republika):
Podnikové systémy se rozrůstají ve svých funkcích a zlepšují se ve způsobech komunikace. Systémy ERP stále zlepšují svou podporu v prodeji, plánování a řízení výroby, nákupu a v ekonomice. Jsou schopné komunikovat mezi sebou a předávat si objednávky, dodací listy a faktury; jsou schopné komunikovat se stroji, úkolovat je a sbírat informace o jejich provozu a realizaci zadaných úkolů a jsou schopné komunikovat s ostatními specializovanými systémy ve firmě. Systémy ERP se stále zlepšují v komunikaci s lidmi. Používají jednodušší tabulkové výstupy s intuitivními odkazy drill-down na související informace, metriky a grafy. Směřují k podpoře specializovaných koncových zařízení, jako jsou tablety a chytré telefony, využívají hlasovou navigaci a hlasové ovládání. Pozice systémů ERP v hierarchii CIM – počítačového integrovaného řízení výroby – spočívá a bude i nadále spočívat v roli „dirigenta“. Systém ERP musí vždy určovat, co je třeba dělat, kdy a jakým způsobem. Možná, že detaily realizace v budoucnosti převezmou inteligentní stroje, ale hlavní plánování bude vždy doménou systémů ERP.
Jaroslav Voráček (Unicorn Systems):
Z pohledu funkcí podnikového systému nelze očekávat zásadní změny. Bude docházet ke změnám, které se budou primárně týkat technické platformy. Prostor pro inovace spatřujeme zejména v přesunu celé podnikové infrastruktury do cloudu a dále v řešeních, která doplní celkový podnikový systém o pokročilé nástroje pro manažerské rozhodování, bezpapírovou firmu a nástroje pro plánování výroby. Celkově bude velký důraz kladen na integraci všech komponent podnikového systému s cílem minimalizovat duplicitní činnosti a automatizovat běžné firemní procesy.
Snahy o celkové řešení úlohy implementace informačních systémů a výpočetní techniky v průmyslu budou přinášet nové příležitosti i výzvy. Jakým směrem se podle Vás budou informační systémy v budoucnu ubírat?
Jan Vápeník (Aimtec):
Budoucnost informačních systémů a výpočetní techniky směřuje ke zvýšené integraci, to znamená propojování koncových zařízení, výrobků, strojů a aplikací ve smyslu myšlenek Industry 4.0 a principů Internet of Everything. Cílem je dát podnikům nástroj, který umožní vývoj a výrobu produktů na míru cílové skupině, jež může obsahovat jednoho jediného zákazníka. Sledujeme dva základní směry. Prvním z nich je využití mobilních zařízení nejen pro sběr dat, ale i pro práci s nimi. Druhým je vzrůstající význam softwaru jako služby.
Jiří Flídr (ASV):
Lze velmi snadno dokladovat stále rostoucí šíři záběru systémů ERP a stále se prohlubující detailnost s komplexností nástrojů těchto systémů pro všechny oblasti podniku, kde jsou tyto systémy používány. Společně s tímto vývojem se do práce se systémy ERP v rámci firmy zapojuje stále větší počet zaměstnanců. Každý z nich zde řeší množství úloh. Důsledkem je mimo jiné ohromný každodenní nárůst dat a informací, které se v systémech ERP ukládají. Zcela zásadní oblastí, která je již v současnosti „na stole“ a která v čase bude nabývat na významu, je oblast zpracování těchto dat tak, aby je uživatel mohl pro svoji práci efektivně využít. Toto zpracování by mělo představovat především nástroje pro upozorňování a varování před jakýmkoliv nestandardním nebo neočekávaným stavem, který by mohl narušit předpokládaný hladký průběh konkrétních procesů ve firmě. S tím souvisí potřeba vyspělých nástrojů pro analýzy historie ve všech oblastech systémů ERP. Příležitosti a výzvy vidím tedy především v této oblasti.
Petra Fuchsíková (AutoCont CZ):
Do budoucna rozhodně bude nabývat na důležitosti internet věcí, který s sebou přinese další datové vstupy a širší míru automatizace. Dále bude stále častěji využívána cloudová platforma, která je nyní na rapidním vzestupu.
Je nutné klást důraz na integraci daného systému do okolních systémů nebo do cloudových systémů obecně. Veškerá data získaná z jednotlivých systémů je nutné správně vyhodnotit a zpracovat, aby z nich byl užitek, a ne plná úložiště informací, které jsou nám v daném okamžiku k ničemu. V současnosti jsou například informace ze systému CRM a informace ze snímače teploty stroje významově od sebe na hony vzdálené. Budoucnost informačních systémů a výpočetní techniky v průmyslu bude znamenat přibližování dnes zdánlivě nesourodých informací k sobě ve smyslu vzájemného ovlivňování.
Jaroslav Janda (BM Servis):
Výpočetní technika přináší spoustu novinek a mnoho z nich skutečně otevírá pro informační systémy úplně nové dimenze. Ve finále ale platí, že informační systém je tu proto, aby podpořil podnikové procesy. Mnoho novinek z oblasti výpočetní techniky však nemá ani ambici, ani možnost ovlivnit prostřednictvím informačního systému podnikové procesy nebo jsou jejich ambice a možnosti v tomto směru tak nepatrné, že je zbytečné o nich v souvislosti s podnikovými informačními systémy mluvit. Nahlédneme-li tedy na výpočetní techniku optikou podnikových procesů, pak budoucnost vidím především
v technice pro vzdálený přístup z různých zařízení a v metodách pro integraci různých informačních systémů.
Zdeněk Jůzl (dataPartner):
Automatizace, výrobní technologie a mobilita zařízení postupují velmi rychle kupředu. Byl bych rád, kdybychom očekávali směřování vývoje systémů k uvedenému serióznímu cíli. A to ve všech dotčených částech podnikových systémů, a v MES především. Gregory Bateson definoval informaci jako rozdíl, který se při pozdější události jako rozdíl projeví (the difference that makes difference). Bylo by tedy nanejvýš dobré, kdyby systémy poskytovaly svým uživatelům prostřednictvím vhodných nástrojů právě tyto „rozdíly“. Zahlcení daty, roztříštěnost a komplikovanost tomu nepomohou. Aktuálně můžeme z výroby dostat i desítky gigabajtů dat o výrobku, produkci či stavu technologických zařízení. Je-li v těchto datech „rozdíl“ potřebný pro dobré rozhodnutí, to je otázka, na kterou není jednoduché odpovědět.
Tomáš Hanáček (Dynamica):
Jestliže v minulosti byl podnikový informační systém v podstatě izolovaný a hlavním zdrojem dat byli uživatelé, pak v budoucnu budou komplexní systémy velmi silně propojené s okolní informační infrastrukturou a data budou získávána automaticky takřka bez zásahu lidské ruky. Velkou výzvou pro současnost i budoucnost je zajištění vysoké bezpečnosti dat při současném zachování otevřenosti informačních systémů.
Jana Řešátková (Hewlett Packard Enterprise):
Jednoznačný směr je pracovat v „reálném čase“. Samozřejmostí se stane operační analytika, resp. integrace prediktivní analýzy do obchodních operací, práce s lidskými zdroji, používaných aplikací a provozu a údržby výrobních zařízení. Půjde o změnu, kterou můžeme odvážně označit jako vznik digitálního ekosystému. Umožní podniku flexibilně reagovat na podněty zevnitř i zvenčí, lépe plánovat a optimalizovat. Pro spotřebitele to bude dobrá změna z modelu „produkt ve středu zájmu“ na model „zákazník ve středu zájmu“. Podnik, který tento trend podcení, podlehne konkurenci.
Jakub Hradil (HSI):
V současnosti se hojně diskutuje o plně automatizované výrobě a větším využitím IoT – internetu věcí. Tak doufejme, že se bude komplexní řešení informačních systémů v průmyslu ubírat jen tím dobrým směrem.
Tomáš Píšek (ITeuro):
Jednoduše řečeno – těsnější nebo úplnou integrací v současnosti samostatných aplikací.
Každý informační systém pracuje jen v kontextu podnikových procesů a ty jsou vzájemně propojené. Z toho vyplývá nutnost propojení jednotlivých informačních systémů. Oddělení IT tedy budou hledat a používat platformy, které toto propojení umožňují, nejlépe bez nutnosti úprav softwaru a nezávisle na propojovaných systémech.
Někdy technické propojení nestačí, nutná je plná integrace nezávislých systémů, respektive nahrazení některých neintegrovaných systémů jedním řešením. Jako příklad uvedu systém pokročilého plánování a rozvrhování APS – není-li základní systém ERP nastavený tak, aby vedl a nutil uživatele ke správnému chování a tím i k vytváření „správných dat“ použitelných v procesu plánování, pak se ze systému APS stává jen drahá nevyužívaná hračka.
Dalším aspektem je uživatelské rozhraní a poskytování informací. Některé systémy z principu zůstanou oddělené (BI, ERP, PLM atd.), lze ale integrovat uživatelská rozhraní samostatných aplikací. Pro uživatele je přece jednodušší a efektivnější pracovat v jednom prostředí (okně), ve kterém má základní informace ze systému ERP, k tomu kontextově relevantní informace z BI a veškerou komunikaci s kolegy k danému tématu z interní podnikové komunikační sítě.
Jiří Melzer (Melzer):
Jednoznačným trendem je rozšiřování a zdokonalování komplexních informačních systémů pracujících nad jedněmi daty. Dalším trendem je jejich propojování s výrobními procesy.
Vladimír Bartoš (Minerva Česká republika):
Jednotlivé prvky ve výrobním podniku budou zvyšovat svou inteligenci a stávající systémy se ji budou pokoušet využít. Zboží ve skladu opatřené čipy již dnes na výzvu odpoví, co je zač. Obráběcí centra mají zásobu programů a nástrojů a mohou se rozhodovat, co a jak budou dělat například podle zásob materiálu, které mají k dispozici. Manipulátory a bezobslužné vozíky dovezou materiál a polotovary a posunou rozpracovanost tam, kde je potřeba. To vše povede k tomu, že systém ERP nebude muset detailně určovat pro každé pracoviště, co a kdy je třeba realizovat. Zadá pouze rámcové cíle a jednotlivá pracoviště se budou o pořadí práce rozhodovat sama.
Martin Veselý (Tesco SW):
Směr bude v souladu s vizí Industry 4.0, tedy s vizí pokroku v automatizaci a vzniku takzvaných kyberneticko-fyzických systémů. Snahou bude v průmyslu, ale i v domácnostech vytvořit inteligentní distribuovanou síť různorodých entit podél celého řetězce vytvářejícího hodnotu. Každá entita bude fungovat samostatně a v případě potřeby si vyžádá komunikaci s jiným prvkem. Vznikne tak Internet věcí (IoT) a služeb (IoS), v nichž se budou odrážet základní principy Industry 4.0, tedy interoperabilita, virtualizace, decentralizace, schopnost pracovat v reálném čase, orientace na služby, modulárnost a schopnost rekonfigurace. Sami jsme v této věci pokročili v případě energetického managementu, kde již nyní dokážeme odběratelům poskytnout platformu pro dálkové odpočty, dálkovou konfiguraci měřidel, sběr dat z těchto systémů a poskytnutí výstupu pro plánování, sledování a predikci souvisejících ekonomických aspektů. V systému pro řízení údržby je vize taková, že zařízení sama budou predikovat a ohlašovat svoje poruchy a v rámci prevence poruchy budou automaticky naplánovány jejich kontroly a revize, zkrátka opakované činnosti.
Na rozvoji těchto systémů nadále pracujeme a mohu prozradit, že jde o další funkce, o kterých můžeme prohlásit, že spadají do rámce IoT a IoS.
Pavel Bartoš (Unicorn Systems):
Postupně se rozbíjejí monolity velkých, samostatně stojících systémů (propojených jen pravidelnou výměnou dávkových souborů) a systémy začínají výrazně více spolupracovat, a to on-line. Každý systém neslouží jen lidským uživatelům, ale poskytuje sadu funkcí pro ostatní systémy. Tím vzniká velký důraz na zajištění efektivní integrace, na API, registry služeb, řízení dostupnosti služeb a minimalizaci redundance při vývoji.
Další oblastí je určitě sběr, analýza a využívání velkého množství dat ze zdrojů, jako jsou senzory výrobních zařízení a inteligentních produktů či vozidla připojená k internetu, ale také práce s daty o chování zákazníka.

Závěr

Velké díky všem účastníkům této diskuse za jejich čas, který odpovědím věnovali. Je zřejmé, že téma zaujalo. Prezentované názory a myšlenky vypovídají o situaci na trhu informačních systémů u nás. Jsme si plně vědomi toho, že téma je značně obšírné, ale právě nutnost nahlížet na problematiku informačních systémů v průmyslu celkovým pohledem, a především s nadhledem může vést k uspokojivému řešení. Pak teprve můžeme hovořit o tom, že navrhované a realizované řešení je na úrovni doby a umožňuje optimalizaci podnikových procesů během jejich rozvoje i v budoucnosti. A spokojený musí být především zákazník.
Diskusi vedl Radim Adam.
Jan Vápeník, Business Development Manager, AIMTEC, a. s.
Z mého pohledu i postupná implementace částečných řešení může vést k velkým změnám ve výrobě, protože management se může dívat na detailní data, která dříve neměl k dispozici. V rámci systematicky budovaného MES je důležité se nejdříve zaměřit na oblasti nejvíce ovlivňující výrobní proces.
Ing. Jiří Flídr, manager obchodu, ASV Náchod, a. s.
Zpracování dat a informací by mělo představovat především nástroje pro upozorňování a varování před jakýmkoliv nestandardním nebo neočekávaným stavem, který by mohl narušit předpokládaný hladký průběh konkrétních procesů ve firmě. S tím souvisí potřeba vyspělých nástrojů pro analýzy historie ve všech oblastech systémů ERP. Příležitosti a výzvy vidím tedy především v této oblasti.
Ing. Petra Fuchsíková, Ph.D., Paed IGIP, vedoucí týmu ESA 140, AutoCont CZ, a. s.
V současné době jsou například informace ze systému CRM a informace ze snímače teploty stroje od sebe významově na hony vzdálené. Budoucnost informačních systémů a výpočetní techniky v průmyslu bude znamenat přibližování dnes zdánlivě nesourodých informací k sobě ve smyslu jejich vzájemného ovlivňování.
Ing. Jaroslav Janda, BM Servis, s. r. o.
My nahlížíme na podnikovou informatiku jako na prostředí pro podporu přirozených firemních procesů.
Mgr. Zdeněk Jůzl, obchodní ředitel, dataPartner, s. r. o.
Gregory Bateson definoval informaci jako rozdíl, který se při pozdější události jako rozdíl projeví. Bylo by tedy nanejvýš dobré, kdyby systémy poskytovaly svým uživatelům prostřednictvím vhodných nástrojů právě tyto „rozdíly“.
Tomáš Hanáček, obchodní ředitel, Dynamica, a. s.
Základní cíl informačního systému je jeden – přispívat k tomu, aby podnik naplňoval smysl své existence a vydělával peníze prostřednictvím prodeje svých výrobků. Takto to definoval Eliyahu Goldratt a já s tím souhlasím.
Vladimír Bartoš, ředitel podpory prodeje, Minerva Česká republika, a. s.
Zrovna nyní pracujeme na analýze v jednom podniku, který nemá dobrý podnikový informační systém, respektive používá patnáct systémů různě vzájemně integrovaných. Tato firma má dvakrát více středních manažerů, než je běžné, a ti denně absolvují v průměru pět porad, což je vysoce neefektivní.
Ing. Jana Řešátková, Account Business Executive, Hewlett Packard Enterprise
Půjde o změnu, kterou můžeme odvážně označit jako vznik digitálního ekosystému. Pro spotřebitele to bude dobrá změna z modelu „produkt ve středu zájmu“ na model „zákazník ve středu zájmu“.
Jakub Hradil, produktový manažer AMI, HSI, spol. s r. o.
Každý průmyslový podnik má své specifické prostředí výroby a měl by MES budovat podle toho, nikoliv opačně.
Ing. Tomáš Píšek, vedoucí marketingu a obchodu, ITeuro, a. s.
Není-li základní systém ERP nastaven tak, aby vedl a nutil uživatele ke správnému chování a tím i k tvorbě „správných dat“ použitelných v procesu plánování, pak se ze systému APS stává jen drahá nevyužívaná hračka.
Ing. Martin Veselý, hlavní architekt informačních systémů, TESCO SW a. s.
Směr bude v souladu s vizí Industry 4.0, tedy s vizí pokroku v automatizaci a vzniku takzvaných kyberneticko-fyzických systémů. Snahou bude v průmyslu, ale i v domácnostech vytvořit inteligentní distribuovanou síť různorodých entit podél celého řetězce vytvářejícího hodnotu. Každá entita bude fungovat samostatně a v případě potřeby si vyžádá komunikaci s jiným prvkem.
Ing. Jiří Melzer, jednatel, Melzer, spol. s r. o., a předseda představenstva DC Concept, a. s.
Jednoznačným trendem je rozšiřování a zdokonalování komplexních informačních systémů pracujících s jedněmi daty.
Jaroslav Voráček, Senior Consultant, Unicorn Systems, a. s.
Celkově bude velký důraz kladen na integraci všech komponent podnikového systému s cílem minimalizovat duplicitní činnosti a automatizovat běžné firemní procesy.
Pavel Bartoš, Account Manager, Unicorn Systems, a. s.
Postupně se rozbíjejí monolity velkých, samostatně stojících systémů a systémy začínají výrazně více spolupracovat, a to on-line. Tím vzniká velký důraz na zajištění efektivní integrace, na API, registry služeb, řízení dostupnosti služeb a minimalizaci redundance při vývoji.
Ing. Radim Adam, CSc., speciální projekty, Automa – časopis pro automatizační techniku, s. r. o.

Co ovšem často chybí, je ucelený pohled na zdroje dat, toky informací a práva přístupu k informacím a jejich změnám. To, co se skrývá za pojmem datový model podniku.