Aktuální vydání

celé číslo

12

2018

Automatizační technika v energetice a teplárenství

celé číslo

Měřit versus provádět měření

číslo 5/2002

Měřit versus provádět měření

Oba uvedené způsoby vyjádření mají své zapálené vyznavače a příznivce a stejně tak i své zapřisáhlé nepřátele a odpůrce. Zastánci spojení typu provést (provádět) měření, regulaci, nastavení, analýzu (výpočet) apod. argumentují rozšířením vyjadřovacích možností jazyka, zatímco zastánci jednoslovných slovesných pojmenování změřit (měřit), zregulovat (regulovat), nastavit (nastavovat), analyzovat, vypočítat (vypočítávat) argumentují úsporností vyjádření, jednoduchostí a poukazují na módnost, zbytečnou manýru a snahy o laciný efekt a vzbuzování zdání vysoké odbornosti, intelektuálnosti a závažnosti sdělení u prostředků konkurenčních. – A jak tomu obvykle v jazyce a v životě vůbec bývá, ani jednu z krajních pozic nelze hodnotit jako právě ideální a plně obhajitelnou. Jak komunikační, tak i jazyková situace je totiž poněkud složitější.

Pokud jde o jazykovou analýzu problému, odkazujeme na výklady v letošním dubnovém a květnovém čísle časopisu Elektro. Na tomto místě se soustředíme pouze na výklady funkční a stylistické. Víceslovná pojmenování uvedeného typu jsou záležitostí sekundární, vznikla na základě jednoslovných slovesných pojmenování, a to nikoliv mechanicky nebo samoúčelně, ale z důvodů významových. Jejich vznik a použití si vynutila potřeba větší významové a funkční diferenciace jazykových prostředků, a to zejména v odborném vyjadřování. Na základě prostředků, které již v jazyce existovaly, tak vznikl nový typ pojmenování, která by měla sloužit k rozšíření nejen našich pojmenovacích možností, ale také našich možností stylistických. Na celkovém významu spojení slovesa s podstatným jménem se totiž podílejí významové rysy obou jeho členů, a je proto složitější, komplexnější, než je význam jednoslovného slovesného pojmenování. Proto se také řadí mezi prostředky především psaného jazyka. Na jedné straně tak vzniká možnost jasnějšího, pojmově přesnějšího a významově diferencovanějšího formulování výpovědi; na druhé straně se tak ovšem výpověď stává složitější, někdy dokonce až na úkor jasnosti a přehlednosti.

Opět se tedy uplatňuje obecnější schéma: jazykový prostředek sám o sobě může být plně spisovný, plně funkční a může plně vyhovovat komunikačním potřebám v určité stylové oblasti a nelze proti němu jako takovému nic namítat. Zcela něco jiného však představuje otázka jeho konkrétního využití v konkrétním kontextu a za konkrétních podmínek, a to jak v rámci dané stylové oblasti, tak i při jeho přenášení do dalších stylových oblastí. Tam už může být hodnocení funkce a adekvátnosti velmi rozdílné. Při skutečně funkčním využití přispívají spojení tvořená slovesem provést (provádět) k zesílení rysů intelektuálnosti, objektivnosti, oficiálnosti jazykového projevu, k jeho neosobnosti a neemocionálnosti. Na rozdíl od jednoslovných slovesných pojmenování se jim proto dává přednost tam, kde jde o označení komplexněji pojatých dějů nebo činností, o označení organizovaných a oficiálních akcí apod. K použití víceslovného spojení mohou dále vést důvody stylistické a spolu s tím i některé důvody jazykové (např. potřeba stylistického a významového rozlišení, vidové specifikace, zobecnění vyjádření – bez uvádění předmětu, paralelní výstavby textu, uvádění výčtů aj.).

Jednoslovná slovesná pojmenování a na jejich základě vzniklá víceslovná spojení nejsou prostředky plně synonymní, nejsou významově a funkčně zcela totožná, ale je mezi nimi pouze vztah významové podobnosti. Proto se sice oblast jejich využití může do jisté míry překrývat, jádro jejich funkčního výskytu by však mělo být pokaždé někde jinde. Pokusíme-li se transformovat víceslovné spojení na jednoslovné pojmenování slovesné, většinou zjistíme, že tím dochází k méně či více výraznému posunutí významu – srov. např.: v průběhu zkoušky provádíme běžná měření x v průběhu zkoušky běžně měříme – – měření se provádí na stojícím vozidle x měří se stojící vozidlo. Ani jeden z obou uvedených prostředků proto nelze ani absolutizovat, ani paušálně odmítat. Vždy je třeba přistupovat k jeho hodnocení v souvislosti s tím, v jakém typu jazykového projevu se vyskytuje a jakou funkci v něm má plnit.

Problém slovesných spojení uvedeného typu spočívá především v jejich přílišné a nekritické oblibě, v jejich módnosti. Tato módnost pak velice snadno přechází v mechanické, neodůvodněné a nadbytečné používání. Často se s těmito typy setkávám především tam, kde se autor snaží dodat zcela prostému a jednoduchému sdělení zdání důraznosti, oficiálnosti a závažnosti – srov. např.: u tohoto úkolu není třeba provádět spolupráci jednotlivých resortů – bude provedeno jednání, aby byla provedena okamžitá realizace nápravy – doporučujeme provést realizaci zařízení hromadného dálkového ovládání.

V podobných případech jde o zbytečně složité vyjadřování jednoduchého obsahu a spolu s tím i o stylistickou neobratnost. Spojení se slovesem provést (provádět) takto někdy degradují až v bezobsažná klišé, popř. klišé odporující veškeré logice: provést (provádět) provedení, provést (provádět) realizaci, realizovat provedení apod., která výpověď zbytečně přetěžují.

Jak jsme se pokusili naznačit, ve formě sloves a z nich sekundárně vzniklých víceslovných pojmenování uvedeného typu máme před sebou prostředky nikoliv plně synonymní a vzájemně zaměnitelné, ale do jisté míry konkurenční. Ani jeden z obou jazykových prostředků nelze mechanicky a jednostranně preferovat na úkor druhého, ale je zapotřebí pracovat s nimi tak, aby jejich užití odpovídalo obsahu a funkci jazykového projevu, a abychom jimi vyjadřovali to, co skutečně vyjádřit chceme nebo potřebujeme.

PhDr. Věra Vlková, CSc.

Inzerce zpět