Aktuální vydání

celé číslo

05

2019

komunikace a software pro snímače a akční členy

tlakoměry

celé číslo

Digitalizace? Digitalizace, ale…

Digitalizace je pojem, se kterým se setkáváme na každém kroku. Digitalizace v průmyslu má ještě další rozměr, který je přímo spojen s fyzickými produkty, procesy a službami s nimi souvisejícími. K digitalizaci existuje značné množství klíčových slov, kterými jsme také obklopeni. Především umělá inteligence, internet věcí a internet služeb, robotizace, virtuální a rozšířená realita, disruptivní technologie, komunikace a jejich bezpečnost, big a smart data, cloud, edge commputing, reálný čas, digitální dvojčata, standardizace a mnoho dalších. Ve všech oblastech se zmiňují lidé jako zdroj pozitivní i negativní kreativity, ale také jako zdroj ohrožení bezpečnosti dat, informací, řešení, technologických postupů, znalostí a zkušeností. S lidmi jsou spojeny otázky vzdělání, využití nabytých zkušeností, ale i právní odpovědnosti a manažerských rozhodnutí.

Myslím si, že se stále nacházíme v optimistickém období hledání nových možností, které digitalizace průmyslovým podnikům a jejich zákazníkům může nabídnout. Naproti tomu si uvědomuji mnoho úskalí, která uvádění digitalizačních projektů do praxe, nejen v průmyslu, může přinést.

Požádal jsem o odpověď na několik otázek odborníky z předních společností, které mají s digitalizací průmyslu bohaté zkušenosti. Jsem rád, že se o své názory podělili (seřazeno abecedně podle firem):

  • Peter Bílik, Smart Industry Solution Designer, ANASOFT,
  • Pavel Roman, vedoucí korporátní komunikace Bosch Group v ČR a SR, Robert Bosch odbytová, s. r. o.,
  • Jan Ohřál, Country manager CZ+SK, B&R,
  • Vlastimil Braun, jednatel, COMPAS automatizace, spol. s r. o., a Compas robotika, s. r. o.,
  • Jan Burian, Senior Manager, Advisory – Performance Improvement, Ernst & Young, s. r. o.,
  • Roman Cagaš, ředitel společnosti, Moravské přístroje, a. s.,
  • Otto Havle, FCC průmyslové systémy,
  • David Zeman, INFOR Czech,
  • Daria Hvížďalová, vedoucí oddělení Solutions, JHV-ENGINEERING,
  • Petr Schaffartzik, K2 atmitec, s. r. o.,
  • Vladimír Kebo, Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně,
  • Petr Brynda, Business Development Mana­ger, Mitsubishi Electric Europe B. V., Czech Branch,
  • Viktor Němec, Senior Presales Manager, Oracle Czech, Oracle,
  • Zbyněk Červenka, výkonný ředitel, Pantek (CS), s. r. o., autorizovaný distributor značky Wonderware pro ČR a SR,
  • Ivo Procházka, expert na řešení pro průmysl, SAP ČR,
  • Ladislav Šmejkal, Teco a. s. 

Jaké má digitalizace v průmyslu limity?

Peter Bílik, Smart Industry Solution Designer, ANASOFT

Hodně nudné, rutinní práce je založeno na znalostních zručnostech, ve kterých lidi poráží umělá inteligence.

Peter Bílik (ANASOFT): Limity, s nimiž se nejčastěji setkáváme, se týkají převážně personální stránky. Na jedné straně je to nedostatek odborníků, kteří by měli v podniku na starost samotnou digitální transformaci (ve velkých zahraničních společnostech se již začaly objevovat role Chief Transformation Officer, označující náměstka ředitele, který odpovídá za přípravu a realizaci strategie digitální transformace). Na straně druhé jde o otázku pracovní síly nepřipravené na nové nástroje a zručnosti, které tyto nástroje vyžadují. S tím souvisí i pomalá adaptace nových technologií do stávajících výrobních procesů a v některých případech také nevůle s nimi pracovat. Právě tyto dva faktory by se přitom daly eliminovat modifikací vzdělávacího systému. Vzhledem k tomu nejsme ve vztahu k podnikům jenom dodavatelem samotného softwarového systému Smart Industry. Při zavádění inteligentních systémů řízení výrobních a logistických procesů zastáváme rovněž úlohu konzultantů v oblasti digitalizace, automatizace a autonomizace nebo také integrátora a projektového manažera. 

Pavel Roman (Bosch): Rozhodující limit bývá pochopení digitalizace ze strany vedoucích pracovníků, jejich neznalost možností digitalizace a propojení, dále nedostatečná datová infrastruktura v průmyslových podnicích a nedostatek odborníků v oblasti dat a datové analytiky. Továrnu budoucnosti charakterizuje plná flexibilita, individualita a škálovatelnost. Požadavky na výrobu jsou dnes určovány kratšími životními cykly výrobku a individuálním návrhem a tvarem výrobku. V důsledku se bude veškerá příprava, změny a testování dělat předem v počítačích na digitálních dvojčatech výrobních procesů. Jde vlastně o virtuální kopie celých řetězců. Bude možné nakonfigurovat všechny stroje a systémy, rychle vytvořit nové linky. Výroba jako celek bude probíhat nejen v reálném světě, ale i v tom virtuálním s digitálními dvojčaty. Ověří se chování hardwaru ještě před jeho použitím. Výrobní stroje budou vzájemně komunikovat napříč úrovněmi v reálném čase.

K vytvoření digitálního dvojčete výrobního podniku je zapotřebí velkého úsilí. A to nejen z pohledu ekonomického, ale také z pohledu realizace, implementace nových technologií, změny v myšlení jednotlivých oddělení a vedoucích pracovníků. 

Jan Ohřál, Country manager CZ+SK, B&R

Nové generace už přemýšlejí a chovají se více digitálně, ty mladší téměř výhradně. To jsou nejenom budoucí pracovníci, ale také budoucí zákazníci, kteří budou určující pro úspěšnost produktů a služeb na trhu.

Jan Ohřál (B&R): V technické oblasti je to především vzájemná nekompatibilita různých systémů, způsobená do jisté míry dominancí některých dodavatelů. Dále musíme hovořit i o velké technické náročnosti a složitosti přeměny výroby velkosériové, byť s vysokým stupněm automatizace, na výrobu flexibilní. Co se týče personální a organizační problematiky, jde při dnešní vytíženosti průmyslu spíše o nedostatek času, do jisté míry také o jistou pohodlnost a málo odvahy věci měnit. Zde nepomohou hrozby typu „když nebudete digitalizovat, nemusíte za pár let být vůbec…“. Jako správnou cestu vidím spíše postupné digitalizační kroky s vyhodnocením dílčích přínosů, pochopitelně v natolik otevřeném prostředí, aby jednotlivé etapy byly navzájem propojitelné a navazovaly na sebe. 

Vlastimil Braun (COMPAS): Limity jsou různé: nepřipravenost lidí, obava z nového, významná proměna výrobních procesů apod. Digitalizace se však není třeba obávat, není to cesta do neznáma. Ve zmíněných oblastech je třeba řešit obdobné zajištění projektů jako např. při rozsáhlejších investičních a rozvojových projektech, tedy je zajistit technicky, organizačně i personálně, v případě digitalizace včetně rozsáhlejšího procesního zavedení. Naše zkušenosti s digitalizací jsou však pozitivní, běžně aplikujeme řešení kompletní digitalizace všech procesů řízení výroby. Jde buď o dílčí funkce, nebo o ucelený navzájem provázaný koncept Digitální továrny Compas pro diskrétní i dávkové výrobní procesy, a to již od roku 2008. 

Jan Burian (EY): Neřekl bych, že digitalizace jako taková má technické limity. Spíše jsou to limity z pohledu náročnosti investic, ochoty propojení subjektů v rámci dodavatelsko-odběratelských řetězců a dostupností vhodných a vzdělaných pracovníků.

Za největší překážku však pokládám lidský faktor. Zejména nedostatečné znalosti směrů vývoje techniky i současných trendů, neschopnost identifikovat potenciál nových technologií před tím, než tak učiní konkurent. To je navíc třeba dělat neustále, protože přichází stále více nových technologií a směrů v čím dál kratších časových cyklech. 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Technické limity jsou dosud v nedohlednu, digitalizací průmyslové výroby se pouze bude dále zmenšovat ona menšina lidí, jejíž aktivita a tvůrčí práce zabezpečují kvalitu života celé populace. Strach mám spíše z digitalizace státu, který bude mít postupně k dispozici stále více prostředků pro nepřetržitý dohled nad každým člověkem. 

Otto Havle (FCC PS): Budoucnost je těžké předvídat. Již mnohokrát se stalo, že interpolace vývoje vycházející ze současného stavu a současných technologií implikovala alarmující limity, které se pak ukázaly bezvýznamné, protože skutečný vývoj šel úplně jinudy. O technické limity pravděpodobně nepůjde. Možná že půjde o limity společenské. Až začne digitalizace skutečně měnit svět, je možné, že budou uplatňovány nové státní regulace (jako dnes GDPR) a bude vytvářen společenský (spíše asi aktivistický) nátlak na autoregulaci soukromých firem (jako dnes na Facebook). 

David Zeman, INFOR Czech

Digitalizace se opírá o inteligentní pracovní sílu, zaměstnance, kteří jsou technicky zdatní, velmi se angažují v proaktivním rozhodování a mají kritické soft skills, jako je schopnost spolupráce a řešení konfliktů.

David Zeman (INFOR): Digitalizace znamená různé věci pro různé výrobní závody a různá vertikální odvětví, v závislosti na velikosti, rozsahu, typech výrobků, dodavatelském řetězci a očekáváních zákazníků. V digitalizaci jde však vždy o data a informace v nich obsažené, které mohou vést k optimalizaci výrobních procesů v podniku. Digitalizace znamená používání technologií, které pomáhají pracovníkům být produktivnější a mít větší přehled, a konsolidaci informací napříč společností. Specifické digitální nástroje obsahují prvky robotiky a technologie internetu věcí (IoT) až k umělé inteligenci (AI) a rozšířené realitě. Navzdory obrovským přínosům je třeba překonat některé výzvy a omezení. Jednou z nejnáročnějších výzev je právě nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Kritickou složkou je také potřeba překlenovací strategie, která je v některých společnostech upozaděna v pokušení přeskočit ve spěchu etapu implementace nové technologie. Bez fundamentální strategie však může být tato inicia­tiva jen bláznivým projektem probíhajícím bez většího efektu na společnost. Pro skutečnou digitalizaci musí být přítomna strategie pro zachycení a vytěžování smysluplných dat. 

Daria Hvížďalová (JHV): Zaprvé je to omezené chápání. Pojem digitalizace je velmi široký a každá společnost si pod ním představuje různé věci a zdůrazňuje různé aspekty, které jsou pro její podnikání klíčové. V digitalizaci jde obecně o ochotu a připravenost pracovat s daty, analyzovat trendy a předcházet problémům, a ne odstraňovat jejich následky.

Rychlost digitalizace průmyslu není aktuál­ně ani tak brzděná technickými limity jako spíše přirozenou historickou zátěží. V případě, že se staví nový výrobní podnik na zelené louce, je v něm míra digitalizace zpravidla velmi vysoká. Poměr takovýchto projektů na celkové průmyslové produkci je však relativně malý a většina výroby se uskutečňuje v provozech, které existují již delší dobu. V takovém případě je digitalizace brzděna nutností zohlednit také možnosti strojů starých pět, deset nebo i více let. Postupně se na trhu ale začínají objevovat také řešení, jak digitalizovat i tyto stroje. 

Petr Schaffartzik (K2): Teoreticky žádné limity neexistují. Z praktického hlediska je pro průmysl rozhodující smysluplná návratnost investic. Ne vše se prostě vyplatí digitalizovat a automatizovat. 

Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Máme-li hovořit o limitech „digitalizace“, tak mi to nedá začít u člověka a pojmu sémantika – významu obsahu sdělení, které je závislé na mnoha subjektivních faktorech. Stejnou větu, mají-li si rozumět různí příjemci informace (ať lidé, nebo umělé agenty), by obsahově měli pochopit všichni stejně. Už když se podíváme na samotný pojem „digitalizace“, tak je různě chápán účastníky naší diskuse, a to nejen proto, že v češtině má několik významů. Jako člověk zabývající se dlouhodobě kybernetikou bych obecně digitalizaci považoval za přechod od analogové do digitální podoby ve všech oblastech života, průmysl nevyjímaje. Co se týče limitů digitalizace, vyzdvihl bych ty obecné – společenské. Zde nejen „digitalizaci“ chybějí jasně definované společné cíle a systémová opatření, která budou konsenzuálně přijata celou společností a nezmění se po nejbližších volbách. K tomu ovšem potřebujeme dlouhodobě platné společné hodnoty – pravda, čest, osobní zodpovědnost, slušnost a vzájemný respekt, odvaha spojená s odpovídající pokorou, zkrátka uznání a respektování klasických společenských hodnot demokratické společnosti. Klíčovým faktorem a limitem digitalizace jsou lidé – jejich osobní hodnoty a dovednosti. Techniku, společnost, organizace, personální vztahy – to vše vytvářejí lidé jako odraz hodnot, které sdílejí. 

Petr Brynda (Mitsubishi): Digitalizace výroby se musí organizačně pečlivě připravit, to znamená naplánovat technologické a lidské zdroje, které budou třeba k jejímu zavádění a následnému provozování. 

Viktor Němec (Oracle): Jediným limitem digitalizace v průmyslu z dlouhodobého pohledu je snad jen rychlost světla. Hovořím z historické zkušenosti – kdykoliv jsme si v minulosti mysleli, že existuje nějaký limit nebo omezení, vždy byly časem překonány.

Ano, určitě existují taktická omezení daná kapacitou výpočetních prostředků, kvalitou čidel, určitou „nekompatibilitou“ myšlení lidské obsluhy s novými postupy. Jsem ale přesvědčený, že všechna tato omezení budou časem překonána a budou před námi stát nová, na která teď nedokážeme ani dohlédnout. 

Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Pro digitalizaci ve smyslu komplexní technické automatizace výrobních procesů bývají obvykle limitem finanční prostředky, a zavádí se proto rychleji nebo pomaleji a v různém rozsahu. Pro smysluplné využití získávaných informací pro podporu kvalifikovaných rozhodování pracovníků na různých úrovních řízení však mohou nastat limity personální i organizační. Mluvíme o takzvané digitální transformaci pracovních procesů, kterou jenom technika nevyřeší a lidský faktor (kdo, kdy a jak využívá informace) je zde velmi důležitý. 

Ivo Procházka (SAP ČR): Největší omezení pro digitalizaci průmyslu leží možná překvapivě v oblasti personální. Zaprvé, velmi málo manažerů si zřetelně uvědomuje, jak velký pokrok udělaly informační systémy za posledních řekněme deset let a jak moc informatické nástroje rozhodují o dalším rozvoji firmy. Stačí se jen podívat, jak IT žene dopředu například Amazon. Zadruhé, české vysoké školství nevychovává dostatek odborníků zdatných v IT s přesahem do výroby. Budou to právě tito odborníci, kteří ve výrobních firmách budou schopni zavádět moderní informační systémy doplněné o automatizaci, umělou inteligenci a robotizaci v jednom funkčním celku. 

Ladislav Šmejkal (Teco): Vzhledem k úžasnému rozvoji elektronických a informačních technologií nepředpokládám výrazné limity z tohoto důvodu. Omezení a problémy čekám spíše na straně „lidského faktoru“, tedy konzervativismus, nedostatek tvořivosti, fantazie a odvahy, organizační bariéry a především nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

 

Je možné, že snahy o standardizaci všech procesů v podniku mohou vést v budoucnu ke snížení kreativního přístupu k řešení operativních, taktických i strategických problémů?

Pavel Roman (Bosch): Standardizace umožňuje kontinuální zlepšování v rámci nastaveného komunikačního protokolu, technologie výroby či kontrolního procesu, což nevede ke snížení kreativního přístupu. Naopak, standardizací uvolněná kapacita poslouží kreativitě, nápady pak díky digitalizaci bude možné rychle testovat a zrychlovat jejich vývoj až do fáze zavedení do výroby. 

Jan Ohřál (B&R): Domnívám se, že je to právě naopak. Právě standardizace systémů a jejich rozhraní otvírá cestu ke kreativitě tam, kde je žádoucí. Řešit dnešní vzájemnou nekompatibilitu je natolik náročné a do jisté míry ubíjející, že pak opravdu nezbývá prostor pro realizaci vlastních technických nápadů a chytrých řešení, které podnik mohou odlišit od konkurence. To navíc v otevřeném prostředí, které umožní další růst. Jako významný počin vidím na výrobci nezávislý, stále více se prosazující komunikační standard OPC UA, který řeší nejenom komunikační, ale i kontextovou stránku úlohy, je základním kamenem architektury orientované na služby a jedním z pilířů digitalizace průmyslu. Velmi úspěšně se implementuje i jeho rozšíření o sítě TSN pro úlohy v reálném čase, jako je např. řešení složitých mechatronických výrobních systémů s časovou přesností v řádech mikrosekund. Jsem přesvědčen o tom, že se OPC UA prosadí, že bude právě tím respektovaným standardem propojení digitálního a fyzického světa výroby a že se v budoucnosti dočkáme realizace přání zákazníků, které lze definovat jako „plug and produce“, připoj a vyráběj. To bych ve srovnání s dnešními poměry považoval za opravdovou technickou revoluci. 

Vlastimil Braun, jednatel, COMPAS automatizace, spol. s r. o., a Compas robotika, s. r. o.

Jeden z klíčových aspektů úspěchu projektu digitalizace je jeho procesní zavedení (hodně změní procesy ve firmě). Procesní zavedení za manažery podniku žádný dodavatel neudělá.

Vlastimil Braun (COMPAS): Domnívám se, že „kreativita“ nepatří do řešení problémů operativního řízení výrobních procesů, spíše do oblasti strategického rozvoje. Trendy rozvoje v oblastech průmyslu, kterými se především zabýváme (automobilový průmysl, farmacie, potravinářství), vedou spíše ke standardizaci, a to z důvodu požadavků na vysokou a rovnoměrnou jakost výroby, takže obava ze snížení kreativního přístupu není omezující faktor rozvoje. Naopak se domnívám, že standardizace na platformě digitalizace zcela jistě přispěje k efektivnějšímu řešení problémů výrobních procesů. Co se týče podnikové problematiky v oblasti návrhů výrobků a technologií, zde si myslím, že ani tady nástroje digitalizace neomezují krea­tivní přístup. 

Jan Burian, (EY): Obecně práce v jakémkoliv vysoce standardizovaném prostředí potlačuje kreativní přístup k řešení problémů. Tedy zejména těch, kde si pracovník kreativně vypomáhá v situacích, se kterými standardy prostě nepočítají.

V moderní automatizované továrně skutečně příliš prostoru pro kreativitu nenalezneme.

O to více bude třeba se zaměřit na podporu kreativity v rámci navrhování a zlepšování těchto továren jako celku. Klíčové pro přežití podniků pak bude i zaměření zejména na podporu kreativity v rámci návrhů výrobků a budování vztahů se zákazníkem. 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Krea­tivní práce je neomezená zásoba, nikdy nebude vše hotovo. 

Otto Havle (FCC PS): Standardizace je výhodná u rutinních činností podniku. Snižuje náklady, umožňuje plánování a udržení parametrů výroby. Standardizace procesů souvisejících s inovacemi může negativně ovlivňovat kreativitu; může vést k zamítnutí inovace z důvodu jejího chybného vyhodnocení podle stávajících kritérií. Tomuto problému se velké korporace nevyhnou ani přesunem vývojových aktivit do samostatných jednotek se start-upovou kulturou. Propast mezi inovačním centrem a zbytkem firmy je nakonec tím větší, čím progresivnější jsou vyvinuté inovace. 

David Zeman (INFOR): Opak je pravda. Podniky, které implementují digitální technologie, aby standardizovaly a zefektivnily procesy, uvolňují čas pracovníkům, aby se mohli více angažovat u zákazníků a řešit problémy kreativními nápady. Oddělení výzkumu a vývoje se může zaměřit spíše na nové nápady než na nudné procesy a administrativní úkoly, které mohou být řešeny standardním systémem ERP. 

Daria Hvížďalová (JHV): Podle mého názoru bude efekt právě opačný, protože kreativita je vyžadována v okamžiku, kdy úkol vyčnívá ze standardního procesu. Ve chvíli, kdy standardní procesy a výroba běží dobře a nevyžadují nepřetržitou pozornost managementu, je možné o to více času věnovat zkoumání, jak technologii výroby ještě více vylepšit z pohledu ceny, kvality, dopadů na životní prostředí a tak dále. 

Petr Schaffartzik, K2 atmitec, s. r. o.

Jestliže připustíme, že pod slovo robot patří i čistě softwarová řešení, pak se zde objevuje mnohem větší skupina pracovních pozic, které jsou nahrazovány. Automatické zpracování objednávek z webu včetně celé logistiky je jeden z nejčastěji automatizovaných procesů.

Petr Schaffartzik (K2): Kreativitu bychom se v podnicích měli snažit udržet tam, kde je zapotřebí. Firemní vize a strategie nebo například vývoj nových produktů se bez ní neobejdou. Všude jinde bychom měli jít cestou standardizace. Jako výrobci a dodavateli systému ERP nám zkušenosti firem ukazují, že kreativní operativní řešení problémů přináší v nejlepším případě jen velmi krátkodobý efekt. Obchodní partneři dnes jednoznačně preferují jistoty standardních postupů před nejistotou vyplývající z kreativních řešení. Pro kreativitu v podobě nápadů na zlepšení standardních procesů by však měl zůstat v každé firmě dostatečný prostor. 

Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Standardizace je nutnou součástí průmyslových aktivit a její místo je spojeno s užitnými vlastnostmi a kvalitou výrobků a služeb. Kreativita je svázána se způsobem myšlení člověka, který se formuje ve velmi raném předškolním věku. V průmyslu by kreativita měla být klíčovým zdrojem inovací ve všech formách návrhu a přípravy výroby a služeb.

Kreativní přístup bych v průmyslu určitě vyřadil z řešení operativních problémů, tam nepatří! Nedovedu si představit dopady na kvalitu a vlastnosti výrobků po kreativních operativních řešeních či zásazích obsluhy. 

Petr Brynda (Mitsubishi): Nutně to tak být nemusí, standardizace procesů i jejich krea­tivní řešení se mohou doplňovat. K řešení operativních problémů je nejlepší použít standardní řešení, většinou není čas na vymýšlení kreativních řešení, ke kterým je vhodné se vrátit a vnést do problematiky i jiný pohled, ale až po odstranění operativního problému. U taktických i strategických problémů nás většinou netlačí čas, tak je dost prostoru na kreativitu a porovnávání různých nápadů. 

Viktor Němec (Oracle): Standardizace procesů je obecně velmi prospěšná věc, která většinou vede k výraznému zvýšení efektivity. Správně navržený procesní model ale počítá se zpětnou vazbou a s možností neustálého vylepšování a zdokonalování. Kromě toho musí ve správném modelu existovat doména „strategie a plánování“, která se zabývá právě tím kreativním přístupem. Standardizace procesů může tedy naopak přispět k tomu, že kreativní nápady budou správným způsobem zpracovány, zdokumentovány, posouzeny a případně implementovány (a „nevyšumí“, jak se často stává v chaoticky řízených organizacích). 

Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Podle mého názoru je kompletní standardizace opravdu všech procesů v podniku téměř nemožná; vždy budou nastávat nepředvídatelné situace, které se budou muset operativně a kreativně řešit. Již zmíněná digitální transformace pracovních procesů není univerzálním všelékem, ale může pomoci zautomatizovat mnoho rutinních činností, striktně dodržovat předepsané výrobní postupy, předávat okamžitě aktuální informace širšímu počtu zainteresovaných pracovníků, mít elektronické záznamy o skutečné výrobní historii včetně provedených rozhodnutí pro interní nebo externí audity a podobně. 

Ivo Procházka (SAP ČR): Opak je pravdou. Standardizace procesů a jejich digitalizace povedou k efektivnímu zpracování obchodních zakázek. Kreativní přístup jednotlivců velmi často snižuje celkovou efektivitu výrobní firmy. Lidé jsou většinou bytostně přesvědčeni, že jejich operativní flexibilita je to, co efektivně řeší problémy, ale zapomínají, že problémy jsou většinou způsobeny špatně nastaveným procesem nebo špatně fungujícím softwarem a že mnohdy také svojí operativní flexibilitou způsobují problémy návazným oddělením ve firmě. 

Ladislav Šmejkal (Teco): Ano, to riziko je reálné – problém se vyskytuje už u jednotlivých plně automatizovaných technologií, kdy operátor jen dohlíží na průběh automatizovaného procesu a v případě mimořádné situace nebo poruchy je zcela bezradný. V rámci tréninku se osvědčuje občas přepnout řízení do ručního režimu nebo chování v mimořádných situacích trénovat v simulaci na trenažéru.

 

Prosadí se digitalizace v průmyslu ve větší míře po odchodu stávající generace řídících pracovníků z vrcholových pozic?

Peter Bílik (ANASOFT): Digitalizace, jakož i transformační aktivity podniku z ní vyplývající nejsou z naší zkušenosti omezovány konzervativním managementem. Adaptace nových technologií a digitální transformace a automatizace procesů ve výrobních podnicích nebo zásobovacím řetězci závisejí jenom na cílech daného podniku a vůli jeho managementu. Doba se zrychluje a změny na trhu nebo nastavení nových podnikatelských modelů nastávají častěji než generační obměna. Vzhledem ke společnostem, které jsou lídry digitalizace a jež díky digitalizaci a automatizaci získávají konkurenční výhody, se musí i ostatní společnosti v segmentu nevyhnutně přizpůsobit tomuto tempu, a to z důvodu jak zachování konkurenceschopnosti, tak i udržitelnosti procesů. Odpověď na otázku tedy je: ne, protože už nebude mít význam digitalizovat nebo nebude co digitalizovat. 

Pavel Roman (Bosch): Přístup k digitalizaci u takzvaných mileniálů a příslušníků generace Z, kteří budou postupně nahrazovat stávající vedoucí pracovníky, je vstřícnější. Lze očekávat, že obecně větší digitální gramotnost, velké požadavky v oblasti propojování a digitální komunikace povedou k rychlejšímu nástupu a rozšíření těchto technologií ve firmách. 

Jan Ohřál (B&R): O tom není pochyb. Nové generace už přemýšlejí a chovají se více digitálně, ty mladší téměř výhradně. To jsou nejenom budoucí pracovníci, ale také budoucí zákazníci, kteří budou určující pro úspěšnost produktů a služeb na trhu. Mezi stěžejní cíle podnikových managementů patří především snaha zákazníkovi porozumět. Když se bavíme o změně myšlení, musíme si připustit, že v budoucnosti bude pro obchodní úspěch určující ani ne tolik výrobce a jeho „značka“, ale především zákazník a uspokojení jeho individuálních požadavků. Největší soudobou výzvou je takový produkt vyrobit a dodat v krátkém čase. Výrobní náklady přitom však musí ekonomicky odpovídat výrobě sériové. 

Vlastimil Braun (COMPAS): Nedomnívám se, že míru rozvoje určuje věk manažerů, myslím si, že inovativní myšlení nesouvisí přímo s věkem. Ve výrobě jsou důležité rovněž zkušenosti, a proto vyvážené schopnosti kreativity (vyšší v mladém věku) a zkušeností (souvisejí s vyšším věkem) nutných k tomu, aby se nešlo do utopických cílů, vedou k úspěšným projektům. Nicméně manažeři, kteří se pustí do plné digitalizace, musí být cílevědomí a přesvědčení o tom, že jim projekt digitalizace hodně přinese. Dále jeden z klíčových aspektů úspěchu projektu digitalizace je jeho procesní zavedení (hodně změní procesy ve firmě). Procesní zavedení za manažery podniku žádný dodavatel neudělá, jakkoliv se snažíme manažerům a personálu podniků jako dodavatel digitální továrny pomáhat. 

Jan Burian, (EY): Nejsem si jistý, jestli zavádění digitalizace v průmyslu vůbec souvisí s věkem manažerů. V českých firmách může generační obměna přinést svěží vítr do digitálních inovací, v zahraničních společnostech působících na území České republiky však bude spíše záležet na přístupu a celkové strategii „matek“. 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Nesetkal jsem se s informacemi, že by stávající, byť již často nepříliš mladí řídící pracovníci digitalizaci brzdili. Generační výměna na řídicích pozicích asi dynamiku digitalizace nijak výrazně neovlivní. 

Otto Havle (FCC PS): Četl jsem (asi u Taleba nebo Gladwella) o studii, která dokazovala, že osobnost CEO má jen minimální vliv na úspěšnost podniku. A nemyslím si, že by na vrcholových postech průmyslu seděli zavilí brzdiči pokroku. Větším problémem jsou, podle mého názoru, státní regulace nebo intervence, dotace a snahy diktovat vize (nejen průmyslu) na základě ideologií a aktivistických výstřelků. 

David Zeman (INFOR): Ne. Digitalizace již začala. Současní vedoucí pracovníci vidí potřebu a chápou přínosy. Nemusí se narodit s chytrými telefony v ruce jako malá generace, ale žijí ve světě digitálních technologií a vědí, jak se tímto světem snadno pohybovat. Zkušení a inovativní manažeři adoptují digitální technologie stejně dobře jako jejich mladší kolegové. 

Daria Hvížďalová, vedoucí oddělení Solu­tions, JHV-ENGINEERING

V digitalizaci jde obecně o ochotu a připravenost pracovat s daty, analyzovat trendy a předcházet problémům, a ne odstraňovat jejich následky.

Daria Hvížďalová (JHV): Myslím, že se prosadí více, až uvidíme rostoucí počet úspěšných praktických implementací a náklady na techniku budou tlačeny dolů. Je asi pravda, že mladší ročníky mají k digitální technice obecně asi o něco blíže, ale rozhodně to neplatí plošně. Mladší management je na jedné straně otevřenější inovacím, na druhé straně však hrozí, že se ocitne v pasti takzvaných buzzwordů. I když jednoznačně převažují přínosy inovaci, občas máme pocit, že požadavek na jejich implementaci plyne jen z nutnosti vyzkoušet novou technologii, bez domyšlení celého kontextu a technického řešení. Otázkou ovšem je, zda je celý proces připraven na digitalizaci jako takovou.

Je také třeba si uvědomit, že pro efektivní zavádění principů I4.0 je důležité nejen znát nejnovější technické možnosti, ale také rozumět samotné technologii výroby a vědět, co měřit a zjišťovat a jaké veličiny mohou mít vliv na kvalitu, životnost nástrojů a tak dále. Prolínání generací je tedy z mého pohledu příležitost, jak skloubit znalost možností technických novinek, jejímž nositelem bude spíše mladší generace, se znalostí a zkušenostmi z technologie výroby, což bude častěji doménou generace starší. 

Petr Schaffartzik (K2): Řídící pracovníci rozhodují o směřování každého podniku. Nevnímám stávající generace jako hlavní brzdu digitalizace v průmyslu. V mnoha případech nezáleží na věku. Spíše vnímám jako brzdu pokroku to, že se podniku v současné ekonomické situaci daří velmi dobře a necítí potřebu investic do digitalizace. Okamžitý byznys dostává přednost před dlouhodobější strategií. Ve spojení s nedostatkem lidí na trhu práce také chybí energie a odvaha provést radikálnější změny. 

Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Míra prosazení digitalizace v průmyslu bude závislá na mnoha faktorech, kde konzervatis­mus v myšlení řídících pracovníků nebude rozhodující. Lokálně mohou řídící pracovníci postup digitalizace zpomalit, ale tlaku a společenským trendům se nevyhnou. Naproti tomu znám mnoho „starších“ řídících pracovníků, kteří svými znalostmi, zkušenostmi a osobní vizí jsou hybateli v rozvoji a digitalizaci firem. 

Petr Brynda (Mitsubishi): Myslím, že je to více závislé na konkurenčním prostředí a výhodách, které může digitalizace přinést, případně na nutnosti splnit jejím zavedením normy (například serializace léčiv ve farmaceutickém průmyslu) než na řídících pracovnících. 

Viktor Němec (Oracle): Podle mého názoru to nebude mít žádný vliv. Konkurence je taková, že žádný řídící pracovník (i ze stávající generace) si nemůže dovolit ignorovat trendy. 

Zbyněk Červenka, výkonný ředitel Pantek (CS), s. r. o., autorizovaný distributor značky Wonderware pro ČR a SR

Mluvíme o takzvané digitální transformaci pracovních procesů, kterou jenom technika nevyřeší a lidský faktor (kdo, kdy a jak využívá informace) je zde velmi důležitý.

Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Záleží na konkrétních osobnostech ve vrcholovém vedení a firemní kultuře v každém podniku. Existují pokrokové a technologicky progresivní podniky i podniky, jejichž management změny z různých důvodů příliš neiniciuje, dokud k tomu není donucen svými zákazníky nebo legislativou. Ideálním stavem pro digitální transformaci je, když v podniku existuje tým vedený nadšeným a kompetentním vizionářem v této oblasti (technický ředitel, ředitel pro digitalizaci, šéf IT a podobně), který je partnerem jak svému vrcholovému managementu, tak i externím dodavatelským firmám. Kvalifikovaně se vyznat v možnostech dnešních moderních IT a automatizačních systémů rozhodně není jednoduché a vrcholový management má spoustu jiných úkolů. 

Ivo Procházka (SAP ČR): Více než o generační výměnu půjde o uvědomění si technologických trendů a jejich dramatických dopadů na fungování firem. Ruku v ruce s tím jde i uvědomění si toho, kdo je vlastně konkurence a jak konkurence organizuje výrobu.

Úspěšně se bude rozvíjet firma, která správně pochopí důsledky technických trendů, začne se porovnávat s konkurencí z vyspělých trhů a bude o krok napřed v digitalizaci výroby. 

Ladislav Šmejkal (Teco): Předpokládám, že ano, generační obměna proces urychlí, stejně jako v jiných oborech – mladí mají zcela jiný přístup k technice a informatice, jiný způsob myšlení a jednání. V tom vidím velký potenciál pro budoucnost.

 

Do jaké míry je úspěšná digitalizace společnosti podmíněna přípravou v rámci vzdělávacího systému?

Peter Bílik (ANASOFT): Vzdělávací systém zastává klíčovou roli ve vztahu k úspěšné digitalizaci společnosti. Současný vzdělávací systém je stále ve větší míře postaven na informacích v tištěné podobě. Za posledních dvacet let došlo k exponenciálnímu nárůstu informací v digitální podobě, v současnosti zůstává v tištěné podobě méně než 1 % informací, kterými jako lidstvo disponujeme. Především by se měl zvýšit důraz na předměty z oblastí vědy, techniky a matematiky. Tuhle skutečnost si uvědomujeme i v naší společnosti, a proto dlouhodobě podporujeme aktivity a iniciativy vedoucí ke vzdělávání, mimo jiné i robotickou soutěž First Lego League, kde se děti učí programovat. Taktéž spolupracujeme i s univerzitou, kde s Ústavem počítačového inžinierstva a aplikovanej informatiky a Ústavem informatiky, informačných systémov a softvérového inžinierstva Fakulty informatiky a informačných technológií Slovenskej technickej univerzity v Bratislavě spolupracujeme v rámci výzkumné laboratoře pro použití umělé inteligence v systémech smart industry. 

Pavel Roman, vedoucí korporátní komunikace Bosch Group v ČR a SR, Robert Bosch odbytová, s. r. o.

Důležitou otázkou dneška je povolení, zavedení a využití vnitropodnikových sítí 5G. K přenosu dat v nich dochází stokrát větší rychlostí než u sítí 4G.

Pavel Roman (Bosch): To je naprosto zásadní předpoklad. Digitální transformaci lze provádět pouze s experty z datových disciplín a s vedením, které toto podporuje a chápe důsledky například investice do datových struktur.

Je nutné investovat do vzdělávacího systému tak, aby končící absolventi měli uplatnění na trhu práce, kde lze očekávat vysoké a narůstající požadavky na digitální gramotnost. Bohužel změny ve studijních plánech a akreditace nových oborů přinesou své výsledky až za dlouhou dobu, pravděpodobně až po pěti, možná i až deseti letech. Je třeba hledat i jiné možnosti. Průmysl bude potřebovat více těchto odborníků již podstatně dříve.

Cestou, jak situaci s nedostatkem odborníků s novými kompetencemi na pracovním trhu aktivně řešit, by mohly být rekvalifikační programy pro ty již existující. První pilotní projekty známe z Německa. Bosch například otevřel specifické programy na zapracování do nových oblastí či spustil ve spolupráci s univerzitami pilotní programy na rekvalifikaci pro svoje stávající zaměstnance. Přeškolit zkušeného strojního inženýra na vývojáře softwarových řešení či systémového inženýra v oblasti elektronických systémů by mělo být podstatně rychlejší než čekat na promoce nynějších středoškoláků. 

Jan Ohřál (B&R): Já si myslím, že zbytečně žehráme na vzdělávací systém a čekáme od něj spasení, dokonce si myslím, že u nás až tak špatný není. Dnes se lidé i podvědomě vzdělávají také díky nekonečnému přílivu informací dostupných online. V posledních dvaceti letech sledujeme například ohromný posun už třeba jenom v jazykové výbavě mladé generace, schopnosti přijímat informace v angličtině, umění se prezentovat a samostatně vyjadřovat, bezproblémově komunikovat s vrstevníky kdekoliv na světě. Uvědomění si toho, že svět nekončí na Šumavě, že dnešní digitální technologie neznají hranice. To nám chybělo, v tomto jsou na tom dnešní studenti výrazně lépe. Co se týče techniky samotné, je důležité školní teoretické znalosti uvést do kontextu. Propojit digitální teorii s fyzickou praxí. V tomto směru máme jistě co závidět zemím, kde je velmi úspěšný systém duálního vzdělávání. Praktickou část výuky lze u nás dohnat pouze pravidelnou praxí u konkrétních firem, nejlépe již během studia. Naše firma tímto způsobem pracuje již léta. V poslední době nám velmi výrazně roste zájem studentů o praktickou činnost, o to, vyzkoušet si na mecha­tronických modelech chování fyzických strojů ve skutečnosti, možnost kreativně zkoušet nejrůznější nápady mimo standardní školské laboratorní úlohy. 

Vlastimil Braun (COMPAS): Vzdělávání je nezbytné nejen pro digitalizaci, ale i pro schopnost inovací a rozvoj personálu firem obecně. Například jako dodavatel řešení Digitální továrny Compas pro diskrétní i dávkové výrobní procesy pořádáme workshopy a školení personálu výrobních podniků, včetně vysvětlování vize čtvrté průmyslové revoluce ve výrobě, a to v podobě německé iniciativy a vznikajících standardů Platformy Industrie 4.0. Kromě jiného Industrie 4.0 (dále I4.0) je jediná mně známá platforma, která má podrobný technický obsah a standardy, což například Národní iniciativa Průmysl 4.0 neobsahuje, a tedy průmysl 4.0 nelze v praxi aplikovat. To by se mělo zlepšit a potom je možné nasadit témata do vzdělávání a dát k dispozici podnikům. Mimo jiné naše průzkumy ukazují katastrofální neznalost digitalizace a principů I4.0 jak u personálu výrobních firem, tak překvapivě i u inženýrsko-dodavatelských firem, které dokonce téma I4.0 prezentují ve svých příspěvcích na konferencích a v médiích, ale mnoho o I4.0 nevědí. 

Jan Burian, (EY): Vzdělávací systém na digitalizaci jako takovou může připravit pouze do omezené míry. S tím, jakým tempem nové technologie přicházejí a zase zastarávají, je klíčové přijmout ideu celoživotního vzdělávání. Tedy nikoliv, že střední či univerzitní vzdělání bude dostačovat po celý pracovní život.

Samozřejmě je důležité se snažit o propojení teoretického a praktického vzdělání. Na druhou stranu průmysl musí dát mladým lidem větší motivaci než pouze „stát celý den u stroje“ (jakkoliv moderního) a zejména mzdu, která zajistí slušný životní standard. Jinak ještě vzroste odliv kvalitních a chytrých pracovníků z průmyslu, zejména do oblasti služeb. 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Co je to úspěšná digitalizace společnosti? Je to stav, kdy ztratíme poslední zbytek osobní svobody a kdy bude nepřetržitě online hlídáno naše chování a udržován náš sociální kredit jako v Číně? V případě vzdělávacího systému nejde o to, aby více lidí lépe rozumělo například informačním technologiím. Chovám určitou naději, že je zde souvislost mezi úrovní vzdělanosti a hodnotou svobody. V tomto kontextu je vzdělávací systém velmi důležitý. 

Otto Havle, FCC průmyslové systémy

Již mnohokrát se stalo, že interpolace vývoje vycházející ze současného stavu a současných technologií implikovala alarmující limity, které se pak ukázaly bezvýznamné, protože skutečný vývoj šel úplně jinudy. Větším problémem jsou, podle mého názoru, státní regulace nebo intervence, dotace a snahy diktovat vize (nejen průmyslu) na základě ideologií a aktivistických výstřelků.

Otto Havle (FCC PS): Vzdělávací systém nepodmiňuje jen úspěšnost digitalizace, ale celé společnosti. Současné aktivistické trendy, které získávají stále větší vliv na řízení školství i státu, upřednostňují získávání měkkých dovedností. Tvrdá data si přece každý najde na Googlu. Titíž lidé ovšem prohlašují, že internet je plný fake news. Je jasné, že lidem, kteří neumějí zpracovat a vyhodnotit tvrdá data, se lépe vládne. Ale na průmysl to má devastující vliv. A nejde jen o „tradiční“ průmysl, o kterém se dnes s oblibou tvrdí, že nemá budoucnost. Jde o budoucnost Evropy jako suverénního regionu, který bude schopen vlastních ekonomických aktivit. Jak píše Marian Kechlibar: bylo by smutné, kdyby se naši vnukové živili předváděním se v kostýmu Krtečka před čínskými turisty. 

David Zeman (INFOR): Digitalizace se opírá o inteligentní pracovní sílu, zaměstnance, kteří jsou technicky zdatní, velmi se angažují v proaktivním rozhodování a mají kritické soft skills, jako je schopnost spolupráce a řešení konfliktů. Výroba se zaměřuje na dnešní školy, aby vychovávaly absolventy, kteří jsou zvědaví a připravení na celoživotní vzdělávání. 

Daria Hvížďalová (JHV): V oblasti vzdělávání vyvolala digitální revoluce mnoho pochybností a velký stupeň nejistoty: nikdo si není jistý, co a jak bychom měli v tomto novém století učit. Čelíme mnoha novým otázkám. Jakou roli by měla hrát technika ve vzdělávání? Jaká je role učitele v novém scénáři? Jak neformální vzdělávání pomáhá připravit studenty na život ve společnosti 21. století?

Důležitým aspektem podle mého názoru je to, že vzdělávací systém si již nemůže dovolit důraz na memorování, jelikož zdroje dat jsou nekonečné, ale spíše musí být založen na filtrování a zpracování dostupných informací. 

Petr Schaffartzik (K2): Vzdělávací systém určuje, jací lidé budou vstupovat na trh práce. Tito lidé mají znalosti a očekávání, která z jejich znalostí vyplývají. Firmy si musí uvědomit, že už mnohdy nestačí konkurovat na trhu práce velikostí a značkou s mnohaletou historií. Dnes mnohem více rozhoduje prostředí firmy. A nejde pouze o firemní sídlo a vybavenost kanceláří. Mladé lidi stejně tak zajímá smysluplnost procesů ve firmě a kvalita softwaru, se kterým budou pracovat. Čím kvalitnější bude příprava mladých lidí v rámci vzdělávacího procesu, tím větší bude tlak na firmy, aby reagovaly. V mnoha případech totiž platí, že lidé na trhu práce jsou. Jenom je ne všechny firmy umějí zaujmout a nabídnout jim adekvátní pracovní prostředí. 

Vladimír Kebo, Mendelova univerzita Brno


Co se týče limitů digitalizace, vyzdvihl bych ty obecné – společenské. Zde nejen „digitalizaci“ chybějí jasně definované společné cíle a systémová opatření, která budou konsenzuálně přijata celou společností a nezmění se po nejbližších volbách. K tomu ovšem potřebujeme dlouhodobě platné společné hodnoty – pravda, čest, osobní zodpovědnost, lušnost a vzájemný respekt, odvaha spojená s odpovídající pokorou, zkrátka uznání a respektování klasických společenských hodnot demokratické společnosti.


Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Jestliže vláda bere vážně digitalizaci společnosti, tak by se měla konečně intenzivně věnovat nejdůležitější strategické agendě v zemi – systému školství. Chaotické financování pedagogických pracovníků bez předem jasně definovaných a demokraticky prodiskutovaných dlouhodobých cílů může nadělat více škody než užitku. Dejme učitelům a akademickým pracovníkům pevný bod ve vesmíru – cíle a zdroje, a zbavme je přebujelé byrokracie – a věřím tomu, že naši důvěru nezklamou a povedou mladou generaci ke kreativitě.

Osobně jsem v denním kontaktu s mladou generací a mohu konstatovat, že „digitální“ dovednosti jsou přirozenou součástí jejich světa a přes nedostatky ve vzdělávacím systému nemám obavy o naši budoucnost. 

Petr Brynda (Mitsubishi): To je dost obecná otázka, nemyslím si, že je nutně podmíněna ve vzdělávacím systému. Digitalizace společnosti záleží hlavně na tom, jak bude digitalizace pro uživatele atraktivní. Ve škole nás nikdo neučil pracovat se sociálními sítěmi, mobilními aplikacemi, nakupovat přes e-shopy, a přesto se jejich používání úspěšně uchytilo. 

Viktor Němec (Oracle): Na toto téma by se dal napsat dlouhý článek, protože odpověď na tuto otázku má spoustu aspektů. Řečeno velmi stručně: vzdělávací systém hraje naprosto zásadní roli. Práce s informacemi a digitálními technologiemi se během posledních dvaceti let radikálně změnila. Spousta tradičních postupů (uvedu tolikrát omílaný příklad „biflování“ letopočtů) ve výuce již není relevantní. Nyní jde o to, jak správně a rychle informace najít, vyhodnotit jejich důležitost a jak je dát do souvislostí s mým problémem. 

Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Velkou výhodou je, že dnešní mladá generace si bez digitálních technologií již vůbec nedokáže představit svůj osobní život, takže i ve svých budoucích zaměstnáních bude digitalizaci plně podporovat a aktivně ji využívat. Vzdělávací systém s kvalitní výukou zaměřenou na digitální technologie, včetně podpory vlastních vzdělávacích procesů těmito technologiemi, může samozřejmě velmi pomoci. Nicméně poté v praxi již záleží na iniciativě každého člověka a jeho touze maximálně zefektivnit práci svoji i svých kolegů. K tomu přispívá i příležitost prakticky využívat moderní technologie, které jsou ve výrobních podnicích obecně přece jenom dostupnější než v akademickém prostředí, i když výjimky by se určitě našly. 

Ivo Procházka (SAP ČR): Digitalizace průmyslu je vzdělávacím systémem zásadně podmíněna. České vysoké školství nevychovává dostatek IT odborníků s přesahem do oborů, v nichž bude digitalizace probíhat. Bude-li například výrobní firma modernizovat podnikový informační systém s vysokým podílem automatizace, strojového učení a robotizace, nebude v budoucnu dostatek IT odborníků, kteří budou rozumět problémům výrobních firem a budou schopni takový komplexní systém v prostředí výrobní firmy efektivně zprovoznit. V porovnání s vyspělými trhy to bude strategická překážka, jež by mohla Českou republiku delegovat mezi technicky zaostalé země. 

Ladislav Šmejkal, Teco, a. s.

Řešitel by měl být nejenom technicky zdatný, ale měl by mít i „diplomatické a psychologické schopnosti“, vidět problém i z pohledu budoucích uživatelů, umět se uživatelů ptát a „dostat je do hry“, dotvářet s nimi zadání, umět si vymýšlet, vést je a řešení vytvářet v interakci s nimi tak, aby se cítili spoluřešiteli, a výsledek přijali „za svůj“.

Ladislav Šmejkal (Teco): Pro úspěšnou digitalizaci podnikových procesů považuji kvalifikaci řešitelů za zásadní. Je to komplexní problém, který je třeba řešit v mnoha souvislostech – je třeba řešit mnoho dílčích úkolů technického i netechnického charakteru. Řešitel by měl být nejenom technicky zdatný, ale měl by mít i „diplomatické a psychologické schopnosti“, vidět problém i z pohledu budoucích uživatelů, umět se uživatelů ptát a „dostat je do hry“, dotvářet s nimi zadání, umět si vymýšlet a vést je a řešení vytvářet v interakci s nimi tak, aby se cítili spoluřešiteli a výsledek přijali „za svůj“. Je nutné předpokládat, že předávacím protokolem řešení nekončí, že digitalizace je „nekonečným příběhem“. Takový úkol nemůže vyřešit „nějaký ajťák“, absolvent nějaké obskurní školy, která „taky učí IT“. Škol, které poskytují potřebnou kvalifikaci, není mnoho (pokud vůbec existují) – a navíc je ještě potřebná nějaká doba „školy života“. Ve vzdělávacím procesu pro tuto kvalifikaci (i pro jiné) vidím největší omezení.

 

Pokud se na robotizaci pohlíží jako na nahrazení operátorů, nejde spíše o nahrazení obslužné práce tam, kde ji dříve nebylo možné řešit strojem?

Peter Bílik (ANASOFT): Roboty se primárně používají tam, kde se vykonává rutinní práce. Doposud to byly vesměs práce manuální, v budoucnu ale můžeme očekávat použití robotů v činnostech bez ohledu na to, jestli jde o manuální, nebo znalostní práci. V současnosti je tlak na používání robotů všude tam, kde jde o nebezpečnou nebo „špinavou“ práci. Do popředí se však dostávají roboty, které budou za lidi dělat veškerou „nudnou“ práci. Hodně takové nudné práce je založeno na znalostních zručnostech, ve kterých lidi poráží umělá inteligence. Za robotizaci totiž lze považovat i používání digitálních dvojčat a inteligentních informačních agentů. Právě autonomní inteligentní informační agenty představují nezbytnou součást konceptu chytré továrny (smart factory) a jsou základním stavebním prvkem systémů smart industry. Vzhledem k jejich vlastnostem interoperability, adaptability a kognitivním schopnostem umožňují při autonomním řízení výrobních a logistických procesů využívat kolektivní inteligenci.

Pavel Roman (Bosch): Robotizace se hlavně zaměřuje na jednotvárnou náročnou práci, která nevyžaduje kreativitu člověka a kde robotika kompenzuje „nedostatky“ člověka – pozornost, přesnost a tak dále. Lidé by se naopak měli zaměřit na práce s vysokou přidanou hodnotou, kterou nelze nahradit stroji.

Rozvoj výroby robotů pro průmyslové využití přišel v 70. letech minulého století. Za téměř padesát let bylo vytvořeno nepřeberné množství variant co do velikosti, funkce, rychlosti nebo tvaru. V poslední době došlo k výraznému zlevnění pohonů a řízení. Postupující robotizace bude mít významný dopad na mnoho pracovních pozic napříč odvětvími. Budou zanikat nepotřebné pozice a vznikat nové. Stále však v průmyslu existuje a bude mnoho výrobních technologií, které se bez lidské přítomnosti neobejdou. A tak s příchodem kolaborativních robotů dojde k propojení lidské a strojní činnosti. 

Jan Ohřál (B&R): Já si myslím, že robotizace je dnes již poněkud zastaralý pojem, fáze, kterou má průmysl již většinou za sebou. V celém procesu digitalizace nejde přece pouze o změnu způsobu obsluhy stávajících technologií. V budoucnosti se budou stále více prosazovat flexibilní výrobní systémy s roboty a zde nemám na mysli pouze standardní průmyslové roboty, jak je známe dnes, ale i různě složitá či jednoduchá mechatronická výrobní a transportní zařízení, včetně mobilních. Výrobní proces nebude určován strojem, ale výrobkem samým, respektive jeho digitálním obrazem v datech, stroj se pružně přizpůsobí. A to až do úrovně jednoho unikátního kusu. 

Vlastimil Braun (COMPAS): Myslím, že využití robotů je neustále zdokonalováno a monotónní a opakovanou práci lidí jimi bude v blízké budoucnosti možné nahradit zcela. Možnosti robotů a jejich příslušenství, jako například schopnosti chapadel, se rychle zdokonalují a doplněné o schopnosti analýzy obrazů a jejich rozpoznávání jsou již nyní úžasné. Momentálně vyvíjíme montážní linku se čtyřmi roboty montující výrobek z deseti volně sypaných komponent. Roboty nahrazují manuální práci devíti lidí, a jestliže se to podaří, bude to obrovský skok v možnostech současné techniky a robotiky. 

Jan Burian, Senior Manager, Advisory – Performance Improvement, Ernst & Young, s. r. o.

Průmysl musí dát mladým lidem větší motivaci než pouze „stát celý den u stroje“ (jakkoliv moderního) a zejména mzdu, která zajistí slušný životní standard. Jinak ještě vzroste odliv kvalitních a chytrých pracovníků z průmyslu, zejména do oblasti služeb.

Jan Burian, (EY): Cena, respektive ne vždy optimální finanční návratnost, a požadavky na prostor byly dlouhou dobu klíčovými faktory omezujícími zavádění robotů ve výrobních podnicích a skladech. Díky snížení ceny robotů a zejména nástupu kolaborativních robotů se otevřely pro mnohé společnosti možnosti, jak zvýšit podíl automatizace ve výrobě.

Robotizace jako taková by však mohla mít určitě vyšší ambice než pouhé nahrazení člověka strojem. V době takzvané mass customisation, tedy vysoce individualizované výroby podle přání zákazníka, jde zejména o vysoce flexibilní systém propojení konfigurátoru výrobku, PLM, ERP a právě i robotů, které jsou schopné daný výrobek vyrobit podle digitalizovaného zadání. 

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Robotizace, která nahrazuje pracovníky ve výrobě, není žádným novým moderním trendem. Je součástí automatizace průmyslu již desítky let a žádný revoluční zlom se zde neodehrává. Velké změny přinese robotizace spojená s umělou inteligencí, která bude schopna řídit auta, vlaky a letadla, vykonávat veškeré úřednické práce a také kvalitně a neúnavně řídit průmyslové výrobní provozy. 

Otto Havle (FCC PS): Samozřejmě. A paradoxní je, že k tomu dochází nejdříve na poli rutinní fyzické práce, a nikoliv rutinní práce duševní. Každý systémový inženýr jistě zaregistroval, že úřednickou práci lze modelovat systémem bez zpětných vazeb a její výsledek spočívá pouze ve vytištěném papíru. Mechatronický systém je z hlediska algoritmů i zpracování a použití dat mnohem komplikovanější. 

David Zeman (INFOR): Robotika je často používána k provádění opakovaných úkolů, zejména těch, které vyžadují extrémní přesnost nebo odolávají extrémním podmínkám prostředí, jako jsou teplotní extrémy nebo nebezpečná místa. 

Daria Hvížďalová (JHV): Podle World Economic Forum by digitalizace mohla v letech 2016 až 2025 vytvořit celosvětově až šest milionů pracovních míst v odvětví logistiky, softwaru a elektrotechniky. Jinde automatizace nahradí mnoho lidských pozic. Výsledkem digitální transformace jsou jak vítězové, tak i poražení; to závisí na tom, zda podniky v blízké budoucnosti dovedou zaměstnance dále rozvíjet a formovat další generaci talentů pro digitální věk. 

Petr Schaffartzik (K2): V oblasti fyzické manipulace s produkty, jako je tomu například ve výrobě nebo v logistice, to platí. Jestliže připustíme, že pod slovo robot patří i čistě softwarová řešení, pak se zde objevuje mnohem větší skupina pracovních pozic, které jsou nahrazovány. Automatické zpracování objednávek z webu včetně celé logistiky je jeden z nejčastěji automatizovaných procesů. 

Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Náhrada práce člověka byla součástí všech průmyslových revolucí, čtvrtou, digitální nevyjímaje. Robotizaci v průmyslu, která nás provází už více než padesát let, bych spíše vnímal jako snahu o zvýšení kvality výroby a produktivity práce. Jedním ze současných hlavních limitů použití robotů je bezpečnost lidské obsluhy ve výrobních linkách. Například používání kolaborativních robotů nepovažuji za cílové řešení pro průmysl, je to pouze mezikrok k totální automatizaci výroby a plnému využití kyberneticko-fyzikálních systémů. 

Petr Brynda, Business Development Manager, Mitsubishi Electric Europe B. V., Czech Branch

Digitalizace společnosti záleží hlavně na tom, jak bude digitalizace pro uživatele atraktivní. Ve škole nás nikdo neučil pracovat se sociálními sítěmi, mobilními aplikacemi nebo nakupovat přes e-shopy, a přesto se jejich používání úspěšně uchytilo.

Petr Brynda (Mitsubishi): Tam, kde se dnes nasazují roboty, se daly využít roboty nebo automatizace i dříve, ale bylo to pro společnosti nerentabilní. Robotizace i automatizace se zavádějí ve vyšší míře z důvodu nedostatku pracovníků, zdražení lidské práce a zlevnění techniky. 

Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Robotizace posouvá určité výrobní procesy na zcela jinou úroveň – kvalitativní, kvantitativní i z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti výroby. Při výrobě automobilů je například ruční svařování a lakování nadále možné, avšak roboty tuto práci vykonávají řádově rychleji a ve stejnorodé kvalitě lépe než jakýkoliv člověk. Místo výrobních operátorů se v robotizované výrobě najde uplatnění pro jiné profese, zejména v údržbě těchto zařízení. 

Ivo Procházka (SAP ČR): Cílem robotizace je kompletně nahradit lidskou práci. Rozsah robotizace je zatím limitován technickým pokrokem a cenou. S budoucím vývojem tyto dvě překážky postupně zmizí. 

Ladislav Šmejkal (Teco): Mechanické řešení robotů dovoluje řešit stále složitější operace, obzvláště ve spojení s „chytrými algoritmy“ řízení, někdy již s využitím určité míry umělé inteligence. Postupně mohou řešit i úkoly dosud vyhrazené pro „lidského operátora“, a nenahrazují tak pouze „fyzickou sílu“ člověka, ale postupně přebírají i jeho „šikovnost“. Ostatně je otázka, kde je hranice pojmu „robot“? Zdaleka to není jen „řízené manipulační zařízení“, případně kooperující s člověkem, nebo stroj „humanoidního vzhledu“. Za robot je možné dnes považovat i autonomní vozidlo nebo programový produkt.

 

Digitalizace v dnešním slova smyslu je spojována s internetem. Mnoho průmyslových projektů bylo realizováno ještě před érou internetu. Tyto projekty jsou velmi efektivní, i když ke komunikaci nevyužívají internet. Uplatňují v sobě umělou inteligenci, sběr a analýzu obrovského množství technologických dat zpracovávaných v reálném čase a podobně. Je nutné spojovat čtvrtou průmyslovou revoluci a digitalizaci pouze s využitím internetu?

Peter Bílik (ANASOFT): Čtvrtá průmyslová revoluce, tedy to, co se v Evropě označuje jako průmysl 4.0, se například ve Spojených státech nazývá internet věcí (Internet of Things, IoT), což zároveň poukazuje na postavení a význam internetu. Jedním ze základních principů průmyslu 4.0 je právě interoperabilita, kdy jednotlivé průmyslové komponenty, a to i v případech, kdy jsou samy o sobě efektivně fungující, musí navzájem komunikovat. Když chce podnik správně a pružně reagovat na měnící se prostředí (a je jedno, zda jde o vnější výrobní prostředí nebo o změny na trhu či ve spotřebitelském chování nebo o další externí a interní vlivy a faktory), musí být zabezpečen pružný tok informací napříč celým podnikem. Nedovedu si představit jiný způsob vzájemné komunikace než ten, který využívá internet. Internet je fundamentální součást i při zavádění autonomní koordinace a synchronizace procesů ve výrobním toku (horizontální integrace). Stejně tak když dochází k vertikální integraci na principu propojení modelem „shop floor to top floor“, má internet nenahraditelnou pozici. 

Pavel Roman (Bosch): Internet v souvislosti se čtvrtou průmyslovou revolucí není rozhodně podmínkou nutnou. Jsou i jiné způsoby, jak propojovat různá zařízení. Důležitou otázkou dneška je povolení, zavedení a využití vnitropodnikových sítí 5G. K přenosu dat v nich dochází stokrát větší rychlostí než u sítí 4G.

Propojování podniků a jejich inteligentních autonomních systémů pak přinese výhody v logistice, nových obchodních modelech nebo v servisu. Internet je jakýsi spojovací článek, který otevírá dveře k nekonečnému množství informací, úložištím dat – cloudům, a aplikacím zpracovávajícím data na těchto cloudech. 

Jan Ohřál (B&R): Já myslím, že ano, čtvrtá průmyslová revoluce je produktem internetového věku, i když ne vždy musí být souvislost přímá. Samou revoluční podstatou je vzájemné digitální propojení a zde nemusí jít vždy o připojení na veřejný internet, ačkoliv i ten hraje nezastupitelnou roli, například v dodavatelsko-odběratelských vztazích nebo globální logistice. Stejně tak i pokročilé průmyslové zobrazovací systémy dnes používají internetové technologie (HTML), které umožňují sledování procesů prakticky odkudkoliv. Tyto systémy by bez internetu vůbec nevznikly. V poslední době se stále častěji uplatňuje zpracování dat na „hraně“ mezi výrobním a vnějším, chcete-li internetovým či „cloudovým“ světem. Jde o takzvaný edge computing, využívající možnosti zpracování dat ještě na půdě průmyslového závodu, což umožňuje pružnější odezvu, lepší agregaci dat a jejich předzpracování před případnou další analýzou v cloudu, je-li tato ještě vůbec nutná. Ovšem i v těchto postupech se využívají principy internetového propojení, přestože data nemusí podnik vůbec opustit. 

Vlastimil Braun (COMPAS): Internet zcela jistě podporuje nová IT řešení a umožňuje vyvíjet nové IT architektury a obchodní modely, které jsou například spojovány s řešeními na principu poskytování softwarových funkcí v podobě služby. Příkladem je naše řešení „Chytré digitální továrny Compas“, vyvíjené na principech I4.0 (inteligentní komponenty výroby, autooptimalizace, autokonfigurace a tak dále), a dále již vyvinuté řešení poskytování MES jako služby C4C (COMES for cloud). Internet je pouhým technickým prostředkem, ale neposkytuje inovativní řešení jako takové. Především co se týče výrobních továrnen, musí být funkce implementovány v produktech jako takových. 

Jan Burian (EY): Když se díváme na digitalizaci v kontextu českých firem, tak využití internetu skutečně není úplně podmínkou nutnou pro vybudování moderní továrny.

Na druhou stranu s využitím platforem IoT a potřebou propojování zákazníků, výrobců a dodavatelů poroste i význam přenosu dat, a tedy i využití internetu.

Mezi digitalizací a internetem tedy nemusí být nutně rovnítko, osobně internet považuji spíše za jeden z takzvaných enablerů digitalizace průmyslu. 

Roman Cagaš, ředitel společnosti, Moravské přístroje, a. s.

Strach mám spíše z digitalizace státu, který bude mít postupně k dispozici stále více prostředků pro nepřetržitý dohled nad každým člověkem.

Roman Cagaš (Moravské přístroje): Internet je pro digitalizaci jen jedním z komunikačních prostředí. Koncept všeobjímající ploché komunikační struktury internetu, do které jsou zapojeny všechny senzory a vůbec všechna zařízení na této planetě, je jen jednou z často publikovaných podivností reklamních kampaní zvaných průmysl 4. 0. Efektivní, odolné a životaschopné systémy naopak potřebují hierarchické uspořádání. Mohou tak lépe vzdorovat jak hackerům, tak i dozoru silného a všehoschopného státu. Spojovat digitalizaci pouze s využitím internetu není rozumné.

Velký význam internetu ale spočívá v tom, že klíčové internetové technologie slouží celému lidstvu a dosud se ani nejsilnějším firmám nepodařilo je dostat pod svou kontrolu. Internetové standardy tak silným hráčům poněkud komplikují jejich snahu o uzamčení svých zákazníků. 

Otto Havle (FCC PS): Průmysl 4.0 se prezentuje hlavně jako technická revoluce. Já osobně jej chápu jako společenskou změnu, kterou nové technologie umožní a vlastně i způsobí. Nebude to v horizontu, který v projektech zavádění průmyslu 4.0 prezentují žadatelé o granty, ale k hlubokým změnám tradičního obchodního nebo výrobního modelu dojde. Jen malou analogii: na úplném počátku 90. let jsem se dostal na prezentaci manažerky Microsoftu, která přijela do Prahy propagovat internet. Mluvila o tom, jak internet úplně změní způsob obchodování. Co by se mohlo změnit na tom, že přijde objednávka a já odešlu zboží a fakturu, bylo pro mne tenkrát opravdu nepochopitelné – samozřejmě i v kontextu doby, která právě končila. Předpokládám, že se v současnosti nacházíme v podobné situaci, jen ty změny budou možná daleko razantnější a obávám se, že i bolestivější. 

David Zeman (INFOR): Samozřejmě že ne. Shromažďování a sdělování dat mohou být interní a provádějí se prostřednictvím intranetů a nástrojů pro spolupráci, které jsou součástí systémů ERP. Pro optimalizaci přínosů by však měla být propojena celá síť kolegů, globální síť dodavatelských řetězců a subdodavatelé a partneři, kteří budou sdílet relevantní údaje. 

Daria Hvížďalová (JHV): Je nepopiratelné, že ještě před rozvojem internetu bylo postaveno mnoho skvělých projektů, ale například úroveň umělé inteligence v minulém století byla velmi omezená vzhledem k nízkému výpočetnímu výkonu, omezené paměti i malé velikosti dostupných tréninkových dat. Díky internetu a připojení k výpočetním centrům je možné všechny tyto veličiny násobně vylepšit.

Rozšíření internetu v průmyslu s sebou přináší také zcela nové obchodní modely, jako je výroba na míru zákazníkovi v jednokusových sériích (takzvaná batch size one). Zákazník si na webu sestaví výrobek (například boty konkrétního designu, barevné kombinace a velikosti), který se až po objednání vyrobí a odešle.

Podstatou digitalizace rozhodně není internet jako takový, ale koncepce propojení světa reálných fyzických objektů (strojů, zařízení, robotů, výrobků nebo lidí) a světa virtuálního, kde je každá fyzická jednotka zobrazena jako virtuální a její chování simulováno softwarovým modulem. Základním prvkem je ale vzájemné propojení jednotlivých autonomních jednotek prostřednictvím sítě, anglicky Internet of Things – IoT.

Díky kombinování dat ze senzorů a řídicích systémů, tedy reálného světa, a dat z virtuálních modelů zařízení a strojů získáváme kompletnější informace. To umožňuje predikci poruch, neustálé optimalizování všech procesů a přizpůsobování se aktuálním podmínkám v reálném čase, což je cílem čtvrté průmyslové revoluce. 

Petr Schaffartzik (K2): Myslím si, že pojem čtvrtá průmyslová revoluce je spíše otázka marketingu. Současnou situaci vnímám jako postupující trend digitalizace a automatizace, jehož součástí se v posledních letech stává mnohem více internet a umělá inteligence. Spíše by mne zajímalo, jak toto období bude hodnoceno s odstupem 30 až 50 let a zda si v té době ještě někdo vzpomene, že jsme tak často hovořili o průmyslu 4.0. 

Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Internet jako celosvětový systém vzájemně propojených počítačových sítí je vynikající nástroj pro komunikaci, sdílení a výměnu informací, ale není jediný. Internet pracuje s digitálními objekty a symboly a svým otevřeným způsobem komunikace vytváří bezpečnostní rizika a hrozby, které nejsou pro konkrétní průmyslovou výrobu akceptovatelné. Internet může být výhodným zdrojem informací pro průmysl, pokud tyto budou efektivně zpracovány a vytěženy ve formě analýz, grafů, reportů a podobně. Někdy mi připadá, že firmy sbírají, skladují a udržují gigabajty dat, která jim i přes užití sofistikovaných softwarových nástrojů nevytvářejí žádnou přidanou hodnotu, kromě toho, že jsou in. Čtvrtou průmyslovou revoluci bych s internetem přímo nespojoval, jde o „kybernetickou revoluci“ spojenou s digitalizací průmyslu a společnosti jako celku. Naučili jsme se modelovat a využívat nástroje lidského myšlení v aplikacích umělé inteligence. Efektivně v průmyslu využíváme symbolickou zpětnou vazbu a virtualizaci a snažíme se využít sociální zpětnou vazbu. Tyto nové nástroje aplikované v průmyslu jsou zdrojem dalšího rozvoje na straně jedné, ale současně otevírají nové otázky spojené zejména s bezpečností a etikou umělé inteligence. 

Petr Brynda (Mitsubishi): Sám pojem čtvrtá průmyslová revoluce (Industry 4.0) je umělý pojem vymyšlený a uveřejněný německými politiky na veletrhu Hannover Messe 2013. Mitsubishi Electric představilo koncept digitalizace výroby e-F@ctory již v roce 2003 a první linka postavená na této platformě byla uvedena do plného provozu v roce 2005. Digitalizace výroby a metody výpočtů založených na algoritmech umělé inteligence se využívají v různém rozsahu již od 60. let 20. století. Nárůst výkonu procesorů a propustnosti komunikačních sítí v poslední době nabízí stále větší možnosti nasazení technologií pro digitalizaci výroby, zejména pro online testy během výroby s následnou optimalizací výrobních parametrů. 

Viktor Němec, Se­nior Presales Manager, Oracle Czech, Oracle

Standardizace procesů může tedy naopak přispět k tomu, že kreativní nápady budou správným způsobem zpracovány, zdokumentovány, posouzeny a případně implementovány (a „nevyšumí“, jak se často stává v chao­ticky řízených organizacích).

Viktor Němec (Oracle): Nechci hodnotit používání termínu „čtvrtá průmyslová revoluce“ – to je věc terminologie. Zásadním přínosem internetu je otevřenost a možnost relativně snadného propojení různorodých systémů po celém světě. Ty průmyslové projekty, které jsou zmíněny v otázce, jsou většinou proprietární a omezené buď jen na jednu společnost, nebo na úzké odvětví. Příkladem může být technologie EDI (Electronic Data Interchange), která existuje snad už od 80. let. Dříve existovaly privátní sítě EDI, které podporovaly jeden konkrétní dodavatelsko-odběratelský řetězec. Díky internetu je možné EDI používat v podstatě neomezeně, začaly vznikat otevřené EDI huby. Internet také umožňuje propojovat EDI zprávy s jinými informacemi nebo službami, které jsou na internetu k dispozici, a tím celý proces výměny dat podstatně obohatit. 

Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Obecně rozhodně ne. Určité výrobní technologie nebo procesy (například jaderné elektrárny) musí být i nadále izolovány od vnějšího světa, zejména kvůli kybernetické bezpečnosti. A jak je v otázce uvedeno, i bez použití internetu vzniklo dříve mnoho „digitálních superaplikací“, a to i u nás v České republice a na Slovensku. Pro určité podniky však může být výhodné přesunout některé své činnosti do prostředí cloudu, to je prostřednictvím internetu využívat vzdálený výpočetní hardware i software. Odpadá tak nutnost lokálního pořizovaní, správy a obnovování těchto prostředků. Toto využívání vzdáleného výkonu může být například velmi výhodné pro podniky s více závody, které tak mohou snadno využívat stejnou infrastrukturu a mít i stejné prostředí pro vyhodnocování a porovnávání klíčových výrobních ukazatelů. 

Ivo Procházka, expert na řešení pro průmysl, SAP ČR

Cílem robotizace je kompletně nahradit lidskou práci. Rozsah robotizace je zatím limitován technickým pokrokem a cenou. S budoucím vývojem tyto dvě překážky postupně zmizí.

Ivo Procházka (SAP ČR): Ne nutně. Digitalizovat aktivity výrobního podniku lze, jak správně říkáte, za pomoci IT systému běžícího ve výrobní firmě bez většího zapojení internetu. Internet ale pomáhá výrobním firmám lépe komunikovat s partnery a zákazníky, a efektivně tak spravovat komplexní dodavatelský řetězec. Internet také pomáhá řídit výrobu, která je rozprostřena přes vícero výrobních závodů. Když se firma i s jedním výrobním závodem rozhodne přesunout IT systém nebo jeho části do cloudu, pak internet a internet věcí hrají naprosto zásadní roli. 

Ladislav Šmejkal (Teco): Domnívám se, že internet je důležitým nástrojem pro digitalizaci a čtvrtou průmyslovou revoluci, ale není jejich podmínkou. 

Závěr

Námět na téma této diskuse vznikl v souvislosti s diskusí před auditoriem na Fóru automatizace na letošním veletrhu Amper. Děkuji jak účastníkům fyzické diskuse za zpracování svých názorů z ní a doplnění o odpovědi na další otázky, tak dalším osloveným odborníkům. Jsme opravdu rádi, že zazněly velmi rozsáhlé odpovědi a že si nejednou odporují. Tato situace svědčí o tom, že uvedené téma je současné a myšlenky, ideje, možnosti a praxe se neustále rozvíjejí. Děkujeme všem účastníkům za čas, který otázkám a odpovědím věnovali. 

Diskusi připravil Radim Adam. (Redakčně upraveno.)