Aktuální vydání

celé číslo

08

2018

MSV 2018 v Brně

celé číslo

Certifikační systém IECEx Scheme

Jaromír Hrubý

Předchozí článek [1] se zabýval historií tvorby předpisů obsahujících technické požadavky na zařízení určená do prostředí s nebezpečím výbuchu. Zevrubně se věnoval evropské legislativě, zvláště směrnici 94/9/EC (ATEX), a kriticky zhodnotil její uplatňování v praxi. Dotkl se také vzniku certifikačního systému IECEx Scheme. Tento článek podrobně popisuje vznik, obsah a význam IECEx Scheme.
 

1. Vznik IECEx Scheme

Certifikační systém IECEx Scheme vznikl v roce 1996 jako celosvětový systém prokazování shody pro elektrická zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu. Byla to vlastně paralela k systému prokazování shody v EU podle směrnice 94/9/EC (ATEX). Na rozdíl od systému prokazování shody podle ATEX však systém IECEx Scheme zahrnuje pouze elektrická zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu a analyzátory jako zabezpečovací zařízení proti výbuchu. Další významnou odlišností je, že systém IECEx Scheme na rozdíl od povinného systému prokazování shody v EU je systémem dobrovolného vzájemného uznávání. Je založen na harmonizaci postupů při ověřování bezpečnosti výrobků a nepoužívá se jako nástroj k zajištění volného pohybu zboží, jak je tomu u směrnice ATEX, stejně jako u ostatních evropských směrnic nového přístupu. Přes počáteční existenční potíže se vysoce aktivní politikou a masivní propagací podařilo certifikační systém IECEx Scheme uvést do života a dnes se již velmi dynamicky rozvíjí.
 

2. Struktura a členové

Systém IECEx Scheme je zaštítěn mezinárodní elektrotechnickou komisí IEC, sídlící v Ženevě, a řízen výborem IEC pro posuzování shody. Kopíruje model IEC, v němž členy jsou jednotlivé státy. Zástupci států tvoří řídicí výbor IECEx Scheme, který na svých ročních plenárních zasedáních schvaluje pravidla systému a přijímá rozhodnutí. Podmínkou členství je jednak přijetí závazku plnit pravidla systému IECEx Scheme a jednak platit příspěvky. Plnění členských povinností sice není právně vymahatelné, ale v případě neplnění může být členu pozastaveno nebo zrušeno členství. Současní členové IECEx jsou uvedeni v tab. 1.
 

3. Certifikace

Pravidla IEC umožňují při tvorbě norem uplatňovat národní technické odchylky. Pro to, aby systém mohl fungovat, musí jednotliví členové akceptovat nejen národní technické odchylky uvedené v normách IEC, ale i odchylky vyskytující se v národních legislativních předpisech pro schvalování zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu. Aby bylo vůbec možné hovořit o certifikačním systému, musela být nalezena společná a akceptovatelná platforma rozsahu vzájemného uznávání. Tou je zkušební zpráva obsahující výsledky zkoušek a hodnocení výrobku, označovaná ExTR, a zpráva o posouzení systému jakosti výrobce, označovaná QAR. Tyto dva dokumenty jsou pro signatáře základem k vystavení národního certifikátu. Národní certifikační orgány sice mohou pro národní certifikaci od výrobce požadovat i dodání technické dokumentace a vzorku výrobku, ale opakovat zkoušky nebo opětovně posuzovat zařízení mohou pouze ve výjimečných a oprávněných případech. Tento postup značně zjednodušuje, urychluje a zlevňuje vydání národního certifikátu, nezbytného k uvedení dovezeného výrobku na trh ve státě příjemce. Kromě ExTR a QAR je jako výsledný dokument ještě vydáván certifikát IECEx jako důkaz o tom, že zařízení řádně a úspěšně prošlo potřebným schvalováním a zkouškami.
 
Státy, jako jsou Austrálie a Nový Zéland, dokonce uznávají tento certifikát IECEx automaticky a nevydávají žádný jiný národní certifikát. Takový je i cílový stav: jeden certifikát platný pro celý svět, nebo alespoň pro všechny členské státy IECEx. Zde je nutné podotknout, že mnoho méně rozvinutých zemí certifikáty IECEx více či méně akceptuje, ačkoliv nejsou členy IECEx Scheme.
 
Prvním úskalím při celosvětové harmonizaci jsou technické odlišnosti neboli národní odchylky v normách IEC, uplatňované jednotlivými státy. Národní odchylky vycházejí z národních zvyklostí a neochoty národních výrobců měnit zažité konstrukční principy a způsoby ověřování. To platí hlavně o velkých státech, jako jsou USA, Rusko, Čína apod. Existence národních odchylek je ale využívána i jako nástroj k omezení přístupu zahraničních výrobců na domácí trhy.
 
Avšak postupně si i národní výrobci velkých států uvědomují, že odlišné národní technické požadavky jim způsobují problémy při exportu, a začínají vyvíjet tlak na národní normalizační komise, aby byly národní odchylky technického charakteru omezovány.
 
Je zde však ještě mnohem významnější překážka, kterou je národní legislativa předepisující certifikaci výrobků do prostředí s nebezpečím výbuchu. Automatické uznávání certifikátů IECEx předpokládá, že téměř ve všech státech bude nutné změnit legislativu tak, aby byla odstraněna povinnost vydávat národní certifikáty. Zde nemá IECEx žádné silnější nástroje než trpělivé přesvědčování a získávání mezinárodní důvěry v tento systém. Silnými společníky při prosazování změn národních legislativ se ukazují být nejen velcí národní výrobci, kteří chápou výhody oboustranného odstraňování bariér volného obchodu, ale i koneční uživatelé představovaní velkými nadnárodními společnostmi. Je i v jejich zájmu, aby bez ohledu na teritorium, v němž jsou umístěny jejich podniky, měli možnost nakupovat a instalovat stejná zařízení a nemuseli brát ohled na odlišnosti požadavků na instalaci a provoz zařízení v národních předpisech.
 

4. Základní odlišnosti IECEx Scheme a ATEX

IECEx Scheme je systém věcně poněkud odlišný od systému prokazování shody ATEX. Základní odlišnost spočívá v tom, že systém IECEx používá pouze jeden způsob prokazování shody bez ohledu na to, zda jde o zařízení s nízkou nebo vysokou úrovní ochrany. Jinými slovy, IECEx neumožňuje certifikaci samotným výrobcem.
 
Druhý významný rozdíl je ve formálním způsobu certifikace. Zatímco u prokazování shody podle ATEX se používá kombinace navzájem na sobě nezávislých modulů, podle IECEx Scheme je vydání certifikátu IECEx podmíněno jak kladnými výsledky zkoušek a posuzování, tak kladným výsledkem posouzení systému jakosti výrobce. Certifikát IECEx je konečný doklad deklarující shodu výrobku s požadavky normy. Výrobce již nevydává žádné prohlášení shody, jak je tomu při prokazování shody podle směrnice ATEX. Drobnou, ale docela významnou skutečností je, že v IECEx Scheme se prokazuje shoda s normou, a nikoliv shoda se základními bezpečnostními požadavky, jak je tomu u prokazování shody podle směrnice ATEX. Zde je nutné připomenout, že v podstatě i podle směrnice ATEX se téměř vždy prokazuje shoda se základními bezpečnostními požadavky tím, že se prokazuje shoda s harmonizovanou normou. EU sice povinný způsob prokazování shody s normou, který vyžadovaly evropské směrnice starého přístupu, zavedením směrnic nového přístupu opustila, ale v ostatních částech světa se tak nestalo. Přes určité nedostatky se totiž v praxi ukázalo, že z pohledu bezpečnosti je způsob prokazování shody s normou namístě.
 

5. Certifikační orgány a laboratoře

Podobně jako je v Evropě zaveden systém notifikovaných osob oprávněných prokazovat shodu podle ATEX, je i v IECEx Scheme zaveden systém schválených certifikačních orgánů a oprávněných zkušebních laboratoří, které byly shledány způsobilé k vykonávání certifikačních a zkušebnických činností.
 
První podmínkou pro získání statutu schváleného certifikačního orgánu nebo laboratoře je, že se nachází na území členského státu systému IECEx Scheme. Další podmínkou je úspěšné absolvování hodnotících auditů způsobilosti vykonávaných auditory IECEx, včetně pravidelných dozorových auditů. Auditoři jsou odborníci z oboru a pocházejí z jiných certifikačních orgánů nebo technických laboratoří pracujících v systému IECEx Scheme. Jde o tzv. peer assessment (princip vzájemného posuzování). Protože z pohledu certifikačního trhu jsou certifikační orgány nebo zkušební laboratoře, ze kterých auditoři pocházejí, v konkurenčním postavení, jsou audity velmi náročné. Navíc audity vykonávají odborníci z různých částí světa, kteří dlouhodobě pracují v oboru. Pro informaci jsou v tab. 1 uvedeny schválené certifikační orgány a zkušební laboratoře v systému IECEx Scheme. Nutno podotknout, že ne ve všech členských státech jsou schváleny certifikační orgány nebo zkušební laboratoře. Mnoho zkušebnických organizací schválených jako certifikační orgány a laboratoře IECEx Scheme působí i při prokazování shody podle směrnice ATEX, ale naproti tomu je mnoho notifikovaných osob prokazujících shodu podle směrnice ATEX, které nejsou schválenými organizacemi pro IECEx Scheme. Důvodem je především skutečnost, že prokazování způsobilosti je v systému IECEx mnohem náročnější, než jaké jsou podmínky pro notifikaci v EU.
 
Plné názvy a adresy schválených certifikačních orgánů ExCB a ExTL, včetně rozsahu oprávnění, lze nalézt na webových stránkách IECEx (www.iecex.com).
 

6. Důvěryhodnost IECEx Scheme

Strategií systému IECEx Scheme je odstranit některá slabá místa systému prokazování shody podle evropských směrnic a zároveň respektovat i národní odlišnosti v jednotlivých členských státech. Pro získání vysoké důvěry v systém IECEx Scheme je využito několik nástrojů.
 
Prvním z nich je maximální harmonizace postupů pro zkoušení a certifikaci, včetně striktně předepsaných forem a obsahu zpracovávaných dokumentů ExTR a QAR. Totéž platí pro certifikáty IECEx. Druhým nástrojem je transparentnost systému. Certifikáty IECEx a rovněž ExTR nebo QAR jsou ve zkrácené podobě vystavovány a udržovány v aktuálním stavu on-line na webových stránkách IECEx. Jejich originály jsou v elektronické podobě a jsou veřejně přístupné. Přístupné jsou i všechny dokumenty, pravidla, seznamy norem a seznamy schválených ExCB a ExTL včetně rozsahu jejich oprávnění. Třetím nástrojem je zcela nezávislý a přísný systém vzájemného posuzování způsobilosti ExCB a ExTL. Posledním, avšak ne nedůležitým nástrojem je celosvětová aktivní propagace systému IECEx na všech úrovních technické praxe.
 
Systém jako takový se financuje z členských poplatků, z komisionářských poplatků za vydané certifikáty a z poplatků za audity vykonávané v rámci peer assessment.
 
Systém se velmi dynamicky rozvíjí. Zatímco v roce 2000 byly vydány tři certifikáty, v roce 2003 jich bylo dvanáct a v roce 2007 téměř tisíc.
 

7. Certifikace opravárenských firem

IECEx je i velmi aktivní v rozšiřování své působnosti v mnoha oblastech. V roce 2007 byla vypracována pravidla a postupy pro certifikaci firem opravujících nevýbušná zařízení. Tento produkt naráží na dva zcela odlišné přístupy k opravám, jež jsou používány v členských zemích IECEx. Ve většině států legislativa neupravuje povinnost prokazovat způsobilost firem provádějících opravy, a tudíž zde nejsou ani potenciální zákazníci požadující certifikaci. Nicméně v některých státech je tato oblast regulována a již byly vydány první dva certifikáty. Z technického pohledu je zcela zřejmé, že firmy provádějící opravy by měly pracovat tak, aby se nesnížila původní úroveň bezpečnosti výrobku. Na velkém množství příkladů z celého světa je možné prokázat, jak nekvalitně z pohledu bezpečnosti jsou opravy mnohdy prováděny. Těmito objektivními argumenty se IECEx snaží přesvědčit jak provozovatele zařízení, tak legislativní orgány, aby vyžadovali od firem opravujících nevýbušná zařízení prokázání úrovně jejich způsobilosti.
 

8. Certifikace inženýrských, revizních a inspekčních firem

S opravárenstvím souvisí i další oblast, kterou chce IECEx v budoucnu pokrýt, a tou je certifikace způsobilosti firem poskytujících takové služby, jako jsou revize a inspekce zařízení v prostředí s nebezpečím výbuchu, nebo firem zabývajících se stanovováním zón prostředí s nebezpečím výbuchu v provozech. I zde je však v jednotlivých členských státech odlišná legislativa. Ve většině států není tato oblast nijak regulována nebo je regulována nedostatečně. Spíše než přesvědčování států k zavedení regulace je možnou cestou, jak certifikaci těchto firem úspěšně rozvinout, přesvědčování uživatelů a provozovatelů zařízení v prostředích s nebezpečím výbuchu, aby požadovali od firem nabízejících inspekce, revize nebo zařazování prostředí do zón jejich způsobilost prokázanou certifikátem. Velké firmy provozující zařízení v prostředí s nebezpečím výbuchu většinou mají pro uvedené činnosti své vlastní odborníky na vysoké profesionální úrovni. Menší a malé firmy však takovéto odborníky nemají a musí uvedené služby kupovat. Protože za bezpečný provoz jsou právně odpovědní provozovatelé, je zcela namístě požadovat od dodavatelů těchto služeb důkazy o jejich profesionální způsobilosti.
 

9. Vzdělávání a školení

Další oblastí, do které směřují aktivity IECEx, je vzdělávání a školení pracovníků vyrábějících, instalujících a provozujících zařízení v prostředí s nebezpečím výbuchu. Je zcela logické, že pouze řádně kvalifikovaní pracovníci ve výrobě, v montážních firmách nebo u provozovatelů jsou schopni zajistit potřebnou míru a úroveň bezpečnosti při provozování zařízení v prostředích s nebezpečím výbuchu. Proto IECEx hodlá v budoucnu nabízet i službu, která by se mohla nazývat nezávislá certifikace personálu.
 

10. Neelektrická zařízení a ochranné systémy

V [1] bylo uvedeno, že pro elektrická zařízení jsou jako harmonizované evropské normy EN přejímány mezinárodní normy IEC. IECEx Scheme v současné době zahrnuje pouze elektrická zařízení a analyzátory plynu jako bezpečnostní zařízení. Nepokrývá však neelektrická zařízení a ochranné systémy pro potlačení, odlehčení a oddělení výbuchu. Protože ambicí IECEx je zavést celosvětově jeden univerzální certifikační systém pro všechny oblasti související s prostředím s nebezpečím výbuchu, rozhodlo se IECEx zahájit normotvornou činnost i v oblasti neelektrických zařízení a ochranných systémů. Problém je v tom, že IECEx působí pod mezinárodní elektrotechnickou komisí IEC, a nikoliv pod mezinárodní normalizační organizací ISO, a proto IEC nemělo k tvorbě norem pro neelektrická zařízení a ochranné systémy mandát. Nakonec se však IEC a ISO dohodly, že IEC zřídí pod technickým výborem IEC TC 31, do jehož působnosti spadají elektrická zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu, nový výbor IEC TC 31 M, který bude řešit problém neelektrických zařízení a ochranných systémů. Protože v současnosti platí pravidlo, že normy IEC jsou přejímány jako harmonizované normy EN, bude to znamenat postupné omezení aktivit a pravděpodobně i postupný zánik pracovní skupiny CEN TC 305, do jejíž gesce tvorba evropských norem pro neelektrická zařízení a ochranné systémy pro prostředí s nebezpečím výbuchu spadá. Tento krok umožní na úrovni technických norem harmonizovat (byť s národními výjimkami) celý rozsah zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu, ať už jde o zařízení elektrická či neelektrická nebo ochranné systémy.
 

11. Co brání uznávání certifikátů IECEx Scheme

Ještě je třeba zmínit jednu významnou skutečnost bránící výraznějšímu celosvětovému uznávání certifikátů vydaných v rámci certifikačního systému IECEx Scheme. Při pohledu na členskou základnu IECEx (tab. 1) jsou v ní výrazně zastoupeny státy EU. Právě EU je ale svými právně závaznými postupy prokazování shody jednou z největších překážek mezinárodního uznávání certifikátů IECEx Scheme.
 
V současnosti IECEx usilovně pracuje na tom, aby vedle systému prokazování shody podle směrnice ATEX byly v EU automaticky uznávány i certifikáty IECEx, a to bez nutnosti vydávat evropský certifikát podle směrnice ATEX. Evropská unie však této snaze není příliš nakloněna a argumentuje tím, že uznávání certifikátů IECEx je založeno na dobrovolném rozhodnutí členských států, zatímco systém prokazování shody podle evropských směrnic je pro členské státy právně závazný. EU si uvědomuje, že automatickým akceptováním certifikátů IECEx jako uznaného způsobu prokazování shody by došlo k jednostrannému otevření trhu vzhledem k trhům jiných velkých členských států IECEx, jako jsou USA, Čína, Rusko atd. Zde je ale uznávání certifikátů IECEx víceméně jen dobrovolné, a nikoliv povinné, jak by tomu bylo v EU, kdyby zde byly certifikáty IECEx automaticky uznávány. Všichni si uvědomují, že příslušné dohody by nemohly být uzavírány na úrovni IECEx, ale jako právně závazné dohody na úrovni vlád jednotlivých zemí. Byť se jeví možnost uzavření takovýchto dohod ze strany EU jako celku spíše jako hypotetická, nejvíce je prosazují právě výrobci z evropských států, v čele s německými. Získávají k tomu podporu uživatelů, především nadnárodních evropských společností provozujících zařízení v prostředí s nebezpečím výbuchu. IECEx ke zvýšení tlaku na EU ve věci automatického uznávání certifikátů IECEx přenesla problém na ekonomickou komisi OSN pro Evropu (UNECE), ve které jsou jednotlivé státy zastoupeny svými zástupci na vládní úrovni a vystupují zde samy za sebe, a nikoliv za EU. Proto jsou schopny prosazovat i takové zájmy, které nejsou v souladu se zájmy EU jako celku. Složitá vyjednávání jsou však teprve v počátcích, a je obtížné jednoznačně předpovědět jejich konečný výsledek. V každém případě však IECEx využívá cílevědomě, promyšleně a důsledně všechny možnosti, jak dosáhnout svého konečného cíle ohledně certifikace výrobků do prostředí s nebezpečím výbuchu: jedny technické normy, jedny postupy pro prokazování shody bezpečnosti výrobků a jeden certifikát platný pro celý svět. Kdyby se tohoto cíle podařilo dosáhnout, znamenalo by to v oblasti zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu zánik obchodních bariér, z čehož by profitovali nejen výrobci, ale i jejich zákazníci – provozovatelé.
 
Literatura:
[1] HRUBÝ, J.: Evropská legislativa pro zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu. Automa, 2008, 14, č. 2, s. 12–15.
 
Ing. Jaromír Hrubý,
Fyzikálně technický zkušební ústav, s. p.,
Ostrava-Radvanice
 
Tab. 1. Členské státy IECEx a schválené certifikační orgány a zkušební laboratoře